Finsterau – Schwarzbachbrücke – Lusen a zpět (10 km, 4:30 h, ↗ 500 m, ↘ 500 m)
Díky svému pravidelnému kuželovitému tvaru, který navíc výrazně převyšuje své okolí, je Luzný horou, která mezi ostatními šumavskými vrcholy nemá obdoby. Pro mě osobně je Luzný (společně s Roklanem) nejkrásnější a nejfotogeničtější horou Šumavy vůbec. Hora z jihu uzavírá Luzenské údolí, které se táhne v délce asi tří kilometrů od Březníku směrem k hranicím s Německem. Vůbec nejlepší výhledy na tento vrchol se pak otevírají paradoxně právě od Březnické myslivny (ačkoliv vrchol sám leží celý na německém území). Ačkoliv by se tedy při pohledu z Březníku mohlo zdá, že je vrchol Luzného na dosah ruky, je tato hora pro návštěvníky z Čech reálně prakticky nedosažitelná. Pro dosažení jejího vrchol za využití aktuálně (2020) vyznačených turistických tras by bylo nutné vydat se z Kvildy k prameni Vltavy, zde pokračovat přes hraniční přechod Siebensteinkopf do Německa a pokračovat do vesnice Finsterau a odtud pak vystoupit na vrchol. To by znamenalo překonat vzdálenost minimálně 34 km s celkovým převýšením 670 m (v každém směru). V minulosti (v letech 2009 a 2010) existovala ještě jedna možnost dosáhnout vrchol Luzného z Březníku pomocí tzv. „náhradní trasy“ vedoucí po úbočí Špičníku k hraničnímu přechodu Modrý sloup a odtud pak dál na Luzný. Tímto způsobem jsem sám Luzný v srpnu roku 2009 navštívil. I tato trasa je však velmi dlouhá a namáhavá (7.5 km z Modravy na Březník, odtud 5 km na Modrý sloup a potom ještě další 2 km na vrchol Luzného – celkem tedy 29 km tam a zpět). Jaký je aktuální stav úseku mezi Březníkem a Modrým sloupem bohužel netuším, ale domníval bych se, že jej nebude možné použít.
Pokud tedy chceme navštívit vrchol této ikonické hory během jednoho dne, nezbyde nám, než vzít auto a vyrazit do již zmíněné bavorské vesničky Finsterau, rozkládající se nedaleko Bučiny. Z hraničního přechodu ve Strážném to sem je přibližně 17 km. I tak však pro nás výlet na Luzný kupříkladu z Modravy znamená reálně zajížďku téměř 120 km (tam a zpět)! Ve Finsterau můžeme zanechat auto buď na velkém záchytném parkovišti u areálu místního muzea (Freilichtmuseum Finsterau), nebo na malém lesním parkovišti u můstku přes potok Schwarzbach (Schwarzbachbrücke). Odtud pak pokračujeme vzhůru po stezce značené symbolem dřípatky horské (Soldanella montana), na jejíž fialové květy zde můžeme zjara narazit. Cesta neustále sleduje divoký tok potoka Kleiner Schwarzbach, na němž můžeme v několika místech spatřit malé kaskády. Po přibližně třech a půl kilometrech stoupání potok překračujeme na druhý břeh, a odkud pak stezka stoupá dál až do sedla mezi Luzným a Velkou Mokrůvkou nacházejícím se v nadmořské výšce 1290 m. Státní hranice mezi Českem a Německem, která až dosud probíhala v přibližně severozápadním – jihovýchodním směru, se v tomto místě prudce lomí (prakticky o 90°), a dále pokračuje přes hřeben již zmíněné Velké Mokrůvky (Moorberg, 1370 m n. m.) k severu, aby se následně při vrcholu Malé Morkůvky (Moorkopf, 1330 m n.m.) zalomila opět o 90°, a dále pokračovala směrem k západu. Zajímavostí přitom je, že státní hranice, která obvykle vede po hlavním hřebeni, zde prochází po úbočí Luzného, jehož vrchol je tak již asi 300 m na německém území. V sedle pod Luzným pak při cestě narazíme na trojici historických hraničních mezníků, neboť právě v tomto místě se nacházelo trojmezí Českého království, Bavorska a Pasovska. Nejstarší mezník nese letopočet 1692. Druhý pak nese symbol českého lva, bavorské šachovnice a letopočet 1772, kdy došlo k novému vymezení česko – bavorské hranice podle smlouvy z roku 1764. Třetí mezník, pak odkazuje k tzv. definitivnímu vymezení hranice z roku 1844. V sedle se cesta stáčí ostře k jihu a začíná poměrně prudce stoupat skrze kamenné moře až na vrchol Luzného.
Luzný (Lusen) je svou výškou 1373 m n. m. sedmou nejvyšší šumavskou horou. V rámci národního parku Bavorský les mu ale patří čtvrté místo (po Velkém a Malém Roklanu a Blatenském vrchu). Hora je zanesena například na mapě německého kartografa Johanessa Aventina z roku 1523 a její jméno má údajně keltský původ. Námahu, kterou stál poslední úsek cesty k vrcholu, zcela jistě vynahradí prakticky kruhový rozhled na všechny strany. Pod námi je krásně vidět bezlesé okolí Březníku a Luzenské údolí, táhnoucí se odtud směrem k hranici. Nad ním pak vystupuje masiv Špičníku (Spitzberg, 1351 m n. m.) a Blatného vrchu (Plattenhausenriegel, 1376 m n. m.) za nimiž se pak vypíná ostrý vrchol Roklanu (Grosser Rachel, 1453 m n. m.). Ten má odtud poněkud netypický vzhled neboť jeho dva vrcholy, jsou při pohledu z Luzného ve vzájemném zákrytu. Ještě dle je pak možné vidět plochý hřeben Poledníku i s budovou bývalé vojenské věže. Na opačnou stranu je pak vidět především hřeben Velké a Malé Mokrůvky, za nimiž se pak zdvíhá vrchol Černé hory. Ještě dále je pak možné spatřit i výrazný masiv Boubína. Za ideálních podmínek jsou pak z vrcholu Luzného směrem k jihu vidět i Alpy. Zajímavé je pozorovat proměnu okolního lesa. Oblast Mokrůvek, Luzného a Roklanu totiž byla jakýmsi „epicentrem“ současné kůrovcové kalamity, s jejímiž následky se na Šumavě setkáváme prakticky na každém kroku. Kůrovec zde gradoval na přelomu tisíciletí (po roce 1995). Když jsem byl v létě roku 2004 vůbec poprvé na Březníku, byly zde sice vidět uschlé stromy, ale většina lesa byla stále zelená. Nejhorší pohled se naskýtal kolem roku 2009, neboť tehdy byl kůrovcem prakticky všechen les zcela zlikvidován a kam až oko dohlédlo nebylo vidět nic jiného než stojící mrtvé pahýly stromů. Dnes je již vidět postupná obnova lesa.
Vrcholové partie Luzného pokrývá rozsáhlé kamenné moře, které vzniklo mrazovým zvětráváním obnaženého skalnatého temena hory. I to pak dává Luznému mezi šumavskými vrcholy naprosto jedinečný vzhled. Vlastní vrchol je potom ozdoben vysokým dřevěným vrcholovým křížem, který zde byl vztyčen v roce 1947. Na vrcholu Luzného se rovněž sházejí tři různé turistické stezky. Kromě té, po níž jsme sem přišli (vede ze severu), zde začínají (respektive končí) dvě další trasy vedoucí k parkovišti nad obcí Waldhauser (cesta z něj k vrcholu zabere asi 45 minut až 1 hodinu). K západu vychází tzv. letní cesta (Sommerweg), která začíná prudkým sestupem po schodišti seskládaného z kamenů (tzv. Himmelsleiter – tedy „žebřík do nebe“). Tato trasa by nás pak dovedla ke „skleněné arše“ (Glasarche). Toto pozoruhodné umělecké dílo představující loďku nesenou lidskou rukou bylo v roce 2003 vytvořeno německými skláři a českými řezbáři. Směrem k jihu pak z vrcholu sestupuje tzv. „zimní cesta“ (Wintersweg), která prochází kolem horské chaty Lusenschutzhaus nacházející se asi 5 minut pod vrcholem. Chata byla postavena v roce 1938 z iniciativy spolku Bayerischer Waldverein. Chata je otevřena od května do října a nabízí možnost jednouchého občerstvení. Až si dosytosti užijeme výhledů z vrcholu, vrátíme se zpět po stejné cestě, kterou jsme sem přišli.
