Výstup k jezeru Lac Blanc je zcela nepochybně jedním z nejkrásnějších výletů, který lze v okolí Chamonix uskutečnit. Jezero se nachází v nadmořské výšce 2352 m na východním úbočí masivu Aiguilles Rouges, a to konkrétně v údolí mezi vrcholy Aiguille du Belvedére (2965 m n. m.) a Aiguille de la Tête Plate (2944 m n. m.). Existuje přitom hned několik možností, jak se sem dostat. První a zdánlivě nejsnazší variantou je využít lanovky z Chamonix na vrcholek La Flégére (1877 m n. m.), a odtud pokračovat dál až na horní stanici l‘Index (2525 m n. m.). Zde se nachází vyhlídková plošina, která by sama o sobě stála na návštěvu, jelikož se z ní opět naskýtají krásné výhledy na masiv Mont Blancu nacházejícího se na druhé straně Valée de Chamonix. Současně odtud vychází horská stezka mířící k jezeru Lac Blanc. Jelikož je horní stanice lanovky oproti jezeru položená o něco výše, je tato varianta nejméně náročná na zdolané převýšení. Na druhou stranu se jedná o kamenitou horskou stezku, která bývá často ještě na začátku léta zablokovaná sněhovými závějemi. Druhou možností je vypravit se k jezeru z mezistanice na La Flégére. Cesta je schůdnější, avšak překonává převýšení 500 m. Jedná se asi o nejpoužívanější trasu, což má ovšem za následek, že se zde obvykle pohybuje velké množství turistů. My volíme třetí (a jednoznačně nejnáročnější) variantu, kdy k jezeru vyrážíme po horské stezce vycházející přímo z Argentiére, tj. bez dopomoci lanovky. V praxi to znamená překonat převýšení 1150 metrů, a proto výstup zahajujeme velmi brzy ráno, abychom na něj měli dostatek času. Cesta je skutečně poměrně náročná, kdy se strmé úseky střídají s pozvolnějším stoupáním, které několikrát vyvolává (mylný) dojem, že už musíme být nahoře. Brzy se však zpravidla ukáže, že nás čeká jen další stoupání.
Konečně jsme nahoře. Samotné jezero Lac Blanc je rozděleno na dvě části. U menší a níže položené části se nachází horská chata Chalet du Lac Blanc, jejíž stavba byla zahájena v roce 1938, avšak její dokončení bylo realizováno až po konci druhé světové války. V roce 1986 byla chata těžce poškozena padající lavinou. Následně byla obnovena na jiném, lavinami méně ohroženém místě. Pro veřejnost byla znovuotevřena v roce 1991 a dodnes je významným záchytným bodem nejen pro návštěvníky jezera samotného, ale zejména pak pro ty, kteří se rozhodnou absolvovat dálkový pochod Tour de Mont Blanc, který při délce cca 170 km vede kolem dokola celého Montblanského masivu. O něco výše je pak položena hlavní část jezera. Jeho voda má krásně modrou barvu, avšak je velmi studená (což ovšem není žádným překvapením). Od jezera se rovněž otevírají překrásné výhledy na dominantní Aiguille Verte (4122 m n.m.) a skalní jehlu Aiguille du Dru (3770 m n. m.), Aiguille du Midi (3842 m n. m.) a samotný Mont Blanc (4808 m n. m.). V protilehlých údolích je pak možné vidět i splazy ledovců Mer de Glace a Glacier d’Argéntiére.
Zpět do Argentiére se můžeme vrátit stejnou cestou, kterou jsme k jezeru přišli. Jinou (a mnohem zajímavější variantou) je sestup kolem pětice menších jezírek Lacs des Chéserys. Lidí je zde již podstatně méně než u jezera Lac Blanc, a tak se nám zde podařilo zahlédnout jeden ze zvířecích symbolů zdejší horské krajiny – kozoroha horského (Capra ibex). Při cestě se setkáváme s dvojící lidí, kteří nám již z dálky dávají posunky najevo, abychom se chovali tiše, a současně ukazují kamsi mezi skály před námi. Dívám se tím směrem a záhy si všímám mláděte kozoroha lezoucího přímo po balvanech. Záhy se objevuje i jeho matka a obě zvířata po chvíli v klidu odcházejí pryč. Další sestup nás potom dovede do sedla Col des Montents, odkud se lze po silnici dostat zpět do Argentiére, kde jsme ráno celý výstup začali.