Boží Dar – Boží vyhlídka – Neklid – Klínovec – Loučná – Selský les – Pod Meluzínou – Meluzína a zpět (17.5 km, 5:30 h, ↗ 520 m, ↘ 520 m)

Městečko Boží Dar (Gottesgab) rozkládající se ve stínu nejvyššího vrcholu Krušných hor Klínovce je v současné době jedním z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších rekreačních středisek Krušnohoří. Zatímco v zimě zde panují ideální podmínky pro lyžování (ať už běžecké nebo sjezdové), v letních měsících je odtud možné vyrazit k celé řadě zajímavých cílů v okolí – a to jak pěšky, tak i na kole. Trasa popisovaná v tomto příspěvku nás povede na již zmíněný Klínovec, odkud však budeme pokračovat ještě o něco dále na neméně zajímavý, avšak rozhodně o mnoho klidnější krušnohorský vrchol.

Historie Božího Daru je spjatá (podobně jako v případě většiny měst a vesnic v Krušnohoří) s těžbou nerostných surovin – v tomto případě stříbra a cínu. V roce 1533 zde nechal založit hornickou osadu saský kurfiřt Jan Fridrich I., který následně v roce 1546 povýšil tuto osadu na město, jemuž udělil horní práva. Podle místní pověsti je Jan Fridrich I. i autorem názvu města, když ke zdejším horníkům prohlásil „tento kov (stříbro) je váš boží dar“. Mnohem pravděpodobnější ale je, že se takto jmenoval některý ze zdejších stříbrných dolů. Ve stejné době se město a území v jeho okolí staly součástí Čech jako výsledek válek mezi saskými protestantskými vojsky a armádou císaře Ferdinanda I. Habsburského. V roce 1580 byl Boží Dar povýšen Rudolfem II. na královské město, které v té době dosáhlo svého největšího rozmachu, neboť zde údajně žilo kolem 2000 obyvatel. Třicetiletá válka a následující katolická protireformace však způsobila radikální úbytek původně převážně protestantského obyvatelstva a tím i úpadek zdejších dolů. K jejich dílčímu oživení došlo v polovině 18. století, avšak svého někdejšího významu už nikdy nedosáhly. Lidé tak začali hledat jiné možnosti obživy, což ve zdejších podmínkách nebylo vůbec jednoduché. Zdrojem příjmů se tak stalo například krajkářství, zpracování dřeva a od přelomu 19. a 20. století také turistický ruch. Další velkou ranou bylo vysídlení německého obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy se počet zdejších obyvatel snížil z necelých 1100 (1070 podle sčítání lidu z roku 1930) na 816 v roce 1950, který pak dále klesal až na 147 v roce 1970. V souvislosti s tím byl v Božímu Daru odebrán status města, který mu byl opět navrácen v roce 2006. V současnosti (2021) má v Božím Daru trvalé bydliště 350 obyvatel, díky čemuž se jedná o třetí nejmenší město Česka. Díky své poloze, respektive nadmořské výšce (1028 m n. m.) je také nejvýše položeným městem Česka. 

Přirozeným centrem Božího Daru je kostel sv. Anny postavený v 70. letech 18. století. Od něj se pak vydáme po červené turistické značce, která nás záhy podchodem provede pod hlavní silnicí směřující do Německa. Za ní začne stoupat horskými loukami na návrší, na jehož úbočí narazíme na vyhlídkovou plošinu, která je známá jako Boží vyhlídka, z níž se otevírá pohled nejen na nedaleký Boží Dar, ale i na okolní krušnohorské vrcholy, mezi nimiž dominují zejména Klínovec (1244 m n. m.), Božídarský Špičák (1115 m n. m.) a německý Fichtelsberg (1215 m n. m.). O něco málo výše se již dostaneme k lanovkám lyžařského areálu Neklid (Unruh). Zvláštní jméno tohoto místa souvisí s tím, že kombinace otevřené krajiny Božídarské pláně, vyvýšení nad okolní terén a skutečnosti, že hlavní hřeben Krušných hor je prostorově orientován prakticky napříč převládajícímu (severozápadnímu) směru větru, zde zejména v zimních měsících vede ke vzniku doslova arktických podmínek často kombinujících siný vítr, mrazy a husté sněžení. O tom, že i takové podmínky člověk dokáže (alespoň částečně) využít ve svůj prospěch, se konec konců můžeme přesvědčit hned na místě. Zdejší větrné počasí totiž vedlo k tomu, že se Neklid stal prvním místem v Československu, kde byla síla větru využita pro výrobu elektrické energie. Trojice větrných turbín, které můžeme spatřit na druhé straně silnice, totiž představují vůbec nejstarší větrné elektrárny u nás (postaveny zde byly v roce 1986). Kromě vlastních „větrníků“ je zde však ještě jeden důvod, kvůli kterému stojí za to na okamžik sejít z červeně značené cesty a vydat se přes silnici a následně po cestě (později pěšince) vedoucí podél lesa směrem ke státní hranici s Německem. Narazíme zde totiž na historický hraniční kámen z roku 1677 známý jako Wappenstein („Znakový kámen“) nebo též Dreiherrenstein vyznačující trojmezí panství Schwarzenberg (náležející pánům z Tetova), Heuenstein (náležející vévodům Sasko-Lauenburských) a Joachimsthal (náležejícím panovníkovi Českého království). Kromě erbů jednotlivých panství je na kameni vyryt letopočet 1729, připomínající definitivní vymezení zemské hranice. V roce 1842 sem byla přidána i písmena KS (Königreich Sachsen) a KB (Königreich Böhmen).

Červeně značená trasa, na kterou se po prohlídce hraničního kamene musíme vrátit, nás po dalších dvou kilometrech plynulého, ale nijak příkrého stoupání dovede po další dvou kilometrech až na vrchol Klínovce. Klínovec (Keilberg) je svou výškou 1244 m n. m. nejen nejvyšším bodem naší dnešní trasy, ale především nejvyšším vrcholem celých Krušných hor (včetně jejich německé části). Současně se také jedná o čtvrtou nejprominentnější horu Česka. Zajímavostí je, že hora postupně vystřídala hned několik názvů – Bartum či Sonnenwirbel (jak je uvedeno na mapě II. vojenského mapování z let 1846 – 1847). Teprve později začal být používán název Keilberg (doslova „Klínová hora“) z nějž teprve v průběhu 20. let 20. století vznikl současný český název hory – Klínovec.   

Plochý, avšak i přesto poměrně výrazný vrchol Klínovce vytvoří výborný rozhledový bod. Ve stínu 80 metrů vysoké železobetonové telekomunikační věže postavené v roce 1967, která tvoří zdaleka viditelnou dominantu Klínovce, se krčí v současnosti (2021) zanedbaná a zpustlá budova horského hotelu s rozhlednou. Její historie se začala psát v roce 1817, kdy zde byla vystavěna první dřevěná vyhlídková věž navštěvovaná zejména lázeňskými hosty z relativně nedalekých Karlových Varů. Původní věž však v roce 1868 shořela, a tak byl roku 1880 založen Jáchymovský krušnohorský spolek, který si dal za cíl vystavět na vrcholu Klínovce novou kamennou rozhlednu. Její stavbu se podařilo dokončit o pouhý rok později, kdy byla slavnostně otevřena a pojmenována na počest tehdy vládnoucího císaře Františka Josefa I. (Franz Joseph Turm). V roce 1893 bylo rozhodnuto o přístavbě hostinské budovy, která měla zajistit možnost ubytování a stravování. O dalších několik let později zde vznikla poštovní stanice a posléze (v roce 1907) i další budova s prostornou halou a kazetovým stropem vyzdobeným znaky krušnohorských měst, v níž se konala výstava řemeslných děl a výrobků, kterou zde osobně zahájil již zmíněný císař František Josef I. Plynule rostoucímu počtu návštěvníků udělala přítrž druhá světová válka a následné omezení přeshraničního styku se sousedním Německem (odkud do té přicházela většina turistů). Budova horského hotelu tak začala postupně chátrat a postupem času dospěla do havarijního stavu, kdy jeden čas dokonce hrozilo, že bude zbourána. V roce 2013 došlo alespoň k opravě a opětovnému zpřístupnění rozhledny, z jejíhož vrcholu lze za dobré dohlednosti kromě okolních krušnohorských vrcholů spatřit i hřebeny Českého a Slavkovského lesa Děčínský Sněžník a údajně i Žižkovský vysílač v Praze (což ale osobně nemůžu potvrdit).

Jednou z nejvýraznějších dominant v okolí je ale nedaleký (4 km) vrchol Fichtelbergu nacházející se již na německé straně hranice. Svou výškou 1214 m n. m. se jedná o druhou nejvyšší horu Krušných hor a historicky také o nejvyšší horu někdejšího „východního Německa“ (Německé demokratické republiky – NDR). Podobně jako na vrcholu Klínovce se i zde nachází tzv. Fichtelberghaus s rozhlednou původně postavený v letech 1888 – 1889 na základě projektu architekta Oskara Puschmana. Již o rok později (1890) zde začala fungovat i meteorologická observatoř. Kvůli velkému zájmu turistů musela být chata v následujících letech hned několikrát přestavěna a rozšířena. V roce 1963 zde však vypukl zničující požár, který kvůli nedostatku vody nebylo možné uhasit a chata tak kompletně lehla popelem. V roce 1965 byla zahájena stavba nové chaty, která byla dokončena o dva roky později. Tato stavba byla v 90. letech stržena a na jejím místě byla postavena třetí (a současná) chata, jejíž podoba více odpovídá vzhledu původního Fichtelberghausu. Od roku 1924 je vrchol Fichtelbergu přístupný z nedalekého Oberwiesenthalu pomocí vůbec nejstarší lanovky v Německu. 

Zatímco někdejší slávu a lesk horského hotelu na Klínovci odvál čas, zdejší svahy se dodnes těší oblibě lyžařů již po více než sto let. V roce 1922 byl na severním úbočí hory vystavěn skokanský můstek, který byl využíván jak skokany z Čech, tak i z nedalekého Německa. Současně s tím zde byly vykácením části lesa vybudovány i první dvě sjezdovky. Slibný rozvoj lyžování (tak jako ostatně mnoho dalších činností) přerušila druhá světová válka. Od roku 1945 až do počátku 60. let se Klínovec nacházel v nepřístupném pásmu vymezeném v souvislosti s těžbou uranové rudy v nedalekém Jáchymově. V roce 1965 byl vrchol Klínovce zpřístupněn sedačkovou lanovkou z Jáchymova, která se svou délkou 2169 m a převýšením 480 m řadí k nejdelším lanovkám v Česku. Původní lanovka byla v roce 2014 nahrazena novou s vyšší přepravní kapacitou. Další tři sedačkové lanovky vedou na vrchol po severním úbočí z Loučné. Společně s nedalekým areálem na Neklidu (s nímž byl Klínovec propojen v roce 2018) a areálem Fichtelberg (s nímž je v zimním období propojen skibusem, avšak plánována byla stavba přeshraniční lanovky spojující oba vrcholy) je Klínovec největším lyžařským areálem v Krušných horách a jedním z největších v celém Česku (najdeme zde například nejdelší sjezdovku v Česku o délce 3400 m).

Výstup na nejvyšší krušnohorský vrchol může být i vrcholem našeho výletu po okolí Božího Daru, avšak máme-li čas a dostatek sil, lze víc než doporučit vydat se ještě o kus dál, neboť této námahy ve výsledku určitě nebudeme litovat. Červená značka, po níž jsme na vrchol Klínovce přišli, začne poměrně strmě sestupovat po severovýchodním úbočí hory a postupně nás dovede k dolní stanici lanovky na okraji Loučné pod Klínovce. Zde nás čeká jeden z nejméně příjemných úseků cesty, neboť dále musíme pokračovat přibližně dva kilometry po silnici, na které bývá za vrcholné sezóny celkem provoz. Takto nás červená turistická značka dovede až na rozcestí Pod Meluzínou, kde najdeme dřevěný turistický přístřešek, v němž si můžeme na chvíli odpočinout, a případně načerpat síly před závěrečnou etapou naší dnešní cesty. Hlavní silnice, po níž jsme sem z Loučné přišli, se zde stáčí směrem doleva, avšak my budeme pokračovat rovně po silnici stoupající sem až z údolí Ohře. Naše další kroky bude nyní řídit zelená značka, která se od červeně značené trasy záhy odděluje a odbočuje směrem doprava. Po dalším přibližně půl kilometru narazíme (po levé straně) na další turistický přístřešek. V tomto místě již musíme zbystřit neboť další postup je orientačně poměrně náročný, neboť odtud již nebudeme pokračovat po oficiálně značené trase. Naopak musíme najít nevýraznou lesní pěšinku začínající přímo za zmíněným přístřeškem. Ovšem pozor – v době mojí první návštěvy zde (2014) byl začátek této pěšinky tak zarostlý mlázím, že prakticky nebyl vidět a člověk, který by nevěděl, že tu cestička je, by zřejmě dál ani nepokračoval. Při druhé návštěvě (2021) již byla pěšinka přeci jen o něco zřetelnější. Jedná se tak o jeden z mnoha případů, který je v Krušných horách poměrně obvyklý, a sice že na ta nejkrásnější místa (zpravidla) oficiální značené cesty nevedou. Zmiňovaná pěšina nejprve sleduje lesní průsek, z nějž následně odbočuje doprava a stoupá řídnoucím lesem mezi balvany a skalisky představujícími tzv. mrazové sruby tvořené metamorfovanou horninou – eklogitem. Na vrcholu nás pak přivítá dřevěná figura Meluzíny znázorněné jako mýtická bytost s hadím tělem místo nohou. 

Svou výškou 1097 m n. m. je Meluzína (Wirbelstein) čtvrtou nejvyšší horou české části Krušných hor (a jednou ze 14 „tisícovek“, které se v tomto pohoří nacházejí). Jak již bylo naznačeno dříve, i když se nachází na dohled majestátního Klínovce, jen opravdu málokdo vystoupí na její vrchol. To je ovšem velká škoda, protože ten, kdo se sem přeci jen vypraví, je (za dobrého počasí…) odměněn jedním z nejkrásnějších výhledů v Krušných horách. Po odlesnění v průběhu 70. a 80. let v důsledku imisí škodlivin z nedalekých uhelných elektráren bylo okolí opět osázeno stromy, nicméně díky poměrně vysoké nadmořské výšce a exponovanému terénu zde dodnes rostou pouze zakrslé smrky a jeřáby.  Právě díky tomu odtud můžeme kromě již několikrát zmíněného Klínovce a Fichtelbergu snadno spatřit například Velký Špičák (965 m n. m.), Jelení horu (994 m n. m.), Mědník (910 m n. m.)…a celou řadu dalších bližších či vzdálenějších vrcholů.