Opouštíme národní park Yellowstone, avšak naše další cesta tentokrát nebude příliš dlouhá neboť náš příští cíl leží jen nedaleko odtud. Národní park Grand Teton se stejně jako Yellowstone nachází v severozápadním cípu státu Wyoming přičemž oba parky na sebe v podstatě plynule navazují. Od jižního vstupu do Yellowstonského parku je to do nitra Grand Tetonu jen asi půl hodinky jízdy autem. Název parku je odvozen od pohoří Teton Range tvořícího jeho pomyslnou osu táhnoucí se v délce přibližně 64 kilometrů severo-jižním směrem. Z geologického hlediska se jedná o nejmladší část Skalnatých hor, jejíž poslední etapa vrásnění proběhla v období před 6 – 9 miliony let (tedy v mladších třetihorách). Pohoří vzniklo výzdvihem podél zlomové linie, a tak zatímco k západu klesá poměrně pozvolna do údolí Teton Valley, směrem na východ vytváří velmi strmé skalnaté srázy padající do údolí Jackson Hole. Tektonická činnost zde však neustává ani dnes, a tak pohoří se dosud neustále zvyšuje – údajně přibližně o 10 cm za 100 let.

Objevování této části Ameriky evropskými přistěhovalci bylo zahájeno hned zpočátku 19. století, kdy tudy na přelomu let 1807 a 1808 procházel již dříve zmíněný průzkumník John Coltert, který byl pravděpodobně prvním Evropanem, jenž pohoří spatřil. O jeho existence se později zmínil i Williamu Clarkovi (jednomu z velitelů Lewis-Clarkovy expedice) při jejich opětovném shledání v Saint Louis. Díky značnému množství bobrů a dalších zvířat se pohoří Teton záhy stalo vyhledávaným cílem lovců obchodníků s kožešinami, kteří se zde setkávali s původními indiánskými obyvateli z kmene Šošonů. Díky intenzivnímu lovu byla zdejší populace bobrů kolem roku 1840 prakticky zcela zdecimována, což ve svém důsledku znamenalo i zánik většiny společností obchodujících s jejich kožešinami. Přibližně z této doby pak pochází i název pohoří, který mu přiřkli francouzsky hovořící trapeři, jimž zdejší vrcholy připomínaly ženská prsa, a proto je pojmenovali jako „Les Trois Tétons“ (tedy „tři prsa“). Další průzkumy tohoto území byly organizovány spíše jako jakási odnož výprav do nedalekého Yellowstone. První organizovanou výpravou byla v letech 1859 – 1860 mapovací expedice armády spojených států (tzv. Raynoldsova expedice), jejímž účastníkem byl i známý armádní zvěd, horal a průzkumník Jim Bridger. Další průzkum zbrzdila občanská válka po jejímž skončení sem v roce 1871 zavítal oddíl Haydenovy výpravy (jinak primárně zaměřené na průzkum Yellowstonu) po vedením Jamese Stevensona. Jedním z účastníků této „Snake River Division“ byl i fotograf William Henry Jackson, který pořídil první snímky zdejší krajiny. U této příležitosti pak také byly pojmenovány zdejší hory a jezera. Teprve v 80. letech 19. století se tu začali usazovat první stálí osadníci. Důvodem tohoto tak pozdního trvalého osídlení byla v skutečnost, že zdejší podmínky nebyly pranic vhodné pro zemědělství a současně se v okolí nenacházela žádná významnější ložiska zlata nebo jiných surovin. Teprve s rozvojem automobilismu ve 20. letech 20. století získalo pohoří Teton větší zájem turistů. Ve stejné době proto začaly vznikat četné ranče, které kromě chovu hospodářských zvířat nabízely i možnost ubytování. Samotný národní park zde pak byl vyhlášen roku 1929, přičemž se o jeho založení notnou měrou založil podnikatel a filantrop John Davidson Rockefeller (1839 – 1937), který si zdejší krajinu velmi oblíbil a chtěl, aby byla chráněna před přílišným komerčním využíváním. Původně byla plocha parku omezena pouze na samotné pohoří Teton. Rockefeller tedy začal skupovat pozemky v údolí Jackson Hole a kolem jezera Jackson Lake a jeho cílem bylo jejich připojení k národnímu parku. To se však setkali s poměrně intenzivním odporem místních obyvatel, kteří se obávali ekonomických dopadů omezeními, která by v důsledku připojení k národnímu parku byla zavedena. Jakýmsi dočasným kompromisem tak bylo zřízení národního památníku (national monument), jehož území bylo k národnímu parku nakonec připojeno až v roce 1950. Ve své současné podobě se tak národní park Grand Teton rozkládá na ploše 1255 km². Dohromady se sousedním národním parkem Yellowstone pak vytvářejí tzv. Greater Yellowstone Ecosytem, který je považován ze nejrozsáhlejší neporušené území středních zeměpisných šířek.

Jak již bylo řečeno dříve, národního parku je pohoří Teton Range, které zejména z východní strany působí velmi majestátním dojmem – a to prakticky bez ohledu na to, ze kterého z mnoha vyhlídkových bodů v okolí se na něj díváme. Z tohoto pohledu pak musím sám připustit, že jde pravděpodobně o vůbec nejfotogeničtější místo, které jsme v rámci své cesty americkým Severozápadem navštívili. Špičatá hora Grand Teton je svou výškou 4199 m n. m. nejen nejvyšším vrcholem celého pohoří, ale současně i druhým nejvyšším vrcholem státu Wyoming. V jeho okolí se však k nebi vypíná hned osm dalších vrcholů, jejichž výška přesahuje hranici 3700 m n. m. Kromě Middle Teton (3903 m n. m.) a South Teton (3814 m n.m.) jsou to ještě výrazné hory Mount Owen (3940 m n. m.) a zejména Mount Moran (3842 m n. m.), jehož silueta je naprosto nezaměnitelná díky výrazné čedičové intruzi známé jako „Black Dike“, která pod vrcholem vytváří zdaleka viditelný tmavý pruh. Dohromady pak tyto vrcholy vytváří skupinu, která je známá pod názvem Cathedral Group.

Ostré špičky zdejších vrcholů (tzv. horny a arêtes) byly doslova vyřezány ledovci v průběhu několika etap zalednění, jež se zde odehrály v období před 250 000 – 150 000 lety. Poslední etapa zalednění zde skončila před 15 000 lety, avšak 12 malých ledovců zde můžeme spatřit i v současnosti. Zajímavé však je, že minimálně některé z nich jsou relativně mladé, neboť se předpokládá, že s koncem poslední doby ledové zanikly a znovu zde narostly teprve v období tzv. malé doby ledové (tedy přibližně mezi roky 1400 – 1850). Díky postupnému oteplování klimatu však tyto ledovce v současnosti rychle mizí. Největším zdejším ledovcem je Teton Glacier rozkládající se aktuálně přibližně na ploše 21 hektarů mezi vrcholy Grand Teton a Mount Owen (ledovec jen od konce 60. let 20. století ztratil přibližně 20 % své rozlohy).

Kromě mohutných hor nabízí park i četná jezera. Jedním z nich je i jezero Jackson Lake ležící na řece Skane River pramenící v nedalekém národním parku Yellowstone. Původně se jednalo o morénou hrazené ledovcové jezero, jehož hladina byla ovšem postupně zvýšena o přibližně 16 metrů (na současných 134 m) pomocí umělých hrází, z nichž ta první zde byla postavena v roce 1911. Současná betonová hráz pak pochází z roku 1989. Jezero tak má v současnosti spíše charakter umělé přehradní nádrže, která však naskýtá vynikající příležitost spatřit okolní takřka čtyřtisícovky zrcadlit se na zdejší modravé hladině. Jezero se rozkládá na ploše 103 km² přičemž se táhne délce 24 kilometrů, takže míst, kde můžeme zastavit a pokochat se výhledem najdeme během cesty víc než dost.

Kromě jezera Jackson Lake zde najdeme ještě přibližně 100 dalších jezer z nichž většina se nachází v bývalých ledovcových karech či jsou stejně hrazena morénami. Jedním z nich je i Jenny Lake nacházející se téměř uprostřed parku, které představuje jakýsi pomyslný středobod pro většinu zdejších návštěvníků. Současně je také výchozím místem řady tras vedoucích do odlehlejších oblastí parku. Samotné jezero pak vzniklo na konci poslední doby ledové přibližně před 12 000 lety a to za morénou vytvořenou ledovcem sestupujícím sem údolím Cascade Canyon. Toto ledovcové údolí s typickým profilem ve tvaru „U“ si ostatně můžeme prohlédnout i ze břehu Jenny Lake, neboť jeho ústí se při pohledu od zdejších návštěvnického střediska otevírá přímo proti nám. Jméno jezera připomíná indiánskou manželku lovce kožešin Richarda Leigha, která v roce 1876 i se svými šesti dětmi podlehla nákaze neštovic.

Ačkoliv zdejší pohoří oplývá četnými ledovcovými údolími a strmými skalními srázy, není zde překvapivě mnoho vodopádu. Jednou z mála výjimek jsou vodopády Hidden Falls ležící na potoce Cascade Creek protékajícího již zmíněným údolím Cascade Canyon. Voda potoka zde padá do hloubky kolem 30 metrů, avšak jak již název napovídá, při pohledu ze břehu jezera Jenny Lake jsou našim zrakům skryty. Jiným případem jsou vodopády Ribbon Cascades živené potůčkem vytékajícím z menšího ledovcového jezera Lake of the Crags. Vodopády překonávají výšky 180 metrů, přičemž nejlepším časem pro jejich návštěvu je období jarního tání, kdy jsou nejmohutnější. I když k nim nevede žádná cesta, přesto si je můžeme dobře prohlédnout již z pobřeží jezera Jenny Lake.

Na závěr vyprávění o návštěvě národního parku Grand Teton se nelze alespoň v krátkosti nezmínit o zdejší zvířeně. K typickým obyvatelům zdejší krajiny patří zejména vidlorozi a jeleni, kterých jsme (byť z velké dálky) spatřili skutečně velká stáda. Kromě nich zde můžeme narazit také na bizona (kteří jsou zde ale ve srovnání s rovnání s nedalekým Yellowstonem mnohem vzácnější) či medvěda. Avšak největším zážitkem je setkání s losem. Los americký (Alces americanus) je mnohem větší a robustnější než jeho evropský příbuzný. Na délku může dosahovat kolem 2.5 – 3 metrů a jeho hmotnost se pohybuje od 200 do 800 kg (!). Losi ze všeho nejvíce milují bažinaté mokřady, kde spásají vodní vegetaci, které vzhledem ke své velikosti sežere skutečně obrovské množství (údajně přes 30 kg denně). Jedno z takových míst najdeme u slepého ramene řeky Snake River nedaleko návštěvnického střediska příhodně pojmenovaného jako Moose (tedy „los“). Po hodné chvíli čekání to už vypadá, že budeme muset odjet s nepořízenou. Právě když vyrážíme zpět k autu, všímám si koutkem oka, že se mezi větvemi nedalekých stromků cosi pohybuje. Za chvíli se z křovin přímo před našimi zraky vynořuje losí samice s mládětem, aby si oba nerušeně pochutnali na vodních rostlinách a posléze zmizely opodál v lese. Na závěr je však potřeba ještě uvést varování v tom smyslu, že losi jsou zde obecně považováni za jedno z nejagresivnějších a nejnebezpečnějších zvířat. Ačkoliv se to může zdát zvláštní, zabijí každoročně losi v amerických národních parcích víc lidí než například medvědi. Proto je potřeba mít se před nimi na pozoru a sledovat je jen z bezpečné vzdálenosti.

Návštěvu národního parku Grand Teton pak zakončujeme alespoň krátkou návštěvou městečka Jackson, které bylo stejně jako jezero i okolní údolí pojmenováno po lovci kožešin Davidu Edwardu Jacksonovi, jenž zde lovil v průběhu 20. let 19. století. Pomyslným středobodem městečka je pak náměstí malý park George Washington Memorial Park. V každém ze čtyř rohů tohoto parku narazíme na pozoruhodné „brány“ (Antler Arch) seskládané z jeleního paroží sesbíraného v nedaleké rezervaci National Elk Refuge. První z těchto oblouků zde byl instalován v roce 1953. Ze začátku přitom nikdo nepředpokládal že by mohl vzbudit nějaký větší zájem, avšak opak se stal pravdou. A tak byly postupně v letech 1966, 1967 a 1969 vztyčeny další tři oblouky. Každý z nich přitom obsahuje 1000 – 2000 liber (tedy zhruba 450 – 900 kg) jeleního paroží. Samotná rezervace pak byla založena v roce 1912 jako zimní útočiště pro stáda losů a jelenů migrujících každý rok z oblasti Yellowstone směrem k jihu, kde v níže položených oblastech není tolik sněhu a tudíž je zde více potravy. Rozvoj města Jackson na konci 19. století však zablokoval většinu původních migračních tras těchto zvířat, a tak bylo rozhodnuto o zřízení chráněného území, v němž by mohli jeleni a losi zimu nerušeně přečkat (rovnou ale dodejme, že se zde kromě nich vyskytují ještě i mnohé další druhy zvířat jako například bizoni, kojiti či lišky).