Bouřňák – Nové Město – trafo – Vitiška – vyhlídka Knuffelberg – Pramenáč a zpět (11.2 km, 3:30 h, ↗ 150 m, ↘ 150 m)
Krátký a pohodový výlet nás zavede hned na několik míst oplývajících překrásnými výhledy do okolní krajiny. Výchozím místem pro něj bude vrchol Bouřňáku, na který se lze dostat i autem. Bouřňák (Stürmer) dosahující výšky 869 m n. m. patří mezi nejvyšších vrcholy východní části Krušných hor. Dnes je znám především jako jedno z nejvýznamnějších lyžařských středisek, kdy se z jeho vrcholu lze svést hned po šesti sjezdovkách, z nichž „černá“ (tzv. Slalomový stav) o délce 760 m a převýšení 275 m je jednou z vůbec nejprudších sjezdovek v celém Česku. V horní části Hrobské sjezdovky se pak naopak otevírá pěkný výhled (první z celé trasy…) na vrcholy Českého Středohoří, tvořícího protilehlý okraj Mostecké pánve rozkládající se přímo pod námi. Na své si tu přijdou i běžkaři, neboť je zde jedno z nástupních míst na tzv. Krušnohorskou magistrálu.
Zatímco v zimě je Bouřňáku živo, v létě zde potkáme o poznání menší počet lidí. Dominantou vrcholu je horská chata, která zde byla postavena v letech 1928 – 1930 z iniciativy průkopníka lyžování a turistiky Karla Líma (1875 – 1958), který jinak působil jako učitel v nedalekém Hrobě. Jednalo se přitom o první českou chatu v celých Krušných horách, neboť jak už víme z předchozích kapitol, jednalo se před druhou světovou válkou o oblast, kde zcela dominovalo německé obyvatelstvo. U příležitosti 100. výročí narození tohoto významného muže, zde byla odhalena pamětní deska. Dnes (2020) je však tento horský hotel uzavřen a v dezolátním stavu (údajně se ale má začít opravovat a opět otevřít návštěvníkům).
Z vrcholu Bouřňáku se dále vypravíme po modré turistické značce. Ta nás velmi záhy dovede na území přírodní památky Buky na Bouřňáku, která je zajímavá tím, že zde lze dobře pozorovat působení povětrnostních podmínek na zdejší buky, jejichž kmeny jsou v důsledku prakticky neustálého silného větru zvláštním způsobem pokrouceny. Obdobně zde jsou vidět i tzv. vlajkové koruny, kdy strom má místo obvyklé ze všech stran symetrické koruny větve orientovány podle převládajícího směru větru. Že zde o vítr rozhodně nouze dokládá i nedaleký park větrných elektráren Vrch tří pánů vytvářející další prakticky nepřehlédnutelnou dominantu okolí.
Jakmile dorazíme na silnici šplhající z Mikulova do Nového města, vyměníme modrou turistickou značku za červeně značenou trasu, která nás po dalším zhruba 1.5 kilometru přivede k horské chatě Vitiška. Na tomto místě trasy si pak můžeme udělat krátkou odbočku, kdy se od Vitišky nejprve vydáme po zelené značce, kterou však velmi záhy (asi po 300 metrech) opustíme a dále budeme pokračovat po úzké vyšlapané lesní pěšince. Ta nás pak dovede až na okraj prudkého srázu, z jehož okraje se otevírá další z pěkných výhledů, kterému tentokrát jednoznačně vévodí námi již navštívený Bouřňák. Právě z tohoto místa si pak také nejlépe uvědomíme, že zatímco při pohledu například z Teplic či Hrobu působí tato hora velmi dominantně (převýšení mezi úpatím na dně Mostecké pánve a vrcholem činí přibližně 500 metrů), při pohledu od Nového Města její vrchol nad úroveň okolního terénu nijak výrazně nevystupuje. To je ovšem pro vrcholy východní části Krušných hor docela typické.
Po návratu k Vitišce můžeme zahájit výstup na nedaleký Pramenáč (Bornhauberg) jehož oblý, ale přesto výrazný vrchol se vypíná přímo před námi. Cesta je sice oficiálně neznačena, ale sem tam jsou na kamenech napsána písmena PR určující správný směr. Tak se obloukem dostaneme k turistickému přístřešku, kde musíme odbočit prudce doleva a dále pokračovat přímo do kopce až k vrcholovému kříži. Na tomto místě pak ještě zmiňme, že Pramenáč je svou výškou 909 m n. m. nejvyšším vrcholem nejvýchodnější (tj. „cínovecké“) části Krušných hor. Přestože jeho vrcholové partie byly v minulosti silně postiženy imisemi škodlivin, samotný vrchol je již obklopen vzrostlými stromy. Za slibovanými výhledy proto musíme tentokrát jinam. Sestoupíme-li z vrcholu podél oplocenky o něco níž směrem k jihu, dostaneme se k výraznému ryolitovému skalisku, odkud se otevírá jeden z vůbec nejlepších výhledů v celých Krušných horách. Opět zde přehlédneme prakticky celou Mosteckou pánev, jejíž obzor pak uzavírají kuželovité vrcholy Českého Středohoří, mezi nimiž dominuje dobře viditelné Milešovka. Jak už je pro Krušné hory svým způsobem typické, k těm nejlepším místům nevede žádná „oficiální“ (natož pak značená) cesta.
Vyhlídka pod Pramenáčem také byla jakýmsi zlatým hřebem celé trasy, a nám tak nezbyde než se stejnou cestou opět vrátit zpět do výchozího bodu na vrcholu Bouřňáku.
