Strážný – Mariánská kaple – Kunžvart a zpět (4 km, 1:30 h, ↗ 210 m, ↘ 210 m)
Polka – Nad Polkou – Orlovka – Kunžvart a zpět (8 km, 2:50 h, ↗ 340 m, ↘ 340 m)
Skrytý v hlubokých šumavských lesních shlíží na mělké údolí říčky Řasnice již po více než šest století hrádek Kunžvart. Cestu k tomuto druhému nejvýše položenému (1033 m n. m.) hradu České republiky zahájíme na parkovišti „u sjezdovky“ v nedalekém Strážném odkud se vydáme podél lyžařského vleku vzhůru do kopce sledujíce modrou turistickou značku. Kousek od horní stanice vleku, nedaleko vrcholu Vyhlídka (901 m n. m.) nás cesta nejprve zavede k malé kapličce sv. Marie, která zde byla zbudována v roce 1843. Cesta dále sestupuje do sedla „Pod Hradem“, odkud začíná opět poměrně prudce stoupat po úbočí hory Strážný. Po přibližně jednom kilometru přicházíme ke křižovatce se žlutou turistickou značkou, přicházející směrem od Polky a lze ji využít jako alternativní přístupovou cestu (je však delší a překonává o něco větší převýšení, zato je však zpravidla o něco klidnější). Po přibližně 200 metrů dlouhé odbočce již konečně přicházíme k samotné zřícenině, které je i hlavním cílem našeho dnešního výletu.
Hrad (či spíše hrádek) Kunžvart byl založen pravděpodobně v první polovině 13. století za doby vlády Jana Lucemburského ve snaze o lepší zajištění západní hranice Českého království. Jeho jméno pochází ze zkomoleniny německého Königswarte (tedy „Královská stráž“). První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1359, kdy jej Karel IV. daroval společně s vimperským panstvím Peškovi z Janovic. V době vlády Václava IV. byl hrádek určen kromě ochrany hranice i k výběru cla, neboť nedaleko odtud probíhala jedna z větší tzv. zlaté stezky – tedy obchodní cesty spojující střední Evropu s Podunajím, po níž se (mimo jiné) dovážela z Pasova do Prachatic (a odtud pak dále do Čech) sůl. Pozdější majitelé vimperského panství, tj. Malovcové z Malovic, Rožmberkové, Kolowratové, Eggerberkové a Schwarzenberkové již hrádek neobývali a ten tak postupně zpustl (jako pustý je uváděn v roce 1547). Jeho zkázu dokonal požár, který jej zachvátil v roce 1578 a změnil jej ve zříceninu, které se posléze lidem z okolí stala zdrojem levného stavebního materiálu. Do současné doby se dochovala ruina 15 metrů vysoké hranolovité věže, která v minulosti tvořila jádro celého hradu (kromě ní nebyly nalezeny pozůstatky žádných dalších objektů ani obvodového opevnění). To bylo chráněno ze tří stran téměř kolmými skalními stěnami, z poslední, čtvrté stany pak příkopem uměle vyhloubeným do skalního masivu. Charakter terénu v okolí činí fotografování hradní zříceniny velmi komplikovaným. Díky hustým vzrostlým lesním porostům odtud také nelze očekávat žádné daleké výhledy do krajiny. I přesto všechno si však hrádek návštěvu určitě zaslouží.
