Chamonix je přirozeným centrem území rozkládajícího se ve stejnojmenném údolí (Valeé de Chamonix) protékaného řekou Arve. První zmínka o tomto městečku pochází z roku 1090, kdy bylo zdejší území věnováno řádu benediktinů, kteří zde vystavěli svůj klášter. V 11. století se území stalo součástí Savojského hrabství a později (od roku 1416) pak i Savojského vévodství. Pro úplnost dodejme, že toto historické území je dnes rozděleno mezi Itálii, Francii a Švýcarsko.
Po většinu své existence bylo Chamonix nuznou a zpola zapomenutou obcí, která byla často ohrožována postupujícími ledovci (jejichž nárůst souvisel s tzv. malou dobou ledovou – viz článek o Bossonském ledovci). To se však začalo pozvolna měnit přibližně v polovině 18. století, kdy začínal narůstat zájem o průzkum zdejších horských vrcholů. Jednou z prvních byla výprava pod vedením anglických průzkumníků Richarda Pococka, Williama Windhama, kteří v roce 1741 navštívili ledovec Mer de Glace. Literární zpracování příběhů z této cesty vyvolalo neobyčejný zájem o další objevování okolí Chamonix. V roce 1770 zde byl otevřen první hotel. Díky své poloze se Chamonix stalo přirozenou základnou pro pokusy o dobytí nejvyššího vrcholu – Mont Blancu (4808 m n. m.), což se nakonec podařilo v roce 1786, kdy na jeho vrcholu stanuli Michel-Gabriel Paccard a Jacques Balmat. V roce 1816 byl otevřen první skutečně luxusní horský hotel (Hotel de l‘ Union), který byl vzápětí následován dalšími. O pět let později byla v Chamonix založena „Le Compagnie des Guides“, tedy sdružení místních horských průvodců, kteří jediní měli právo vodit návštěvníky na horské túry. Tento monopol přetrvával až do roku 1892. Turistický ruch se tak stal hlavním zdrojem příjmů zdejších obyvatel. V roce 1860 byla do města zbudována silnice, která byla roku 1901 následována železnicí (spojující Chamonix se Ženevou).
Největšího rozmachu se ovšem Chamonix dočkalo až na začátku 20. století, zejména v souvislosti s pořádáním I. zimních olympijských her. Rozvoj města lze dobře sledovat zejména na růstu počtu jeho obyvatel, který v období mezi roky 1793 (ze kdy je k dispozici první záznam) a 1900 vzrostl z cca 1800 na 2700. Od počátku 20. století (a zejména od jeho 20. let) začal počet obyvatel prudce růst, takže dnes (2011) zde žije již kolem 8900 stálých obyvatel. Z malého horského městečka se v současnosti stalo jedno z nejvyhledávanějších (a nutno říci že i nejdražších) středisek jak zimních, tak i letních sportů, jakými jsou kromě lyžování například paragliding, rafting a v neposlední řadě samozřejmě i horolezectví.
Při návštěvě centra města lze kromě návštěvy zdejšího kostela sv. Michala (Eglise Saint-Michel) a Alpského muzea (Museé Alpin) narazit hned na několik pomníků připomínajících první výstup na nejvyšší horu Evropy – Mont Blanc. První pomník, připomínající tuto významnou událost, byl v Chamonix odhalen v roce 1887, avšak namísto dvou skutečných prvolezců – Jacquese Balmata a Michela Paccarda – na něm byl zobrazen pouze Balmat společně se švýcarským přírodovědcem Horace-Bénedictem de Saussurem, který výpravu k dobytí vrcholu vlastně inicioval. Jméno Michela Paccarda tak upadlo v zapomnění a tato historická křivda byla napravena až v roce 1986, kdy byl odhalen druhý pomník, na kterém je Michel Paccard sám. Kromě toho je ve městě možné narazit ještě na třetí pomník, ve kterém je zasazena plaketa, na níž je zobrazen naopak pouze Jacques Balmat. Více o historii dobytí vrcholu Mont Blancu viz v článku o Aiguille du Midi.
O prvních zimních olympijských hrách
Když se v roce 1894 začala psát historie novodobých olympijských her, bylo na seznamu vhodných sportů uvedeno (mimo jiné) i krasobruslení. Avšak Athény, kde byly vůbec první moderní olympijské hry pořádány, postrádaly potřebnou ledovou plochu, a tak byl nápad na zařazení tohoto zimního sportu do programu olympijské soutěže odložen až na IV. olympijské hry pořádaná roku 1908 v Londýně. Krasobruslení se společně s dalším zimních sportem – ledním hokejem – objevilo na programu olympiády ještě v roce 1920 (VII. Olympijské hry v Antverpách), avšak v té době již bylo jasné, že pro zimní sporty bude zapotřebí uspořádat samostatnou soutěžní akci zejména s ohledem na vhodnější termín, ale i místo konání. Tento návrh byl podporován zejména ze strany Kanady a Švýcarska, zatímco proti němu vystupovali (poněkud překvapivě) zástupci severských zemí, které v té době pořádaly tzv. Severské hry, a bály se, aby nová soutěž neznamenala ve svém důsledku zánik jimi pořádané akce. Přesto bylo rozhodnuto, že pokud Francie získá pořadatelství VIII. Olympijských her pro rok 1924, může zorganizovat ještě doprovodnou soutěž věnovanou speciálně zimním sportům. A tak se také nakonec stalo. Od 25. ledna do 4. února 1924 tedy probíhal v Chamonix „Týden zimních sportů“. Do soutěží bylo přihlášeno celkem 258 sportovců (245 mužů a 13 žen) ze 16 zemí světa (včetně Československa). Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích sportů: 1) boby, 2) bruslení (krasobruslení a rychlobruslení), 3) lední hokej a 4) lyžování (běh na lyžích, skoky na lyžích, sdružený závod). Kromě tohoto byly předvedeny také tzv. „ukázkové sporty“, zahrnující curling a závod vojenských hlídek (tedy jakýsi předchůdce dnešního biatlonu, kdy družstva závodila v běhu na lyžích na 30 km trati kombinovaném se střelbou na polní terče). Teprve o rok později, v roce 1925, byl „Týden zimních sportů“ zasedáním Mezinárodního olympijského výboru zpětně uznán jako I. zimní olympijské hry. Českoslovenští sportovci (kterých se I. zimní olympiády účastnilo celkem 27) žádnou z celkem 43 udělovaných medailí nezískali. Nejlepším umístěním bylo 4. místo Josefa Slívy v soutěži krasobruslařů. 6. místo dokázal vybojovat mezi jinak nedostižnými Skandinávskými sportovci Josef Adolf. Naopak československé hokejové mužstvo bylo tehdy deklasováno týmem Kanady s výsledkem 0:30.
