delší varianta: Hutě pod Třemšínem – Kobylí hlava – Třemšínská bouda – Třemšínská kaple – Třemšín – Hengst – Roubenka – Spálená bouda – Chynský hájovna – Hutě pod Třemšínem (16.5 km, 4:50, ↗ 330 m↘ 330 m)

kratší varianta: Hutě pod Třemšínem – Kobylí hlava – Třemšínská bouda – Třemšínská kaple – Třemšín – Hengst – Roubenka – Hutě pod Třemšínem (10.5 km, 3:15, ↗ 255 m↘ 255 m)

Vrch Třemšín se nachází na jižním okraji přibližně tři kilometry dlouhého hřebene táhnoucího se severo-jižním směrem nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem. Výškou 827 m n. m. představuje nejvyšší vrchol jižních Brd. V rámci celých Brd pak z hlediska výšky zaujímá 7. místo. Na rozdíl od většiny vyšších brdských vrcholů, které se nacházely na území vojenského výcvikového prostoru a nebyly tím pádem oficiálně přístupné až do zrušení VVP v roce 2016, byl Třemšín vždy oblíbeným a často vyhledávaným turistickým cílem.

Způsobů jakými se lze dostat na vrchol Třemšína je hned několik: po zelené z rozcestí Na Dědku (3 km, 1:00, převýšení 170 m), po červené z Hvožďan kolem zámečku Roželov (6.6 km, 2:15 h, převýšení 290 m) či po modré ze Starého Smolivce (6.7 km, 2:20 h, převýšení 310 m). Trasa popisovaná v rámci tohoto příspěvku pak začíná v Hutích pod Třemšínem, odkud se vypravíme po červené značce. Ta nás po lesní asfaltová silnice postupně vede sice pozvolným ale současně velmi táhlým stoupáním, jenž nás po třech kilometrech dovede na rozcestí Kobylí hlava, kde se naše červená značka setkává s modrou značkou vedoucí z Bezděkova pod Třemšínem. Nedaleko odtud pak v těsné blízkosti cesty narazíme na lesní studánku pojmenovanou stejně jako rozcestí podle hory, na jejímž úbočí vyvěrá.

Obě značky nás souběžně zakrátko dovedou k tzv. Třemšínské boudě. Tato budova byla pravděpodobně původně založena jako kaple, avšak později byla v souvislosti s romantickými úpravami okolí vrcholu Třemšína přestavěna na turistickou útulnu. V těsném sousedství boudy je pak umístěn tzv. Gangloffův kříž, který zde byl postaven v roce 1870 a který připomíná památku dnes již prakticky zapomenutého technického génia a vynálezce Karla Gangloffa (1809 – 1879), který zde pracoval jako lesmistr pro majitele zdejšího panství arcibiskupa Viléma ze Salmu. Coby lesní inženýr vynalezl například přístroj na měření velikosti ploch na mapách (tzv. planimetr), měřič atmosférického tlaku (aneroid), měřič výčetní tloušťky kmenů stromů (dendrometr) či přístroje na výrobu dřevěných šindelů (tzv. šindelku). Pro svůj obrovský odborný rozsah svých znalostí získal Karel Gangloff (i přes svou německou národnost) přezdívku „český Archimedes“. Více si je možné o tomto nevšedním vynálezci přečíst v samostatném medailonku, který je součástí příspěvku popisujícího výstup na vrchol Praha.

Od Třemšínské boudy a Gangloffova kříže je to již jen pár kroků na okraj plošiny tvořící vrcholovou část Třemšína, která byla minimálně od konce 18. století vyhledávána jako ideální vyhlídkové místo. V roce 1888 zde byla postavena 18 metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž známá jako Schönbornova rozhledna pojmenovaná podle tehdejšího pražského arcibiskupa Františka Schönborna, který její stavbu inicioval a financoval. Dodejme, že ve stejné době vznikla i již zmíněná bouda pod Třemšínem přebudováním původní kaple. Věž svému účelu sloužila poměrně krátce, neboť ji v roce 1895 zasáhl blesk, který poškodil její statiku. Proto bylo v roce 1915 rozhodnuto o jejím rozebrání a postavení nové – nyní již kamenné rozhledny. K tomu však až do začátku 2. světové války nedošlo, a pak již byly jiné starosti. Po válce byla na vrcholu Třemšína postavena dřevěná triangulační věž, která však byla v 60. letech stržena vichřicí. V roce 1972 byla proto nahrazena jinou dřevěnou věží, jenž byla využívána armádou jako pozorovatelna. Po roce 1990 byla tato věž opravena a nadále sloužila turistům jako rozhledna. Dřevěná konstrukce věže se však v důsledku povětrnostních podmínek začala doslova rozpadat, a tak byl výstup na vrchol riskantní. Z tohoto důvodu byl přístup na věž v roce 2012 uzavřen. Osud rozhledny se pak naplnil v roce 2015, kdy došlo k jejímu úplnému zničení v důsledku lesního požáru. V následujících letech byl připraven projekt nové rozhledny (mimochodem podle mého názoru architektonicky velmi vydařený), o jejíž obnovu se snaží pražské arcibiskupství, které zdejší pozemky získalo zpět v rámci církevních restitucí. Vlastní stavba nové rozhledny však byla zatím odložena.

Překrásný výhled si však v současnosti (2021) můžeme vychutnat i bez rozhledny. Okolí Třemšína totiž v minulých letech zasáhla silná kůrovcová kalamita, která doslova pohltila zdejší les, místo něhož se zde nachází jen bezlesá holina. Zničeného lesa nám samozřejmě může být líto, avšak díky prakticky úplné absenci vzrostlých stromů se z okraje třemšínského hřebene otevírá již zmíněný výhled směrem k jihu. Za ideálních podmínek (například za zimních inverzí či v brzkých ranních hodinách) odtud můžeme přehlédnout prakticky celé pásmo pohraničních hor od Novohradských hor přes celou Šumavu až po vrcholy Českého lesa. Spatřit zde můžeme například nejvyšší vrchol Blanského lesa Kleť (86 km), nezaměnitelný dvojvrchol Velkého a Malého Roklanu (71 km), holý vrchol Debrníku (61 km) či Velký Javor s dvojicí radarových kopulí (69 km). Z dalších vrcholů je pak možné spatřit například opět zcela nezaměnitelný německý Hoher Bogen (71 km) s dvojicí bývalých vojenských věží, či nejvyšší horu Českého lesa Čerchov (75 km).

Kromě krásného výhledu však v okolí vrcholu Třemšína nalezneme i celou řadu dalších pamětihodností a pozoruhodností. Tou první, je fotogenická kaplička Proměnění Páně Krista, která zde byla postavena v roce 1771 z iniciativy rožmitálského lesmistra Josefa Kračmera. V minulosti se na vrcholu Třemšína nacházel stejnojmenný hrad založený kolem roku 1200 rodem Buziců z něhož se dále odvozují další významné šlechtické rody spjaté se zdejším krajem, a sice páni z Valdeka a Lvi z Rožmitálu. Prvním známým majitelem hradu byl v roce 1349 Beneš z Třemšína. Jako další majitelé jsou následně zmiňování Hroch z Třemšína a Diviš z Třemšína. V roce 1403 byl hrad darován jako odúmrť králem Václavem IV. Janu Zajíci z Třemšína. V následujícím období hrad vystřídal několik majitelů, přičemž se svého času stal doupětem jisté loupeživé bandy. Ještě později je do držení získal zpět již zmíněný Jan Zajíc z Třemšína, který se za husitských bouří přidal na stranu katolických pánů. Proto byl hrad v roce 1424 husity napaden, dobyt a vypleněn. V letech 1436 – 1446 zde přebýval zchudlý šlechtic Mikuláš Vepř zvaný Svinda, jenž působil jako žoldnéř v cizích armádách. Poté hrad pustl, neboť noví majitelé panství již sídlili na hradě v Rožmitálu pod Třemšínem. V roce 1528 získal Zdeněk Lev z Rožmitálu od císaře Ferdinanda I. povolení k obnově v té době již notně zchátralého a pobořeného hradu. K tomu však již nikdy nedošlo.

Později se stal vrchol Třemšína oblíbeným místem knížete Viléma Florentina ze Salmu (1745 – 1810), který od roku 1793 zastával funkci pražského arcibiskupa. Kníže Salm proto nechal na přelomu 18. a 19. století realizovat několik okrašlovacích projektů spočívajících zejména ve vybudování přístupové cesty na vrchol (tzv. Salmova cesta) a v úpravě v té době již prakticky zcela zaniklé hradní zříceniny v romantickém stylu. V rámci těchto úprav byl například původní hradní příkop překlenut kamennou lávkou, po níž se můžeme projít dodnes. Na jejím úpatí si pak můžeme všimnout malé pamětní desky připomínající tzv. slovanské poutě, které byly na vrcholu Třemšína pořádány v letech 1861, 1862 a 1863 jako protestní shromáždění v reakci na politickou situaci v Čechách. Tradice třemšínských poutí byla nakrátko obnovena ještě po druhé světové válce – tehdy v duchu připomínky protinacistického odboje. Z vlastního hradu toho do dnešních dnů mnoho nezbylo a jeho pozici lze v terénu rozeznat podle různých terénních nerovností a velmi skromných zbytků zdiva. V tomto ohledu je však potřeba dodat, že většina z nich má svůj původ teprve v již zmíněných úpravách z 19. století.  

S odbojem proti nacistické okupaci souvisí i další zajímavost, za níž však musíme od Třemšínské kapličky sestoupit přes kůrovcovou holinu až na rozcestí U Třemšínské studny. Zde se musíme vydat směrem doprava po zelené značce, která nás přibližně po 200 metrech přivede k replice partyzánského bunkru z druhé světové války. Na tomto místě je však potřeba upozornit na to, že ačkoliv se bunkr nachází prakticky přímo u cesty, splývá s okolím tak dokonale, že je velmi snadné jej minout. Při cestě ve směru od Třemšínské studny se bunkr nachází ve svahu vpravo od cesty (tj. vzhledem ke svahu nad cestou) na samém konci současné kůrovcové holiny. Jakmile cesta zajde do vzrostlého lesa, bunkr jsme přešli a je potřeba se vrátit. Podobných lesních úkrytů bylo v Brdech vybudováno hned několik, neboť zejména lesy v okolí Třemšína byly jedním z center partyzánských aktivit. Ukrývali se zde jak domácí odbojáři, tak i například sovětští parašutisté. Lesní partyzánské úkryty však byly nakonec odhaleny a zlikvidovány při rozsáhlé pátrací akci gestapa v říjnu roku 1944.

Po prohlídce partyzánského bunkru se však vrátíme zpátky na vrchol Třemšína, odkud budeme dále pokračovat po žluté značce. Ta nás provede přes areál někdejšího hradu až na okraj malého kamenného moře, odkud se otevírá další pěkný výsled – tentokrát převážně směrem k severu. Prohlédnout si proto můžeme především centrální část Brd. Následně nás cesta přivede na holý, vřesem porostlý vrchol Křemel (790 m n. m.) odkud se otevírá výhled na zalesněnou kótu Nad Maráskem (805 m n. m.) nacházející se přímo před námi, která je snadno rozeznatelná díky kovové věži vysílače.

Žlutě značená cesta pokračuje dále k severu, přičemž se čas od času poměrně ztrácí v hustém lesním mlází. Pod Holým vrchem odbočuje žlutá značka prudce doprava a celý kopec obchází směrem z východu. Po dalším přibližně 1.5 kilometru se dostaneme na vrchol Kobylí hlava (757 m n. m.) tvořící severní okraj třemšínského hřebene. Na tomto místě stála v minulosti tvrz Hengst, která byla pravděpodobně založena ve stejné době jako nedaleký hrad a která pravděpodobně sloužila jako pozorovatelna či předsunuté obranné postavení. Podobně jako v případě hradu Třemšín se ani z tvrze do dnešních dnů mnoho nedochovalo – i když její poloha v trénu je velmi dobře patrná díky výrazné terénní vyvýšenině a příkopu vylámaného do skály.

V dalším úseku cesty sestupujeme po severním úbočí do údolí říčky Vlčavy. Původně lesní cesta nás přivede k asfaltové silnici, jenž nás zakrátko dovede k bývalé lovecké chatě známé jako Roubenka. Žlutá značka odtud pokračuje směrem doleva a postupně by nás dovedla k další lovecké chatě. Ta zde byla postavena kolem roku 1900, avšak v roce 1945 vyhořela a na jejím místě byla postavena současná stavba, které se začalo říkat Spálená bouda. Zde se ke žluté značce přidává zeleně značená trasa vedoucí z Teslín. Obě značky dále pokračují k rozcestí Chýnská hájovna odkud dále pokračujeme po zelené značce, která nás po dalších 3 kilometrech dovede zpět do Hutí pod Třemšínem, kde jsme náš dnešní výlet začínali.

Pokud si chceme trasu zkrátit, můžeme u Roubenky žlutě značenou trasu opustit a namísto doleva pokračovat po lesní asfaltové silnici rovně podél toku Vlčavy, která nás taktéž dovede do Hutí pod Třemšínem. Zvolíme-li tuto variantu, pak si nedaleko Roubenky můžeme vlevo od cesty všimnout nově obnoveného černého litinového kříže připomínající zdejšího lesníka Josefa Milce, který byl v těchto místech v roce 1896 zabit při přestřelce s pytláky.