Od jezera Bled je to již jen coby kamenem dohodil k hlavnímu městu Slovinska – Lublani, a tak by bylo škoda se tu alespoň n chvilku nezastavit. Současná Lublaň (Ljubljana) se nachází v místech, kde se v dávné minulosti rozkládala starověká pevnost Emona založená roku 35 př. n. l. římským císařem Claudiem. V roce 1251 se Lublaň a s ní i území dnešního Slovinska, známé jako Kraňsko, stalo državou českého krále Přemysla Otakara II. V roce 1276 je však získal Přemyslův největší konkurent Rudolf Habsburský, čímž se Kraňsko až do roku 1918 stalo součástí Habsburské monarchie. Zajímavostí přitom je, že zatímco Kraňsko (dnešní Slovinsko) bylo součástí rakouské části monarchie, sousední Chorvatsko z větší části patřilo do uherské části mocnářství. A tak i když se Slovinsko po skončení první světové války stalo součástí „Království Srbů, Chorvatů a Slovinců“ (od roku 1929 Jugoslávie), mají dodnes místní obyvatelé a zdejší kultura mnohem blíže k Rakousku než k ostatním státům bývalé Jugoslávie, po jejímž rozpadu v roce 1991 se Slovinsko stalo samostatným státem a Lublaň jeho hlavním městem.
Nejznámějším a nevýraznějším symbolem Lublaně je bezesporu drak, jehož vyobrazení lze najít nejen na mnoha místech ve městě, ale rovněž i na městském znaku a vlajce, kde hrdě trůní na vrcholu hradní věže. Původ tohoto symbolu je dnes nejasný. Podle jedné verze souvisí s pověstí o Iásonovi a argonautech, kteří se údajně po získání zlatého rouna plavili po Dunaji a Lublaňce. Zde narazili na rozsáhlé jezero s bažinami, v nichž sídlil strašlivý drak, s nímž se Iáson utkal a nakonec jej i zabil. Podle druhé verze jde o draka, kterého zabil sv. Jiří, který je také patronem hradní kaple na Lublaňském hradu. Ať už je původ tohoto symbolu jakýkoliv, lublaňský drak si pevně drží své místo v srdci města i jeho obyvatel. Je vnímán nejen jako odkaz na bohatou historii a mytologii, ale také jako symbol moderní a dynamické Lublaně.
Lublaň: Dračí most (Zmajski most)
Lublaň: ústřední městská tržnice (Osrednja ljubljanska tržnica)
Jedním z nejviditelnějších příkladů je Dračí most (Zmajski most), který je z obou stran střežen dvěma impozantními sochami draků, které patří k nejčastěji fotografovaným památkám ve městě. Most byl postaven v secesním stylu v roce 1901 jako náhrada staršího dřevného mostu, který v roce 1895 poškodilo zemětřesení. Jeho stavba byla naplánována ke 40. výročí vlády císaře Františka Josefa I., po kterém byl most také původně pojmenován. Zajímavostí je, že se jednalo o první železobetonový most ve Slovinsku (a jeden z prvních železobetonových mostů v Evropě). Po tomto mostě se dostaneme na Vodnikovo náměstí (Vodnikov trg) pojmenované na počest slovinského kněze a osvícenského básníka Valentina Vodnika (1758 – 1819), jehož zásluhou bylo zavedení slovinštiny jako vyučovacího jazyka ve školách v tehdejším Kraňsku. Náměstí vzniklo na místě, kde dříve stával klášter, diecézní koleje a knihovna, které byly stejně jako „starý most“ poškozeny zemětřesením z roku 1895, a musely být zbořeny.
Podobně vznikla i budova ústřední městské tržnice (Osrednja ljubljanska tržnica) z let 1940 – 1944, která je dílem slavného slovinského architekta Jože Plečnika (1872 – 1957), s jehož jménem je nesmazatelně spojena stavební úprava některých částí Pražského hradu, který tím získaly svůj současný vzhled. V dlouhém podloubí lublaňské tržnice jsou umístěny obchody s tradičními slovinskými produkty a rybí restaurace s výhledem na řeku skrze velká půlkruhová okna. Řeku Ljubljanicu zde překonává i Řeznický most (Mesarski most), který zde byl plánován již samotným Plečnikem, avšak jeho stavba byla realizována až v roce 2010. Most je zajímavý zejména díky sochám znázorňujícím postavy z řecké, židovské a křesťanské mytologie, mezi nimiž dominují postavy Prométhea a Satyra. Kromě toho se most stal místem, kde lidé s oblibou umisťují tzv. zámky lásky, kterých zde v současnosti můžeme patřit jistě několik stovek. Na opačné konci tržnice pak narazíme na takzvané Trojmostí (Tromostovje), které dalším nezaměnitelným symbolem staré Lublaně. Historicky na tomto místě existoval most již ve 13. století, který byl v polovině 19. století nahrazen novým mostem pojmenovaným na počest arcivévody Františka Karla Rakouského (otce císaře Františka Josefa I.) jako Franzův most (Frančev most). V roce 1929 nechal již zmíněný architekt Jože Plečnik z každé strany přistavět po jednom pěším mostě.
Lublaň: Řeznický most (Mesarski most)
Lublaň: kostel Zvěstování Panny Marie (Frančiškanska cerkev Marijinega oznanjenja)
Přejdeme-li kterýkoliv z trojice mostů zpět na levý břeh řeky, ocitneme se na ústředním náměstí Lublaně Prešernov trg, jehož jméno připomíná slovinského národního básníka France Perešena (1800 – 1849), jehož dílo je pokládáno za jeden ze symbolů slovinského národního obrození. Dokldem toho může být například skutečnost, že slova jeho básně Zdravljica se stala součástí textu slovinské státní hymny a den jeho úmrtí (8. února) je ve státním svátkem. Básníka však nepřipomíná jen jméno náměstí, ale zejména mohutný bronzový pomník z let 1903 – 1905, který kromě zmíněného literáta zobrazuje i postavy a scény z jeho nejslavnějších básní. Na tomto místě se také ocitáme před průčelím mohutného františkánského kostela Zvěstování Panny Marie (Frančiškanska cerkev Marijinega oznanjenja), který je jednou z nejvýznamnějších barokních památek ve městě. Kostel byl postaven v letech 1646 – 1660 na místě staršího svatostánku, přičemž jeho dvě štíhlé věže byly vybudovány až na začátku 18. století. Exteriér kostela pak byla stavebně upravován ještě v polovině 19. století, čímž získal svůj současný vzhled.
Vraťme se však ještě zpět na protější břeh řeky, neboť zde nesmíme zapomenout alespoň krátce navštívit vůbec nejvýznamnější sakrální stavbu ve městě, kterou je katedrála sv. Mikuláše (cerkev sv. Nikolaja), která je známa jednoduše jako „Lublaňská katedrála“ (Ljubljanska stolnica). Také ona stojí na místě staršího gotického kostela ze 13. století, který byl po několika požárech přestavěn v letech 1701 – 1706 pod vedením italského architekta Francesca Bombasiho do své barokní podoby, která je charakteristická kopulí a dvojicí svěží. Od katedrály můžeme pokračovat po náměstích Cyrila a Metoděje (Ciril-Metodov trg), Městské náměstí (Mestni trg) Staré náměstí (Strati trg), která představují vůbec nejstarší jádro celého města. Tak dojdeme až k Herkulově fontáně odkud můžeme dále pokračovat přes Svatojakubský most (Šentjakobski most) zpátky na pravý břeh řeky a přitom se potěšit asi nejkrásnějším pohledem na Lublaňský hrad.
Lublaň: náměstí Cyrila a Metoděje (Ciril-Metodov trg)
Lublaň: řeka Ljubljanica
Lublaňský hrad (Ljubljanski grad) je poprvé zmiňován v roce 1144 jako sídelní místo korutanských vévodů a jako takový byl až do 15. století stavebně upravován a rozšiřován. Protože však v následující době nebyl sídlem žádného vladaře ani významného šlechtice, začal postupně ztrácen na významu a chátrat. V 19. století byl využíván jako vojenská pevnost a částečně i jako vězení. Od začátku 20. století se pak dostal do majetku městské správy a od 60. do 90. let byl dlouhodobě rekonstruován. Pohled na Lublaňský hrad nás pak provází i po celou cestu zpět podél nábřeží řeky, které je zde lemováno celou řadou restaurací a kaváren, v nichž si můžeme dopřát pomyslnou i skutečnou sladkou tečku za naší návštěvou historické části města.
