Teslíny – kóta 719 – Břízkovec – klášter Teslíny – Hořejší Padrťský rybník – V aleji – Dolejší Padrťský rybník – U Studánky – U Padrťských rybníků – Václavka – Teslíny (14 km, 4:00, ↗ 145 m↘ 145 m)
Padrťské rybníky (a jejich okolí) patří zcela nepochybně mezi nejatraktivnější a tím pádem i nejnavštěvovanější části Brd. Přestože se nacházejí na území bývalého vojenského výcvikového prostoru, byly pro veřejnost zpřístupněny v rámci zvláštního režimu již před zrušením VVP a to konkrétně od roku 2008 (přístup byl možný o víkendech a státních svátcích). Způsobů, jak se k Padrťským rybníkům dostat, je celá řada. První možností je vypravit se sem ze Skořic přes areál bývalé střelnice Kolvín (4 km). Další možností je naopak vyrazit z Parkoviště v Nepomuku (6 km) nebo z Míšova (5.5 km). Trasa popisovaná v rámci tohoto příspěvku pak začíná v osadě Teslíny ležící přímo na silnici č. 15 vedoucí z Rožmitálu pod Třemšínem do Spáleného Poříčí. Díky své poloze je toto místo ideálním výchozím bodem nejen pro pěší túry, ale i pro výlety v zimě na běžkách. Název osady Teslíny má pravděpodobně svůj původ v opracovávání dřeva (tesání), kterému zdejší obyvatelé v minulosti věnovali. Její vznik souvisí s existencí dnes již dávno zaniklého kláštera, jenž se nacházel v lesích přibližně 1.5 km severně odtud a k jehož zbytkům (či spíše k místu kde stál) se dostaneme později.
Z Teslínů se vypravíme nejprve k severu po zelené turistické značce. Cesta z osady nejprve mírně klesá do jakéhosi mělkého sedla, odkud pak začne opět stoupat, až nás dovede do těsné blízkosti kóty 719. Toto místo, kde dnes nota bene není naprosto nic zajímavého k vidění, dnes velmi pravděpodobně nikomu nic neřekne. Přesto se však jedná o lokalitu, která svého času po více než dva roky plnila titulní stránky novin a kvůli které se pořádaly masové protestní demonstrace. Jejich příčinou byly plány na zbudování radarové základny, která měla být součástí systému protiraketové obrany USA v Evropě. Tento plán (jenž se na veřejnost dostal v průběhu roku 2006) narazil na jasně odmítavý postoj veřejnosti, načež v roce 2009 Spojené státy od jeho realizace odstoupily. Více si o kauze „radaru v Brdech“ dočíst v samostatném medailonku.
Zelená turistická značka pokračuje od kóty 719 k rozcestí Břízkovec, na kterém opustíme cestu po níž jsme až dosud šli a odbočíme zde směrem doprava po červené značce. Cesta klesá přibližně podél toku malého potůčku a asi po 700 metrech nás přivede k místům, kde v minulosti stál již dříve zmíněný klášter Teslíny, jehož areál zahrnoval jednak kostel sv. Jana Křtitele, benediktinské probošství a několik dřevěných hospodářských budov. Podle legendy popisované například v díle česko-polského historika Bartoloměje Paprockého z Hlahol a Paprocké Vůle (1543 – 1614) byl klášter založen v roce 1084 čtveřicí mnichů, kteří sem byli vysláni opatem kláštera sv. Jana na Ostrově (Sancti Johannis Baptistae in Insula), jehož pozůstatky lze dodnes spatřit na ostrově sv. Kiliána u Davle. Jiné zdroje ovšem kladou vznik Teslínského kláštera až do mnohem pozdější doby, a to konkrétně do roku 1353, ze kterého je o něm dochována první písemná zmínka. Zatímco doba vzniku kláštera již zřejmě navždy zůstane tajemstvím, jeho zánik je znám na den přesně. Tímto dnem bylo 8. února roku 1421, kdy bylo probošství napadeno a vypleněno husitskými vojsky a později již nebylo obnoveno. Trosky kláštera byly údajně dobře viditelné ještě koncem 19. století, avšak dnes zde lze narazit na jen velmi nevýrazné terénní nerovnosti v místech, kde původně stála budova kostela. Místo, kde klášter kdysi stával, tak lze nejlépe odhadnout podle polohy dvou malých lesních rybníčků, které byly součástí původního klášterního hospodářství a které zde byly relativně nedávno obnoveny (nacházejí se v lese směrem vlevo od cesty). Existenci kláštera zde rovněž připomíná malá informační tabulka zasazené do kamenné pyramidy.
Brdy: Horní Padrťský rybník
Brdy: Horní Padrťský rybník
Brdy: Horní Padrťský rybník
Brdy: Horní Padrťský rybník v zimě
Červeně značená cesta se záhy stáčí směrem doleva a po přibližně dalším kilometru nás dovede ke hrázi Horního Padrťského rybníka, který je díky své rozloze 80 ha jedním z největších rybníků na území Plzeňského kraje (rozloha obou Padrťských rybníků byla navíc v minulosti ještě větší než dnes). Při západním konci hráze tohoto rybníka pak stojí roubená lovecká chata, která je však v současnosti uzavřena. Jakmile se zdejší krásné scenérie do sytosti nabažíme, můžeme pokračovat dál po červené značce (k níž se zde připojila ještě modrá značka přicházející zprava přes hráz rybníka), která nás nakonec dovede k hrázi menšího (38 ha) Dolního Padrťského rybníka. Na rozdíl od Horního Padrťského rybníka, který je prakticky kolem dokola obklopen hlubokými lesy, se při západním a severním břehu Dolního Padrťského rybníka rozkládají podmáčené travnaté louky, z nichž jen tu a tam vystupuje solitérní strom.
Brdy: vrch Praha s meteorologickou radarovou věží od Padrťských rybníků
Brdy: Dolní Padrťský rybník v zimě
Brdy: Dolní Padrťský rybník
Brdy: hráz Dolního Padrťského rybníka
Ačkoliv se jedná o člověkem vybudované nádrže, zapadají oba Padrťské rybníky do okolní krajiny tak, jako kdyby se zde nacházely od jakživa. Jejich vznik sahá do 16. století (snad do roku 1565), kdy byly založeny majitelem zdejšího panství Floriánem Gryspekem z Gryspachu především jako zásobárna vody usnadňující plavení dřeva vytěženého v okolních lesích korytem říčky Klabavy (jenž v této oblasti pramení). Záhy začala být zásoba vody z obou Padrťských rybníků využívána pro potřeby železných hutí a hamrů. Teprve mnohem později začaly být rybníky využívány pro chov ryb. V současnosti jsou obhospodařovány Vojenskými lesy a statky (VLS), přičemž výlov zde probíhá ve dvouletém cyklu (tj. jeden rok je vyloven Horní rybník a o rok později Dolní rybník). Zajímavostí je pak skutečnost, že díky nadmořské výšce kolem 630 m n. m. se jedná o jedny z nejvýše položených hospodářských rybníků ve středních Čechách. Kromě ryb jsou oba rybníky domovem celé řady vzácných a zajímavých druhů ptáků. Kromě čápů (bílých i černých), labutí a volavek se zde lze údajně při troše štěstí setkat i s majestátním orlem mořským. Potoky v okolí rybníků pak obývá například vydra říční. Díky čistotě své vody mají oba rybníky status vodárenských nádrží, a koupání je v nich proto zakázáno.
Brdy: ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Brdy: barvy podzimu
Brdy: barvy podzimu
Brdy: bývalá střelnice Padrť
Z hráze Dolního Padrťského rybníka se před námi naplno otevírá výhled do rozsáhlých Padrťských plání tvořících jedno z nejrozsáhlejších souvislých bezlesí v Brdech. Toto panorama je při obzoru zarámováno nedalekými vrcholy Kamenná (736 m n. m.), Kočka (789 m n. m.) a Praha (862 m n. m.), z nichž zejména poslední si nelze s ničím splést díky siluetě věže meteorologického radaru, která je odtud dobře vidět. Krajina tak zde velmi silně připomíná mnohem výše položené šumavské pláně v okolí Kvildy a Modravy. Pod hrází Dolního padrťského rybníka postupně narazíme na další čtyři menší rybníčky, jenž kdysi sloužily pro pohon hamrů a mlýnů bývalé obce Padrť. Tato dnes již zaniklá obec byla roztroušena při toku Klabavy podél silnice směřující do Strašic (po níž se i my aktuálně pohybujeme). Její jméno pravděpodobně souvisí s drcením železné rudy v již zmíněných železných hamrech (kterých se tu v období největšího rozmachu nacházelo hned pět). První zpráva o obci pochází z roku 1670 a již tehdy je zmiňována zdejší železná huť. Železářství tvořilo hlavní zdroj obživy zdejších obyvatel po následujících téměř 200 let. Díky rostoucím výrobním nákladům (danům zejména komplikovanou dopravou železné rudy) začala výroba železa na počátku 19. století upadat. V roce 1817 zanikla zdejší železná huť a v roce 1857 ukončily činnost i místní hamry. Lidé odtud začali odcházet za prací do hutí a továren v okolních městech a počet obyvatel obce se proto začal postupně snižovat. A tak zatímco koncem 19. století měla Padrť 500 – 600 obyvatel, ve 20. letech 20. století zde žilo již jen kolem 200 lidí. Konec existence obce předznamenalo obsazení Brd německou armádou, která v roce 1940 rozhodla o rozšíření někdejší dělostřelecké střelnice o území v okolí Padrťských rybníků. Všichni zdejší obyvatelé měli být vystěhováni. Do těchto plánů nečekaně zasáhla příroda prostřednictvím mohutné vichřice, která udeřila v noci ze 14. na 15. listopadu 1941 a způsobila rozsáhlé lesní polomy. Číst obyvatel proto mohla ve svých domovech prozatím zůstat a pracovat na odklízení a zpracování polomového dřeva. Po válce se lidé do Padrti vrátili s cílem svou obec (po válce notně zpustošenou) opět opravit. Netrvalo však dlouho a lidé odtud byli vysídleni podruhé – a tentokrát již nadobro. V roce 1949 bylo území obce Padrť připojeno k Vojenskému újezdu Brdy a o tři roky později (v roce 1952) byli obyvatelé vystěhování a obec samotná pak byla zbořena. Na území VVP byl zaveden přísný zákaz vstupu, který trval až do zrušení vojenského újezdu v roce 2015 (okolí Horního Padrťského rybníka byla o víkendech a státních svátcích zpřístupněno již v roce 2008).
Naše další cesta nás povede na druhou stranu hráze Dolního Padrťského rybníka, odkud začneme stoupat po silnici vzhůru směrem na někdejší Přední Záběhlou (kterou potkal stejný osud jako Padrť). Než se tam však dostaneme, odbočíme po přibližně jednom kilometru směrem doprava na tzv. Altánskou cestu, jenž nás záhy dovede na rozcestí „U studánky“. Zde odbočíme směrem doprava na lesní cestu značenou modrou a zelenou turistickou značkou. Tak se dostaneme nejprve na rozcestí „U Padrťských rybníků“. Zde máme dvě možnosti jak pokračovat v další cestě. První možností je pokračovat dál po modré značce, která by nás záhy dovedla na hráz Horního Padrťského rybníka, po jejímž překonání bychom se ocitli v místech, která jsme již procházeli. Cesta zpět do Teslínů by pak vedla stejnou cestou, jakou jsme sem přišli. Alternativní možností pak je pokračovat naopak po zelené značce, která nás po lesní cestě dovede až na tzv. Teslínskou silnici, po níž se vydáme směrem doprava. Tak se záhy dostaneme k roubené lovecké chatě Václavka, která zde byla postavena v průběhu druhé světové války. S válečnými událostmi souvisí také kamenný pomník, který zde byl odhalen v roce 2018 a který připomíná výsadek pěti československých parašutistů, kteří zde seskočili v noci z 29. na 30. dubna 1942. Zelená značka se zde odděluje a dále pokračuje směrem na nedaleký vrchol Jahodové hory (726 m n. m.). Naše kroky se však budou i nadále ubírat po silnici, která nás po necelých dvou kilometrech dovede na okraj Teslínů, kde jsme náš dnešní výlet začínali.
O americkém radaru v Brdech:
Kóta 719 nacházející se nad Padrťskými rybníky nedaleko malé brdské osady Teslíny je dnes opuštěným a na první pohled ničím nezajímavým místem. V současné době si však zřejmě jen málokdo ještě vzpomene na to, jak rozsáhlé nepokoje vyvolal plán na výstavbu americké vojenské radarové základny, která měla stát právě v těchto místech. Většina lidí by pravděpodobně odpověděla něco v tom smyslu, že „Američani chtěli v Brdech postavit nějaký radar, ale pak z toho sešlo“. Protože s v rámci výše popisované trasy dostaneme do těsné blízkosti místa, kde měl tento radar stát, pojďme si celou tuto kauzu alespoň v krátkosti připomenout. Zmiňovaná radarová základna se měla stát součástí protiraketové obrany USA v Evropě. Její součástí měla být již zmíněná radarová základna v Brdech, jejímž úkolem by bylo sledování letu mezikontinentálních balistických raket. Další součástí sytému měla být raketová základna (umístěná na území Polska) z níž měly být v případě ohrožení vypáleny obranné rakety, které měly útočící mezikontinentální střely zničit. Celý systém byl zaměřen zejména na hrozbu ze strany Íránu a KLDR. První informace o plánu na výstavbu vojenského radaru v Brdech se na veřejnosti objevily v roce 2006. Tehdejší česká vláda rozhodla, že o schválení výstavby americké radarové základny a o pobytu její posádky na území Česka nebude rozhodováno v referendu, ale pouze na základě hlasování parlamentu. Plán na výstavbu americké vojenské základny se však setkal s velmi silným odmítavým postojem veřejnosti. Mezi nejproblematičtější aspekty celého projektu bylo především to, že základna měla být čistě záležitostí Spojených států (a nikoliv celé Severoatlantické aliance – NATO, jehož je i Česko členem). Riziko přímého ohrožení Česka ze strany Íránu či KLDR bylo vnímáno jako naprosto minimální, avšak výstavbou radarové základny by se toto riziko mohlo výrazně zvýšit, neboť v případě konfliktu by se základna mohla stát jedním z prvních cílů útočníka. Na protest proti výstavbě vojenského radaru v Brdech vzniklo hned několik občanských iniciativ, z nichž zřejmě tou nejznámější byla iniciativa „Ne základnám“. Pod jejím vedením se sešlo několik masových protestních demonstrací (například na Václavském náměstí v Praze). Množství lidí vyslovujících se proti výstavbě základny se pohyboval mezi 50 – 70 %. V obcích v okolí plánovaného místa výstavby základny pak byla zorganizována místní referenda či ankety, v nichž se proti výstavbě základny vyslovilo prakticky 100 % zdejších občanů. Celý projekt nakonec zmizel do ztracena neboť po výměně administrativy po zvolení prezidenta Barracka Obamy americká strana v roce 2009 oznámila, že v projektu nehodlá dále pokračovat.
Tragédie výsadků Tin a Intransitive:
Vypráví-li se o činnosti československých parašutistů vyslaných za druhé světové války na území protektorátu Čechy a Moravy, většině z nás se zřejmě vybaví mise Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka („skupina Anthropoid“) která vyvrcholila úspěšným atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, k němuž došlo 27. května 1942 v Pražské Libni. Kromě toho si možná vzpomeneme, že na našem území operovaly i další skupiny parašutistů, z nichž k těm známějším patří například výsadky Silver-A, Silver-B či Out Distance jejichž osudy se naplnily jen o málo později při zoufalém, ale beznadějném odporu proti německé přesile v podzemní kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ve skutečnosti však bylo na naše území vysazeno daleko větší množství podobných výsadků, které však byly do dnešních dnů téměř zapomenuty. Jeden z takových dnes ji prakticky zapomenutých příběhů si můžeme připomenout, postojíme-li chvíli před pomníkem v sousedství lovecké chaty Václavka nedaleko Padrťských rybníků. Bohužel se v tomto případě jedná o příběh s tragickým koncem. V noci z 29. na 30. dubna 1942 byly v tomto prostoru vysazeny dvě skupiny československých parašutistů vyslaných sem z Velké Británie. První z nich byla skupina pod krycím jménem „Tin“ skládající se z Ludvíka Cupala a Jaroslava Švarce. Druhou skupinu pod kódovým označením „Intransitive“ tvořili Václav Kindl, Bohuslav Grabovský a Vojtěch Lukaštík. Úkolem výsadku Tin byl atentát na Emanuela Moravce – ministra školství a lidové osvěty v protektorátní vládě, který byl symbolem nejhorší kolaborace s nacistickými okupanty. Druhá skupina parašutistů, Intransitive, měla za úkol působit různé sabotážní útoky na průmyslové a dopravní cíle. Celá operace se však pokazila hned na samém začátku. Během seskoku došlo k rozptýlení členů jednotlivých skupin, kteří se již nebyli schopni navzájem spojit. Kromě toho parašutisté nenašli kontejnery s výstrojí, které byly shozeny do místa předpokládaného přistání. Oba členové výsadku Tin se navíc během seskoku zranili. Jaroslav Švarc se nakonec spojil s parašutisty z ostatních skupin, s nimiž se také ukrýval v již zmíněné kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Po prozrazení úkrytu a obklíčení kostela Němci zde 18. června 1942 spáchal společně s ostatními parašutisty sebevraždu. Druhý člen výsadku Tin – Ludvík Cupala – byl nalezen Vojtěchem Lukaštíkem (z druhého výsadku Intransitive) a oba muži se společně přesunuli na východní Moravu, kde se v září 1942 pokusili o železniční sabotáž. Tím však upoutali pozornost gestapa. Nejprve byl v lednu roku 1943 dopaden Lukaštík, který zahynul při následné akci gestapa. Jen o pár dní později byl prozrazen i Cupalův úkryt, který byl následně gestapem obklíčen a Cupala se v této bezvýchodné situaci zastřelil. Poslední dva členové výsadku Intransitive Václav Kindl a Bohuslav Grabovský operovali ve východních Čechách. Po prozrazení svého úkrytu byli v březnu 1943 zatčeni gestapem. Oba se na oko zavázali ke spolupráci s Němci, díky čemuž byli opět propuštěni. Když gestapo tuto lest prohlédlo, byl Grabovský na podzim 1943 zatčen znovu a uvězněn v Terezínské pevnosti, kde byl v roce 1944 popraven. Václav Kindl nadále pracoval pro gestapo jako agent provokatér, čímž způsobil zatčení a smrt mnoha dalších lidí. 20. května 1944 byl během pátrání po veliteli dalšího para-výsadku omylem zasažen střelbou jednoho z příslušníků gestapa a následkem těchto zranění zemřel.