Malý Tok je svou výškou 843 m n. m. třetím nejvyšším vrcholem Brd, byť pro většinu lidí prakticky neznámým. To je ale veliká škoda neboť se z jeho blízkosti otevírají jedny z vůbec nejlepších výhledů v celých Brdech (kterých zde jinak není nazbyt…). Najdeme jej ve středních Brdech prakticky přímo nad obcí Nepomuk, asi 6 kilometrů severně od Rožmitálu pod Třemšínem. Z Prahy se sem nejsnáze dostaneme po „písecké“ dálnici D4, z níž sjedeme na 41. kilometru, odkud dále pokračujeme po silnici I. třídy č. 18 přes Příbram směrem na Rožmitál pod Třemšínem. Za Bohutínem odbočíme na místní silnici, která nás zavede až do již zmíněného Nepomuku, kde je možné na poměrně velkém parkovišti pohodlně zaparkovat. Dál už musíme pokračovat pěšky a to po modré turistické značce, po níž pokračujeme nejprve pozvolně ale později poměrně strmě vzhůru až k rozcestníku „U svatého Jana“. Zde značka uhýbá směrem doprava ale my musíme pokračovat po asfaltce rovně až narazíme na kolmo probíhající „Brdskou hřebenovku“, která je značena žlutě. Po ní budeme pokračovat doprava a po přibližně 700 metrech se dostaneme k cíli.
Tak jako většina brdských vrcholů nepředstavuje ani Malý Tok nějaký výrazný topografický útvar. Celý hřeben táhnoucí se od Toku (865 m n. m.) až po Prahu (862 m n. m.) má naopak charakter vyvýšené plošiny, která je však směrem na jih (tedy k Nepomuku) zakončena prudkým srázem. A právě z jeho okraje, který se nachází přibližně 300 metrů od vlastního vrcholu Malého Toku, se otevírají nejlepší výhledy. Protože je však výhled orientován prakticky přesně k jihu, je možné jej pro fotografování východu Slunce použít jen v relativně krátkém období kolem zimního slunovratu (21.12.).
Malý Tok: východ Slunce z Malého Toku
Malý Tok: Kleť z Malého Toku
Kromě samotného Rožmitálu pod Třemšínem, který se rozkládá prakticky přímo pod námi (6 km) tvoří výraznou dominantu zdejšího výhledu zejména nedaleký vrchol Štěrbina (9 km) s vysílačem. Ve stejné linii pohledu si v dálce můžeme všimnout hřebene Šumavy a to konkrétně Boubína (74 km) od nějž se směrem nalevo nachází tzv. Trojmezenský hřeben (tj. hřeben mezi Třístoličníkem, Trojmeznou a Plechým) tvořený nejvyššími vrcholy české části Šumavy (98 km). Ještě více doleva, tedy k jihovýchodu, pak můžeme spatřit nejvyšší vrchol Blanského lesa Kleť (93 km), která je taktéž prakticky nezaměnitelná především díky štíhlému a vysokému televiznímu vysílači. Výhled pokračuje ještě dál, přičemž najít zde můžeme například i nejvyšší vrcholky Novohradských hor. Na opačnou stranu, tj. napravo, od Boubína pak zpoza bližších hřebenů krásně vystupuje nezaměnitelný dvojvrchol Velkého a Malého Roklanu (82 km).
Na úplný závěr ještě zmíním, že ranní návštěvou Malého Toku vlastně celá série putování z východy Slunce začala, neboť fotografování ranní krajiny mě tak okouzlilo, že jsem od té doby nedokázal přestat. Z tohoto pohledu musím přiznat, že mě až téměř přestaly bavit „klasické“ denní výlety, který mi ve srovnání s ranními výpravami najednou přišli jako „naprosto o ničem“…
