Od soutěsky u bývalého přívozu Lee’s Ferry je to ke vstupu do národního parku Grand Canyon ještě asi dvě hodiny cesty po proudu řeky Colorado. Silnice zatím prochází hustým zeleným lesem, což může být poněkud překvapující, protože by člověk spíše očekával, že se v okolí kaňonu potáhne pustá pouštní krajina, jakou jsme na naší cestě již nesčetněkrát viděli. Čas od času se z této silnice oddělují odbočky vedoucí k vyhlídkovým místům (např. Desert Point, Grandview Point a mnoho dalších.), ležících přímo na samotné hraně kaňonu. Ať už navštívíme jakékoliv z nich, Grand Canyon se před námi vždy otevře v celé své monumentální nádheře, při jejímž spatření má člověk neodbytná pocit, že došel na jakousi hranici dvou světů. Protilehlá hrana údolí se sice vzdušnou čarou nezdá být až tak daleko, avšak pro nás (stejně jako pro kohokoliv dalšího) je v tuto chvíli naprosto nedosažitelným územím, mezi nímž a námi zeje téměř dva kilometry hluboká trhlina táhnoucí se od obzoru k obzoru.
Grand Canyon je nejznámější, byť mylně považovaný za největší, kaňon na světě. Táhne se v délce 446 kilometrů a v nejhlubším místě (tzv. Žulové soutěsce) je hluboký 1830 metrů (u severní hrany), respektive 1600 m (u jižní hrany). V nejužším místě se jeho šířka pohybuje kolem 800 metrů, naopak v nejširším úseku od sebe severní a jižní hranu dělí vzdálenost 26 kilometrů. Jen málokdo je schopen plně pochopit procesy vedoucí ke vzniku tohoto monumentálního divu přírody v celé jejich složitosti, avšak stěny kaňonu jsou jakousi obří kronikou, v níž je zapsána geologické historie prakticky celé Země. První vrstvy masy, jejíž průřez zde máme před očima, se začaly usazovat v dobách, kdy bylo celé toto území pokryto oceánem. Tyto prekambrické břidlice, pískovce a vápence tvoří dno kaňonu a jejich stáří je odhadováno na 2 miliardy let. Na nich se poté začaly usazovat další vrstvy, které byly tu a tam prostřídány s vrstvami ztuhlé lávy coby pozůstatky dávné vulkanické činnosti. Nejsvrchnější vrstvu pak tvoří tzv. kaibabský vápenec pocházející z mladšího triasu (220 mil. let). Tyto usazeniny byly před 65 miliony let vyzdviženy vzhůru. Tok řeky Colorado, valící se ze severu od Skalnatých hor, si začal skrze jednotlivé vrstvy hloubit své koryto před 5 miliony let. Tento proces nabral na síle zejména během střídání dob ledových a meziledových, kdy došlo ke zvýšení množství vody v řece, která se tak zařezávala mnohem rychleji a hlouběji než dnes. Proces hloubení kaňonu však pochopitelně dodnes neskončil – i když jej člověk za celý svůj život nedokáže postřehnout (při současné rychlosti by se kaňon prohloubil o přibližně 15 metrů za milion let).
Prvními Evropany, kteří spatřili Grand Canyon, byla v roce 1540 skupina španělských vojáků pod velením Garcii Lopeze de Cardenas, kteří zde měli hledat zlato. Nepodařilo se jim však najít cestu dolů k řece. Žádný z dalších Evropanů sem pak nepřišel po dalších 200 let až do roku 1776, kdy tudy procházela skupina vedená Franciscem Atanasiem Dominguezem a Silvestre Vélez de Escalantem při hledání cesty ze Santa Fe do Kalifornie. V roce 1858 byla vyslána expedice pod vedením Josepha Ivese, která vyplula na kolesovém parníku od ústí Colorada směrem proti proudu až do místa nazvaného „Black Canyon“. Zde parník ztroskotal a expedice pak pokračovala dál pěšky podél jižní hrany kaňonu, který byl pojmenován jako „Velký kaňon Colorada“. Souvislý popis kaňonu však přinesl teprve major John Wesley Powell, který v letech 1869 a 1871 – 1872 vedl geologickou expedici, jenž měla za úkol zmapovat do té doby jen málo známou oblast podél toku Colorada. Jako národní park o rozloze 4900 km2 je Grand Canyon chráněn od roku 1919.
Jakýmsi středobodem pro návštěvu zdejšího národního parku je Grand Canyon Village ležící na jižní hraně kaňonu (South Rim), která je ve srovnání se severní hranou (North Rim) lépe dostupná a tím pádem i mnohem více navštěvovaná (udává se, že až 90 % návštěvníků národního parku Grand Canyon navštíví právě jižní hranu). Ve zdejším návštěvnickém středisku si je možné prohlédnout rozsáhlou expozici věnovanou především geologii kaňonu a popisu procesů, které jej utvářely. Odtud se pak lze vypravit dál po vyhlídkové trase vedoucí podél kaňonu, která nás přibližně 5 mílích (8 km) dovede k vyhlídce Hopi Point nacházející se na výrazném skalním výběžku vybíhajícím do nitra kaňonu. Pokračovat by tudy šlo pochopitelně ještě mnohem dál, a záleží tak čistě na tom, kolik času zde chceme strávit. Na stezce, které sem vede od návštěvnického centra, si pak lze všimnou jedné pozoruhodné zajímavosti. V asfaltu chodníku jsou čas od času v řadě za sebou zalité drobné mince, jejichž vzdálenost představuje určitý časový interval odpovídající jednotlivým epochám vývoje kaňonu. U každé z nich je pak instalována informační tabule a dále pak jakési kukátko (malá kovová trubka upevněná na podobné montáži jako dalekohled) sloužící k tomu aby se návštěvník mohl na vlastní oči podívat o které z mnoha geologických vrstev, jenž jsou na okrajích kaňonu dobře viditelné, se na informační tabuli píše.
Naprosto odlišný úhel pohledu se nám otevře v případě, že se rozhodneme sestoupit do nitra (případně až na samé dno) Velkého kaňonu. Jednou z nejoblíbenějších takových trase je tzv. Bright Angel Trail začínající nedaleko návštěvnického střediska v Grand Canyon Village. Jak sestupujeme dolů, míjíme postupně hranice jednotlivých geologických vrstev, které jsou náhlé a rovné jako kdyby je někdo nakreslil podle pravítka. V duchu si tak říkám, co se asi muselo stát, že v geologickém vývoji nastal vždy po čase tak náhlý a prudký zlom, který zapříčinil zcela jiný charakter horniny ukládaných v další vrstvě? Přibližně v polovině sestupu stezka prochází malým ostrůvkem Indian Gardens nacházejícím se v jinak holé skalnaté krajině. Cesta pak dále pokračuje přes tzv. Ďáblovu vývrtku (Devil’s Corskscrew) až ke břehu řeky Coloradu (kterou je z hrany kaňonu vidět jen zřídkakdy). O něco výše proti proudu řeky se pak nachází můstek, po jehož překonání to již není daleko k Phantom Ranch, který zde byl postaven v roce 1922 jako útočiště pro turisty. Odtud lze buď dál vystoupat kaňonem Bright Angel Canyon až na severní hranu nebo se vrátit do Grand Canyon Village. V tomto ohledu je ovšem potřeba zdůraznit, že sestup na dno Velkého kaňonu a výstup zpět je potřeba rozdělit minimálně do dvou dnů s přespáním právě na zmíněném „Fantomově ranči“ (nutná rezervace dlouho dopředu!), neboť dohromady znamená sestup a následný výstup překonání převýšení více než 4600 výškových metrů!
Podobné trasy vedoucí do nitra Velkého kaňonu lze samozřejmě najít i jinde. Jednou z nich je například stezka známá jako Grandview Trail, která je v porovnání s výše popsanou Bright Angel Trail mnohem méně navštěvovaná. Tato stezka začíná na již jednou zmíněném vyhlídkovém bodě Grandview Point, přičemž byla vybudována v průběhu 90. let 19. století ve snaze usnadnit těžbu mědi na plošině Horseshoe Mesa. Po překonání několika skal není po chvíli pochyb o tom, kam nás stezka zavede, neboť se před námi otevře výhled na skalní plošinu podkovovitého tvaru, která však mnohem více připomíná jakýsi obří rozeklaný hadí jazyk. Tak se po nějaké době dostáváme až k troskám bývalé hornické usedlosti, v jejímž okolí by se měly údajně nacházet štoly vykutané ve zdejších skalách společně se zbytky těžních strojů, jenž zde byly po ukončení těžby ponechány svému osudu (během návštěvy se nám je ale nepodařilo najít). Celou mesu, z jejíhož nejvyššího místa se opět otevírá krásný výhled na okolní části Velkého kaňonu, je pak možné dokola obejít a následně se stejnou cestou vrátit zpět na vyhlídku Grandview Point.
