Broumov – Nad Hamerským potokem – U Rybníka – Nad Broumovem – V Zahrádkách – U Křížku – Tišina – Broumov (19.6 km, 5:50, ↗ 350 m, ↘ 350 m)

Řekne-li se Broumov, vybaví se pravděpodobně většině z nás město v severovýchodní části Čech při hranicích s Polskem, známé především klášterem a pískovcovými skalními stěnami. Málokdo ovšem již ví, že toto město má i svého jmenovce nacházejícího se v oblasti Českého lesa. Oproti východočeskému Broumovu je tento „českoleský“ Broumov (Promenhof) o poznání menší (v roce 2022 zde bylo k trvalému pobytu hlášeno 133 obyvatel) a klidnější. Rozkládá se nad údolím Hamerského potoka při silnici spojující Chodovou Planou a bavorský Mähring. První zmínka o této obci pochází z roku 1523, kdy byla součástí tachovského panství a v roce 1614 byla již jako svobodný statek zakoupena Schirndingery ze Schirdingu. V roce 1621 přešel Broumov do majetku rodu Heimhausenů, s nímž je sepjat po několik následujících staletí. Významnou osobností byl Zikmund Heimausen, který spravoval panství v letech 1724 – 1793. Jeho rozsáhlé znalosti hospodářství a hornictví vedly postupně k tomu, že v okolí byla provozována těžba železné a měděné rudy a v roce 1749 zde byla založena železná huť, která byla později rozšířena o válcovnu a drátovnu. I když se to z dnešního pohledu zdá téměř neuvěřitelné (neboť dnes v okolí nenajdeme prakticky nic jiného než hluboké lesy), na přelomu 18. a 19. století se jednalo o jakýsi předobraz současných průmyslových zón. Huť zde fungovala do roku 1867, kdy byla zrušena následována v roce 1870 již zmíněnou drátovnou. Se smrtí Zikmunda vymírá rod Heimhausenů „po meči“ a panství tak dění jeho dcera Johana a po ní její potomci a to s podmínkou, že ke svému jménu připojí i jméno vymřelého rodu. Tak v roce 1818 vzniká rod Berch-Heimhausen.

Památkou na rod Heimhausenů (případně Berch-Heimhausenů) jsou tři zámečky, které se v Broumově dochovaly až do současnosti. Prvním a zároveň nejstarším z nich je tzv. Jánský zámek (Johanneshof) nacházející se hned na počátku Broumova (pokud jdeme ze směru od Chodové plané). Své jméno získal podle skutečnosti, že se v jeho blízkosti nacházela socha sv. Jana Nepomuckého, kterou zde však dnes už nenajdeme. Zámeček byl vybudován v pozdně barokním, částečně klasicistním stylu na konci 18. století. Využíván byl jako jakési rekreační obydlí pro vrchnost a bohaté měšťany, kteří sem přijížděli na lov. Po roce 1945, kdy bylo celé panství Heimhausenům zkonfiskováno, byl objekt neudržovaný, takže v současnosti (2022) je ve zcela dezolátním stavu.

Vydáme-li se po silnici zpět (směrem na Chodovou Planou), dorazíme po necelém kilometru na odbočku (z našeho pohledu směrem doprava), kde narazíme na počátek naučné stezky. Ta nás postupně zavede do již zmíněného údolí Hamerského potoka. Záhy opustíme asfaltovou silnici a vydáme se směrem proti proudu potoka. Zde narazíme broumovský jasan, který je třetím nejstarším stromem svého druhu v Česku. Na levém břehu Hamerského potoka ho v roce 1746 vysadili manželé Jan a Marie Ruprtovi jako poděkování za to, že v roce 1742 přečkali dobu, kdy tudy táhla vojska. Ruprtovi zde vysadili stromy dva – jasan a lípu. Lípa však padla za oběť vichřici, která zde udeřila v roce 1956. Od té doby zde jasan roste sám, přičemž díky svým úctyhodným rozměrům (výška 32 metrů, obvod kmene 673 cm) vytváří naprosto nepřehlédnutelný prvek zdejší krajiny. Dodejme ještě, že v roce 2017 byl broumovský jasan nominován do soutěže „strom roku“, kde se nakonec umístil na 11. místě.

Kousek za památným jasanem můžeme naradit na ruiny barvířského mlýna, který zpracovával kobaltovou rudu, z níž se pak dále vyrábělo modré barvivo známé jako smalt, jenž se dále využíval při výrobě textilu, skla, porcelánu či papíru. Začíná zde také dubová alej skládající se z celkem 16 dubů letních, jejichž stáří je odhadováno na 170 let. Touto alejí pak cesta pokračuje dál k pozůstatkům tzv. dolního hamru, který dále zpracovával železo vyrobené ve zdejší huti. Cesta nás dále zavede k dalšímu památnému stromu – tzv. broumovskému smrku dosahujícího výšky 35 metrů při obvodu kmene 410 cm. Jeho stáří je pak odhadováno přibližně na 200 let.

Cesta se na tomto místě láme prudce doprava a po krátkém stoupání se záhy ocitneme před druhým z Broumovských zámečků. Tento tzv. Svatovítský zámek (podle sochy sv. Víta – patrona měditepců – kterou zde můžeme dodnes spatřit) nechal postavit již zmíněný Zikmund Heimhausen někdy v polovině 18. století. V pravém slova smyslu se ovšem nejedná o zámek (coby šlechtické sídlo), neboť již od počátku své existence byl zřejmě zamýšlen jako správní budova zdejších železáren a jako sídlo lesního a báňského úřadu. Po konfiskaci majetku Heimhausenů v roce 1945 byla budova zámečku využívána jako sklad a postupně značně zchátrala. Dnes je zámeček v soukromých rukou a byl přebudován na penzion s restaurací „U svatého Víta“. 

Od Svatovítského zámečku se záhy dostaneme zpět na hlavní silnici Chodová Planá – Mähring, po níž se tentokrát vydáme směrem doleva. Po přibližně půl kilometru přejdeme hráz Farského rybníka, za níž již narazíme na červenou turistickou značku. Zde si z naší hlavní trasy můžeme udělat ještě krátkou odbočku. Jakmile projdeme kolem areálu čističky odpadních vod a přejdeme na druhý břeh potoka, odbočíme z červeně značené trasy směrem doprava. Tato cesta nás zanedlouho (zhruba po 600 metrech) zavede ke třetímu z broumovských zámečků, který byl v minulosti znám jako Neu Heimhausen. Ve skutečnosti se spíše než o zámeček jedná o větší vilu, který byla postavena Johanem Ernstem Berch-Heimhaisenem ve stylu romantismu v průběhu 70. let 19. století. Před rokem 1990 byl zámeček využíván jako správní budova pionýrského tábora. V současné době je zrekonstruován a v soukromých rukou.

Od zámečku se musíme vrátit stejnou cesto zpět do míst, kde jsme opustili červenou turistickou značku, po níž pak pokračujeme dál. Cesta nás vede tu do prudšího, tu do pozvolnějšího stoupání. Po přibližně šesti kilometrech chůze lesem se dostáváme na rozcestí U Křížku. Zatímco červená značka zde pokračuje stále rovně, my zabočíme ostře doprava, a dále budeme pokračovat po zelené značce. Ta nás po necelém kilometru dovede na vrchol Tišina (789 m n. m.), v jehož blízkosti (z našeho pohledu vpravo od cesty) stojí dnes bývalý vojenský areál. V letech 1951 zde byla vybudována rota pohraniční stráže, která byla v únoru roku 1966 zrušena (a její úkoly převzaly okolní roty Broumov a Branka). Areál následně převzala armáda, která zde zřídila stanoviště rádiového průzkumu, jenž zde fungovalo až do začátku 90. let. Kromě toho se v areálu nacházela rovněž pozorovací hláska protivzdušné obrany (PVOS). V současné době je celý areálu opuštěn a v troskách (navíc notně zarostlý náletovou vegetací). Využívána je pouze věž někdejší hlásky jako stožár pro vysílač mobilního signálu.

Zelená značka se následně stáčí doleva, odkud pak míří směrem k německým hranicím. My ovšem naopak zahneme doprava a dále budeme pokračovat po asfaltové silnici probíhající průsekem po signální stěně železné opony. Trasa je sice neznačená, avšak není se prakticky kde ztratit, protože jdeme pořád rovně (průběh této „signálky“ je téměř jako podle pravítka). Silnice nejprve postupně klesá zpět do údolí Hamerského potoka, po jehož překonání začíná opět mírně stoupat. Tak se po zhruba 3.5 kilometru dostaneme k areálu roty pohraniční stráže Broumov (dnes je zde Travel Free Shop). Ještě před tím však mineme torzo jedné z pozorovacích věží (tzv. „špačkáren“) vybudovaných podél signální stěny.

Nyní je před námi nejméně příjemná část dnešní trasy neboť, se musíme po silnici vrátit přibližně 2.5 kilometru zpět do Broumova. Na samém okraji vesnice si pak všimneme památníku připomínající události, které se zde odehrály v posledních dnech roku 1938. Několikanásobná přesila ozbrojených henleinovců se vrhla proti stanovišti Stráže obrany státu (SOS) a budově místního celního úřadu kolem páté hodiny ranní 27. září 1938. Na několika místech se rozpoutaly prudké přestřelky, kterým odolávalo jen několik málo obránců celnice. I za těchto podmínek se podařilo zavolat posily z Chodové Plané, které skutečně asi po půl hodině dorazily i s obrněným vozem. Mezi tím však byl zabit respicient finanční stráže Josef Minář, který byl zasažen ukrytým střelcem a dobit pažbami pušek zfanatizovaných henleinovců. Po příjezdu posil „hrdinství“ útočníků rychle opadlo a ti utekli přes hranici zpět na území Německa. Život zastřelenému Josefu Mináři to však již vrátit nemohlo. Památník, který zde dnes vidíme, byl na počest padlému odhalen v roce 1946.