Kašperské Hory – Zlatý potok – Amálino údolí – štola Naděje – Kašperské Hory (7 km, 2:30, ↗ 200 m, ↘ 200 m)
O těžbě zlata v okolí Kašperských Hor jsme se zmínili již několikrát. Dnešní výlet nás proto zavede do míst, která byla pomyslným jádrem nejbohatšího zlatonosného naleziště v předhusitských Čechách. Trasa bude sledovat naučnou stezku „Cestou zlatokopů“. Z kašperskohorského náměstí se vypravíme souběžně s červenou a zelenou turistickou značkou, která nás nejprve dovede k poutnímu kostelu Panny Marie Sněžné. Kostel byl založen v roce 1850, avšak jeho stavba byla po třech letech pro nedostatek finančních prostředků pozastavena. Svého dokončení a vysvěcení se tak kostel dočkal až v roce 1868. Od té doby se stal cílem mariánských poutí, které zde jsou organizovány dodnes.
Od kostela Panny Marie Sněžné začíná cesta výrazně klesat do údolí Zlatého potoka. Kousek za kostelem se od 14. století nacházela štola sv. Jana, která sloužila k odvodnění dolů v okolí města. Štola však byla již na počátku 19. století zavalena a dnes ji proto připomíná pouze informační panel naučné stezky. První dochovanou středověkou štolu si můžeme prohlédnout záhy poté, co mineme čistírnu odpadních vod. Štola se nachází vpravo od cesty a vstup do ní je zahrazen kovovou mříží. Vstupy do zdejších štol byly takto zabezpečeny v průběhu 90. let. Sám si ovšem ještě pamatuji dobu, kdy byly štoly volně přístupné, a bylo je tedy možné ve svitu baterky prozkoumat. Silnice nás po chvíli dovede na rozcestí při ústí Amálina údolí, kterým protéká Zlatý potok. Ten byl společně s říčkou Losenicí (do které se nedaleko odtud vlévá) jedním z nejbohatších zlatonosných toků kašperskohorského revíru. Na tomto místě pak nemohu nezavzpomínat na svou vůbec první návštěvu Amálina údolí (pozn. bylo mi tehdy 10 let), kdy jsem zde byl na výletě se svými rodiči. Vyprávění o „zlatonosném potoce“ mělo v kombinaci s bujnou dětskou fantazií svůj efekt, a já byl proto pevně rozhodnut zde nějaké zlato najít stůj co stůj. Když jsme dorazili k potoku, nemohl jsem věřit svým očím: zlato se v potoce třpytilo téměř všude! Nedočkavě jsem proto začal ze dna potoka nabírat nánosy písku, z něhož jsem pak pečlivě vybíral lesknoucí se šupinky, které jsem si ukládal do přineseného pytlíčku. Až později jsem samozřejmě zjistil, že to, co jsem pod dojmem vyprávění o středověkých havířích považoval za zlato, byla…obyčejná slída.
Na rozcestí opustíme zelenou (která pokračuje dál po silnici po níž jsme sem přišli po proudu potoka) i červenou (která překračuje potok a stoupá po úbočí Kozích vrchů) značku a vydáváme se proti proudu potoka. Hned v úvodu Amálina údolí nás informační panel naučné stezky upozorní na rudné mlýny, které v těchto místech stávaly v období největší slávy zdejších dolů. Natěžený zlatonosný matriál se v těchto mlýnech (které poháněla voda potoka) rozemlel na prášek, z nějž se pak vyplavovalo zlato. Podle dochovaných zpráv fungovalo v okolí Kašperských Hor na 300 takových mlýnů. Haldy natěženého materiálu, který byl připraven k rozemletí, můžeme v okolí ostatně spatřit dodnes. Stejně tak je zde možné dodnes spatřit hromádky materiálu vzniklého při rýžování zlata v potoce (tzv. sejpy). Proto je na tomto místě správný čas povědět si o historii zdejších zlatých dolů poněkud podrobněji.
Zlato bylo v okolí Kašperských Hor objeveno pravděpodobně někdy na přelomu 12. a 13. století. Nálezy vzácného kovu byly také hlavním (a prakticky jediným) důvodem proč byla v tomto jinak těžce přístupném a vysoko položeném místě založena osada pojmenovaná jako Reichenstein (tedy „Bohatá skála“). Později bylo jméno změněno na Berg Reichenstein. Zlato se zde v počátcích těžilo rýžováním nebo případně mělkými záseky do zvětralých výchozů zlatonosných žil. První hlubinné štoly začaly být budovány za vlády posledních Přemyslovců, kdy sem kolem roku 1300 přišli zkušení horní mistři a havíři z Německa. Svého vrcholu dosáhly Kašperskohorské zlaté doly v době panování Jana Lucemburského a Karla IV, kdy zde údajně žilo na 4000 obyvatel. Hornictví začalo upadat v období husitské revoluce, avšak ještě v roce 1424 bylo v okolí zmiňováno 37 funkčních zlatých dolů. Dolování bylo obnoveno v letech 1528 – 1599, avšak výnosy již nebyly ani zdaleka takové, jako v dobách největší slávy. Hornický duch města se v průběhu dalších dvou století postupně vytrácel. V letech 1806 – 1846 byly vyraženy štoly Františe, Kristina, Josef a Bedřich ve snaze zajistit zisk do pokladny Habsburské monarchie. Výnos z dolů ale nebyl téměř žádný, a proto byly doly v roce 1868 nabídnuty k prodeji. Nikdo je ale nechtěl. Další pokusy o těžbu zlata jsou datovány od roku 1916, kdy se Rakousko – Uhersko zoufale snažilo získat finanční zdroje pro krytí nákladů na vedení první světové války. Po rozpadu monarchie tyto aktivity převzalo v roce 1918 tzv. Kašperskohorské zlatodůlní těžařstvo, které v nich se střídavými úspěchy pokračovalo až do roku 1923. Poslední dějství honby za žlutým kovem se v okolí Kašperských Hor odehrálo v průběhu 80. a 90. let 20. století. O něm si ale povíme více až za chvíli.
Naučná stezka nás vede proti proudu potoka, kde postupně narazíme na tzv. „přehradu zlatokopů“. I když by se mohlo na první pohled (a pro svůj název) zdát, že sloužila středověkým zlatokopům k zadržení a sběru zlatonosného písku, ve skutečnosti nemá s těžbou zlata vůbec nic společného, neboť byla vybudována teprve na začátku minulého století jako ochrana před povodněmi. Druhou podobnou retenční nádrž pak najdeme ještě o něco výše proti proudu. Za přehradou si pak můžeme všimnout ústí dalších četných středověkých štol vyrubaných do jižního úbočí Liščího vrchu (celkem se v okolí města nacházelo na 200 štol). Stezka nás nakonec dovede k plotu, za nímž se nachází areál seismografické stanice Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR (GFÚ AV ČR). Vlastní stanice byla vybudována ve 350 m dlouhé štole Kristina vyrubané v roce 1802. Observatoř funguje od roku 1961 a počtem zaznamenaných seismických jevů se jedná o jednu z nejcitlivějších stanic na světě. Každou první sobotu v měsíci jsou zde pořádány exkurze, během nichž je možné navštívit zdejší muzeum seismografie, kde se lze seznámit s historií měření pohybů Země, historickými seismometry a principem jejich fungování.
Cesta nás od areálu seismické stanice dovede až k asfaltové silnici vedoucí zpět do Kašperských Hor (rozcestí Mlýn na rybníce). My ovšem budeme pokračovat po cestě dál proti proudu Zlatého potok, která nás přibližně po 200 metrech dovede k ústí štoly Naděje, která je jakousi poslední kapitolou těžby zlata ve zdejším revíru (a v Čechách vůbec). Od roku 1982 zde byl v souvislosti s růstem ceny zlata na světovém trhu prováděn moderní průzkum zlatonosných ložisek, ve kterém po sametové revoluci pokračovala česko – kanadská firma TVX Bohemia Důlní. Tento průzkum trval až do roku 1998, kdy byly práce zastaveny. Hlavní štola je přibližně 800 metrů dlouhá, avšak společně se směrnými chodbami vyraženými do stran dosahuje délky kolem 3 kilometrů. Ze získaných výsledků vyplývá, že by se zde mohla nacházet zásoba přibližně 120 tun zlata. Její těžba by však znamenala velmi zásadní zásah do zdejší krajiny (k extrakci zlata by se využívalo louhování v jedovatém kyanidu draselném, při těžbě by vznikaly tuny hlušiny, které by bylo nutné někam odvést a skladovat). Hodnota zlata, které zde leží ukryto pod povrchem, je odhadována na více než 100 miliard korun, avšak i tak obrovská suma může jen stěží vyvážit nenávratně poškozené přírodní prostřední, k němuž by zcela nepochybně v důsledku těžby došlo. S vědomím těchto možných důsledků nebyly další průzkumy (které by reálně předcházely vlastní těžbě) povoleny – a doufejme, že tak tomu i zůstane.
Od štoly Naděje nás cesta krátkým, ale poměrně prudkým stoupáním dovede na okraj louky, odkud pak již do mírnějšího kopce pokračujeme zpět do lesa. V dalším úseku mineme ještě několik starých důlních děl, mezi nimiž si můžeme prohlédnout i dvě jámy (tzv. pinky) vzniklé propadnutím starých zlatých štol. Postupně se dostaneme zpět k silnici, kterou jsme již jednou překonali. Tentokrát se již po silnici vydáme zpět do Kašperských Hor, kde se v Krátké ulici můžeme ještě zastavit u archeologického areálu, jehož součástí jsou odkryté základy středověké úpravny zlaté rudy se zbytky pícky k žíhání zlatonosného křemene. Poslední úsek cesty nás pak dovede na Kašperskohorské náměstí, kde jsme náš dnešní výlet začínali.
