Nepomuk – U svatého Jana – Čákova vyhlídka – Praha – Pod Hubertkou – Červený lom – Nepomuk (9.5 km, 2:50 , ↗ 350 m↘ 350 m)
Po přečtení názvu dnešního výletu by se mohlo leckomu snadno zdát, že poputujeme z rodiště jednoho z patronů českých zemí svatého Jana Nepomuckého až do hlavního města Česka. O tom, že prvotní zdání může někdy klamat, se přesvědčíme záhy, neboť Nepomuk v tomto případě není městem v Plzeňském kraji ale poměrně malou vesničkou kousek od Rožmitálu pod Třemšínem. Také Praha zde nepředstavuje hlavní město Česka, ale jeden z brdských kopců. Svou výškou 862 m n. m. je Praha druhým nejvyšším vrcholem celých Brd. Za vůbec nejvyšším vrcholem (kterým je nedaleký Tok) zaostává o pouhé 3 metry. I přes svoji výšku však vrchol sám o sobě nepůsobí nikterak výrazně a spíše než horu připomíná dlouhý táhlý hřeben s nevelkým převýšením vůči sému okolí. I přesto je však tento jinak nevýrazný kopec jedním z nejsnáze identifikovatelných vrcholů celých Brd, který prostě nejde přehlédnout ani si s ničím zaměnit. Důvodem je zdaleka viditelná 60 metrů vysoká věž meteorologického radaru. Nejčastěji se uvádí, že vrchol své jméno získal v době národního obrození na počest hlavního města Českého království. Skutečností ovšem je, že název „Praha“ lze najít již na mapách I. vojenského mapování z let 1764 – 1767. Na mapách II. vojenského mapování (1836 – 1852) je vrchol naopak zakreslen pod označením „Brag Berg“, avšak ve III. vojenském mapování jej opět najdeme pod názvem pod současným názvem „Praha“.
Brdy: zimní úsvit na Malém Toku
Brdy: zimní úsvit na Malém Toku
Brdy: Kleť (93 km) z Malého Toku
Brdy: v popředí kostel sv. Barbory (u Volenic), v pozdí „lipenská“ část Šumavy
Výstup zahájíme na veřejném (zatím) neplaceném parkovišti na severním okraji Nepomuku, odkud se vydáme asi 300 metrů zpět směrem, kterým jsme sem přijeli kolem bufetu Nepál až ke křižovatce, kde narazíme na modrou turistickou značku. Po ní se vydáme směrem doleva. Záhy za křižovatkou cesta vstoupí do lesa a po dalších asi 200 metrech nás dovede na křižovatku, kde se od modré značky (pokračující rovně) odděluje dosud souběžná cyklostezka (pokračující doprava). Nyní je před námi nejméně příjemná část cesty, během níž musíme vyšlapat poměrně příkré stoupání, kdy na horizontální vzdálenosti 500 metrů překonáme vertikální převýšení 100 metrů. V závěru stoupání dorazíme na rozcestí U svatého Jana, kde se modrá značka, po níž jsme až doposud šli, odděluje směrem doprava, zatímco my budeme dále pokračovat po žluté značce, která v těchto místech začíná. Ta nás záhy dovede ke křižovatce s tzv. Tockou cestou, která pochází rovně jako podle pravítka přes úbočí Malého Toku až pod vrchol Prahy. V těchto místech také kdysi stávala bouda U svatého Jana (též „Jánská“ či „Svatojánská“ bouda), která byla postavena v průběhu 19. století jako strážní místo, avšak později byla využívána i pří honech v okolních lesích. Kromě toho se tu v minulosti měřily meteorologické a klimatické údaje. Dnes však po boudě nenajdeme prakticky ani památky a její existenci tak připomíná jen malá informační tabulka na stromě a obrázek sv. Jana Nepomuckého (podle kterého ostatně bouda získala svoje jméno).
Brdy: zimní úsvit v Brdech
Brdy: U svatého Jana
Přestože je prakticky celý vrchol pokryt vzrostlým lesem, najdou se zde místo z nichž se otevírají daleké vyhlídky do krajiny. Jedním z nich je Čákova vyhlídka pojmenovaná po spisovateli a výtvarníkovi Janu Čákovi (1929 – 2018) ležící kousek od hlavní cesty na okraji prudkého srázu ukončujícího rozsáhlou náhorní plošinu táhnoucí se sem ze sedla Mezi Prahou a Malým Tokem. Otevírá se odtud výhled na nedaleký Třemšín a při dobré viditelnosti lze zahlédnout i šumavské vrcholy (například Velký a Malý Roklan vzdálený kolem 80 kilometrů). Kromě výhledů si lze v okolí vyhlídky všimnou i poměrně rozsáhlého kamenného moře a také několika betonových bloků souvisejících s existencí německé radarové stanice v období druhé světové války (více o ní si povíme o něco později).
Brdy: námraza
Brdy: výhled na Třemšín z Čákovy vyhlídky
Brdy: ranní mlha nad (či spíše pod) Třemšínem
Brdy: betonové základy bývalého německého radaru z druhé světové války
Nyní již máme vrchol (jehož polohu nám neklamně signalizuje k nebi se tyčící radarová věž) již doslova na dosah ruky. Současná železobetonová radarová věž byla postavena v roce 1999 jako náhrada za nevyhovující radarovou observatoř Českého hydrometeorologického ústavu na pražské Libuši. Radar na Libušské observatoři totiž sice dokázal pokrýt prakticky celou českou kotlinu, avšak díky své malé nadmořské výšce (cca 300 m n. m.) nedokázal „přehlédnout“ za pohraniční pohoří. Radarová observatoř na vrcholu Prahy byla uvedena do provozu v roce 2000 a v roce 2015 bylo její zařízení kompletně obměněno a modernizováno. Připomeňme jen, že účelem meteorologických radarů je mapování srážek (v tomto případě nad západní polovinou Česka). Z ochozu 58 metrů vysoké věže by byly za dobých podmínek přehlédnutelné prakticky celé Čechy včetně pohraničních hřebenů Šumavy, Krušných hor a Krkonoš. V ideálním případě by odtud měly být údajně vidět i vrcholy Alp (Grossen Priel a Dachstein). Protože je však věž majetkem armády ČR, je celý areál observatoře veřejnosti nepřístupný.
Brdy: Praha (862 m n. m.)
Brdy: meteorologická radarová věž na vrcholu Praha
Topografický vrchol Prahy (862 m n. m.) se nachází kousek (asi 140 metrů) za areálem radarové věže, avšak díky tomu, že je celý masiv tvořen rozsáhlou plání, se jeho přesná poloha jen velmi obtížně určuje. Mnoho návštěvníků, kteří se sem vydávají, jej proto jednoduše mine. V terénu je vrchol vyznačen nivelační tyčí a cedulkou na stromě (kde je ukryta též vrcholová kniha). O tom, že je vrchol Prahy ideálním místem ke zbudování radarové stanice se již mnohem dříve (v období druhé světové války) přesvědčili Němci, kteří zde v roce 1941 vybudovali radiolokační základu známou jako „Pegasus-Y“ sloužící k navádění nočních stíhačů Luftwaffe. Základnu nejprve tvořilo několik goniometrických zaměřovačů „Hans“ a „Heinrich“, které byly na konci války doplněny o sestavu zaměřovačů Freya EGON I. Všechny tyto přístroje byly umístěny na dřevěných případně kovových věžích, jejichž betonové patky a zděné podezdívky můžeme v okolí vrcholu nalézt dodnes. Jedním z takových pozůstatků je i stavba v podobě jakési kamenné ohrádky nacházející se na severozápadním okraji náhorní plošiny asi 250 metrů od současné radarové věže (jednalo se o podezdívku jednoho ze zaměřovačů Freya). O významu německých radiolokačních zařízení na vrcholu Prahy pak vypovídá nejvíce skutečnost, že se je Československá armáda pokoušela po skončení války uvést znovu do provozu – avšak neúspěšně. Pozůstatky někdejšího německého radiolokátoru jsou pak rovněž dalším místem, odkud se otevírá daleký výhled do okolní krajiny. Kromě nedalekých bezlesích plání v okolí Padrťských rybníků jsou odtud při dobré dohlednosti údajně vidět i vrcholy Šumavy, Slavkovského lesa a Krušných hor.
Jakmile si dostatečně užijeme výhledů, začneme od areálu současné radarové věže sestupovat po žluté značce. V místě, kde se silnice pod vrcholem prudce stočí doprava, můžeme nedaleko v lese spatřit další z pozůstatků někdejší německé základny. Jedná se o zbytky budovy kasáren sloužící k ubytování posádky základny. Dnes jsou tyto zbytky upraveny a využity k uskladnění sazenic stromů. Cesta nás záhy dovede až na rozcestí Pod Hubertkou, kde žlutou značku opustíme a dále budeme pokračovat směrem doleva po modré. Po ní pak dále klesáme až k místu, kde lesní pěšinu křižuje vyasfaltovaná silnička, po níž probíhá cyklostezka spojující Padrťské rybníky s Bukovou a Nepomukem. Těsně před touto křižovatkou také překonáme uměle vybudovaný vodní kanál známý jako Gangloffův náhon představující naprosto jedinečné technické dílo. Výstavba tohoto kanálu je spojena s osobností Karla Daniela Gangloffa (1809 – 1879), který působil jako lesmistr ve službách pražského arcibiskupství. Kromě lesního hospodářství patřily pod jeho správu i železárny a hamry které pro svůj provoz potřebovaly značné množství vody. Voda z úbočí Prahy by přirozeně stékala do Padrťských rybníků, odkud by dále odtékala Klabavou směrem k severu. Stavbou 2 kilometry dlouhého kanálu se Gangloffovi podařilo směr odtoku obrátit, takže voda namísto do Zbirožského panství odtékala nyní na území panství Rožmitálského. Začátek kanálu se nachází v nadmořské výšce 709 m n. m. v mělkém údolí oddělujícím vrcholy Praha a Paterák. V prvním úseku vede kanál jen s minimálním klesáním téměř po vrstevnici, avšak později se jeho spád zvyšuje a celý kanál končí v nadmořské výšce 644 m n. m. ústím do potoka Buková.
Brdy: Praha – zbytky bývalého německého radaru z druhé světové války
Brdy: Praha – výhled od bývalého německého radaru
Podél toku Gangloffova náhonu se záhy dostaneme k dosud funkčnímu lomu pod Červeným vrchem. Červená barva zdejšího kamene (o níž se právě zde můžeme přesvědčit na vlastní oči) je způsobena přítomností železa. Dnes je natěžené kamenivo z lomu využíváno například k opravám cest na území CHKO Brdy, avšak v minulosti se okolí Červeného vrchu řadilo k jedněm z nejvýznamnějších lokalit těžby železné rudy pro potřeby okolních železných hutí. Jedním z dosud dochovaných pozůstatků někdejší hornické činnosti je například tzv. Chlumčanský důl pojmenovaný po pražském arcibiskupovi a majiteli zdejšího panství Václavu Leopoldovi Chlumčanském z Přestavlk (1749 – 1830). Některé ze štol (či propady povrchu s nimi související) lze v okolních lesích nalézt dodnes.
Záhy za lomem stojí v lese vlevo od silnice pomník připomínající kapitána sovětské armády Ivana Voronova, který zde působil coby součást výsadku vyslaného na podporu zdejších partyzánů a který v těchto místech 1.4. 1945 padl při přestřelce s Němci. Těsně za pomníkem pak přicházíme ke křižovatce, kde se ze silnice pokračující dále do Bukové odděluje jiná cesta, jenž nás přibližně po dalších dvou kilometrech přivede až na místo, kde náš dnešní výlet začal.
Jak funguje meteorologický radar?
Data z meteorologických radarů jsou v současné době naprosto nedílnou součástí každé předpovědi počasí. Mnoho z nás si jistě téměř neumí představit plánování výletu bez toho, aniž bychom se předtím podívali na vývoj srážkové činnosti na počítači či mobilním telefonu. Jedním z radarů, který bdí nad počasím nad Českem je právě ten, k němuž jsme zavítali v rámci výše popisovaného výletu. Kromě něj pak v Česku máme ještě jedno podobné zařízení instalované na vrcholu Skalky v Drahanské vrchovině nedaleko Protivanova u Boskovic. Každý z těchto radarů by čistě teoreticky pokryl území v okruhu kolem 250 kilometrů. V praxi je to však především díky nerovnosti zemského reliéfu o něco méně. Z čistě technického pohledu je radar vysílačem uměle generovaného elektromagnetického (mikrovlnného) záření, které se vysíláno do prostoru. Mikrovlnné záření o určitých vlnových délkách má tu vlastnost, že oblaky tvořenými drobnými vodními kapičkami či ledovými krystalky proniká (oblaky jsou tedy pro meteorologický radar jakoby průhledné a v datech se nijak neprojeví). Naproti srážky tvořené většími kapkami vody či kousky sněhu/ledu radarové paprsky odrážejí a rozptylují. Toto odražené záření je posléze zpátky přijato přijímačem a zaznamenáno. Z radarových měření je pak možné dále odhadnout, zda se jedná o srážky dešťové nebo sněhové, případně i jaká je jejich intenzita.
Po stopách českého Archimeda:
Se jménem Karla Daniela Gangloffa (1809 – 1879) jsme se setkali v souvislosti s uměle vybudovaným kanálem obracejícím odtok vody z oblasti vrcholu Praha ze severu směrem na jih na území Rožmitálského panství. To je však jen nepatrný střípek, který rozhodně nedokáže plně vystihnout obří rozhled a rozsah tohoto neobvyklého (a dnes téměř zapomenutého) génia, jenž je někdy (i přes svou německou národnost) nazýván českým Archimedem. Karel Daniel Gangloff se narodil v roce 1809. Jeho rodiče byli německé národnosti a jeho otec pracoval jako hofmistr pro arcibiskupa Viléma ze Salmu. Po studiích se v roce 1831 písařem a posléze (roku 1837) lesním inženýrem. V té době dosáhlo zalesnění rakouské monarchie historicky nejmenší rozlohy zejména v důsledku značné spotřeby dřeva v souvislosti s právě počínající průmyslovou revolucí. Vykácené původní lesy byly proto nahrazovány uměle vysazovanými hospodářskými lesy. Díky tomu, že se dřevo stávalo vzácnou a ceněnou surovinou se lesní hospodářství neobešlo bez plánování a mapování. Právě v souvislosti s lesními plány a mapami se poprvé projevila Gangloffova genialita kombinované se značnými technickými znalostmi, kdy sestrojil přístroje k jednoduchému výpočtu geometricky složitých ploch přímo z mapy (tzv. planimetr) či redukci délek měřených po svahu. Gangloffovy vynálezy souvisely přímo s jeho lesnickou praxí. Jedním z nich byl i tzv. dendrometr určený v měření průměru kmenů stromů v jakékoliv výšce. Z dalších zajímavých nástrojů a přístrojů, které Karel Daniel Gangloff vynalezl, je možné jmenovat například přístroj na měření atmosférického tlaku (aneroid), stroje na výrobu tužkových a zápalkových dřívek či tzv. šindelku (stroj na výrobu dřevěných šindelů), která zaznamenala velký úspěch i v cizině (vynález byl několikrát oceněn na výstavách v zahraničí). Roku 1878 založil při zámku v Rožmitále pod Třemšínem meteorologickou stanici a stal se jejím pozorovatelem a správcem. Přes svou genialitu však Karel Daniel Gangloff zemřel v chudobě, když jej v zimě roku 1879 ranil při cestě na saních na nedaleká Třemšín záchvat mrtvice. Jeho osobnost nám dodnes připomíná tzv. Gangloffův kříž (pod vrcholem Třemšína) a jeho náhrobek na hřbitově ve Starém Rožmitále.
[Wikipedia Commons, public domain]