Přebuz – býv. Ritterův důl – Kraslický Špičák – Fišerův pramen – Haar – býv. Břidlová – býv. důl Přebuz – Přebuz (13 km, 3:50 h, ↗ 250 m, ↘ 250 m)
Po absolvování okruhu, který nás provedl po památkách souvisejících s historií zdejšího dobývání cínu, v Přebuzi ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát se ovšem vypravíme na vrchol Kraslického Špičáku, nacházejícího se ve vzdálenosti zhruba 4 kilometry vzdušnou čarou směrem na západ. Z Přebuzi se vydáme po zelené turistické značce. Záhy poté, co mineme poslední stavení, si můžeme vpravo od cesty všimnout opuštěné budovy transformátoru, který byl v minulosti součástí reálu tzv. Ritterova dolu. Hloubení této těžební jámy bylo zahájeno v roce 1909 a pokračovalo až do roku 1914, kdy byly práce zastaveny v souvislosti s vypuknutím první světové války. K obnovení těžby došlo až po zakoupení dolu švýcarskou společností Zinnengewerkschaft Dreikönigszeche v roce 1933, po jejímž podílníkovi byl důl také pojmenován (jeho původní jméno totiž znělo Frühglick). Těžební jáma nakonec dosáhla hloubky 120 metrů, přičemž byla v podzemí propojena s hlavní šachtou Otto, s níž se ale v rámci naší dnešní trasy ještě setkáme. V roce 1939 byla švýcarský firma (více méně pod nátlakem) donucena k odprodání cínových dolů Německé říši. Po válce zde práce pobíhaly až do roku 1958, kdy byly ukončeny. Většina budov zdejšího areály byla v roce 1966 stržena a těžební jáma zasypána.
Zelená značka nás záhy zavede do lesa, kterým pokračujeme další přibližně 4 kilometry, po nichž se ocitneme u odbočky směřující na vrchol Kraslického Špičáku. V tomto ohledu je potřeba říci, že na mapách nese tento vrchol název Špičák, a označení „Kraslický“ je pak používáno především z důvodu jeho odlišení od jiných hor se stejným názvem. S výškou 991 m n. m. je Kraslický Špičák nejvyšším vrcholem v okolí Přebuzi (a současně je i nejvyšší horou celého okresu Sokolov, kam svou polohou spadá). Na jeho vrcholu najdeme malý dřevěný altánek a skalnatý výchoz, na nějž je možné vystoupit po do kamene vytesaných schodů. Od masivního vrcholového kříže se otevírá daleký výhled zejména západním a severním směrem na okolí Bublavy a dále do sousedního Německa. Výhled směrem do Čech je ze samotného vrcholu zakryt stromy, avšak můžeme si jej vychutnat z přístupové cesty, po níž jsme sem přišli. Zde naopak hledíme směrem k severovýchodu podél hlavního hřebene Krušných hor. Za dobré dohlednosti si můžeme všimnout například farmy větrných elektráren u Kryštofových Hamrů či nejvyššího vrcholu celých Krušných hor – Klínovce. Ještě než Kraslický Špičák opustíme, využijeme skutečnosti, že část jeho západního úbočí byla v nedávné minulosti odlesněna, a tak se odtud můžeme rovněž pokochat pěkným výhledem – tentokráte především směrem do Německa. Dominantou tohoto výhledu je především druhý nejvyšší vrchol Saska Auersberg (1018 m n. m.), na němž si můžeme všimnout mohutné radarové věže (která byla v minulosti přezdívána jako „mešita Stasi“).
Krušné hory: Kraslický Špičák (991 m n. m.)
Krušné hory: pohled na Bublavu z Kraslického Špičáku
Jakmile si dostatečně vychutnáme výhledy z různých částí Kraslického Špičáku, sestoupíme zpět na hlavní cestu, po níž pak postupně sestupujeme až k rozcestí Fišerův pramen, jenž je pojmenováno podle nedaleké studánky. Zde zelenou značku opustíme a dále se vydáme po žluté, která nás po třech kilometrech pohodlné chůze dovede nejprve na rozcestí Haar, pojmenovaného podle nedalekého (avšak pro návštěvníky nepřístupného) rašeliniště. Odtud je to již jen kousek do míst, kde v minulosti stávala dnes zaniklá osada Břidlová (Schieferhütten). První zmínka o ní pochází z roku 1584 – tehdy ještě pod názvem „Glasshütte“ související se skutečností, že zde od 16. století fungovala sklářská huť. Ta zanikla ve druhé polovině následujícího století, kdy její tehdejší majitel Jiří Ziegler musel coby luterán v roce 1671 odejít do Saska, a zanechat zde své hospodářství napospas osudu. Později se pokoušel o návrat zpět do Čech s tím, že za navrácení svého původního hospodářství přestoupí na katolickou víru. To se nakonec podařilo jen částečně, protože zdejší vrchnost mezi tím větší část hospodářství pronajali jiným majitelům. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde žilo téměř 200 obyvatel, kteří se živili zejména skromným chovem skotu, výrobou krajek či prací v lese nebo v okolních železárnách (například v Šindelové a Rotavě). Dodejme ještě, že německý název Schieferhütten (tedy „břidličné domky“) souvisí s břidlicí, která se v okolí hojně vyskytovala a byla používána jako stavební materiál. Vesnice zanikla po druhé světové válce, kdy bylo její převážně německy hovořící obyvatelstvo odsunuto do sousedního Německa. Dnes se zde nachází vzrostlý les, a po někdejší vesnici tak nenajdeme prakticky sebemenší památku.
Po dalším přibližně kilometru narazíme na křižovatku, na níž se ze žlutě značené cesty odděluje směrem doleva trasa cyklostezky č. 2229, po níž se také vydáme na další úsek naší dnešní trasy. Záhy dorazíme k rozsáhlé ploše (nacházející se vlevo od cesty), nad níž si můžeme všimnout pozůstatků již dříve zmíněného cínového dolu Přebuz. Ty sice nelákají ani zdaleka tolik zvědavců jako důlní areálu na Rolavě (který jsme navštívili v rámci předchozí trasy), avšak i tak stojí alespoň za krátkou zastávku. Ze všeho nejdříve si můžeme všimnout pozůstatků trafostanice a úpravny rudy. Za tímto areálem se po lesní pěšině můžeme dostat až k železobetonovému skeletu těžní věže související s jámou Otto. Ta byla budována již od 16. století a v provozu vydržela až do roku 1945. Její hloubka údajně dosahovala úrovně 170 – 190 metrů odkud se rozbíhala soustava horizontálních chodeb. Jednou z nich pak byla propojena i s Ritterovou jámou, kterou jsme navštívili na začátku dnešní trasy.
Krušné hory: náprstník červený (Digitalis purpurea)
Krušné hory: důl Přebuz
Po prohlídce areálu bývalého cínového dolu se záhy dostáváme na okraj lesa, odkud je to již jen kousek k prvním domkům na Přebuzi. Cesta nás pak zavede až k Přebuzskému hřbitovu odkud se kolem kostela již rychle dostaneme k místu, kde jsme náš dnešní výlet začínali.
