Zwieslerwaldhaus – Ruckowitzschachten – Ruckowitzberg – Grosser Falkenstein – Kleiner Falkenstein – Adamweg – Zwieslerwaldhaus (10.5 km, 4:00, ↗ 610 m, ↘ 610 m)
Při toulkách železnorudskou částí Šumavy narazíme Grosser Falkenstein (Velký Falkenstein) prakticky na každém místě s alespoň trochu dobrým výhledem do okolí. Zatímco při pohledu ze severu působí tato hora docela nevýrazně její monumentálnost se naplno projeví, pohlédneme-li na ní ze západu či jihu (tedy především z německé strany hranice), kam spadá svými strmými úbočími. Také já jsem během svých toulek Šumavou Velký Falkenstein mnohokrát viděl…ale nikdy jsem na něm nebyl, a tak nastal čas tento „hřích“ odčinit.
Na vrchol Falkensteinu vede hned několik cest, a záleží tedy čistě na nás jak dlouhou a obtížnou trasou se sem chceme vydat. Kratší, i když rozhodně nikoliv nenáročná, varianta představuje okruh jehož výchozím místem je parkoviště v horské osadě Zwieslerwaldhaus, nacházející se přibližně 12 kilometrů po silnici od hraničního přechodu v Alžbětíně, odkud se sem autem dostaneme za zhruba 10 minut jízdy. Pokud se nám nechce jezdit autem, můžeme se sem vypravit i přímo z Železné Rudy, kdy nejprve vyrazíme směrem k bývalému zámečku Debrník, a odtud pak pokračujeme Ferdinandovým údolím až ke státní hranici a následně až do již zmíněné osady Zwieslerwaldhaus. V takovém případě je však potřeba počítat s tím, že se celá cesta prodlouží o dalších přibližně 12 kilometrů (6 km v každém směru). Ještě než vyrazíme z parkoviště Zwieslerwaldhausu, musíme se rozhodnout, jakým směrem budeme okruh absolvovat. V podstatě jde pouze o to, zda chceme prudší ale kratší trasu absolvovat směrem nahoru nebo dolů. Já si při své zdejší návštěvě naopak zvolil opačnou variantu, tedy k výstupu vzhůru použit sice delší, ale zato pozvolněji stoupající trasu, zatímco prudší variantu si nechat na sestup. V takovém případě nejprve pokračujeme do samotného centra osady, kde za mostkem přes říčku Grosser Steinbach odbočíme doprava, odkud pak začneme stoupat vzhůru zachovalým pralesem starých buků, smrků a jedlí, z nichž některé údajně dosahují stáří až 500 let.
Šumava: horská pastvina Ruckowitzschachten
Šumava: Pancíř z pastviny Ruckowitzschachten
Přibližně po 3 kilometrech stoupání dorazíme na rozsáhlou horskou louku Ruckowitzschachten, která je typickou ukázkou ostrůvkovitých šumavských pastvin (tzv. lad), které byly v minulosti zakládány pro pastvu dobytka. Postup byl takový, že se zde rostoucí stromy nejprve nařezaly aniž by se ihned pokácely. Uschlé kmeny se později spálily a vzniklý popel byl využit jako hnojivo. Kromě vlastní louky však z tohoto místa můžeme poprvé obdivovat krásný výhled do okolí, v němž dominuje zejména nedaleký Velký Javor (Grosser Arber), za nímž se pak táhne hřeben Královského hvozdu mezi Jezerní horou, Svarohem a Ostrým, z nějž ovšem vidíme jen vrcholem Malého Ostrého, neboť jeho větší bratříček je zde v zákrytu. Dobře si však můžeme všimnout Špičáku, který snadno poznáme podle sítě sjezdovek a kovové rozhledně na vrcholu. Ještě více doprava si pak všimneme i vrcholu Pancíře, na němž nepřehlédneme zdejší horskou chatu s rozhlednou. Po dalším zhruba kilometru, nyní již přeci jen ne tak prudkého stoupání se dostáváme do blízkosti vrcholu Ruckowitzberg (1269 m n. m.), nedaleko od nějž lze sestoupit z hlavní cesty a vylézt na jeden ze zdejších kamenných útvarů, z nějž se pět otevírá pěkný výhled do okolí, což je důsledkem ničivého orkánu Kyrill, který v roce 2007 zdejší lesy notně zdecimoval. Směrem k západu opět vidíme Velký Javor, zatímco přímo před námi, tedy směrem k jihu, vystupuje již nepříliš vzdálený vrchol Velkého Falkensteinu, který však odtud působí docela nevinným dojmem ploché kupy jen nepříliš výrazně vystupující nad okolní terén. Směrem k jihovýchodu si můžeme všimnout i Poledníku, který si rozhodně nelze splést díky zdejší vojenské věži. V ještě větší dálce pak můžeme zahlédnout i poněkud vzdálenějšího vrcholu Luzného, které poznáme podle pravidelného homolovitého tvaru a rozsáhlého kamenného moře.
Šumava: Velký Falkenstein – Grosser Falkenstein (1312 m n. m.)
Šumava: Zwiesel z Velkého Falkensteinu
Po přibližně dalším kilometrem konečně stojíme na vrcholu Velkého Falkensteinu (Grosser Falkenstein, 1312 m n. m.), jemuž dominuje zejména pěkně modernizovaná horská bouda Falkenstein Schutzhaus, která byla postavena místními lesníku v roce 1932 a dnes slouží zejména jako hostinec, kde se kromě dobrého jídla můžeme osvěžit i výborným bavorským pivem. Obojí si nejlépe vychutnáme z venkovní terasy, z níž se otevírá fantastický výhled. V sousedství horské chaty si pak můžeme prohlédnout kapličku sv. Františka (Bergkapelle – Heilige Franziskus) z roku 1987. Prohlédnout si zde můžeme i celou řadu tzv. umrlčích prken (Totenbrettl), která v minulosti sloužila k uložení zesnulých v období tuhých zim, kdy díky mrazem ztvrdlé půdě nebylo možné těla pohřbít. Nebožtík byl tedy pohřbený až na jaře, přičemž na prkno byly následně řezbami zaznamenány jméno, datum úmrtí a případně další údaje. Prkno se pak „zapíchlo“ buď před domem nebožtíka, případně na jiných veřejných místech v okolí (u cest apod.), kde měla nebožtíka připomínat. Tato tradice v minulosti fungovala na obou stranách hranice, avšak na českém území po odsunu německého obyvatelstva zanikla, přičemž naprostá většina prken byla odstraněna. Díky tomu se dnes s dochovanými umrlčími prkny setkáme na bavorské straně hranice.
Šumava: Falkenstein Schutzhaus
Šumava: umrlčí prkna na Velkém Falkensteinu
Na vlastní vrchol Velkého Falkensteinu musíme od chaty vystoupat ještě o pár metrů výše, kde se již nachází vrcholový kříž na kamenném podstavci. Od něj se pak otevírá krásný výhled k západu a jihozápadu na oblast v okolí Velkého Javoru a údolí Řezné, kde si můžeme všimnout například městečka Zwiesel. Ve vzdálenějším okolím pak můžeme přehlédnout celou řadu vrcholků podhůří Bavorského lesa, a pokud máme štěstí na počasí, můžeme odtud zahlednout i vzdálené vrcholky Alp, které odtud leží ve vzdálenosti přes 140 kilometrů. Z tohoto místa si také nejlépe uvědomíme obrovský rozdíl mezi vzhledem hory při pohledu z různých stran. Zatímco ze severu je vrchol Velkého Falkensteinu jen nevýraznou kupou, směrem k jihu prudce spadá strmým srázem překonávajícím převýšení skoro 700 metrů, a vytváří tak skutečně výraznou dominantu. Jižní úbočí Falkensteinu je navíc posetu četnými skalnímu výchozy, které se staly domovem sokola stěhovavého (Falco peregrinus), jenž dal celé hoře své jméno (Falkenstein = Sokolí kámen).
Šumava: okáč ječmínkový (Lasiommata maera)
Šumava: výhled z Malého Falkensteinu (Kleiner Falkenstein)
Pro zpáteční cestu se z vrcholu vydáme po trase značené symbolem tisu („Eibe“). Ta v prvním úseku sleduje asfaltovou lesní silnici, z níž však záhy odbočuje směrem doleva, a dále začíná prudce sestupovat po severozápadním úbočí hory. Jak si můžeme všimnout, zdejší lesy v posledních letech zcela zdecimoval kůrovec, takže namísto porostů zelených stromů procházíme mořem mrtvých hnědých souší. Takto se záhy dostaneme pod vrchol Malého Falkensteinu (Kleiner Falkenstein, 1190 m n. m.), na nějž pak můžeme vyšplhat krátkou, ale poněkud krkolomnou stezkou. Podobně jako na Velkém Falkensteinu i zde je hlavním lákadlem výhled otvírající se především na oblast německého podhůří Šumavy.
Jakmile si výhledů užijeme do sytosti, můžeme se vydat na poslední úsek dnešního výletu, kterým postupně sestupujeme lesní cestou další přibližně 3 kilometry, po nichž nakonec dorazíme na parkoviště v osadě Zwieslerwaldhaus, kde jsme celou trasu zahajovali.
