Po dvou krásných dnech, kdy se nad námi prakticky po celý den klenula blankytně modrá obloha prakticky bez jediného mráčku, není předpověď počasí na dnešek příliš příznivá. Proto se rozhodujeme jen pro kratší výlet k Argentiérskému ledovci, který se plazí údolím přímo nad vesnicí. Po sousedním Mer de Glace je Glacier d‘Argentiére druhým největším ledovcem v okolí Chamonix. Jeho zdrojnicí je rozsáhlý amfiteátr ohraničený masivy vrcholů Aiguille Verte, Aiguille de Triolet, Mont Dolent, Aiguille de l’A Neuve a Aiguille d’Argentiére. Splaz ledovce pak pokračuje v délce asi 7 km po severozápadním úbočí Montblanského masivu, kde končí v nadmořské výšce okolo 1800 m. Tak jako v případě všech ostatních ledovců v oblasti i zde byl rozsah ledovce v minulosti podstatně větší, přičemž ledovec sám zasahoval ještě v minulém století prakticky až k okraji Argentiére. V období mezi léty 1870 – 1967 se délka ledovce zkrátila o přibližně 1 km a jeho ústup i nadále pokračuje.
Výstup k ledovci lze zahájit u kostela v Argentiére, z jehož okolí se naskýtají výhledy nejen na údolí Argentiérského ledovce (které se otevírá přímo nad vesnicí), ale také na o něco vzdálenější vrcholy Aiguille du Midi a především Mont Blancu. Cesta označená jako „Chemin de la Glaciére“ prochází následně lesem, aby pak chvíli po překonání koryta ledovcové říčky Torret de Lognan prudce odbočila doprava a odtud pokračovala dál až k heliportu postavenému u komplexu budov místní horské služby. Odtud pokračujeme dál proti proudu říčky, až se ocitáme v jakémsi skalním amfiteátru, do něhož prakticky ze všech stran padají nádherné vodopády. Současně je ovšem zřejmé, že jsme se vydali špatnou cestu, neboť jsme najednou ze všech stran obklopeni vysokými skalními stěnami a cesta dál nikam nevede. Po překročení můstku přes potok je potřeba držet se nejprve vpravo (a nikoliv podél říčky vlevo) a o něco sestoupit, čímž se dostaneme na správnou cestu vedoucí vzhůru k ledovci.
Přibližně první polovinu výstupu vede trasa po jedné ze zdejších sjezdovek, ze které pak následně odbočuje a dále se klikatí prudce vzhůru až k chatě Refuge de Lognan (která byla ovšem v době naší návštěvy zavřená). Odtud je to již jen malý kousek k okraji údolí, ve kterém stéká Argentiérský ledovec. Vyhlídkové místo „Point de vue Glacier d‘Argentiére“ se nachází právě pod místem, kde ledovcový splaz končí. Zajímavostí je, že ledovec zde přepadá přes poměrně vysoký skalní práh, pod nímž se nachází ještě jakýsi „ledovcový jazyk“, který je od hlavního tělesa ledovce oddělen právě oním skalním prahem, a není tedy hlavní ledovcem nijak vyživován. Jeho existenci tak zajišťuje jen materiál odlamující se z hlavního ledovce. Ten je na svém konci rozbrázděn obrovským množstvím trhlin a seraků – tedy bloků vzniklých rozlámáním plochy ledovce v místech změny sklonu podloží po kterém se ledovec pohybuje. Protože na okrajích ledovce dochází k vyššímu tření o skalní podloží než uprostřed, mají pukliny oddělující jednotlivé seraky často tvar písmene „U“, což vynikne zejména při pohledu z výšky. Odlamování ledových bloků a jejich pád do hlubin je zde zejména v létě velmi častou podívanou a i my jsme po chvíli jeho přímými účastníky. Z vyhlídkového místa nad chatou Lognan pak lze pokračovat ještě dalších asi 45 minut na výše položenou vyhlídku. Protože se ale obloha začíná rychle zatahovat černými mračny, které varují před blížící se bouřkou, rozhodujeme se k návratu (toto rozhodnutí se ukázalo více než moudré, neboť krátce po našem sestupu zpět do Argentiére se bouřka skutečně spustila).
