Soutěska Diosaz (Gorges de la Diosaz) se nachází v lesích nad městečkem Servoz v samém závěru údolí Valée de Chamonix. Od svého objevení v roce 1871 a zpřístupnění o pět let později se toto místo stalo jednou z mnoha turistických atrakcí v okolí Chamonix (již první léto navštívilo soutěsku 1500 návštěvníků). Říčka La Diosaz, která dala soutěsce jméno, pramení pod nedalekým vrcholem Mont Buet (3099 m n.m.) a její údolí vymezuje ze severozápadu horský masiv táhnoucí se mezi vrcholy Le Brévent a Aiguille de la Tête Plate (Massif des Aiguilles Rouges). V závěru svého toku vytvořila voda říčky úzkou sevřenou roklinu s nesčetným množstvím peřejí a vodopádů. Prohlídková trasa soutěskou Diosaz vede po uměle zbudovaných chodníčcích, lávkách a stupačkách, čímž velice připomíná například některou ze soutěsek Slovenského ráje. Celá trasa má délku přibližně 2.6 km při převýšení 130 m, takže ji lze pohodovým tempem absolvovat zhruba za hodinu a půl. Pro pokrytí nákladů na údržbu chodníků a zabezpečení skalních útesů se za vstup do soutěsky platí vstupné. Soutěska také není pro návštěvníky otevřena celoročně, ale pouze od června do září. Mimo tohoto období zde probíhá již zmíněná údržba a vstup do soutěsky tak není možný.
Celkový zážitek z návštěvy soutěsky závisí na množství vody, které právě protéká korytem říčky, neboť právě na něm záleží, jakou podobu budou zdejší vodopády mít. V současnosti je průtok v soutěsce do značné míry regulován odtokem z hydroelektrárny nacházející se výše proti proudu. Určité riziko představuje množnost bleskových povodní, které mohou vzniknout v případě silných srážek. Jelikož je údolí říčky Diosaz ze všech tří stran obklopeno vrcholy o výšce přes 3000 m n.m., chová se v tomto případě jako jakýsi obrovský trychtýř, což může ve výsledku způsobit náhlé a prudké zvýšení průtoku říčky v soutěsce, který může strhávat kameny a popadané kmeny stromů. Takové situace jsou již životu nebezpečné, a proto je dobré se před návštěvou soutěsky ujistit, že v horách nad soutěskou nehrozí typické letní bouřky. Koneckonců o tom, jaká je aktuální úroveň vodní hladiny se lze přesvědčit na vlastní oči záhy ze vstupem do soutěsky, kde leží v korytě říčky velký balvan. Z obrázků na informační tabuli je zřejmé, že v případě nízkého stavu vody kámen prakticky celý vystupuje z vody, zatímco v případě vysokého stavu vody z něj nad hladinu vyčnívá jen vršek. Musím na tomto místě přiznat, že během svojí návštěvy jsem nejprve vůbec nebyl schopen kámen zobrazený na informační tabuli v korytě říčky najít. Až za okamžik jsem ke svému údivu zjistil, že balvan je zcela ponořen pod hladinou, skrze níž je vidět jen jeho nejasný obrys. Hladina vody tedy byla ještě vyšší než při „vysokém“ stavu vody, což bylo pravděpodobně zapříčiněno včerejší bouřkou. Vědom si nebezpečí vyplývajícího z příliš vysokého stavu vody a rizika bleskových povodní jsem chvíli byl poněkud nervózní, avšak na druhou stranu mě uklidnil předpoklad, že pokud by v soutěsce reálně nějaké nebezpečí hrozilo, tak by nás sem u pokladny ani nepustili. Naše cesta soutěskou tak nakonec proběhla v naprostém poklidu, a my se tak mohli dostat až na samotný závěr vyhlídkové trasy, kterou tvoří útvar označovaný jako „Přírodní most“ vzniklý v důsledku zřícení skály, která pak celou soutěsku v jednom z nejužších míst napříč přehradila.
