Závist – pramen Radbuzy – Lišcí domky – Lysá hora – Pivoň – Vranovské sedlo – Starý Herštejn – Herštejnské chalupy – Liščí domky – Závist (12.3 km, 4:00, ↗ 400 m, ↘ 400 m)
Radbuza je jednou z nejdůležitějších řek odvodňujících západní část Česka. Společně se Mží, pramenící taktéž v oblasti Českého lesa nedaleko německé osady Asch, je hlavní zdrojnicí Berounky. Trasa popsaná v rámci tohoto příspěvku nás pak zavede do míst, kde tato řeka svou pouť začíná. Tímto místem je východní svah Lysé Hory (870 m n. m.) která je součástí hřebene tzv. Pivoňských hor (vlastní obec Pivoň však najdeme na opačné straně tohoto hřebene). Ideálním výchozím místem je parkoviště (neplacené) nacházející se kousek nad osadou Závist, které jsme využili již v rámci trasy popsané v předchozím příspěvku. Z parkoviště se pak vydáme směrem vzhůru po červené značce. Ta sice nejprve vede po silnici, z níž se ovšem po pár metrech odděluje směrem doleva, a dále pokračuje po lesní pěšině. Po přibližně 400 metrech je nutné z červené značky odbočit a držet se stále vlevo. Cesta sice není značená žádnou oficiální turistickou značkou, avšak díky tabulkám označujícím správný směr se celkem není kam ztratit a po dalších asi 600 metrech se dostáváme k prvnímu významnému cíli naší dnešní trasy, kterým je pramen Radbuzy. V jeho okolí nalezneme malý odpočinkový altánek s lavičkami. Samotný pramen pak vyvěrá uprostřed jakési „ohrádky“ vyskládané z kamenů odkud pak začíná stékat dolů po svahu v podobě malé bystřinky. Jen pro úplnost pak zmiňme, že Radbuza od svého pramene stéká nejprve do údolí pod Závistí, kde se směr jejího toku prudce stáčí směrem k severu. Následně protéká kolem obce Rybník a po dalších přibližně 6 kilometrech se její tok opět prudce láme tentokrát směrem východu, ve kterém již setrvává po většinu času. Řeka protéká Bělou nad Radbuzou, Horšovským Týnem, Holýšovem, Stodem až na předměstí Plzně, kde je na ní vybudována vodní nádrž České údolí. Záhy poté následuje její soutok v Úhlavou a posléze, nedaleko areálů nejznámějších plzeňských pivovarů a po 112 kilometrech od svého pramene, i se Mží. Od tohoto místa dále je pak řeka označována jako Berounka. Její vody postupně plynou do Vltavy a Labe až do Severního moře.
Přibližně 350 metrů směrem zpět k Závisti pramení jiný vodní tok u nás známý pod názvem Nemanický potok, který v Německu nese jméno Schwarzach. Ačkoliv to v terénu není nikde patrné, překročili jsme na své cestě z parkoviště u Závisti hlavní evropské rozvodí. A tak zatímco voda z Radbuzy odtéká přes Berounku, Vltavu a Labe do Severního moře, voda z druhého pramene, vzdáleného co by pomyslným kamenem dohodil, odtéká směrem do Bavorska, kde se vlévá do Náby (Naab) a s ní pak do Dunaje, který se na závěr své cesty Evropou vlévá do Černého moře.
Od pramene Radbuzy se vrátíme zpět na červenou značku, po níž dále pokračujeme vzhůru k rozcestí Liščí domky (Fuchsenhäuseln), kde v minulosti stála samota zaniklá po odsunu zdejších německých obyvatel po druhé světové válce. Zde se červená značka setkává se žlutě značenou trasou přicházející po hřebeni směrem od severu. Na tomto místě se musíme rozhodnout, zda chceme trasu absolvovat v kratší variantě zahrnující výstup na zříceninu Starý Herštejn (v tom případě budeme i nadále pokračovat po červené a stejnou cestou se následně vrátíme i zpět), či zda chceme delší variantu, při níž kromě Starého Herštejna navštívíme i nedalekou obec Pivoň se zříceninou kláštera. V tomto případě je však potřeba upozornit na skutečnost, že sejdeme dolů poměrně výrazné převýšení, který budeme muset opět „vyšlapat“ směrem nahoru. Z hlediska vlastní trasy pak mámě opět dvě možnosti, které jsou z hlediska délky prakticky rovnocenné. Buď můžeme vyšlapat po žluté na vrchol Lysé hory, odkud pak sestoupíme do Pivoně, nebo se můžeme výstupu na vrchol vyhnout a z Lišcích domků sestupovat do Pivoně přímo po trase cyklostezky č 2141 vedoucí po lesní silnici (uzavřené pro běžný provoz).
Jak již bylo zmíněno, dominantou obce Pivoň (Stockau) je především kostel Zvěstování Panny Marie a k němu přiléhající augustiniánský klášter. Založen byl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století, i když podle pověsti to bylo mnohem dříve, a knížetem Břetislavem I. v roce 1040 v souvislosti s jeho vítězstvím v bitvě s německým císařem Jindřichem III. V době husitských válek, kdy byl dobyt i nedaleký Starý Herštejn, odtud mniši utekli, avšak 17 z nich zde bylo husity údajně upáleno. Mniši se do kláštera později opět vrátili. V rámci své činnosti v klášteře se věnovali například pěstování léčivých rostlin (v klášteře údajně fungovala i lékárna) a chovu pstruhů (po kterém zde dodnes zbyla kaskáda malých rybníčků). V roce 1573 klášter vyhořel a obnoven byl v roce 1595. V průběhu třicetileté války jej v letech 1641 a 1648 dvakrát vyplenila švédská vojska, ale i poté byl obnoven a fungoval až do roku 1787, kdy byl zrušen dekretem císaře Josefa II. V roce 1800 jej koupil pražský advokát Leopold Stöhr, který jej přestavěl na zámeček, který následně v roce 1843 zakoupil rod Thun – Hohensteinů. Po vyhlášení samostatné Československé republiky zde byla česká menšinová škola, četnická stanice a několik úřednických bytů. Po druhé světové válce objekty kláštera obsadila armáda. V 50. letech byla věž kostela využívána jako pozorovatelna. V důsledku neopatrnosti areál v roce 1953 vyhořel. Jeho budovy pak využívalo JZD jako sýpky a sklad hnojiv. Díky nulové údržbě klášter skončil zcela zdevastován. Po roce 1990 si sice zdálo, že dojde na jeho opravu, avšak dodnes (2021) zůstává v naprosto dezolátním stavu.
Nyní je před námi výstup na nejvýše položený bod dnešní trasy, kterým je vrchol Starého Herštejna. Z Pivoně se vydáme dál po zelené značce, jenž nás nejprve dovede do osady Vranov, odkud dále vystoupáme do Vranovského sedla. Toto místo je výhodným výchozím místem v případě, že chceme navštívit pouze nedalekou hradní zříceninu, neboť je to odtud nejblíž (cca 1 kilometer) a dá se zde zaparkovat na malém lesním parkovišti. Cesta je v tomto případě značena červenou značkou.
Stoupáme-li sem pěšky z Pivoně, pak zřejmě není nutné zmiňovat, že i když Starý Herštejn (Hirschstein) svou absolutní nadmořskou výškou 878 m n. m. nijak zvlášť neohromí, přesto se jedná o jeden z vůbec nejvýraznějších vrcholů Domažlické části Českého lesa. Není proto divu, že si jej naši předkové vybrali k vybudování hradu. Jeho založení je spojováno buď s tehdy vládnoucím českým králem Přemyslem Otakarem II. nebo příslušníky německé šlechty. První zmínka o něm pochází z roku 1272 a to ve jméně Protivce z Herštejna. U dalších osob je pak otázkou, zda svůj predikát odvozovaly od Starého Herštejna nebo Nového Herštejna (jehož zříceninu bychom našli nedaleko Kdyně). Původně měl Starý Herštejn funkci strážního hradu zajišťujícího bezpečnost na obchodní stezce vedoucí z Prahy přes Plzeň do bavorského Řezna (Regensburgu). Hrad se pak dostal do majetku krále Jana Lucemburského, který jej v roce 1333 prodal pražskému arcibiskupovi Janu z Dražic. Později, za dob arcibiskupa Jana z Jenštejna, byl hrad dále rozšiřován. Za husitských válek byl v roce 1421 dobyt domažlickým vojskem. Tragická událost se zde odehrála v roce 1484. Po štědrovečerní mši v Pivoňském klášteře byli obyvatelé hradu po svém příchodu překvapeni ozbrojenci falckého kurfiřta Filipa, kteří povraždili všechny včetně žen a dětí. V roce 1506 hrad získal jeho poslední majitel loupeživý rytíř Zdeněk Dobrohost z Ronšperka, jehož skupina přepadala kupce a pocestné. Díky tomu byl označen jako zemský škůdce, a hrad byl proto v roce 1510 obležen, dobyt a vypleněn zemským vojskem pod velením Lva z Rožmitálu. Poté již nebyl opraven a dodnes z něj zbyla jen zřícenina, jejíž dominantou jsou především zbytky obranné věže (tzv. bergfritu). V období studené války hrad nebyl přístupný veřejnosti, neboť se zde nacházela pozorovací hláska PVOS. V roce 2020 proběhla přestavba zbytků původní věže na vyhlídkovou plošinu (věž byla zvýšena a zpřístupněna pomocí točitého schodiště). Z jejího vrcholu se otevírá výhled na okolní kopce Českého lesa. Nutno však podotknout, že tímto zásahem zřícenina bohužel přišla o svou historickou autentičnost.
Po prohlídce hradní zříceniny budeme pokračovat dál po červené značce, po níž budeme sestupovat po severním úbočí Starého Herštejna. Tato trasa nás nejprve dovede na rozcestí Herštejnské Chalupy (Hersteiner Häuseln) kde do konce druhé světové války stála stejnojmenná a později zaniklá osada. Zajímavostí je někdy používaný český název Pozorka, který se údajně odvozoval od nebezpečí spočívající v prudkém klesání zdejší cesty a rizika přepadení lupiči. Z tohoto místa je to pak již jen kousek k rozcestí Liščí domky, přes které jsme již jednou procházeli a odkud se lze na výchozím místo dnešní trasy vrátit jednoduše po červené značce.
