Tato kapitola sice nemá vztah k žádnému konkrétnímu místu ani oblasti na Havajských ostrovech, avšak pojednává o možnostech dopravy mezi jednotlivými ostrovy. Přestože mezi některými z ostrovů existuje spojní trajektem po moři (Maui – Lanai – Molokai), většina přepravy je realizována letecky. Kromě větší společnosti Hawaiian Airlines (zajišťující dopravu jak mezi jednotlivými ostrovy, tak i mezi Havajskými ostrovy a destinacemi v Asii, Austrálii, Novém Zélandu a především kontinentálních USA), jsou meziostrovní přelety provozovány i menšími společnostmi jako např. Island Air, Pacific Wings a Mokulele Airways. Zřejmě proto, že se jedná o krátké lokální přelety provozované malými společnostmi, zde jsou určitá specifika, která mohou být poněkud překvapující. A právě to bylo hlavní příčinou sepsání této kapitoly.
První meziostrovní přelet jsme v průběhu naší výpravy absolvovali mezi ostrovy Maui a Hawaii, přičemž jsme v tomto případě využili služeb společnosti Mokulele Airways. Letenku jsme si rezervovali online v dostatečném předstihu, což se nakonec ukázalo jako ne zcela nutné. Na dokumentu, který nám přišel e-mailem po rezervaci letenek, bylo uvedeno, že náš let odlétá v daný čas z letiště v Kahului. Protože na toto letiště jsme přiletěli na začátku naší výpravy letem ze Seattlu, neočekávali jsme zde žádné komplikace.
V den odletu jsme dorazili na letiště a v odletové hale jsme začali pátrat po odbavovací přepážce společnosti Mokulele. Nicméně ať jsme chodili sem a tam, podařilo se nám najít pouze přepážky společností jako Hawaiian Airlines, United Airlines, American Airlines, Delta Airlines…a mnoha dalších, s výjimkou právě Mokulele. Poněkud v rozpacích jsme se zeptali jednoho z příslušníků letištní ochranky, kde bychom našli přepážku této společnosti. Tento muž se ze začátku poněkud podivil tomu, že letíme právě s touto společností, načež nám vysvětlil, že musíme vyjít z odletového terminálu ven a pak pokračovat kamsi dozadu kde bychom to již měli najít. Na popsaném místě skutečně stál objekt připomínající rozměry a uspořádáním větší autobusovou zastávku. Podle nápisů bylo jasné, že jsme zde správně. Paní u odbavovacího pultíku jsme tedy vnutili naše pasy a dokumenty s rezervací letenek, načež nám bylo nabídnuto, že bychom mohli letět dřívějším spojem než tím, na nějž máme rezervaci. Tuto nabídku jsme přijali. Vedle přepážky stála na zemi klasická váha, jakou mnoho z nás používá běžně ke zjišťování své tělesné hmotnosti. Na váhu se tak dostaly nejprve naše batohy následovány pokynem „a teď vy“. Nechali jsme se tedy zvážit, načež si paní všechny hodnoty poctivě kamsi zapsala. Neustále jsme očekávali, že stejně jako v případě všech jiných letů dostaneme palubní lístky („boarding pass“) a budeme muset absolvovat bezpečností prohlídku. V duchu jsem začínal přemýšlet o tom, kde se asi v tak malém prostoru prohlídka odehraje, nicméně z tohoto přemýšlení mě vytrhla paní u přepážky (která zjevně nechápala, na co ještě dál čekáme), když prohlásila „With Mokulele there are no flight tickets, no security checks, no boarding passes…“.
O pár chvil později na ploše za plotem přistálo jednomotorové vrtulové letadlo Cessna Grand Caravan, a já v tento okamžik pochopil význam upozornění napsaného na rezervaci letenek v tom smyslu, že „společnost Mokulele nezaručuje, že zavazadla poletí ve stejném letadle jako vy osobně“. Letadlo tohoto typu má pochopitelně relativně omezenou nosnost, a tak pokud by se v jednom letu sešlo více „nadrozměrných pasažérů“, musela by část bagáže počkat na další let. Postupně jsme se usadili v kabině, která nebyla nijak oddělená od prostoru, v němž seděli piloti. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme dostali sedadla hned za piloty, takže jsme měli nejen skvělý výhled ven, ale současně i do kokpitu našeho letadla. Přelet z Kahului do Kony zabral asi 45 minut. Nejlepší bylo ale to, že letadlo letělo poměrně nízko, takže cesta měla charakter vyhlídkového letu. Kromě severního pobřeží Maui jsme tak mohli pozorovat i to, jak se nad mořskou hladinu vystupuje dvojice monstrózních vulkánů na ostrově Hawaii – Mauna Kea a Mauna Loa. V Koně jsme opět přistáli kdesi zcela mimo hlavní prostor letiště. Vyzvedli jsme si svá zavazadla a následně jsme opět bez jakékoliv kontroly letiště normálně opustili.
Na závěr ještě dodejme, že oba další přelety (tedy Hawaii – Oahu a Oahu – Maui) jsme absolvovali se společností Island Air. Ta používá větší turbovrtulové stroje Bombardier a vše se již neslo ve znamení toho, nač jsme zvyklí u běžných letů (čili klasické odbavování s vystavením „boarding passu“ a bezpečnostní kontrolou). Právě proto byl let se společností Mokulele Airways zcela jistě jedním z nejzajímavějších zážitků, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.
