Opouštíme Seattle a vydáváme se na sever směrem ke kanadským hranicím. Osou naší další cesty se ovšem záhy stává řeka Skagit, jejíž jméno připomíná původní indiánské obyvatele tohoto kraje. Údolí této řeky nás o přibližně dvě hodiny později přivádí na okraj národního parku North Cascades. Jak už sám název napovídá, zahrnuje tento park severní část Kaskádového pohoří. Ta se svým vzhledem poměrně výrazně liší od jižní a střední části „Kaskád“, neboť zatímco ty mají převážně charakter řetězce jednotlivých sopečných kuželů, severní část pohoří představuje spíše jednolitý horský hřeben vytvořený na základě kombinace sopečné a tektonické činnosti. Zdejší sopky byly nejaktivnější v období starších čtvrtohor (pleistocénu) kdy současně vrcholila doba ledová, takže zdejší reliéf je ukázkou kombinace vulkanických a ledovcových procesů. Není tedy divu, že jsou Severní Kaskády považovány za pohoří s jednou z nejsložitějších geologických staveb v Americe. Horské ledovce zde zůstaly zachovány až do současnosti, přičemž z hlediska jejich celková rozlohy je právě tato část Kaskádového pohoří nejvíce zaledněným územím v kontinentálních Spojených státech s výjimkou Aljašky. Zdejších 318 ledovců se však vlivem postupujících klimatických změn neustále zmenšuje a existuje obava, že do budoucna zcela zaniknou. Voda z tajících ledovců napájí četná horská jezera, kterých bychom ve zdejších ledovcových údolích a karech napočítali na 500. Tím, čím zdejší jezera oko návštěvníka zaujmou prakticky na první pohled, je jejich sytě tyrkysová barva, která je dána přítomností tzv. ledovcové moučky – jemného materiálu rozpuštěného ve vodě, jehož částice způsobují rozptyl modrého světla (které je k tomuto jevu nejnáchylnější). Abychom učinili výčet zdejších živlů úplným, vraťme se ještě nakrátko ke zdejším sopkám. Tou nejvýznamnější a současné také nejdominantnější je Mount Baker, jehož zaledněný kužel jsme si mohli dobře prohlédnout při čekání na trajekt v Kingstonu. Svou výškou 3287 m n. m. je Mount Baker pátým nejvyšším vrcholem Kaskádového pohoří. Nachází se však již mimo území národního parku, jehož nejvyšší horou je Goode Mountain (2806 m n. m.). 

Území dnešního národního parku Severní Kaskády bylo po dlouhou dobu opomíjenou prakticky nijak nevyužívanou oblastí. Pravděpodobně prvním evropským průzkumníkem, který do těchto míst zavítal, byl v roce 1811 Alexander Ross, který byl zaměstnán u společnosti Pacific Fur Company. Také v následujících letech se do zdejších hor vydávali v podstatě pouze lovci kožešin, kteří byly v 50. letech 19. století následování hledači zlata postupujícími proti proudu již zmíněné řeky Skagit. Na rozdíl od jiných míst však zdejší naleziště nikdy příliš nevynášela. Přibližně ve stejné době se pak toto území stává po určitou dobu předmětem zájmu v souvislosti s vymezením kanadsko – americké hranice, jejíž průběh byl v roce 1849 stanoven na 49° rovnoběžce. Z tohoto pohledu je mimochodem zajímavé si uvědomit, že veškeré území kontinentálních Spojených států leží jižněji než Česko. Na rozdíl od jiných částí amerického severozápadu zde rovněž neprobíhala ani těžba dřeva, neboť zdejší terén byl příliš členitý a navíc se tato oblast nacházela příliš daleko od tehdejších dopravních cest. To všechno pak mělo za následek, že zdejší příroda zůstávala v pozoruhodně zachovalém stavu, a není proto divu, že záhy po vyhlášení prvních amerických národních parků Yellowestone a Yosemite se začaly ozývat hlasy požadující podobnou ochranu i pro Severní Kaskády. Ne všichni však tuto myšlenku podporovali, protože panoval pocit, že by se tím ztratila možnost budoucího ekonomického využití tohoto území. A tak zde byl národní park vyhlášen teprve v roce 1968.

Hlavní osou procházející napříč pohořím je již zmíněná řeka Skagit podél níž vede i státní silnice 20 (WA 20) označovaná též jako „North Cascades Highway“, která představuje prakticky jedinou možnost jak se sem dostat. Všechny ostatní části parku jsou velmi odlehlé a špatně přístupné. To je také jedním z důvodů proč jsou Severní Kaskády jedním z vůbec nejméně navštěvovaných národních parků Ameriky, což je velká škoda, neboť k vidění je toho zde skutečně hodně. Svou návštěvu zahajujeme v návštěvnickém centru, v jehož okolí si můžeme udělat krátkou procházku pacifickým deštným lesem velmi se podobajícím lesům, které jsme si mohli prohlédnout v rámci své návštěvy národního parku Olympic. Kromě toho se přímo od budovy návštěvnického střediska otevírá průhled na nedaleký vrchol Mount Terror (2448 m n. m.) pokrytý stejnojmenným ledovcem.

Jak již bylo řečeno, oblast Severních Kaskád nebyla dlouhou dobu nijak intenzivně využívána. To se však změnilo v průběhu 20. a 30. let 20. století, kdy zde byl realizován projekt na energetické využití řeky Skagit (Skagit River Hydroelectric Project) v rámci něhož zde byl postupně vybudován systém přehrad, které svém dokončení dokázaly pokrýt až 90 % spotřeby elektřiny v nedalekém Seattlu. Projekt byl iniciován v roce 1917 Jamesem Delmage Rossem, který v té době zastával funkci pověřence pro veřejné osvětlené v rámci společnosti Seattle City Light. Prvním pozůstatkem souvisejícím s tehdejším stavebním úsilím, je městečko Newhalem, která bylo založeno pro pracovníky, kteří se na stavbě zdejších přehrad podíleli. Také dnes je městečko otevřeno pouze pro zaměstnance společností podílejících se na provozu a údržbě přehrad, přičemž nikdo jiný zde bydlet nemůže. Ve městečku samotném toho sice k vidění mnoho zajímavého nenajdeme, avšak prohlédnout si můžeme alespoň starou parní lokomotivu připomínající železniční trať Skagit River Railway, která sem byla zavedena pro dopravu dělníků a materiálu potřebných pro stavbu přehrad.

Jako první byla v letech 1921 – 1924 vybudována přehrada Gorge Dam, jejíhož uvedení do provozu se zúčastnil i tehdejší americký prezident Calvin Coolidge. Gorge Dam je také první ze zdejších přehrad, na níž při cestě proti proudu řeky narazíme. Přehradu samotnou si můžeme prohlédnout z přilehlé vyhlídky, avšak mnohem zajímavějším místem je okolí elektrárny nacházející na konci Newhalemu, tedy asi 3 kilometry směrem po proudu řeky. Kromě toho, že je možné nahlédnout do interiéru elektrárny si můžeme udělat krátkou procházku po zahrádce, kterou si zde pro radost nechal zřídit jeden ze zdejších správců. Zajímavou podívanou pak nabízejí i malé vodopády na potůčku Ladder Creek, který tudy protéká. Mnohem větší vodopád je pak možné vidět nedaleko parkoviště u samotné přehrady.

Jedním z nejatraktivnějších míst, na které v průběhu cesty skrze Severní Kaskády narazíme, je jezero Diablo Lake. Také ono však není dílem přírody nýbrž člověka, neboť k jeho vzniku došlo až zatopením údolí poté, co byla v letech 1927 – 1930 vybudována druhá ze zdejších přehrad Diablo Dam. Ideálním místem pro prohlídku přehradního jezera je vyhlídka Diablo Lake Overlook kde výhledu dominuje nedaleký zasněžený vrchol Colonial Peak (2368 m n. m.). Ještě o něco dále proti proudu se pak nachází třetí, nejmladší a současně i největší ze zdejších přehrad – Ross Dam, pojmenovaná po iniciátorovi celého projektu. Její stavba probíhala v několika etapách v letech 1937 – 1940 a 1949 – 1954, přičemž po svém dokončení za sebou vytvořila 37 kilometrů dlouhé přehradní jezero zasahující až za hranic sousední Kanady.

Zatímco řeka Skagit se stáčí směrem na sever do Kanady, silnice stoupá údolím potoků Ruby Creek a Granite Creek až do sedla Rainy Pass, jenž se nachází ve výšce 1486 m n. m. Odtud se již pěšky vydáváme na krátkou túru jež nás zavede k horskému jezeru Rainy Lake, které je typickou a současně i velmi dobře dostupnou ukázkou ledovcových jezer, kterých bychom v parku nalezli několik stovek. Jezero je situováno v ledovcovém karu rozkládajícím se na severním úbočí hory Rainy Benchmark (2368 m n. m.), které je navíc ozdobeno kaskádou vodopádů dosahující celkové délky okolo 260 metrů.  

Jen o něco málo dál překonáváme průsmyk Washington Pass, který se po dokončení dálnice č. 20 stal hlavním přechodem mezi pobřežní a vnitrozemskou částí státu Washington. Zdejší vyhlídka Washington Pass Overlook nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na okolní horské hřebeny. Tomuto výhledu dominuje zejména špičatá skalní jehla Liberty Bell, vypínající se do výšky téměř 700 metrů nad úroveň průsmyku. Svým tvarem tato hora vzdáleně připomíná třeba jihoamerický Fitz Roy nebo skalní jehly v okolí Chamonix. Na opačnou stranu se pak táhnou hřebeny Kangaroo Ridge a Snagtooth Ridge, jehož nejvyšší vrchol tvoří hora Silver Star Mountain (2670 m n. m.).  

Na úplný závěr ještě dodejme, že v případě plánování návštěvy národního parku North Cascades je nutné bedlivě sledovat zdejší „dálnice“, neboť vzhledem k vysokým úhrnům sněhových srážek a riziku lavin bývá tato jediná dopravní spojnice mezi západním a východním okrajem parku v zimním období (zpravidla od konce listopadu do konce dubna) uzavřena.