Klínek – Křížatky – Nad Křižatkami – Komorsko – Písek a zpět (9 km, 2:50, ↗ 200 m↘ 200 m)
Velká Baba – Písek a zpět (3 km, 1:00 h, ↗ 100 m↘ 100 m)
Stejně jako v případě našeho předchozího výletu i dnes vyrazíme z lesního parkoviště Klínek. Naším cílem však tentokrát nebude pověstmi opředený Plešivec, ale mnohem méně známý vrchol Písek. Na rozdíl od Plešivce, jehož úbočí je doslova protkáno sítí značených turistických tras, není cesta na vrchol Písku v celé své délce značená, avšak s orientací ani tak nebudou žádné problémy. Z parkoviště se tedy nejprve vydáme na opačnou stranu po červeně značené turistické značce, která zde sleduje asfaltovou lesní silnici táhnoucí se v délce téměř 3 kilometrů rovně jako kdyby ji někdo narýsoval podle pravítka. Tato cesta nás dovede až na rozcestí Komorsko (v místě zaniklé středověké vesnice stejného jména). Červená značka odtud dále pokračuje buď rovně směrem na Studený vrch, nebo doprava na Čeňkov. My zde ale červenou značku opustíme a budeme pokračovat po asfaltové silnici směrem doleva. Silnice se za rozcestím ostře stáčí až téměř do protisměru a záhy nás dovede k malé loučce, na níž stojí chata známá jako Šimákovna. Své jméno získala podle hornického štajgra na nedalekém železném dole Komorsko (ruda vytěžená v tomto dole zásobovala železnou huť v nedalekých Jincích a po jejím uzavření pak v Komárově). V průběhu 90. let 19. století sloužila jako turistická útulna a hostinec. Po uzavření dolu byla chata roku 1902 zlikvidována. Současná chata pak byla postavena v roce 1942 (dnes patří Lesům ČR a je tedy nepřístupná).
O kousek dál se již začnou ze silnice (zejména v místě někdejších pasek) otevírat výhledy – nejprve na Jince rozkládající se přímo pod námi, a později ze severního úbočí hory i do mnohem větších dálek. Pokud tedy máme štěstí na počasí, můžeme zde obdivovat nejen siluetu nedalekého Plešivce, ale spatřit můžeme například město Kladno (40 km daleko) za nímž se v ještě větší dálce (91 km) vypíná kuželovitá hora Sedlo (726 m n. m.) náležející do masivu Českého středohoří. Za ideálních podmínek je pak možné spatřit i masiv Děčínského sněžníku 115 kilometrů daleko.
Lesní silnice nás obloukem dovede až na vrchol, jehož název Písek pochází ze skutečnosti, že se v okolí skutečně nacházela ložiska sklářského písku. Svou výškou 691 m n. m. se pak jedná o nejvyšší vrchol severních Brd…pokud tedy bereme v potaz „neoficiální členění“ kladoucí hranici mezi severními a středními Brdy do údolí Litavky (podle oficiálního členění je Písek ještě součástí středních Brd a hranice mezi oběma celky vede až sedlem mezi Pískem a Studeným vrchem). Přestože Písek z hlediska celých Brd rozhodně nepatří k nejvyšším vrcholům, přesto má poměrně významnou pozici, neboť je se svou topografickou prominencí 198 metrů hned druhou nejprominentnější horou Brd. Poměrně výraznou siluetu tohoto vrcholu pak ještě korunuje zdaleka viditelná věž, v jejíchž útrobách se ukrývá druhý z důležitých brdských radarů. Zatímco mnohem známější radar na vrcholu Praha slouží k meteorologickým účelům (konkrétně ke sledování srážek), ten zdejší je využíván Řízením letového provozu České republiky pro navigaci letadel. Původně zde stály radary dokonce dva a v dobách studené války sloužily armádě k monitoringu vzdušného prostoru pro případ nepřátelského útoku. Současná 30 metrů vysoká věž pak byla postavena v roce 1988, v roce 2004 pak byl radar na vrcholu zakryt modrou kopulí, kterou zde můžeme vidět dodnes. Z historického hlediska pak byla již v roce 1891 na vrcholu postavena dřevěná Eliščina rozhledna (pojmenovaná na počest hořovické kněžny). Roku 1901 však byla tato rozhledna zbořena. Protože dnes je celý areál (včetně vlastní radarové věže) veřejnosti nepřístupný, musíme protentokrát výhledy do kraje oželet (vrchol je porostlý dospělým lesem, který výhledy zakrývá).
Na úplný závěr pak ještě dodejme, že se na vrchol Písku lze vypravit také alternativní trasou začínající na malém lesním parkovišti v sedle mezi Pískem a vrcholem Velká Baba. V takovém případě nejprve postupujeme prakticky po vrstevnici sledující modrou turistickou značku. Po přibližně 700 metrech začne modře značená stezka postupně klesat, ale my naopak musíme pokračovat po již neznačené lesní cestě směrem vzhůru (doleva), která nás po dalších asi 600 metech přivede až na lesní silnici (po níž jsme postupovali v případě první trasy) těsně pod vrcholem hory. Tato alternativní trasy je pak ve srovnání s výše popisovanou trase mnohem kratší (1.5 km), překonává menší převýšení (100 m), avšak současně je orientačně trochu náročnější.