Svinná Lada – Chalupská slať a zpět (1.2 km, 0:20 h, ↗ 10 m, ↘ 10 m)
Borová Lada (Ferchenheit), nacházející se v údolí Teplé Vltavy, jsou doslova obklopena nejrůznějšími přírodními zajímavostmi. Jedním z nich je i Chalupská slať. K ní se můžeme vypravit buď z parkoviště v centru obce (cca 1 km po silnici směrem na Kvildu) anebo můžeme autem dojet prakticky až do sousední osady Svinná Lada (Seeheid), odkud je to ke slati již jen coby kamenem dohodil.
Chalupská slať (Grosser Königsfilz) se nachází v nadmořské výšce 920 m a zaujímá rozlohu 137 ha. Díky nižší nadmořské výšce a tím i poněkud teplejšímu klimatickým podmínkám tvoří jakýsi přechodný typ mezi horskými vrchovišti (jakými je třeba Jezerní slať) a údolními rašeliništi (jaká představuje například Vltavský luh). Stejně jako všechna ostatní šumavský rašeliniště, i Chalupská slať vznikla na konci poslední doby ledové, tedy asi před 8000 – 10 000 lety. Od informačního střediska národního parku se až do samotného srdce slati dostaneme po 260 m dlouhém povalovém chodníku, který je současně řešen jako naučná stezka seznamující návštěvníky s charakteristickými útvary a rostlinami, na které lze v rašeliništi narazit. Rašeliniště jsou obecně tvořena porosty mechorostu rašeliníku (Sphagnum), který do sebe dokáže naakumulovat značné množství vody. Zatímco na povrchu porost rašeliníku neustále přirůstá, směrem dolů odumírá a v prostředí bez přístupu vzduchu se postupně mění v rašelinu. Celý proces je však o něco složitější a právě o něm se lze dozvědět na informačních tabulích místní naučné stezky. Narůstající rašeliník vytvoří poněkud vyvýšená místa (tzv. bulty), mezi nimiž se pak nacházejí vlhčí prohlubně (tzv. šlenky). Jakmile rašeliník na vyvýšením místě odroste z přímého dosahu vody, jeho další růst se zastaví. V této fázi naopak začne narůstat rašeliník v místě vlhčího šlenku, který původní bult přeroste. Původní bult se tak stane šlenkem a naopak z dosavadního šlenku se stane bult. Celý proces se pak neustále cyklicky opakuje. Střídání bultů a šlenků je na Chalupské slati zvláště dobře patrné. Oblast na jih (tedy napravo) od chodníku je zajímavá tím, že zde prakticky chybí porost kosodřeviny, který je typický pro ostatní části rašeliniště. V minulosti byla totiž tato část Chalupské slatě postižena těžbou rašeliny, která zde probíhala metodou tzv. borkování (kdy se lopatkami „vydloubávaly“ cihly rašeliny, které se pak sušily). Ve 30. letech 20. století byla těžba v důsledku hospodářské krize značně utlumena a definitivně skončila v roce 1946.
Povalový chodník nás postupně dovede až na vyhlídku ke zdejšímu jezírku. Svou rozlohou 1.5 ha se jedná o vůbec největší rašelinné jezírko v Česku. Jeho hloubka dosahuje přibližně 1.5 m a na jeho hladině můžeme spatřit několik plovoucích ostrůvků. Okolí jezírka je také místem, kde rašelina dosahuje vůbec největší mocnosti (asi 7 m). Kromě borovice blatky (Pinus rotundata), břízy trpasličí (Betula nana) a suchopýru (Eriophorum) zde najdeme i další rostlinu (či spíše rostlinku) typickou pro šumavská rašeliniště – masožravou rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Rosnatka je ovšem ve většině případech tak malá, že si ji většina návštěvníků ani nevšimne. Abychom ji spatřili, musíme si na nějakém vhodném místě kleknout na kolena a podívat se na povrch rašeliniště pozorněji. Rosnatka je charakteristická jasně červenou barvou, kterou na sebe vábí hmyz. Na jejích listrech si můžeme všimnout dlouhých chloupků, na jejichž konci se nachází drobná kapička sladké lepkavé hmoty, které jsou však pro přilákaný hmyz smrtící pastí. Právě podle těchto drobných kapiček získala rosnatka své jméno. Masožravý způsob obživy se u rosnatek vyvinul v důsledku nedostatku živin v kyselém půdním substrátu (čehož jsou rašeliniště typickým příkladem). Hmyz, který se přilepil na lepkavé kapičky na listech, rostlina doslova rozpustí a následně z něj vstřebává látky, k nimž by se jinak v půdě nedostala.
