Stožec – Stožecká luka – Pos Stožeckou kaplí – Stožecká kaple – Stožecká skála a zpět (9 km, 3:00 h, ↗ 175 m, ↘ 175 m)
Stožec (Tusset), nacházející se v údolí Studene Vltavy, je jedním z hlavních turistických center Volarské části Šumavy. První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1769, avšak osada dřevařů (jejichž obživou byla těžba a zpracování dřeva z okolních lesů) zde existovala pravděpodobně již o mnoho dříve (pravděpodobně od 16. století). V roce 1855 zřídil ve Stožci podnikatel František Bienert (1788 – 1866) druhou továrnu na zpracování rezonančního dřeva určeného k výrobě hudebních nástrojů (o původní Bienertově továrně založené v roce 1827 v Modravě se lze více dozvědět zde). Po větrné katastrově následované kůrovcovou kalamitou, která postihla oblast Modravska roku 1870, bylo nutné vhodné dřevo paradoxně dovážet. V důsledku toho začala výroba v Modravské továrně upadat. Vdova po Františku Bienertovi pak provozovnu prodala zpět knížeti Schwarzenbergovi, který ji zrušil a výrobu v roce 1880 přenesl právě do Stožce. Největšího rozmachu obec dosáhla na přelomu 19. a 20. století. V roce 1910 sem byla zavedena železniční trať vedoucí z Černého Kříže údolím Studene Vltavy až do osady Nové Údolí, kde překračovala hranici a pokračovala dále do Bavorska. V roce 1930 zde žilo kolem 2800 obyvatel, avšak toto číslo zahrnuje i okolní osady (např. nedaleké České Žleby, kde tehdy žilo 1200 lidí). Zlom nastal po konci druhé světové války, kdy bylo vysídleno německé obyvatelstvo. Počet obyvatel Stožce tak klesl na 600 a i nadále klesal v důsledku nejrůznějších omezení vyplývajících z blízkosti hranic se „Západním Německem“. Dnes má Stožec kolem 200 stálých obyvatel.
Výchozím místem pro náš dnešní výlet bude velké záchytné parkoviště nacházející se nedaleko Stožeckého nádraží. Přímo naproti parkovišti (přes silnici) se nachází roubená budova restaurace Pstruh, k níž se váže zajímavá historka. Podle údajů uvedených na webových stránkách obce se zde v únoru roku 1850 odehrála velká bitva mezi bavorskými pytláky a místními lesníky, kteří se nakonec opevnili právě v budově hostince Pstruh. Při následné přestřelce přišlo na obou stranách o život několik lidí a mnoho dalších bylo raněno. Ještě při rekonstrukci budovy ve 30. letech 20. století pak prý bylo nalezeno mnoho kulek, zarytých do dřevěných trámů této budovy.
Od restaurace Pstruh naše cesta pokračuje dále po žluté turistické značce, která nás po přibližně 2 kilometrech dovede na rozcestí Stožecká luka. Žlutá značka odtud pokračuje dál rovně do osady Dobrá v údolí Teplé Vltavy. My však na rozcestí odbočíme prudce doprava a dále budeme pokračovat po modré značce. Ta nás po dalším 1.5 kilometru pozvolným stoupáním dovede na rozcestí Pod Stožeckou kaplí. Až do této chvíle jsme šli celou cestu po asfaltu. Kromě pěšího výletu sem můžeme stejně tak dobře dojet na kole. V takovém případě ovšem právě v tomto místě musíme sesednout, neboť poslední úsek (650 m dlouhý) úsek lze absolvovat pouze pěšky. Po lesní pěšině se poměrně prudkým dostaneme až ke Stožecké kapli.
Stožecká kaple (Tussetkapelle) se nachází na jižním úbočí hory Stožec (1065 m n. m.) nedaleko tzv. Stožecké skály. Legenda praví, že kapli založil v roce 1791 volarský kovář Jakub Klauser jako poděkování za vyléčení svých očí, které si vymyl vodou ze zdejší studánky (která zde dodnes existuje). Již v první polovině 19. století se lesní kaple těšila značné oblibě a přicházeli sem poutníci jak z české, tak i z bavorské části Šumavy. První bohoslužba se zde však konala až mnohem později, a to v roce 1865. Pravidelné poutě se pak ke kapli konaly pravidelně vždy na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). V roce 1920 se této pouti zúčastnilo kolem 5000 lidí. Po roce 1946 byla kaple opuštěna a ponechána svému osudu. Díky drsným šumavským podmínkám tak značně zchátrala. Protože se pro poutníky z Německa stala po roce 1948 kaple nepřístupnou, byla v letech 1983 – 1985 její přesná kopie postavena v nedalekém bavorském městečku Philippsreut. Také „originální“ kaple se nakonec dočkala záchrany a v letech 1987 – 1988 byla obnovena zásluhou Jana Kocourka. Po slavnostním znovuotevření kaple zde byly konány dokonce i bohoslužby, jenž byly tehdejším režimem tolerovány. K oficiálnímu vysvěcení kaple pak došlo v roce 1990.
Od Stožecké kaple můžeme pokračovat po pěšině ještě o kus dál až k již zmíněné Stožecké skále. Vrchol tohoto mohutného skalního výchozu se nachází v nadmořské výšce 976 m a jeho temeno je ozdobeno 5 m vysokým křížem. Otevírá se odtud působivý výhled na Stožec, údolí Studene Vltavy a dále i na horský hřeben s vrcholy Třístoličníku, Trojmezné a Plechého. Jakmile se dostatečně potěšíme výhledem, vrátíme se zpět do Stožce po stejné cestě, jakou jsme sem přišli.
