Strážný – U Časté – Na kapličce – Horní Světlé Hory – Josefov – Pod Žďáreckou horou – Ždárek – Červený potok – Knížecí pláně – Ždárecké sedýlko – Ždárecké jezírko – U pískovny – Pod Homolí – U mlýnku – U Časté – Strážný (25 km, 7:15, ↗ 365 m, ↘ 365 m)
Zaniklou obec Knížecí Pláně ležící v samém srdci šumavských plání jsme v rámci našich výletů sice již navštívili, avšak to rozhodně není důvodem nezavítat sem ještě jednou, neboť je zde krásně prakticky ve všech částech roku. Kromě již popsané trasy z Borových Lad se na Knížecí Pláně můžeme dostat například z Kvildy přes Bučinu (9.5 km). My však tentokrát zvolíme za výchozí bod městečko Strážný, ležící přímo na hlavní silnici I/4 směřující dále do Německa. Nevydáme se však po častěji využívané zeleně značené cestě vedoucí proti proudu říčky Častá (tudy se budeme naopak vracet), avšak využijeme mnohem méně známou, červeně značenou trasu procházející údolím říčky Řasnice, a dále po západním úbočí Ždárecké a Stodůlecké hory. Výhodou tohoto rozhodnutí je skutečnost, že se zde téměř jistě nebudeme prodírat davy lidí. Na druhou stranu však tentokrát musíme doma nechat kolo, neboť tato část trasy je přístupná pouze pěším turistům.
Z náměstí ve Strážném se vypravíme po žluté značce, která nás po překonání říčky Časté dovede mírným stoupáním k místnímu „nouzovému nocovišti“, nacházejícím se nedaleko rozcestí Na Kapličce. Zde žlutou značku opustíme (či spíše ona opustí nás…), a dále budeme pokračovat stále rovně po červeně značená trase, která nás vede střídavě lesem a střídavě po okraji zdejších horských pastvin, z nichž se často otevírají pěkné výhledy směrem do Německa. Tímto způsobem se přibližně po 3 kilometrech dostaneme na poměrně rozsáhlou otevřenou plochu, na níž so dodnes můžeme všimnout výrazných kamenných zídek (tzv. snosů) vymezujících jednotlivé pozemky. V minulosti se v těchto místech rozkládala dnes již zaniklá osada Horní Světlé Hory (Oberlichenbuchet). Její historie sahá do roku 1760, kdy se zde usadili rodiny dřevorubců pracujících v okolních lesích. Podle sčítání lidu zde v roce 1930 žilo 363 obyvatel (360 německé a 3 české národnosti). Při stejnojmenném rozcestí o kousek dál v lese, narazíme na poměrně rozsáhlé ruiny budovy bývalé školy, která zde byla založena již v roce 1798 a přestavěna v roce 1910. Budovu využívala v průběhu 50. a 60. let pohraniční stráž, a tak unikla osudu všech ostatních domů, které byly v průběhu 50. let zbourány.
Kromě obvyklých živností, jakými byly například mlýn, pila či hostinec se zde o něco výše na svahu Homole nacházela ve 30. letech 20. století sýrárna provozovaná Otto Spitzbergem vyrábějící sýr známý jako Irgl Kas. Dnes toto místo připomíná pouze balvan s nápisem „Irgl 1738 – 1946“. Níže v údolí Řasnice se prakticky přímo na hranici s Německem nacházela dnes již rovněž zaniklá osada Dolní Světlé Hory (Unterlichenbuchet). Oproti Horním Světlým Horám byly ty Dolní vždy menší, neboť zde žilo kolem 200 obyvatel. Pokud bychom toto místo chtěli navštívit, stačí od ruiny budovy bývalé školy v Horních Světlých Horách sledovat neznačenou pěšinu odbočující z hlavní červeně značené trasy směrem doleva (překonat ale musíme vzdálenost přibližně 2 kilometry).
My však budeme i nadále sledovat červeně značenou trasu, která nás povede místy, kde se nacházela místní část Horních Světlých Hor známá jako Točná (Fahrenhäuser), kterou tvořilo několik roztroušených chalup. I ta je však dnes již minulostí, a v okolí cesty tak lze maximálně narazit na zarostlé rozvaliny několika domů a jejich dodnes dochované sklepy. Cesta nás zakrátko dovede na křižovatku s kolmo procházející lesní silnicí, po níž bychom směrem doprava mohli v případě potřeby sestoupit do sousedního údolí Časté, odkud se pak můžeme vrátit zpět do Strážného. My se však budeme držet i nadále červené, která zde odbočí doprava a zakrátko nás dovede rozcestí se žlutou značkou, které se nachází v místech, kde se dříve rozkládala samota Josefov (Josefsthal). Žlutá značka, která zde začíná, by nás opět dovedla až do Dolních Světlých Hor (nachází se zde hraniční přechod pro pěší, který můžeme využít v případě, že si namísto výletu na Knížecí Pláně budeme chtít zajít do sousedního Bavorska).
V tuto chvíli nás čeká největší stoupání celé dnešní trasy, která nás postupně vyvede až do sedla mezi Stodůleckou a Ždáreckou horou. Před námi se otevírá rozsáhlá bezlesá pláň, na níž se v minulosti rozkládala osada Stodůlky. Ta se skládala ze dvou částí: Vorder Schaureck (Stodůlky), která se nacházela přibližně 2 km odtud směrem na Knížecí pláně, a Hinter Schaureck (Žďárek), která ležela v místech, kde se právě nacházíme. Podle zde instalovaného informačního panelu byla celá osada založena dřevaři v roce 1773. Do roku 1840 zde již stálo 20 domů a za dob největšího rozvoje tu žilo na 180 obyvatel (z nichž se všichni hlásili k německé národnosti). Život zde, v nadmořské výšce 1039 m, v minulosti nebyl jednoduchý. Kromě namáhavé práce v okolních lesích se místní obyvatelé živili sběrem lesních plodin a pěstováním textilních rostlin (například lnu). Protože okolní políčka a louky dávaly jen skromné zásoby píce, museli zdejší hospodáři často obměňovat stavy dobytka, který by jinak pošel na celkovou sešlost danou tvrdými přírodními podmínkami. Zajímavostí je, že v každé z obou částí se hovořilo jiným dialektem, neboť ve Stodůlkách tvořili obyvatelstvo zejména osadníci z rakouské části Šumavy, zatímco na Žďárku žili především lidé původem z pasovského biskupství. Po druhé světové válce bylo veškeré zdejší obyvatelstvo vysídleno a díky zřízení nepřístupného hraničního pásma již osada nebyla obnovena. V roce 1951 sem byla umístěna rota pohraniční stráže, jejíž areál se nacházel na okraji lesa při cestě, po které jsme sem přišli (tato silnice pak zajišťovala přístup k rotě z vnitrozemí). V roce 1956 byly všechny budovy bývalé osady zbořeny. Kolem roku 2000 pak byla zbourána i budova roty pohraniční stráže. Dnes tak zde najdeme jen novodobý dřevěný turistický přístřešek.
Červená značka nás v posledním úseku vede otevřenou krajinou zdejších horských luk, přičemž se postupně přiblíží až do těsné blízkostí státní hranice z Německem, kterou zde tvoří tok Červeného potoka. Kromě novějších hraničních mezníků označených letopočtem 1844 můžeme na tomto místě narazit i na historický hraniční kámen datovaný k roku 1752. Od červeného potoka začíná cesta opět pozvolna stoupat a před námi se již začíná rýsovat vyvýšenina, na jejímž vrcholu se nacházel kostel sv. Jana Křtitele, jenž tvořil pomyslné centrum bývalé obce Knížecí Pláně (Fürstenhut). Potěšit nás zde může rovněž i poněkud netradiční pohled na jednu z nejkrásnějších šumavských hor – Luzný (Lusen). Cesta nás nakonec dovede až k hlavní křižovatce turistických tras na Knížecích pláních. Červená značka zde pokračuje doleva směrem na Bučinu. My se však vydáme na opačnou stranu po modré, která nás záhy provede kolem jediné dochované budovy – bývalé hájovny, která dnes slouží jako penzion a restaurace. Po modré se dostaneme na rozcestí ve Žďáreckém sedýlku, odkud budeme dále pokračovat po zelené, jenž nás nejprve zavede ke Žáreckému jezírku, odkud pak budeme pokračovat po proudu říčky Časté až do Strážného.
