Capartice – rozcestí pod Čerchovem – Čerchov – Kamenné loučka – U studánky – Na Zlomu – Tři znaky a zpět (21.5 km, 6:50 h, ↗ 670 m, ↘ 670 m)
Čerchov (Schwarzkopf) je svou výškou 1041 m n. m. nejvyšším vrcholem Českého lesa (a 10. nejprominentnější horou Česka). Současně je pak také jedním z pouhých dvou vrcholů v Českém lese přesahujících nadmořskou výšku 1000 m. Nachází se téměř uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří Klenčí pod Čerchovem, Česká Kubice a německé městečko Waldmünchen. Ačkoliv je součástí hlavního hřebene Českého lesa, nejedná se o hraniční vrchol, neboť státní hranice mezi Českem a Německem probíhá o přibližně 2 kilometry dále na západ. Díky své výšce a relativnímu převýšení vůči okolním vrcholům tvoří Čerchov výraznou dominantu celého Domažlicka, a jeho nezaměnitelná silueta (především díky bývalé vojenské radarové věži) je proto vidět i z poměrně velké dálky (prakticky již z jižního okraje Plzně).
Turistické objevování Čerchova započalo teprve na samém sklonku 19. století. Až do té doby byl tento vrchol prakticky zcela opuštěn uprostřed hlubokých pohraničních lesů. V dobách první republiky se stal vrchol Čerchova oblíbeným turistickým a lyžařským cílem (dokonce zde byl postaven skokanský můstek). Rozvoj cestovního ruchu však na celé půl století přerušila nejprve druhá světová válka a po ní následující nástup komunismu, kdy se vrchol Čerchova ocitl v nepřístupném pohraničním pásmu. Díky tomu jsou však okolní lesy doslova protkány hustou sítí cest a lesních silnic, kterými si armáda a zejména pohraniční stráž usnadňovaly přístup do těchto oblastí. Po opětovném zpřístupnění vrcholu Čerchova v roce 1990 je proto na výběr celá řada tras, kterými se sem lze dostat. V současnosti je Čerchov jedním z nejnavštěvovanějších míst v jinak stále poměrně málo navštěvovaném Českém lese. První možností je trasa z České Kubice sledující nejprve červenou a posléze zelenou a modrou turistickou značku (6.3 km, 2:40 h převýšení 545 m). Zajímavostí na této trase je tzv. Jubilejní hájek vysázený zde v roce 1928 u příležitosti 10. výročí založení samostatné Československé republiky (které je zde připomínáno malým památníčkem). Druhou možností je vyrazit z Folmavy po žluté značce k tzv. České studánce (která je kryta opraveným dřevěným altánem), odkud pak trasa dále pokračuje po modré značce přes táhlý hřeben až na vrchol Čerchova (7.7 km, 3:10 h, převýšení 590 m). Tato trasa sleduje historickou tzv. Hanovu cestu, která je v některých místech tvořena do skály uměle vysekanými a vyskládanými kamennými schody, jejichž pozůstatky tu jsou vidět dodnes. Další variantou je pak výstup na Čerchov směrem ze západu z Pece po modré značce (4.4 km, 2:10 h, převýšení 520 m). Jednoznačně nejsnazší přístup ovšem zajišťuje cesta hraběte Jiřího ze Stadionu (tzv. „Stadionka“) vedoucí ze severu (4.5 km, 1:50, převýšení 335 m), kterou využijeme v rámci výletu popisovaného v rámci tohoto článku. Také v tomto případě byla původní historická cesta zbudovaná pro usnadnění přístupu na vrchol v souvislosti s otevřením zdejší turistické rozhledny přestavěna na vojenskou silnici.
Český les: památník připomínající hraběte Jiřího ze Stadionu v Caparticích
Český les: pomník četnického závodčího Karla Dvořáka před vrcholem Čerchova
Český les: Čerchov (1042 m n. m.)
Český les: Kurzova rozhledna byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1905
Celá trasa začíná v Caparticích – malé osadě nad Klenčím pod Čerchovem, kde lze na placeném a hlídaném parkovišti nechat auto a dále je nutné pokračovat pěšky (o letních prázdninách jezdí z Capartic na vrchol Čerchova autobus). První písemná zmínka o tomto místě pochází z roku 1748. Tehdy však byla tato osada známa pod názvem Nepomuk (na počest sv. Jana Nepomuckého). Pod tímto názvem je pak ještě uvedena i na mapě II. vojenského mapování, které v Čechách probíhalo v letech 1842 – 1852. Název se však nakonec neujal a osada tak vešla do povědomí pod svým současným jménem. Po únoru 1948 se Capartice staly součástí nepřístupného pohraničního pásma. Osada byla vystěhována, avšak na rozdíl od celé řady jiných podobných míst v okolí nezanikla úplně, neboť na místě původních staveb (z nichž byla část značná část zbourána) vyrostly postupně rekreační chaty.
Hned na samém počátku cesty (přímo u parkoviště) si můžeme všimnout pamětního kamene připomínajícího hraběte Jiřího ze Stadionu, který, jak již víme, nechal tuto cestu vystavět v souvislosti s vybudováním turistické rozhledny na vrcholu Čerchova (do kamene je vyryt rodový erb Stadionů). Cesta má zpočátku charakter lesní asfaltové silnice, která postupně, avšak nikoliv prudce, stoupá k rozcestí pod Čerchovem (kde se scházejí turistické trasy vedoucí z Černé Řeky, Pece a České Kubice). Asfaltová silnice vede rovně, tj. tam, kam vede červeně značená trasa, zatímco my budeme dále pokračovat po panelové silnici značené zeleně. Tento úsek tvoří nejnáročnější část naší dnešní trasy, neboť musíme vystoupat sice relativně krátké, avšak poměrně prudké a namáhavé stoupání. Velmi přibližně se dá říct, že jakmile po levé straně (při cestě směrem nahoru) mineme studánku, jsme v polovině stoupání. Jakmile se cesta potřetí prudce zatočí, jsme již téměř u cíle. V tomto místě pak zelené značka odbočuje směrem doleva, avšak my pokračujeme po silnici dále (později se sem vrátíme a budeme po zelené pokračovat).
Na samotném vrcholu Čerchova se rozkládá poměrně rozsáhlý, který je dodnes obehnán zbytky původní signální stěny podobné té, jenž se táhla podél celé česko – německé a česko – rakouské hranice. Hned v úvodu je potřeba uvést, že tento areál nebyl sídlem pohraniční stráže (jak je mnohdy mylně uváděno), neboť ta sídlila v nyní zcela opuštěném areálu nacházejícím se v lese pod vrcholem Malinové hory přibližně 1.5 km severozápadně od vrcholu Čerchova. Základna na vrcholu Čerchova ve skutečnosti ukrývala tzv. pozemní stanoviště rádiového a radiotechnologického průzkumu Československé lidové armády (ČSLA), jehož úkolem bylo především sledování radiového provozu na území „Západního Německa“. Díky své téměř ideální poloze přitom bylo možné pokrýt území do hloubky až několika set kilometrů. Hlavní součástí tohoto pracoviště pak byla 30 metrů vysoká tzv. „vojenská věž“, postavená v letech 1979 – 1982, v jejíchž útrobách byla umístěna hlavní část technického vybavení celé základny. Tato věž pak tvoří jednoznačně nejvýraznější dominantu celého Čerchova. Svým vzhledem i účelem se „čerchovská věž“ velmi podobá věži vybudované na vrcholu šumavského Poledníku. Dodejme ještě, že podobných věží bylo v období studené války podél česko – německé hranice postaveno celkem pět. Kromě věže na Čerchově a již zmíněné věži na Poledníku šlo ještě o věže na Dyleni, Havranu a Velkém Zvonu. Zajímavostí je, že za dobrého počasí jsou všechny tyto věže z vrcholu Čerchova viditelné. Jinou zajímavostí vážící se ke zdejší základně je pak skutečnost, že ani vojáci, kteří zde sloužili, nebyli považováni za dostatečně spolehlivé a z tohoto důvodu se nemohli pohybovat mimo areál základny. Vně areálu se mohli pohybovat pouze příslušníci pohraniční stráže, kteří zde tak kromě své standartní činnosti spočívající v ochraně hranice před „narušiteli“ současně působili i jako jakási „ostraha“ zamezující případné dezerci některého z vojáků do nedalekého Německa. Vojenskou věž na Čerchově dodnes obestírá jakási rouška tajemství (nebo aspoň na mě tak vždy působila), neboť stále patří armádě, díky čemuž je nepřístupná a nikdo vlastně neví k čemu (a zda vůbec) je využívána a co se ukrývá uvnitř.
Český les: Čerchov – původní Kurzova rozhledna z roku 1905 a nová vojenská věž z konce 70. let 20. století
Český les: vojenská věž na vrcholu Čerchova
Ve stínu bývalé vojenské věže se poněkud krčí o něco nižší Kurzova rozhledna, která je na rozdíl od vojenské věže přístupná veřejnosti. Historie této bezesporu zajímavé stavby se začala psát v roce 1893, kdy Vilém Kurz a Vratislav Pacovský (mimochodem iniciátoři stavby Petřínské rozhledny v Praze u příležitosti zemské výstavy v roce 1891) organizovali turistický výstup na vrchol Čerchova. Jen o rok později byla zahájena stavba jednoduché, 17 metrů vysoké, dřevěné rozhledny, jenž byla veřejnosti zpřístupněna již v červenci téhož roku. Na skutečnosti, že zde rozhledna mohla vzniknout, měl kromě Klubu českých turistů značnou zásluhu i již několikrát zmíněný hrabě Jiří ze Stadionu, který nejen že poskytl pozemek, avšak současně stavbu i finančně podpořil. V roce 1895 byla zahájena stavba malé chaty (tzv. Pacovského chýše), jenž po svém dokončení v roce 1897 poskytovala jednoduché občerstvení a možnost noclehu. Původní dřevěná rozhledna záhy přestala vyhovovat neustále rostoucímu náporu turistů a kvůli špatnému technickému stavu v důsledku zdejších tvrdých horských podmínek musela být nakonec stržena. Proto byla v roce 1902 vypsána sbírka na stavbu nové zděné rozhledny, jejíž základní kámen byl položen v roce 1904. Nová rozhledna byla dokončena a zpřístupněna návštěvníkům o rok později (1905). Vilém Kurz, na jehož počest byla věž pojmenována, se však této chvíli již nedočkal, neboť zemřel již v roce 1902. Také původní chata svou kapacitou již nedostačovala, a proto byla v letech 1925 – 1927 vystavěna nová chata. Zlatá éra turistiky v období první republiky byla ukončena v roce 1938, kdy byly na základě mnichovské dohody pohraniční oblasti Československa okupovány nacistickým Německem. V té době zřejmě jen málokdo tušil, že zpátky se na vrchol Čerchova turisté vrátí až po více než 50 letech. Tragické události z období mnichova dodnes připomíná pamětní deska z roku 1946 věnovaná příslušníkovi finanční stráže a stáže obrany státu (SOS) Josefu Pavlištovi, který zde byl zastřelen 25.9. 1938 německými ordnery. Druhý člen hlídky Karel Smola při přestřelce utržil dvojitý průstřel plic, avšak nakonec přežil. Rozhledna byla hned po obsazení českého pohraničí zabrána německou armádou, která ji po dobu druhé světové války využívala jako pozorovatelnu. Po válce se rozhledna i turistické chaty nacházely v žalostném stavu. Po krátkém intermezzu se vrchol Čerchova ocitl po únoru 1948 v nepřístupném pohraničním pásmu. Původní turistické chaty byly od roku 1950 využívány jako výcvikové středisko SNB a od roku 1958 byl areál předán pod správu ministerstva obrany, které zde začalo budovat již zmíněnou vojenskou základnu. Postupně zde vyrostla celá řada dalších budov. Do doby, než byla na přelomu 70. a 80. let vystavěna již zmíněná „vojenská věž“ probíhalo monitorování rádiového průzkumu v sousedním Německu právě z vrcholu Kurzovy rozhledny, která byla z pro tento účel opatřena další nástavbou. Po roce 1989 se vrchol Čerchova stal opět přístupným a zdejší vojenská základna byla v roce 1995 zrušena a opuštěna. V roce 1999 byla Kurzova rozhledna navrácena do majetku Klubu českých turistů, opravena a o rok později opět otevřena turistům. Ostatní budovy bývalé základny jsou v současné době opuštěné a postupně se rozpadají (některé z nich již byly zbourány a vypadá to, že stejný osud stihne i zbytek těchto staveb).
Český les: výhled z Kurzovy rozhledny směrem k severu (v popředí se táhne hřbet Škarmanky)
O tom, jak ideálním místem pro průzkum bližšího i vzdálenějšího okolí vlastně vrchol Čerchova je se můžeme sami přesvědčit, vystoupáme-li na vyhlídkový ochoz Kurzovy rozhledny, odkud se otevírá téměř dokonalý kruhový rozhled. Směrem na jihovýchod je možné spatřit horské pásmo Šumavy, mezi jehož vrcholy lze snadno rozeznat například dvojvrcholovou horu Ostrý (31 km), Velký Javor (40 km), Velký Roklan (63 km), Luzný (72 km) či Poledník (57 km). Z německých vrcholů lze pak snadno rozeznat relativně blízký Schwarzriegel (20 km) na hřebeni Hoher Bogen, jehož vrchol bezpečně poznáme podle dvojice věží, jenž v době studené války sloužily stejnému účelu jako vojenská věž na Čerchově (tj. zejména pro monitoring rádiové komunikace na území „Východního bloku“ – v tomto případě Československa). Na opačnou stranu (tj. směrem k severozápadu) je vidět především hřeben Českého lesa, kde si lze všimnout dalších výrazných vrcholů, jakými jsou například Starý Herštejn (11 km), Velký Zvon (22 km) – další z vrcholů, který bezpečně poznáme podle bývalé vojenské věže, Přimda (35 km) a za dobré dohlednosti například i Dyleň (68 km) zdvíhající se na samém severním okraji Českého lesa nedaleko Mariánských Lázní. Směrem do vnitrozemí pak lze zahlédnout například město Plzeň s nedaleko stojícím hradem Radyně (60 km). Za ideálních podmínek jsou prý z vrcholu Čerchova viditelné i Alpy (konkrétně pak masiv Dachsteinu) ležící ve vzdálenosti 220 km. To však bohužel nemůžu osobně potvrdit.
Po prohlídce vrcholu Čerchova (ideálně zakončené výstupem na vrchol Kurzovy rozhledny) můžeme náš dnešní výlet ukončit a vrátit se do výchozího místa stejnou cestou, jakou jsme sem přišli. Pokud však máme ještě čas a chuť, můžeme pokračovat dál k neméně zajímavému místu. Hned zpočátku je však potřeba upozornit, že v takovém případě se celková délka túry značně prodlouží. Na celý výlet si je tak potřeba vyhradit dostatek času a současně je potřeba být v poměrně dobré fyzické kondici. Další úsek cesty zahájíme u rozcestníku těsně pod vrcholem Čerchova (který jsme míjeli již po cestě vzhůru), kde se z asfaltové silnice vedoucí k bývalému vojenskému areálu odděluje zeleně značená cesta. Ta nás nejprve zavede mělkým sedlem k vrcholu Skalky (1002 m n. m.), která je druhým nejvyšším vrcholem Českého lesa a současně také druhým (z celkových dvou) zdejších vrcholů přesahujících hranici 1000 m. Zelená značka sestupuje po jižním úbočí hory až k další silnici, která nás dovede na rozcestí Kamenná loučka. Záhy poté značka silnici opět opouští a nyní již mírnějším klesáním nás postupně zavede ke zřícenině tzv. Falcké myslivny, která zde stála až do období, kdy se celé toto území stalo součástí pohraničního pásma. Posléze narazíme znovu na asfaltovou silnici, po níž pokračujeme směrem doleva stále sledujíce zelenou značku. Následuje poměrně dlouhý a nezáživný úsek kdy nejprve dojdeme po cca 1.5 km k rozcestí „Na Zlomu“, odkud pokračujeme další více než 2 kilometry po zelené. V určitém okamžiku zelená značka asfaltovou silnici opouští, a dále pokračuje po lesní cestě. K cíli naší výpravy v tuto chvíli zbývá již jen nějakých 700 metrů, po jejichž překonání staneme na místě známém jako Tři znaky (Drei Wappen).
Český les: Tři znaky – Drei Wappen
Český les: Tři znaky – Drei Wappen – kurfiřství Bavorské, království České, vévodství Horní Falc
Důvod tohoto pojmenování zjistíme ve chvíli, kdy se podíváme na nízkou skálu tyčící se přímo před námi. Místo, na kterém se právě nacházíme, představuje trojmezí tří historických zemí: království Českého, Bavorska a Horní Falce. Tato skutečnost je pak indikována trojicí znaků vyrytých do již zmíněné skály. Najdeme zde proto českého bílého lva na červeném podkladě s nápisem „KB“ (Königreich Böhmen), bavorskou modro-bílou šachovnici označenou „CB“ (Churfürstentum Bayern) a falckého žlutého lva na černám podkladě označeného písmeny HP (Herzogium Pfalz). Kromě samotných znaků a uvedených nápisů zde lze najít i letopočet 1766 vztahující se k definitivnímu vymezení hranic Českého království v době vlády Marie Terezie. K němu se pak váží i tzv. tereziánské hraniční mezníky (z nichž několik lze najít v okolních lesích). I zde si pak můžeme všimnout, že zatímco z české strany zdobí tyto historické hraniční kameny český lev, z německé strany najdeme směrem na jihovýchod odtud bavorskou šachovnici, zatímco na opačnou stranu falckého lva. Náš výlet je návštěvou tohoto historicky nesmírně zajímavého místa u konce. Zpět do Capartic, odkud jsme vyráželi, se musíme vrátit stejnou cestou, po které jsme sem přišli.
Pokud ani po návratu zpět do Capartic příliš nespěcháme, určitě stojí za to udělat si alespoň krátkou zastávku u nedalekého pomníku Jindřicha Šimona Baara (1869 – 1925), který nalezneme při silnici spojující Klenčí pod Čerchovem s hraničním přechodem Lísková v místě zvaném Výhledy. Tento název místo nenese jen tak samo sebou, neboť jak se můžeme přesvědčit, skutečně se odtud otevírají nádherné výhledy na nedaleký Trhanov či o něco vzdálenější Domažlice. Není tedy divu, že jej i sám spisovatel údajně velmi rád navštěvoval. Pro úplnost pak ještě připomeňme, že Jindřich Šimon Baar se narodil roku 1869 v nedalekém Klenčí pod Čerchovem. Po vystudování gymnázia v Domažlicích (které ostatně dodnes nese jeho jméno) studoval teologii v Praze a stal se katolickým knězem působícím nejprve v Přimdě, a poté na několika dalších místech zejména ve středních Čechách a okolí Prahy. Celým jeho literárním dílem se jako pomyslná červená niť táhne jednak láska jeho rodnému Chodsku, jakož i snaha o realistické zachycení života zdejších obyvatel. Závěr svého života (od roku 1919) strávil Baar opět ve své rodné obci, kde se staral například o vedení zdejší kroniky. Krátce po jeho smrti v roce 1925 byl ustaven výbor pro postavení památníku tomuto „králi Chodska“. Trvalo však dlouhých 8 let, než byly shromážděny potřebné finance. Pomník, skládající se z žulového památníku a bronzové sochy spisovatele v nadživotní velikosti od sochaře Ladislava Šalouna, byl slavnostně odhalen v roce 1933. Po okupaci Československa nacistickým Německem byla socha z pomníku odstraněna a na své místo byla vrácena až po válce v roce 1947.
