Uhlíkov – Uhlíkovský potok – Adolfův kámen – Památník – Knížecí Stolec – Skalky – Uhlíkovský potok – Uhlíkov (13 km, 4:10 h, ↗ 440 m, ↘ 440 m)
Svou výškou 1236 m n. m. je Knížecí Stolec nejvyšším vrcholem Želnavské hornatiny (a druhým nejvyšším vrcholem okresu Český Krumlov), přičemž vytváří poměrně výraznou dominantu vůči svému okolí, kde kromě Lysé (1228 m n. m.) a Špičáku (1221 m n. m.) všechny ostatní vrcholy dosahují nadmořské výšky jen lehce nad 1000 m nebo i méně. Díky tomu je téměř ideálním rozhledovým bodem, což na Šumavě není právě obvyklé, a proto je i atraktivním turistickým cílem. Přístup na tento vrchol ovšem omezuje skutečnost, že se nachází na území vojenského výcvikového prostoru Boletice. Vzhledem ke zvýšení intenzity výcviku (podle aktuálně dostupných informací je prostor využíván po cca 80 % dní v roce) je podle nových pravidel platných od začátku roku 2023 Knížecí Stolec přístupný pouze ve vybrané státní svátky a o víkendech v červenci a srpnu v době mezi 6:00 a 22:00. Mimo tyto termíny je vstup na území vojenského prostoru zakázán, a tento zákaz je potřeba plně respektovat. Bohužel na internetu najdeme celou řadu příspěvků od různých „hrdinů“, kteří mají potřebu dokazovat sobě a hlavně ostatním, že „mohou chodit dál, než kam jim značky dovolí“ (doslovná citace, z jednoho takového příspěvku). Buďme rádi, že je tento atraktivní vrchol přístupný aspoň omezené míře, protože při permanentním nerespektování omezení vstupu ze strany veřejnosti by se mohlo také snadno stát, že by sem nebyl vstup povolen vůbec (což byl stav panující po celé období 1950 – 2012).
Šumava: přístup do oblasti Knížecího Stolce je omezen
Šumava: Ze Záhvozdí na Knížecí Stolec
Výchozím místem pro výstup na Knížecí Stolec je prostor zaniklé osady Uhlíkov (Uhligsthal) po níž do dnešních dní zbyla pouze budova zdejší myslivny. U ní se nachází malé parkoviště, kde lze nechat auto, a dále je již nutné pokračovat pěšky. Vzhledem k již zmíněné skutečnosti, že je přístup na vrchol Knížecího Stolce možný doslova jen pár dní do roka, je potřeba počítat s tím, že lidí, kteří chtějí této možnosti využít, bývá opravdu mnoho. V době mojí návštěvy (6.7. 2023) stála zaparkovaná auta podél příjezdové silnice od Uhlíkovské myslivny až ke křižovatce s hlavní silnici č. 39 v Záhvozdí, tedy v délce asi 1 km! Z výchozího místa pokračujeme podél toku Záhvozdenského potoka po modré značce, která nás přibližně po 1.5 km dovede k rozcestí, na kterém si musíme rozhodnout, v jakém směru celý okruh absolvujeme.
Šumava: Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum)
Šumava: chmýří
V případě volby „proti směru hodinových ručiček“ (k níž inklinuje směr šipek zdejších ukazatelů) odbočíme na rozcestí doprava a následně začneme dlouze stoupat vzhůru podíl Uhlíkovského potoka. Cesta je po naprostou většinu času vyasfaltována, jen ke konci se na některých místech mění asfalt v štěrk. Po třech kilometrech nás cesta dovede k první výraznější zajímavosti na trase, kterou je skalní útvar známý jako Adolfův kámen (Adolfstein), na jehož boku můžeme spatřit reliéf knížecí koruny a nápis připomínající návštěvu knížete Adolfa ze Schwarzenbergu 15.6. 1871. Po dalším stoupání a přibližně dvou kilometrech dorazíme na rozcestí, kde se modře značená cesta stáčí prudce doleva. Kousek u odpočinkových laviček pak narazíme na památník věnovaný všem, kteří se v letech 2007 – 2009 účastnili odstraňování následků ničivého orkánu Kyrill, jenž udeřil v noci z 18. na 19. ledna 2007 a způsobil v šumavských lesích rozsáhlé polomy. Ušetřeno nebylo ani okolí vrcholu Knížecího Stolce, které byl až do té doby hustě zalesněno, avšak v důsledku orkánu byl zdejší lesní porost prakticky zcela zlikvidován. Díky tomu se však současně otevřely i daleké výhledy do okolní krajiny, které zde můžeme obdivovat dodnes.
Šumava: Adolfův kámen (Adolfstein)
Šumava: památník likvidace následků orkánu Kyril
Z hlavní cesty se pak směrem doleva odděluje úzká a poměrně prudká stezka prodírající se nově vzrůstajícím mlázím, která představuje poslední úsek cesty k vrcholu. Na něm pak kromě vrcholového skaliska najdeme i 8 metrů vysokou dřevěnou rozhlednu, která zde byla postavena v roce 2012. V tomto ohledu ještě dodejme, že první rozhledna byla na vrcholu Knížecího Stolce postavena v roce 1938. S ohledem na čas svého vzniku však nebyla příliš navštěvována. Po skončení druhé světová války a následném zahrnutí vrcholu do vojenského výcvikového prostoru (1950) nebyla dále udržována a následně se zřítila.
Šumava: Knížecí Stolec (1236 m n. m.)
Šumava: Rozhledna na vrcholu Knížecího Stolce
Z vrcholu rozhledny se otevírá ničím nerušený výhled na všechny světové strany. Směrem k jihozápadů můžeme sledovat hřeben tzv. Trojmezenské hornatiny tvořený postupně od jihu dále k jihozápadu vrcholy Smrčina (1333 m n. m.), Hraničník (1280 m n. m.), Plechý (1378 m n. m.), Trojmezná (1362 m n. m.). Tento hřeben pak zakončuje Hochstein (1333 m n. m.), který je zdaleka rozpoznatelný díky výraznému skalnímu útvaru na vrcholu. Dole v údolí si pak můžeme všimnout například kostela v Želnavě. Šumavské vrcholy se táhnou dále směrem k severozápadu, přičemž vidět můžeme například Luzný (1373 m n. m.), který poznáme díky rozsáhlému kamennému moři pod vrcholem, či Poledník (1315 m n. m.), který si pro změnu nespleteme díky vojenské radarové věži na vrcholu. Z bližších vrcholů je pak možné vidět například výrazný masiv Boubína (1362 m n. m.). Směrem na sever můžeme zahlédnout například nedaleký Libín (1093 m n. m.) s rozhlednou na vrcholu a ve větší vzdálenosti pak určitě nepřehlédneme chladící věže jaderné elektrárny Temelín. Naopak přímo pod vrcholem můžeme směrem na severovýchod vidět holou pláň v prostoru bývalé vesnice Ondřejov, která je využívána armádou jako dělostřelecká střelnice. Kromě vojenských pozorovatelen zde můžeme vidět i ruiny různých budov sloužící k výcviku vojenských a policejních jednotek. Směrem k východu a jihovýchodu dominují dva blízké vrcholy: Lysá (1228 m n. m.) s výraznými skalnímu útvary a Špičák (1221 m n. m.). Stejným směrem pak můžeme vidět například Kleť (1084 m n. m.) s věží televizního vysílače a rozhlednou a v ještě větší vzdálenosti pak i vrcholy Novohradských hor – například Vysokou (1034 m m n. m.) či Kamenec (1072 m n. m.). Přímo k jihu by pak za ideálních podmínek měly být vidět i vrcholy rakouských Alp, ležící ve vzdálenosti kolem 100 km. Konkrétně by se mělo jednat především o masiv Totes Gebirge s nejvyšší horou Grosser Priel (2515 m n. m.). V době mojí návštěvy však alpské vrcholy kvůli oblačnosti vidět nebyly.
Šumava: Lysá (1228 m n. m.) a Kleť (1084 m n. m.) z Knížecího Stolce
Šumava: Poledník (1315 m n. m.) z vrcholu Knížecího Stolce
Jakmile si do sytosti užijeme zdejších výhledů, můžeme se vydat na zpáteční cestu. Protože celá trasa je koncipována jako okruh, nemusíme jít stejnou cesto, po které jsme na vrchol přišli. Nejprve sestupujeme po lesní cestě vedoucí skrze nově vyrůstající mlází, která je však mnohem širší a pozvolnější ve srovnání se stezkou, po níž jsme v závěru na vrchol vystupovali. Tato cesta nás pak přibližně po kilometru přivede zpět na asfaltovou silnici, po níž pak dále sestupujeme do údolí. Tato silnice nás dovede k Uhlíkovskému rybníku, který je zajímavý tím, že zde žijí bobři. Je zde možné vidět tzv. „bobří hráze“ vystavěné z větví, či ohlodané kmeny stromů v okolí rybníka. Záhy poté již přijdeme na rozcestí, na kterém jsme odbočovali při výstupu směrem nahoru na vrchol a po dalším přibližně kilometru dorazíme do výchozího místa u Uhlíkovské myslivny.
