vodní nádrž Přísečnice – Jelení hora – Výsluňská vyhlídka – Rusová – vodní nádrž Přísečnice (15 km, 4:30 h, ↗ 670 m, ↘ 670 m)
Náš dnešní výlet zahájíme na malém parkovišti nacházejícím se při levobřežním okraji hráze vodní nádrže Přísečnice, přes jejíž korunu se následně vypravíme na druhou stranu. Již z tohoto místa se nám otevírá pohled na hlavní cíl popisované trasy, kterým je vrchol Jelení hory vypínající se přímo před námi. Než se sem však vydáme, povězme si nejprve něco více o přehradě samotné. Její výstavba probíhala v letech 1969 – 1976, přičemž jejím hlavním úkolem bylo především zajišťovat zásobování podkrušnohorských měst (např. Mostu, Chomutova a Loun) pitnou vodou, které byl v důsledku masivního rozvoje průmyslu v této oblasti díky stále rostoucím nárokům nedostatek. Sypaná hráz o výšce 47 metrů vytvořila v údolí potoka Přísečnice přehradní jezero o rozloze 362 hektarů a maximální hloubce 57 metrů, jehož vody zatopily staré hornické město stejného jména (Přísečnice – Pressnitz).
První zmínka o něm pochází z dob vlády krále Jana Lucemburského (1335). Ze stejné doby pak jsou i zprávy o dolování stříbra v okolí, jehož vrchol nastal ve 30. letech 16. století, kdy byla Přisečnice součástí panství rodu Šliků. Stále rostoucí moc a bohatství tohoto šlechtického rodu se nelíbila tehdy vládnoucímu císaři Ferdinandu I., který v roce 1545 městečko i okolní stříbrné doly Šlikům zabavil (hlavní záminkou tohoto kroku byla podpora protestantů v rámci tzv. šmalkaldského spolku) a rok poté jej povýšil na královské horní město. Poloha Přísečnice na staré obchodní cestě vedoucí z Čech do sousedního Saska měla pro rozvoj města výhody, avšak současně způsobovala, že toto místo často sloužilo pro vpád cizích vojsk na české území, na což město zpravidla bolestivě doplácelo. Poprvé jej v roce 1424 vyplenili Němci v rámci tažení proti husitům. Následně bylo město vypleněno v rámci křížové výpravy vyslané do Čech proti „kališnickému králi“ Jiřímu z Poděbrad. O mnoho lépe se městu nevedlo ani v průběhu třicetileté války, kdy tudy hned několikrát procházela švédská vojska. Poprvé se tak stalo v roce 1639. V roce 1641 tudy naopak Švédové ustupovali před silnějším císařským vojskem, přičemž 27.3. zde došlo ke střetu obou armád (známému jako „bitva u Přísečnice“). Císařské vojsko pod vedením Zikmunda Myslíka z Hyršova a Ottavia Piccolominiho zde napadla švédské oddíly generála Banéra. I když Švédové utrpěli značné ztráty, ústup do Saska se jim ve výsledku podařil (bez úplného zničené své armády), a tak je vlastně otázkou, koho lze v této bitvě považovat za vítěze. V následujících letech (1643 a 1644) tudy Švédové podnikli několik výpadů na české území. Naposledy se tak stalo v roce 1648, kdy bylo město opět vyrabováno vojskem generála Torstensona. Válečné události a následující silný rekatolizační tlak způsobil celkový úpadek a úbytek obyvatelstva. Počátek 18. století byl ve znamení obnovení těžby stříbra, která však nakonec neměla dlouhého trvání a zdejší obyvatelé se museli přeorientovat na jiné živobytí. Tím byla, podobně jako ve všech okolních městech a vesnicích, především výroba krajek a textilních výrobků, práce v lese a zemědělství. Zdejší chudá půda a tvrdé horské podmínky však způsobovaly praktiky permanentní nedostatek potravin, který v letech 1842 -1843 vyústil dokonce v hladomor. V průběhu druhé poloviny 19. století zde vzniklo několik menších podniků, mezi kterými byly například pila, mlýny, pivovary či papírna. Ještě v roce 1900 zde žilo přibližně 4000 obyvatel, jejichž počet se však postupem času neustále snižoval. Podle sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 2606 osob, z nichž 2450 se hlásilo k německé národnosti a 100 k české. Není tedy divu, že před druhou světovou válkou zde mělo silnou podporu nacistické hnutí (ve volbách v roce 1938 zde pro Sudetoněmeckou stranu Konráda Henlaina hlasovalo 94.5 % voličů). Po válce a následném odsunu německého obyvatelstva se město nepodařilo zcela dosídlit, a tak počet jeho obyvatel radikálně klesl na řádově 700 osob (v roce 1950). Staletou historii Přísečnice pak zakončila výstavba zdejší přehrady, díky níž bylo město v letech 1973 – 1974 zbouráno a následně zatopeno.
Krušné hory: vodní nádrž Přísečnice
Krušné hory: Jelení hora (994 m n. m.) z hráze Přísečnické nádrže
Po překonání koruny hráze sledujeme modrou turistickou značku, která tudy prochází, a to až k první křižovatce nacházející se v lese na návrší přímo nad přehradou. Zatímco modrá značka zde pokračuje doleva, my se vydáme naopak doprava. Po ujití asi 400 metrů narazíme po levé straně na pěšinu stoupající lesním průsekem přímo vzhůru po úbočí Jelení hory. Cesta zde sice není nijak značena, ale v terénu je jasně patrná a skutečnost, že se tudy dostaneme na vrchol Jelení hory, značí i několik malých dřevěných šipek upevněných na stromy v okolí. Před námi je nyní přibližně 1.5 km stoupání, po němž narazíme na křižovatku se žlutou značkou přicházející sem z opačné strany, než kudy jsme sem přišli. Žlutá značka nás pak také provede posledním úsekem výstupu, na jehož konci konečně staneme na vrcholu Jelení hory.
Jelení hora (Hassberg) je nefelinitový vrchol, který je pozůstatkem někdejší vulkanické aktivity z období třetihor, přičemž je součástí systému, jehož součástí jsou i další vrcholy v okolí – například Velký Špičák. Jelení hora je pak z celého tohoto systému nejvyšší, neboť dosahuje nadmořské výšky 993 metrů. Žlutá značka nás přivede k vrcholovému kříži, avšak to, proč jsme sem vážili cestu, je v tuto chvíli našemu zraku stále ještě ukryto. Stojíme-li totiž u výše zmíněného kříže, rozhodně bychom neřekli, že je vrchol Jelení hory něčím zajímavý, neboť okolí se nachází vzrostlý les, který znemožňuje jakýkoliv výhled do okolí. Stačí se však vypravit některou s mnoha pěšinek vedoucí skrze lesní porost a dostaneme se na okraj skalnaté vrcholové plošiny, z níž se před námi otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů v Krušných horách. Kromě Přísečnické nádrže rozkládající se přímo pod námi můžeme spatřit i celou řadu krušnohorských vrcholů, mezi nimiž nechybí nejvyšší vrcholy české a německé části Krušných hor – Klínovec a Fichtelberg, Meluzína či již zmíněný Velký Špičák.
Krušné hory: Jelení hora (994 m n. m.) – vrchol
Krušné hory: výhled na Přísečnickou nádrž z vrcholu Jelení hory
Jakmile se dostatečně pokocháme zdejšími výsledy, vydáme se zpět po žluté značce, po níž jsme sem dorazili. Žlutě značenou trasu sestupující po jihovýchodním úbočí Jelení hory pak sledujeme i nadále čímž se dostaneme až na rozcestí Výsluňská vyhlídka. Zde žlutá turistická značka končí, a my tak budeme dále pokračovat směrem doprava po červené. Ta nás po dalším klesání vyvede z lesa, a před námi se tak otevírají rozsáhlé horské louky nad Přísečnickou nádrží. Červená značka nás dále dovede do míst, kde se dříve rozkládala obec Rusová (Reischdorf), která stejně jako Přísečnice padla za oběť výstavbě zdejší přehrady. Na tomto místě také musíme červenou značku (okračující dál po silnici směrem na Vejprty) opustit a dále budeme pokračovat po trase cyklostezky č. 23. Ta nás po asfaltové silnici povede podél pravého břehu Přisečnické nádrže až se po přibližně 5 kilometrech dostaneme zpět do míst, kde jsme zahajovali náš výstup na vrchol Jelení hory. Zde se také opět setkáme s modrou turistickou značkou, která nás přes korunu přehradní hráze zavede až na místo, kde jsme náš dnešní výlet začali.
