Český Jiřetín – Flájský náhon – vodní nádrž Fláje – Fláje – Puklá skála – Horní Ves – Český Jiřetín (13.5 km, 4:00 h, ↗ 240 m, ↘ 240 m)
Český Jiřetín (Georgendorf) je v současnosti znám především jako jedno z krušnohorských středisek zimních sportů, neboť se zde nachází několik sjezdovek. Jeho založení spadá do období 16. století, kdy nejprve spadal do vlastnictví rodu Lobkoviců, a později přešel do vlastnictví Valdštejnů. Na rozdíl od jiných krušnohorských obcí a městeček, která jsme v rámci našeho putování po Krušných horách už navštívili, či případně ještě navštívíme, nebylo hlavním zdroje obživy zdejších obyvatel hornictví, ale především těžba dřeva. S ní pak souvisí i stavba nedalekého plavebního kanálu, o kterém si ale povíme více o něco později. Samostatnou obcí se Český Jiřetín stal v roce 1850. Do druhé světové války se jednalo o obec s výraznou převahou německého obyvatelstva – podle sčítání lidu z roku 1930 zde tehdy žilo 762 obyvatel, z nichž se 721 hlásilo k německé a 16 k české národnosti. Po poválečném odsunu Němců se Jiřetín prakticky vylidnil a dnes zde žije jen kolem stovky stálých obyvatel. Největší zdejší pozoruhodností je kostel sv. Jana Křtitele. Kromě toho, že se jedná o jediný celodřevěný kostel dochovaný v Krušných horách je zajímavý i tím, že v minulosti stál na zcela jiném místě. Postaven byl ve druhé polovině 17. století v nedaleké vsi Fláje. Tak však byla zlikvidována v souvislosti s výstavbou stejnojmenné přehradní nádrže. Zdejší kostel však byl rozmontován a následně v roce 1969 znovu postaven na svém současném místě. Po mnohem známějším děkanském kostelu v Mostě se tak jedná o druhý kostel na Mostecku, který se přestěhoval.
Krušné hory: dřevěný kostel sv. Jana Křtitele v Českém Jiřetíně přestěhovaný ze zaniklé obce Fláje
Krušné hory: dřevěný kostel sv. Jana Křtitele v Českém Jiřetíně přestěhovaný ze zaniklé obce Fláje
Krušné hory: pozůstatky Flájského plavebního kanálu
Krušné hory: pozůstatky Flájského plavebního kanálu
Na další cestu se vydáme po červené turistické značce po silnici směrem na Horní Ves, kde zakrátko narazíme na křižovatku se zeleně značenou naučnou stezkou vedoucí po trase již zmíněného Flájského plavebního kanálu (Neugrabenflöße). Kanál sloužil k plavení dřeva vytěženého v okolních lesích, které bylo potřeba jak v četných dolech v okolí, tak pro výrobu dřevěného uhlí (používaného v tehdejších železných hutích), ale i jako stavební materiál a palivo. Vybudovat jej nechal v letech 1624 – 1629 saský kurfiřt Johann Georg I., který se na jeho stavbě dohodl s tehdejšími majiteli zdejšího panství – Lobkovici. Tím je Flájský kanál jedním z nejstarších děl tohoto druhu v Česku, neboť například mnohem známější plavební kanály na Šumavě (Schwarzenberský a Vchynicko-Tetovský kanál) byly postaveny až na přelomu 18. a 19. století. Jeho počátek se nacházel u již zmíněné vesnice Fláje, odkud pokračoval v úbočí údolí Flájského potoka směrem k hranicím Saska, kde po 18 kilometrech končil ve vesnici Clausnitz. Od tohoto místa dále plavba pokračovala již s využitím přírodních vodních toků, přičemž cílovou „stanicí“ bylo v tomto případě saské město Freiberg. K napájení kanálu vodou yl využívám především Flájský potok, a dále pak několik malých umělých nádrží, které byly postaveny přímo za tímto účelem. I tak však plavení dřeva probíhalo pouze sezónně v době jarního tání, kdy byl dostatek vody. Dřevaři pak stáli podél kanálu a dlouhými bidly postrkovali plavené klády tak, aby se v kanálu nevzpříčily. Ke svému původnímu účelu sloužil flájský kanál 245 let. Naposledy se zde dřevo plavilo v roce 1874. Hlavní příčinou ukončení jeho provozu byl jedna úpadek a zánik naprosté většiny okolních dolů, a také to, že dřevěné uhlí bylo víceméně zcela vytlačeno uhlím kamenným, těženým po obou stranách hor. Jistého oživení se kanál dočkal v roce 1883, kdy byla dole v údolí (přímo pod úbočím, po kterém kanál probíhá) postavena továrna na lepenku, která kanál využila jako náhon pro pohon turbíny. O nedělích, kdy se v továrně nepracovalo, se voda z kanálu vypouštěla po úbočí skály, čímž vznikl umělý, asi 60 metrů vysoký, Jiřetínský vodopád, který si můžeme dodnes prohlédnout seshora z naučné stezky, na níž se právě nacházíme. Jak si také můžeme všimnout, v některých místech (jako třeba právě zde u vodopádu) je kanál vytesán přímo do skály, zatímco jinde je jen vykopán. Jeho koryto je ale v současnosti prakticky bezvodé a na několika místech skoro úplně zavalené zeminou.
Flájský kanál nás po necelých čtyřech kilometrech dovede až k hrázi Flájské přehrady. Ta byla vybudována na již několikrát zmíněném Flájském potoce v letech 1951 – 1963 aby zajišťovala zásobu pitné vody pro Mostecko. Kromě toho je zde i malý vodní elektrárna o výkonu 16 kW. Samotná hráz nádrže o délce 459 metrů a výšce 49 metrů je unikátní svou dutou konstrukcí, která je v Česku jedinečná. Důvodem tohoto řešení byl údajně nedostatek cementu v době výstavby přehrady. Kromě toho, že se můžeme projít po koruně hráze, je možné po dlouhém schodišti sestoupit až k její patě, kde si lze prohlédnout například malou železnici mířící do nitra přehrady. Unikátní vnitřek flájské hráze je pak možné rovněž navštívit, a to v rámci exkurzí, které zde od roku 2019 pořádá Povodí Ohře. Díky velkému zajmu je však nutné si exkurzi předem zarezervovat (a to poměrně dlouho dopředu…).
Krušné hory: hráz Flájské přehradní nádrže
Krušné hory: vjezd železniční vlečky do nitra Flájské přehrady
V dalším úseku cesty budeme stále sledovat zelenou značku, které zde vede po silnici probíhající podél pravého břehu přehrady. Tak dojdeme až k místu, kde se k nám z levé strany přidá červená značka, po níž pak budeme dále pokračovat. Máme-li dostatek času, můžeme jít po silnici ještě o kus dál na rozcestí Fláje – hájovna. Zde červená značka odbočuje doprava a záhy nás dovede ke kříži připomínajícím již zmíněnou obec Fláje (Fleyh), která dala současné přehradě jméno. Zde červená značka odbočuje směrem doleva a vrací se zpátky k silnici. Pokud ale půjdeme ještě o něco dál rovně, přiblížíme se k samotnému břehu flájské přehrady, kde můžeme vidět původní základy zdejšího kostela (a několika dalších budov) a zbytky zdejšího hřbitova. Podobně jako v nedalekém Jiřetíně se i zde obyvatelstvo živilo především těžbou dřeva související s provozem Flájského kanálu. V období mezi světovými válkami se obec stala vyhledávaným místem pro turistiku. V té době se (jako ostatně všude v okolí) jednalo o prakticky zcela německou obec (ze 487 zdejších obyvatel k roku 1930 se 475 hlásilo k německé a 8 k české národnosti). Po válce byla obec vysídlena a již nedlouho poté začala příprava její likvidace, která nakonec proběhla v letech 1958 – 1960.
Krušné hory: kříž připomínající existenci obce Fláje zatopené vodami stejnojmenné přehrady
Krušné hory: základy kostela v zaniklé obci Fláje (Fleyh)
Krušné hory: Puklá skála
Krušné hory: výhled na Flájskou přehradu z Puklé skály
Z křižovatky zelené a červené turistické značky začneme dále stoupat do kopců nad Flájskou přehradou. Červená značka nás tudy po přibližně 2.5 kilometru dovede k výraznému skalnímu útvaru, které je známé jako Puklá skála (Sprengberg). Skalisko je tvořeno 8 metrů vysokým výchozem granitového porfyru, pod nímž se rozkládá malé kamenné moře. Z této „čelní“ strany tvoří prudký a prakticky neprostupný sráz, ale po pěšince, které jej obchází zezadu, se dá na jeho vrchol dostat překvapivě snadno. Odtud se otevírá další z překrásných krušnohorských výhledů, jehož dominantním motivem je nedaleká Flájská přehrada, kterou tu máme doslova jako na dlani, a dále například vrchol Loučné zdvíhající se přímo za přehradou. Své jméno získalo údajně díky častým zásahům bleskem, jelikož díky své exponované vyvýšené poloze funguje jako přírodní bleskosvod. V závěrečné části trasy budeme pokračovat dále po červené značce, která nás nejprve dovede do Horní Vsi, odkud pak následně sejdeme dolů zpět do Českého Jiřetína.
