Klínek – Viklan – Plešivecké sedlo – Čertova kazatelna – Plešivec – Plešivecký hřeben – Nad jezírkem – Smaragdové jezírko – Bezdědičky – Viklan – Klínek (7 km, 2:30, ↗ 235 m↘ 235 m)
Plešivec, nacházející se přibližně 2 kilometry severně od Jinců, má mezi ostatními brdským vrcholy hned z několika důvodů poměrně specifické postavení. Svou výškou 654 m n. m. sice rozhodně nepatří k nejvyšším brdským vrcholům, avšak na rozdíl od topograficky velmi nevýrazných (byť vyšších) brdských „osmistovek“ své okolí výrazně převyšuje, a vytváří tak naprosto nezaměnitelnou siluetu pozorovatelnou i z poměrně velké délky. Silueta této hory je tak snadno viditelná například z pražské Libuše, ležící přibližně 40 kilometrů na severovýchod. Plešivec je poměrně výrazně vysunut z linie hlavního hřebene Brd směrem k severu. Má tvar protáhlého hřbetu, jehož hlavní osa je navíc vůči směru již zmíněného hlavního brdského hřebenu prakticky kolmá. Jeho západní svahy pak tvoří prudké skalní srázy spadající do hloubky až 300 metrů na dno zaříznutého údolí říčky Litavky. Z hlediska neoficiálního členění je tak Plešivec považován za část severních Brd, i když podle oficiálního geomorfologického členění je součástí tzv. Třemošenské vrchoviny, která již náleží do středních Brd (oficiální hranice středních Brd a Hřebenů totiž vede až sedlem oddělujícím vrcholy Písek a Studený vrch).
Způsobů jak se dostat na vrchol tohoto kopce je hned několik – po zelené značce z Rejkovic (2.5 km, převýšení 300 m), po žluté, modré a zelené značce z Běštína (3.5 km, převýšení 275 m) či po žluté a zelené značce ze Lhotky (3 km, převýšení 250 m). Nejsnazší je ovšem přístup z lesního parkoviště Klínek, které je sice zadarmo, avšak má jen malou kapacitu. Z parkoviště se vydáme po asfaltové lesní silničce vzhůru do kopce sledujíce červenou turistickou značku. Záhy si můžeme vlevo od cesty všimnout pomníčku neznámého rudoarmějce (pravděpodobně člena některé z paradesantních skupin vyslaných sem na pomoc místním partyzánům), který v těchto místech padl 25. dubna 1945. Cesta nás následně dovede na rozcestí Viklan, odkud budeme pokračovat dál po červené. Stoupání je teď o poznání prudší a záhy přijdeme do Plešiveckého sedla. Nedaleko odtud (vpravo od cesty) se ze severního úbočí Plešivce vypínají Krkavčí skály, které se sice nacházejí mimo vlastní cestu, avšak rozhodně stojí za malou zacházku. O co dramatičtěji vypadají zdejší skalní útvary při pohledu ze zdola, o to krásnější výhled se naskýtá z jejich vrcholu, odkud můžeme přehlédnout značnou část hřebene severních Brd s nedalekými vrcholy Písek (který poznáme podle radarové věže), Velká Baba a Studený vrch.
Brdy: Krkavčí skály
Brdy: výhled z vrcholu Krkavčí skály
Po překonání Plešiveckého sedla se již dostáváme k vrcholovým partiím Plešivce, které jsou na rozdíl od jeho příkrých úbočí poměrně ploché. Vrchol hory byl vzhledem ke svému skalnatému charakteru v minulosti velmi pravděpodobně bezlesý a právě tato skutečnost mohla hoře dát její současný název. Za dalších pár okamžiků již přicházíme k vůbec nejatraktivnější části celého dnešního výletu, kterou je tzv. Čertova kazatelna. Západní svah hory zde tvoří prudká (prakticky kolmá) skalní stěna, z jejíž hrany se otevírají fantastické výhledy do blízkého i vzdáleného okolí. Jako na dlani zde máme hluboké údolí říčky Litavky, Jince nebo například o něco vzdálenější Hořovice. Vlevo se pak táhnou dlouhé táhlé hřebeny středních Brd, mezi nimiž dominují Jinecké Hřebeny (720 m n. m.), Sádka (709 m n. m.) snadno rozpoznatelná díky vysílači na vrcholu, Brda (773 m n. m.) či vůbec nejvyšší (avšak nepříliš výrazný) vrchol celých Brd Tok (865 m n. m.). Mezi těmito vrcholy si pak lze všimnout bezlesých planí odpovídajících třem dělostřeleckým dopadovým plochám. Nejlépe viditelnou je odtud dopadová plocha Brda, jenž je armádou dosud využívána v rámci posádkového cvičiště Jince a proto je veřejnosti trvale nepřístupná (Plešivecká vyhlídka je proto jedním z mála míst, odkud je toto území vidět). O něco dále je viditelná i nejvýše položená dopadová plocha Tok. V průhledu mezi vrcholy Hřeben (720 m n. m.) a Pec (716 m n. m.) pak prosvítá i třetí dopadová plocha Jordán. Máme-li s sebou dalekohled, můžeme si dokonce všimnout dělostřelecké pozorovatelny (bunkru) vybudované na samotném vrcholu Houpáku (794 m n. m.). To však stále není ani zdaleka vše, neboť máme-li štěstí na počasí, dohlédneme odtud ještě mnohem dál. Zahlédnout můžeme například dva výrazné vrcholy Slavkovského lesa Špičák 829 m n. m. (94 km daleko) a Krudum 838 m n. m. (97 km daleko) či ještě vzdálenější hřeben Krušných hor (například vrchol Kapellenberg 127 km daleko). O něco více na severozápad (přímo za Hořovicemi) se pak nad obzor v dálce zdvíhá Doupská hora u Karlových Varů (92 km daleko). Zcela bez rozpaků lze proto prohlásit, že Čertova kazatelna nabízí jeden z nejkrásnějších (pokud vůbec ne nejkrásnější) výhledů v celých Brdech. Skalní hrana, na níž právě stojíme, ovšem nevznikla přirozeně, ale jedná se o pozůstatek starého kamenolomu, v němž se ještě na začátku 20. století těžil místní křemenec (využívaný například pro stavby železničních náspů a opravy silnic). Stejný původ pak mají i rozsáhlé kamenná moře rozkládající se přímo pod stěnou.
Brdy: Čertova kazatelna
Brdy: vyhlídkový bod na Čertově kazatelně
Brdy: výhled na Hostomice a Jinecké hřebeny z Čertovy kazatelny
Brdy: Doupská hora (92 km) z vrcholu Plešivce
Vrchol Plešivce byl navštěvován lidmi již v dávných dobách. Archeologové zde odkryli nálezy pocházející z mladší a pozdní doby kamenné (neolitu a eneolitu). Později, v průběhu mladší a pozdní doby bronzové (v období mezi roky 1300 – 800 př. n.l.) zde existovalo hradiště, které je spojování s tzv. knovízskou kulturou. Toto hradiště mělo rozlohu kolem 56 ha, přičemž se skládalo z menší vnitřní akropole a většího předhradí. Celé sídliště bylo opevněno pásmem valů, jenž byly pravděpodobně zesíleny dřevěnou palisádou. Nepatrné zbytky těchto valů jsou pak v okolních lesích rozpoznatelné dodnes. Hradiště mělo údajně představovat jakési posvátné místo, kde byli soustředěni tehdejší kovolitci (kovolitectví bylo v té době považováno za cosi mezi řemeslem a nadpřirozeným uměním, přičemž pracovní postupy při zpracování kovů byly pečlivě chráněny). V souvislosti s existencí zdejšího hradiště bylo v okolí nalezeno hned několik bronzových pokladů (skrýší, v nichž byly ukryty různé bronzové předměty). Jedním z takových nálezů byly například tzv. „jinecké bronzy“ objevené v roce 1825 nebo 1826 během stavby silnice z Hostomic do Jinců. Nález byl pak věnován Národnímu muzeu. Podobně pak byl v roce 1872 u bývalého vchodu do hradiště objeven bronzový kotlík obsahující šperky, nástroje a zbraně.
Brdy: Plešivec (654 m n. m.)
Brdy: vrchol Houpáku a dopadová plocha Jordán z Čertovy kazatelny
Plešivec je rovněž místem, k němuž se ze všech brdských vrcholů váže snad největší počet různých legend a pověstí. Kromě obligátního čerta zjevujícího se v okolí čertovy kazatelny se sem údajně z nedalekého vrchu Koníček slétají čarodějnice. Jiná pověst pak hovoří o tom, že na vrcholu Plešivce má svou zahrádku mocný ochránce Brd Fabián. K tomuto místu známému jako Fabiánova zahrádka se pak lze dostat, pokračujeme-li z Čertovy kazatelny dál po červené značce podél západní hrany zdejší náhorní plošiny. Podobně jako v případě Čertovy kazatelny zde nalezneme výrazné skalní útvary nabízející pěkný výhled severním a západním směrem. Další pověstí vážící se ke zdejší hoře je například ta o loupežnících, kteří v okolních vesnicích kradli dobytek, který zde poráželi a maso pak podloudně podávali. Tak jako mnoho jiných pověstí má i tato ve skutečnosti pravdivé jádro, neboť vychází z událostí, které se odehrály roku 1848 v nedalekých Jincích, kde jinecká garda skutečně zneškodnila bandu pytláků a zlodějů (jen to nebylo na Plešivci ale přímo ve vesnici). Další z pověstí pak hovoří o hadí královně, která by se měla vyskytovat na Krkavčích skalách (jeden z nejvýraznějších skalních útvarů je tu dokonce po hadí královně pojmenován). Podlé jiné verze se hadí královna naopak zjevuje jako mladá panna se zelenýma očima ve vodách Smaragdového jezírka, k němuž můžeme z vrcholu Plešivce sestoupit buď přímo po zelené značce, nebo poněkud oklikou přes dříve zmíněnou Fabionový zahrádku po červené značce, z níž pak na rozcestí Plešivecký hřeben odbočíme po modré (a následně pokračujeme stejně jako v předchozím případě po zelené značce). Smaragdové jezírko má rozměry přibližně 40 x 30 metrů a ve skutečnosti jde o zatopený kamenolom.
Brdy: Plešivecký viklan
Brdy: Plešivecké jezírko
Od jezírka pak mírně vystoupáme po žluté značce až na asfaltovou lesní silnici, která následně vede téměř po vrstevnici až k rozcestí nad Bezdědičkami. Zde se opět setkáme s modře značenou trasou, jenž nás po necelém kilometru dovede k tzv. Plešiveckému viklanu. Jako viklany jsou obecně označovány skalní bloky („balvany“) které se svého skalnatého podloží dotýkají jen velmi malou částí svého povrchu a při vynaložení určité síly je lze rozkývat. Jejich vznik je způsobem tzv. selektivním zvětráváním (jedná se vlastně o nejodolnější jádra původně mnohem většího kusu horniny). Podle další pověsti se pomocí zdejšího viklanu ověřovala věrnost žen, neboť věrná žena s viklanem pohnula, zatímco nevěrná nikoliv. Pokud bychom této pověsti věřili, pak bychom museli dojít k závěru, že dnes jsou všechny ženy nevěrné, neboť jistou zvláštností zdejšího viklanu je to…že se neviklá. Údajně se tak stalo po zásahu kamene bleskem někdy v průběhu 19. století. Ve stráni nad viklanem se pak nachází poměrně rozsáhlé kamenné moře, v němž si mnoho lidí staví na památku „kamenné mužíčky“. Viklan je pak také poslední zastávkou na naší dnešní cestě, neboť je to od něj již jen malý kousek k rozcestí, z něhož pak rychle sejdeme na lesní parkoviště Klínek, kde jsme náš dnešní výlet zahájili.
