Kraslice – Hausberg – Tisovské rozcestí – Olověný vrch – Bublava – Zelená hora – Kraslice (13.5 km, 4:15, ↗ 410 m, ↘ 410 m)

Kraslice (Graslitz) představují přirozené centrum nejzápadnější části Krušných hor. Město leží v údolí říčky Svatavy, jímž v minulosti vedla obchodní stezka spojující Čechy se sousední Saskem. Na její ochranu byl na nedalekém vrchu Hradiště založen malý strážní hrádek Hausberg (kam se v rámci našeho dnešního výletu také podíváme). V podhradí posléze vznikla malá osada jejíž význam začal postupně narůstat díky objevům ložisek rud stříbra, mědi cínu a olova. V roce 1370 byla vesnice Karlem IV. povýšena město a později, za panování rodu Šliků, získaly Kraslice status královského horního města. Tehdy také dosahovala těžba rud svého vrcholu díky kterému se jednalo o jednu z nejhustěji osídlených oblastí v Čechách, neboť zde žilo a pracovalo údajně na 20 000 obyvatel. V roce 1567 získali zdejší panství do vlastnictví páni ze Šumburka. Po skončení třicetileté války začal narůstat tlak na rekatolizaci, který ještě zesílil poté, co Kraslice přešly roku 1666 do majetku rodu Nosticů. Jeho důsledkem bylo, že většina (údajně až 2/3) obyvatel Kraslic, kteří byli z většiny protestantského vyznání, odešly do nedalekého Saska, čímž došlo k útlumu těžby zdejších rudných ložisek. Nosticové se sice pokoušeli o obnovu těžby, ovšem neúspěšně, a tak posléze začali rozvíjet zejména výrobu textilu a krajek. Dalším významným odvětvím, se pak stala výroba hudebních nástrojů – nejprve houslí a později dechových nástrojů. Zdejší výroba (směřovaná z větší části na export mimo Habsburskou monarchii) dosáhla četných uznání a ocenění. Jednou ze zdejších kuriozit je 2.5 metrová tuba, která dodnes drží status největšího dechového nástroje svého druhu na světě. V roce 1843 byla postavena silnice spojující Kraslice se Sokolovem (tehdy Falknovem nad Ohří) a později, v letech 1873 – 1876 byla údolím Svatavy vedena i železniční trať, která po svém prodloužení až na území Saska (1886) sloužila především k vývozu sokolovského uhlí a kraslických hudebních nástrojů. V tomto ohledu dodejme, že tato tzv. kraslická dráha byla po druhé světové válce provozována již jen na území Česka a její přeshraniční charakter byl obnoven teprve v roce 1994. Z Kraslic pocházela celá řada významných a vlivných podnikatelských rodů té doby. Jedním z nich byl i Julius Meinl (1824 – 1914), který je znám jako zakladatel sítě obchodů specializujících se na prodej kávy a lahůdek, a jehož jméno si možná ještě vybavíme ve spojitosti se sítí supermarketů, která v Česku působila v 90. letech 20. století.

V roce 1930 žilo v Kraslicích přibližně 13 500 obyvatel, z nichž se naprostá většina hlásila k německé národnosti (Čechů zde žilo jen kolem 250). Po uzavření Mnichovské dohody se i Kraslice staly součástí území odstoupeného nacistickému Německu, přičemž se jednalo o jedno z prvních míst v Sudetech, které osobně navštívil Adolf Hitler (4.10. 1938). Za války byla zdejší výroba transformována pro válečné potřeby Německa, přičemž se na ní v mnoha případech podíleli i váleční zajatci. 7. května 1945 vstoupila na území města americká armáda, která však o pár dní později území předala armádě SSSR. Vzápětí vypukl nejprve spontánní a později (v roce 1946) i organizovaná odsun zdejších Němců, díky němuž město přišlo o většinu svého obyvatelstva. A tak v roce 1950 měly Kraslice jen necelou polovinu svého předválečného počtu obyvatel (necelých 6000). Textilní výroba byla soustředěna do národního podniku Krajka, zatímco výroba hudebních nástrojů přešla pod výrobní družstvo Amati. Po roce 1989 sice městu pomohlo opětovné otevření hraničního přechodu do sousedního Německa, avšak současně došlo k likvidaci textilního průmyslu a výraznému útlumu výroby hudebních nástrojů. Celá řada bývalých průmyslových areálů tak opuštěna a v současnosti chátrá.

Nejvýraznější dominantou města je bezesporu pseudorománský kostel Božího Těla, který se nachází v místech, kde od 14. století stával dřevěný kostel, který byl v roce 1614 zbořen pro svůj špatný stav. Roku 1619 byla dokončena stavba nového kostela, který svému účelu sloužil až do konce 19. století, kdy se začal postupně rozpadat, přičemž došlo i k několika zraněním. V roce 1892 byl tedy stržen a vzápětí se začalo se stavbou nového svatostánku, která byla dokončena v roce 1896 a kterou zde můžeme obdivovat dodnes. V podobné stylu pak byla v roce 1890 postavena i nedaleká budova městské radnice. Nad ní se pak ve svahu nachází menší evangelický kostel z let 1911 – 1912. Na něj pak navazuje rozsáhlý lesopark (městské sady) o jehož vznik se zasloužil místní učitel Karl Preiss (1850 – 1907), kterého připomíná pomník u cesty, po níž se vydáme na další část našeho výletu. Hned o kousek dál narazíme na další pomník připomínající kraslického pedagoga a zakladatele místního tělovýchovného hnutí Friedricha Ludwiga Jahna (1778 – 1852). Třetím pomníkem, na nějž zde narazíme, je kamenná deska připomínající německého básníka Friedricha Schillera (1759 – 1805). Cestou pak ještě mineme lesní kapli (lidově zvanou Waldandacht – tedy „lesní pobožnost“). Zatímco až do teď jsme šli jen do mírného stoupání, nyní musíme z hlavní cesty odbočit a vydat se vzhůru do prudkého stoupání po jižním úbočí vrchu hradiště. V tomto případě je potřeba upozornit, že ačkoliv se jedná o značenou turistickou trasu, je tato odbočka v terénu téměř nepostřehnutelná, a snadno ji tak mineme.

Výstup nás dovede až ke zřícenině již zmíněného hradu Hausberg, který zde byl založen v roce 1272 Přemyslem Otakarem II za účelem střežení obchodní stezky procházející nedalekým údolím říčky Svatavy. Později se osádka hradu přidala na stranu nepřátel krále Václava IV. a navíc odtud podnikala loupeživé výpady do okolí. Proto král Václav roku 1412 povolal chebské vojsko, které hrad oblehlo, dobylo a vyplenilo. Stejný osud hrad potkal v roce 1450, kdy se jeho tehdejší majitel Jindřich II. Z Plavna postavil na stranu odpůrců krále Jiřího z Poděbrad. Po skončení tzv. česko-uherských válek byl hrad opět obnoven a následně několikrát vyměnil majitele. Těmi posledními byli od roku 1527 Šlikové, kteří se později usadili dole ve městě, a hrad tak byl definitivně opuštěn a během následujících dvou stoletích sloužil jako zdroj stavebního materiálu pro obyvatelstvo okolních vesnic. Dnes zde tak najdeme spíše jen terénní zbytky včetně výrazných ochranných příkopů. Největší zajímavostí je skalní sluj vysekaná do skalníku masivu. O něco níž pak narazíme na památeční kamenný obelisk připomínající Kraslického rodáka, podnikatele a mecenáše Richarda Jakuba Dotzauera (1816 – 1887), který (mimo jiné…) podporoval vznik Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (kterému věnoval část svých knižních sbírek), zasadil se o vznik houslařské školy v Lubech a prosadil stavbu několika železničních tratí (mimo jiné i zmíněné dráhy ze Sokolova do Kraslic). O další kousek dál pak dorazíme ke skalnímu útvaru z jehož vrcholu se otevírá pěkný výhled do údolí Stříbrného potoka.

Červeně značená cesta nás v dalším úseku vede po hřebeni až do úzkého sedla mezi Hradištěm a Tisovcem, kde se napojuje na modře značenou trasu. Po ní dále pokračujeme po západním úbočí Tisovce, kde míjíme symbolický portál štoly Eibenberg, který je připomínkou někdejších hornických aktivit během nichž zde byla těžena měděná ruda – chalkopyrit. Největší rozkvět dolování měděné rudy spadá do 15. – 17. století, avšak s dílčími přestávkami trvala až do roku 1994. Modrá značka nás nakonec lesy a loukami dovede až vrchol Olověného vrchu (802 m n. m.), jehož název odkazuje na výskyt tudy olova. Dnes se zde nachází horská chata vybudovaná v roce 1933 podle plánu karlovarského architekta Karla Ernstbergera, jejíž dominantou je 16 metrů vysoká vyhlídková věž. Chata za druhé světové války sloužila jako dětský útulek a později byla československou armádou využívána jako vojenská pozorovatelna a radistická hláska. Od roku 1961 byla chata opět otevřena pro turisty, přičemž zde fungovala restaurace. V současnosti (2024) je ovšem chata opuštěná a postupně chátrá.

Po severních svazích Olověného vrchu vede několik sjezdovek zdejšího lyžařského areálu, přičemž z údolí Stříbrného potoka sem vede i sedačková lanovka od jejíž horní stanice se otevírá velmi pěkný výhled do okolní krajiny – především typickou krušnohorskou vesničku Bublava (Schwaderbach), která bude i naší další zastávkou. První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1601 a stejně jako v případě většiny okolních vesnic i ona byla založena v souvislosti s dolováním rud olova, cínu a mědi. Po vyčerpání zdejších ložisek se místní obyvatelé živili především pastevectvím a domácí výrobou textilu. Nejednalo se přitom vůbec o malou obec, neboť před druhou světovou válkou zde žilo 4 100 obyvatel takřka výhradně německé národnosti (dnes má Bublava kolem 360 stálých obyvatel). Během nepokojů v září 1938 se Bublava stala jedním z mnoha míst v česko-německém pohraničí, kde došlo k ozbrojenému střetu mezi členy sudetoněmeckého Freikorpsu a českými četníky. 13. září 1938 byla henleinovci nejprve obsazena budova celního úřadu po níž byla napadena i místní četnická stanice. Do obce byl vyslán autokar k evakuaci žen a dětí zdejších četníků. Byl však zasypán střelbou, při níž byl zabit jeho řidič Josef Falber. Krátce na to byla četnická stanice obklíčena, avšak z nedaleké Stříbrné (Silberbachu) sem byla vyslána jednotka Stráže Obrany Státu (SOS), která byla taktéž napadena střelbou, při níž byli zabiti vrchní strážmistr František Novák a strážmistr Josef Brčák. Památku všech tří padlých dodnes připomíná památník umístěný na zdejší návsi. Z ní pak budeme dále pokračovat po zelené značce která nás záhy povede kolem zdejšího pseudorománského kostela Nanebevzetí Panny Marie z let 1886 – 1887, před nímž se nachází památník se jmény 238 zdejších obyvatel padlých za první světové války. Naproti kostelu si pak můžeme prohlédnout cihlovou budovu zdejší školy, která byla postavena v letech 1878 – 1879. V současnosti je však budova opuštěna.

V posledním úseku naší cesty budeme sledovat červenou značku, která nás nejprve povede podél toku Bublavského potoka, avšak poté vystoupá na nedaleký hřeben, po němž nás dovede nejprve do osady Zelená Hora a posléze pak zpátky do Kraslic.