rozhledna Hláska: Hora Svaté Kateřiny – rozhledna Hláska a zpět (3.4 km, 1:15 h, ↗ 160 m, ↘ 160 m)
rozhledna Jeřabina: Hora Svaté Kateřiny – Nová Ves v Horách – Mníšek – rozhledna Jeřabina a zpět (19 km, 5:30 h, ↗ 320 m, ↘ 320 m)
Strážný vrch: Hora Svaté Kateřiny – Nová ves v Horách – Strážný vrch a zpět (8.5 km, 2:30 h, ↗ 200 m, ↘ 200 m)
Hora Svaté Kateřiny (Sankt Katerinaberg) vznikla jako hornická osada již někdy v polovině 14. století. První písemná zmínka však o ní pochází až z roku 1480. V roce 1528 byla „Svatá Kateřina“ císařem Ferdinandem I. povýšena na horní město. Středobodem zdejší hornické činnosti byla tzv. Mikulášská štola, která se zde dochovala až do současnosti a její si je možné prohlédnout na severním úpatí Růžového vrchu nad tokem potoka Svídnice. Štola dosahovala hloubky až 157 metrů a těžila se zde především rudy mědi a stříbra, a dále pak pestrá paleta sulfidů jako například sfalerit (ZnS), chalkopyrit (CuFeS2), arsenopyrit (FeAsS), pyrit (FeS2) či galenit (PbS). V roce 1936 zde bylo otevřeno jedno z prvních hornických muzeí. Za druhé světové války štola sloužila jako protiletecký kryt, přičemž po válce zde údajně byly objeveny ukryté nacistické dokumenty.
V roce 1577 přešla Hora Svaté Kateřiny do vlastnictví rodu Lobkoviců, kteří ji drželi až do mocenského pádu Jiřího popela Z Lobkovic a konfiskaci jeho majetku císařem Rudolfem II. Ten pak v roce 1605 město prodal rodu Hrzánů z Harrasu, v jehož majetku skončila na další přibližně 100 let. Tuto dobu by bylo možné označit za jedno z vůbec nejčernějších období v dějinách města. K drancování v průběhu třicetileté války se zde přidalo jisté vydřidušství tehdejší vrchnosti, kteří po již tak zbídačeném obyvatelstvu vyžadovaly stále nové a nové dávky a roboty. V roce 1707 přešlo město do vlastnictví rodu Lichtenštejnů. Ve stejné době také došlo o oživení zdejších dolů po jejich předchozím úpadku. Válečné trýzně se však městu nevyhnuly ani později, neboť za tzv. sedmileté války bylo několikrát přepadeno a vydrancováno pruskými vojsky. Od 60. let 18. století začíná navíc znovu upadat i hornická činnost, která je definitivně ukončena v roce 1786. I poté byly sice ještě několikrát pokusy o její obnovení, avšak k ničemu to nevedlo. Obyvatelstvo se tak muselo přeorientovat na jiný zdroj obživy, kterým se stala především pastva dobytka a obdělávání chudých políček, na nichž se pěstoval zejména oves, ječmen a len, který se dále využíval v tkalcovství. Město bylo v tomto ohledu limitováno skutečností, že sem nikdy nebyla zavedena železnice. Mnoho lidí proto chodilo za prací do sousedního Saska, které je odtud coby kamenem dohodil. Stejně jako všude v okolí, byla i Hora Svaté Kateřiny před druhou světovou válkou prakticky čistě německou obcí. Z jejích 1544 obyvatel v roce 1930 se 1454 hlásilo k německé a pouze 30 k české národnosti. V říjnu roku 1938 se v důsledku Mnichovské dohody byla připojena k Německé Třetí říši a součástí Československa se opět stala v roce 1945. Poválečný odsun zbavil město valné většiny obyvatel, které noví čeští přistěhovalci nedokázali nahradit (počet obyvatel klesl na zhruba pětinu předválečného stavu). V důsledku toho Hora Svaté Kateřiny po čase přišla o status města, který jí byl navrácen až v roce 2008 a je tak v současnosti jedním z vůbec nejmenších měst v Česku.
Krušné hory: Hora Svaté Kateřiny – Růžový vrch a rozhledna Hláska
Krušné hory: Hora Svaté Kateřiny (Sankt Katarinaberg) z Růžového vrchu
Krušné hory: stavba plynovodu Antilopa nad Horou Svaté Kateřiny
Krušné hory: Schwartenberg (789 m n. m.) s horskou chatou Schwartenbergbaude
Největší a zdaleka viditelnou dominantou Hory Svaté Kateřiny je rozhledna Hláska postavená na vrcholu Růžového vrchu (729 m n. m.). Tato 16 metrů vysoká kamenná věž byla postavena v roce 1902. Návštěvníkům sloužila až do 80. let 20. století, kdy byla pro špatný technický stav uzavřena. V roce 2001 proběhla její rekonstrukce a o rok později (u příležitosti 100. výročí jejího postavení) i opětovné otevření pro veřejnost (v rámci rekonstrukce byla rozhledna zvýšena na 21 metrů). Dolní část rozhledny slouží jako výstavní prostory. V době mé návštěvy (2020) zde byla umístěna expozice věnovaná protikomunistické odbojové činnosti bratří Mašínů, kteří v těchto místech v noci z 3. na 4.10. 1953 překročili hranice Československa na území NDR, odkud pak za dramatických okolností pokračovali až do Západního Berlína. Z vrcholu rozhledny se otevírá výhled do okolí Hory Svaté Kateřiny. Spatřit odtud můžeme například větrné elektrárny na nedalekém Strážném vrchu nad Novou Vsí v Horách. Severozápadním směrem hledíme na samotnou Horu Svaté Kateřiny a dále směrem do Německa. Zajímavý pohled se v době mojí návštěvy naskýtal in jihozápadním směrem, kde na úbočí Lesenské pláně právě probíhala výstavba plynovodu Gazela. S ním také souvisí areál tzv. předávací stanice (což je něco jako hraniční přechod pro přepravu plynu), kterého si můžeme všimnout, podíváme-li se z vrcholu rozhledny směrem k jihovýchodu.
Zatímco rozhledna na Růžovém vrchu nabízela výhled zejména na německou část Krušných hor, tu českou si můžeme pro změnu prohlédnout jiného místa nacházejícího se nedaleko. Tímto místem je rozhledna Jeřabina (Haselstein) nacházející se na stejnojmenném skalnatém vrcholu o výšce 767 m n. m. K rozhledně se z hory Svaté Kateřiny dostaneme nejlépe po silnici (případně po souběžné červeně značené trase) směrem na Mníšek, odkud budeme pokračovat po silnici vedoucí do Litvínova (vede tudy i žlutě značené trasa, která nás dovede až k rozhledně). Přímo pod rozhlednou se dá na malém parkovišti i zaparkovat a cesta na vrchol zabere jen pár minut. Rozhledna byla postavena německým turistickým spolkem v roce 1884. Původně se skládala z kamenné podezdívky a 11 metrů vysoké dřevěné věže. Ta ale díky tvrdým horským podmínkám začala rychle chátrat, až se v roce 1928 zřítila. O rok později sice byla obnovena, ale již jen jako vyhlídkový altánek. Za druhé světová války rozhledna sloužila jako pozorovací hláska německé armády v rámci protivzdušné ochrany strategicky důležitého průmyslového komplexu v Záluží u Mostu. Jednalo se totiž mimo jiné jednu z největších výroben syntetického benzínu, jehož dodávky byly pro německou armádu o to důležitější, čím více ztrácela území s ropnými nalezišti. První nálet na provedlo americké letectvo 12.5. 1944, přičemž na jednu stranu při něm byla zničena přibližně polovina závodu, ale na druhou stranu bylo několik bombardérů sestřeleno protiletadlovým dělostřelectvem nebo německými stíhači. Jedním z rozhodujících pak byl britský nálet z 16.1. 1945, po němž zde již výroba až do konce války nebyla obnovena. Celkem bylo na rafinerii provedeno 17 náletů, z nichž ten vůbec poslední – sovětský – proběhl až 8.5. 1945. Po plzeňských Škodových závodech se tak jednalo o vůbec nejčastěji bombardovaný cíl na území Česka (v historii druhé světové války jsou letecké operace nad Krušnohořím označovány jako „battle of fuel – bitva o palivo“).
Krušné hory: rozhledna Jeřabina
Krušné hory: větrné elektrárny na Strážném vrchu
Krušné hory: pohled z rozhledny Jeřabina směrem k jihu (Zlatník, Záluží u Litvínova, jezero Most, Most, Oblík, Raná)
V poválečných letech letech byla rozhledna opuštěna a postupně opět zpustla. V roce 2009 byla provedena její celková oprava, během níž byl obnoven i dřevěný vyhlídkový altán. Z něj můžeme kromě již zmíněného komplexu v Záluží (který odtud máme doslova jako na dlani) vidět i město Most a stejnojmenné jezero vzniklé zatopením hnědouhelného dolu Ležáky, hrad Hněvín a celou řadu vrcholů Českého Středohoří, mezi nimiž dominují například Bořeň, Zlatník, Raná, Oblík a další. Přibližně západním směrem pak můžeme vidět jámu dosud činného hnědouhelného lomu Bílina, elektrárnu Ledvice a přímo nad ní se vypínající nejvyšší horu Českého Středohoří – Milešovku.
Míst s pěkným výhledem je však v okolí Hory Svaté Kateřin ještě mnohem víc. Jedním z nich je například již zmíněný Strážný vrch – Wachhübel (767 m n. m.) u Nové Vsi v Horách, na jehož vrcholu se rovněž nachází i rozsáhlá farma větrných elektráren. Jak již jeho název napovídá, byl tento vrchol od pradávna využíván jako pozorovatelna pro získání přehledu nad děním v okolní krajině. Nejprve šlo o dohled na obchodní stezku, které procházela údolím Jiřetínského potoka do sousedního Saska. V roce 1887 zde byl vybudován turistický útulek, který byl ale v roce 1923 zbourán. V období druhé světové války zde německá armáda vybudovala kryt a protiletecké palebné postavení chránící již několikrát zmíněnou rafinerii u Litvínova. Zbytky tohoto úkrytu zde můžeme najít dodnes.
