Návštěva národního parku Redwood je pro nás současně i posledním rozloučením s Kalifornií, neboť nyní již vstupujeme na území dalšího státu kterým je Oregon. Podobně jako na severu sousední Kalifornie máme i zde dojem, že kam až oko dohlédne pokrývá zdejší krajinu prakticky nekonečné moře zelených lesů. Není proto divu, že se tomuto státu někdy přezdívá „stát dřevorubců“, protože hodně jeho obyvatel skutečně nalézá obživu prací v lese. A co jiného než strom najdeme na státních poznávacích značkách místních aut. Pozornému oku však při sledování místního provozu neuniknou jisté rozdíly oproti Kalifornii. Ve srovnání s ní je zde opět o poznání levnější benzín. Na můj dotaz zda tuto skutečnost nějak využívají obyvatelé pohraničních oblastí Kalifornie je mi však vysvětleno, že ne, což vychází z prosté skutečnosti – a sice toho, že vzdálenosti mezi zdejšími městečky a vesnicemi jsou tak velké, že by se to prostě nevyplatilo. Kromě cen u čerpacích stanic si však můžeme všimnou i toho, že ve srovnání s Kalifornií je zdejší vozový park přeci jen o něco starší a že značnou část vozidel tvoří staré pickupy svědčící o tom, že zdejší ekonomika je ve srovnání s tou kalifornskou přeci jen o něco slabší.
Naším hlavním cílem dnes ale nejsou zdejší lesy, ale jezero Crater Lake, které je jediným národním parkem tohoto státu. Z Medfordu, odkud vyrážíme, je to k jezeru necelé dvě hodinky jízdy autem. V tomto okamžiku také naplno vnímáme, jak rychle a výrazně se může měnit zdejší počasí. Zatímco po přistání v San Franciscu nás přivítalo poměrně slunečné počasí s příjemnou teplotou 17 °C, dále od pobřeží (například v Sacramentu) nás spaloval žár 38 °C. Vysokým teplotám člověk příliš neunikl ani ve výše položených lokalitách, neboť například i v národním parku Lassen Volcanic dosahovala přes den teplota kolem 30 °C, ačkoliv jsme byli skoro 2600 m vysoko. Nyní se však ráz počasí zcela otočil. Nad námi se klenou nízké černé mraky a teplota spadla ke 2 °C, přičemž začíná sněžit. Začíná to vypadat, že okolí jezera je zcela zahaleno mraky, a my jej tak vůbec neuvidíme. Po krátké zastávce v Mazama Village pokračujeme prudkým stoupáním do Rim Village ležící na samém okraji někdejší vulkanické kaldery vyplněné v současnosti Kráterovým jezerem. Přestože je polovina června, většina povrchu je zde stále pokryta silnou sněhovou pokrývkou. Vlastní jezero je však bohužel zcela skryto za neprostupnou stěnou nízko se válejících mraků. A v tom nastává zázrak. Mračna se jakoby mávnutím kouzelného proutku rozestupují a jezero se před námi objevuje ve své dech beroucí dramatičnosti.
Crater Lake: Discovery Point
Crater Lake: Wizard Island
Stejně jako nyní před námi se jezero poprvé otevřelo před zraky skupiny bílých osadníků vedené Isaacem Skeeterem a Wesley Hillmanem, které sem přišla s vidinou hledání zlata. Z hlediska svého původu je jezero pozůstatkem po mohutném sopce Mount Mazama, jejíž vývoj zde započal před 600 – 700 000 lety a která podle současných odhadů dosahovala nadmořské výšky kolem 3700 metrů, čímž byla jedním z vůbec největších vulkánů celého Kaskádového pohoří. K rozhodujícímu okamžiku pak došlo někdy před 7700 lety, kdy se zde odehrála ničivá erupce během níž sopka v relativně krátkém období vychrlila přes 60 km3 materiálu, jenž zasáhl území o rozloze 900 000 km2 (tedy více než 11x větší než celé Česko). Předpokládá se, že spad vyvrženého materiálu trval ještě několik let po vlastním výbuchu, přičemž v jeho důsledku došlo ke globálnímu snížení teploty o 0.7 °C po dobu minimálně tří let. Tlak na povrch vyvrženého materiálu následně způsobil kolaps vyprázdněného magmatického krbu, během kterého se sopka doslova zhroutila sama do sebe a na svém místě zanechala jen okrouhlou kalderu o průměru přibližně 9 kilometrů. Tento kolaps proběhl neobvykle rychle – údajně během pouhých dvou hodin. Vzniklou kalderu pak postupně vyplnila voda, čímž vzniklo současné jezero, jenž je tak nejmladším kalderovým jezerem v celém Kaskádovém pohoří.
Vzhledem ke tvé topografii se jezero Crater Lake vyznačuje neobyčejnou hloubkou 594 metrů, což z něj činí nejhlubší jezero ve Spojených státech a 10. nejhlubší jezero na světě. Zatímco současné okraje vulkanické kaldery se nacházejí ve výšce přibližně 2000 – 2400 m n. m., hladina jezera leží ve výšce 1880 m n. m. Zajímavostí přitom je, že jezero nemá žádný přítok ani odtok, a úroveň jeho hladiny je tak dána čistě rovnováhou mezi srážkami na jedné straně a výparem vody na straně druhé. Okolí jezera je zejména v zimě velmi bohaté na sněhové srážky, o čemž se konec konců přesvědčujeme na vlastní oči. Sněhu je zde i v druhé polovině června tolik, že jeho závěje zcela blokují vyhlídkovou silnici vedoucí kolem celého jezera. Díky tomu se bohužel nedá dostat na vyhlídkovou věž The Watchman, jež byla vybudována v roce 1932 jako pozorovatelna lesních požárů a dnes kromě toho slouží jako vyhlídka na jezero (jedná se o nejvýše položené místo, na které se lze během „standartní“ návštěvy jezera dostat). Musíme se tedy spokojit pouze s níže položenou vyhlídkou Discovery Point, která je ideálním místem k prohlídce ostrova Wizard Island, jenž jakoby plaval na sytě azurové hladině jezera. Ve skutečnosti se jedná o nový vulkanický kužel, který začal vyrůstat ze dna kaldery záhy po zhroucení původního vulkánu. Dnes vyčnívá nad úroveň hladiny jezera o přibližně 230 metrů a lze předpokládat, že do budoucna díky stále ještě aktivní sopečné činnosti dál poroste. Pro úplnost ještě dodejme, že Wizard Island je sice největším ale nikoliv jediným ostrovem na jezeře. Tím druhým, avšak podstatně menším, je Phantom Ship nacházející se při jižním pobřeží jezera.
Crater Lake: Crater Lake Lodge History
Crater Lake: The Watchman (2442 m n. m.)
Naše další cesta nás nejprve vede údolím říčky Rogue River, jenž nás dovede až k jezeru Diamond Lake, z jehož pobřeží se otevírá překrásný výhled na majestátní horu Mount Thielsen (2799 m n. m.). Podobně jako v případě ostatních významných hor Kaskádového pohoří jde i v tomto případě o sopku, jejíž aktivita však ustala už někdy před 250 000 lety a dnes je považována za vyhaslou. Její tvar je tak výsledkem působení ledovců, které zde vymodelovaly strmé svahy a ostrý vrchol podobný roku, díky němuž je tato hora někdy přezdívána jako „Oregonský Matterhorn“. Záhy poté se již napojujeme na dálnici US 97 po níž pokračujeme na sever k městečku Bend. Během cesty si můžeme všimnou výrazné proměny zdejší krajiny, kdy doposud husté lesy prakticky zmizely a před námi se otevírá suchá prérie. Tato změna je výsledek vlivu srážkového stínu Kaskádového pohoří, která blokuje postup srážek od oceánu dále do vnitrozemí.
Naším cílem je ovšem další místo související s vulkanickou historií této oblasti. Tímto místem je struskový kužel Lava Butte nacházející se přímo u dálnice asi 20 kilometrů před již zmíněným městečkem Bend. Jeho vznik souvisí s nedalekým vulkanickým systémem Newberry nacházejícím se přibližně 40 kilometrů jihovýchodně odtud. Vulkanická činnost zde dala vzniknout puklině v povrchu skrz níž došlo k chrlení žhavé strusky, která se postupně navršila v pravidelný kužel, jenž zde vidíme dodnes. Z jeho základny pak došlo k výlevu lávy, který směřoval nejprve na západ a který zde vytvořil rozsáhlé pole lávových příkrovů. Z hlediska vzniku se pak jedná o tzv. monogenetický vulkán, tedy takový, který vznikl při jedné sopečné erupci (asi před 7000 lety), která se tu pak již nikdy znovu neopakovala.
Mount Thielsen (2799 m n. m.)
Lava Butte
Toto místo bylo poprvé prozkoumáno evropskými osadníky kolem roku 1800. Zajímavostí je, že tento vulkanický kužel po určitou dobu sloužil jako zdroj stavebního materiálu během budování okolních silnic a železnic. V roce 1966 zde probíhal výcvik astronautů v rámci příprav na přistání na Měsíci, kdy zde byl trénován sběr geologických vzorků hornin. V roce 1931 byla na vrcholu postavena protipožární pozorovatelna, která dnes slouží jako vyhlídkové místo. Dostat se sem můžeme jednoduše pomocí mikrobusu, který neustále pendluje mezi vrcholem a parkovištěm u nedalekého návštěvnického střediska. Pohledem do okolní krajiny rychle zjistíme, že tento struskový kužel není ani zdaleka jediným útvarem tohoto druhu, který se zde nachází. Podobných útvarů bychom v okolí mohli napočítat okolo padesáti. Dominantou zdejšího panoramatu je však především zaledněná sopka Mount Jefferson, nesoucí jméno 3. amerického prezidenta a spoluautora prohlášení nezávislosti Spojených států Thomase Jeffersona (1743 – 1826), který byl (mimo jiné) podporovatelem průzkumné expedice Lewise a Clarka. Vývoj sopky probíhal ve dvou etapách, která byly navzájem odděleny obdobím zalednění. K poslední erupci zde došlo před přibližně 1000 lety a dnes je již považována za vyhaslou. Svou výškou 3199 m n. m. je druhou nejvyšší horou státu Oregon. Směrem k severozápadu pak můžeme sledovat seskupení dalších vulkanických kuželů známé pod názvem Three Sisters (Tři sestry). Toto seskupení je na místní podmínky poměrně neobvyklé neboť pro centrální část kaskádového pohoří je typické, že se skládá z osamocených vulkanických kuželů. Zde však máme hned trojici stratovulkánů, z nichž dva (North Sister a Middle Sister) nevybuchly v posledních 14 000 letech. U třetí z nich, South Sister, došlo zatím k poslední erupci před 2000 lety. Dnes se zde geologická aktivita projevuje jen občasnými zemětřeseními, i když není vyloučené, že zde ke klasickému sopečnému výbuchu ještě někdy dojde.
