Německé pobřeží Baltského moře: geografická charakteristika
- poloha: 54°25′ s.š., 13°22′ v.d. (Rujána); 54°04′ s.š., 13°54′ v.d. (Usedom)
- rozloha: 15 800 km2 (Šlesvicko – Holštýnsko); 23 295 km2 (Meklenbursko – Přední Pomořansko)
- nejvyšší bod: Helpter Berg (179 m n. m.)
- počet obyvatel: 2 253 000 (Šlesvicko – Holštýnsko, 2022), 1 571 000 (Meklenbursko – Přední Pomořansko, 2022)
- hustota osídlení: 187 obyv./km2 (Šlesvicko – Holštýnsko); 68 obyv./km2 (Meklenbursko – Přední Pomořansko)
- hlavní město: Kiel (Šlesvicko – Holštýnsko); Schwerin (Meklenbursko – Přední Pomořansko)
- úřední jazyk: němčina
- měna: Euro (EUR)
- časové pásmo: UTC + 1 (v létě je zaváděn letní čas)
Německé pobřeží Baltského moře, táhnoucí se v délce přibližně 2200 kilometrů od dánských hranic na západě až po hranice s Polskem na východě, je fascinující mozaikou jedinečných přírodních krás a geologických formací. Jeho rozmanitost sahá od strmých křídových útesů a písečných pláží po rozsáhlé laguny a ostrovy, které sem ročně lákají tisíce návštěvníků. Dva největší a nejkrásnější ostrovy – Rujána a Usedom – se staly hlavními cíli naší výpravy. Z hlediska správního členění spadá pobřeží Baltského moře do spolkových zemí Šlesvicko-Holštýnsko (Schleswig-Holstein) a Meklenbursko – Přední Pomořansko (Mecklenburg-Vorpommern). Jeho převážně rovinatý charakter vyplývá z působení kontinentálního ledovce, která se sem rozšířil v průběhu poslední doby ledové. Němými svědky těchto dob jsou četné bludné balvany, které zde zůstaly po opětovném ústupu ledovce a které si zde můžeme prohlédnout dodnes. Dalším charakteristickým rysem zdejší krajiny pak jsou takzvané „Bodden“ a „Haffe“, tedy mělké zálivy a laguny oddělené od otevřeného moře úzkými písečnými kosami nebo řetězcem ostrovů. Tyto vodní plochy, v nichž často dochází k mísení slané mořské vody se sladkou říční vodou, jsou mimořádně důležité pro ekologickou rozmanitost, slouží jako hnízdiště pro vodní ptactvo a jako útočiště pro mnoho druhů ryb. Východní část pobřeží, zejména v Meklenbursku-Předním Pomořansku, je charakteristická svými křídovými útesy, z nichž nejznámější jsou ty na Rujáně. Tyto útesy jsou svědectvím dávných mořských usazenin a dodávají krajině dramatický ráz. Naopak západní část pobřeží, ve Šlesvicku-Holštýnsku, je spíše rovinatá s rozsáhlými wattovými oblastmi, které jsou součástí Světového dědictví UNESCO (Wattové moře). Klima je zde mírné přímořské, s chladnějšími léty a mírnými zimami, ovlivněné Baltským mořem. Pravidelné větry přinášejí s sebou čerstvý mořský vzduch a jsou ideální pro vodní sporty, jako je jachting a windsurfing.
Rujána (Rügen) je s rozlohou 926 km² největším německým ostrovem a geograficky je mimořádně rozmanitá. Nachází se v Meklenbursku-Předním Pomořansku, severovýchodně od Stralsundu, se kterým je spojena mostem a náspem. Topograficky je Rujána charakteristická svými členitými pobřežními liniemi s mnoha zálivy, poloostrovy a mysy. K nejznámějším a vizuálně nejnápadnějším prvkům zde patří zejména křídové útesy Stubenkammer v národním parku Jasmund nacházejícím se na severovýchodě ostrova. Tyto monumentální bílé útesy, které se tyčí až do výšky 118 metrů (Königsstuhl – Královská židle), jsou ikonickým symbolem Rujány a jsou také zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Vnitrozemí Rujány je převážně lesnaté, s mnoha jezery a rašeliništi. Jižní část ostrova je rovinatější a zemědělsky využívaná. Severní a východní pobřeží se pyšní dlouhými písečnými plážemi, které jsou oblíbeným místem pro rekreaci. Ostrov je protkán hustou sítí cyklostezek a turistických tras, které umožňují prozkoumávat jeho různorodou krajinu. Unikátní geografický útvar představuje mys Arkona na severu ostrova, jeden z nejsevernějších bodů Německa, s malebnými majáky a historickými valy. Největším sídlem je zde městečko Bergen auf Rügen s přibližně 13 000 obyvateli, které se nachází takřka přesně uprostřed ostrova. Centrem turistického ruchu je ovšem zejména přístav Sassnitz nacházející se na východním pobřeží Rujány, a to jednak proto, že sem připlouvají četné trajekty z pevniny, avšak současně také pro svou blízkost k již zmíněnému národnímu parku Jasmund, který patří k jedněm z nejnavštěvovanějších míst v celém Německu.
Rujána: přístav v Lohme
Rujána: křídové útesy národního parku Jasmund
Usedom je svou rozlohou 445 km² druhým největším německým ostrovem, avšak jeho východní část již patří Polsku. Nachází při pobřeží Pomořanského zálivu (Pommersche Bucht/Zatoka Pomorska), nedaleko Štětínské laguny (Stettiner Haff/Zalew Szczeciński), přičemž od pevniny je oddělen průlivy Peenestrom a Kaiserfahrt. Ostrov je známý především pro své výjimečně vysoké množství slunečního svitu, což mu vyneslo přezdívku „sluneční ostrov. Stejně jako Rujána byla i ostrov Usedom silně ovlivněn činností pevninského ledovce. Jeho pobřeží je charakteristické širokými a jemnými písečnými plážemi táhnoucími se v délce několika desítek kilometrů, za nimiž se pak často zvedají písečné duny, které přirozeně chrání vnitrozemí ostrova před mořem. Zde tako najdeme nejznámější německá plážová letoviska, mezi něž patří zejména Zinnowitz, Zempin či Kölpinsee. V tomto ohledu je však potřeba připomenout, že i když jsou zdejší pláže sebekrásnější, podmínky, jaké panují například ve Středomořských letoviscích zde očekávat rozhodně nemůžeme, neboť i v letních měsících dosahuje teplota vody v Baltském moři jen kolem 16 °C. Vnitrozemí ostrova je převážně rovinaté, s četnými jezery, jako je například Schmollensee, a rozsáhlými borovými lesy. Tato kombinace lesů a vodních ploch vytváří ideální podmínky pro cykloturistiku a pěší turistiku. Na jihu ostrova se nachází laguna Usedomer Achterwasser, která je domovem pro mnoho druhů ptáků.
Přestože jsou si ostrovy Rujána a Usedom relativně blízké (co do prostorové vzdálenosti), svým charakterem se od sebe poměrně výrazně odlišují, avšak společně představují rozmanitou oblast nabízející širokou škálu přírodních krás představující to nejlepší, co lze na německém pobřeží Baltského moře spatřit.
Německé pobřeží Baltského moře: stručná historie
Německé pobřeží Baltského moře však není jen malebnou krajinou plnou přírodních krás, avšak jedná se i o oblast s bohatou historií, která byla po tisíciletí formována vlivem přítomnosti různých kultur, mocností a politických změn. S trochou nadsázky by se dokonce dalo říci, že se na tomto území do jisté míry propsaly prakticky celé dějiny evropského kontinentu. Nejstarší stopy lidského osídlení zde sahají do doby kamenné, kdy se zde vyskytovaly lovecko-sběračské kultury, které těžily z místních bohatých přírodních zdrojů, z nichž tím nejdůležitějším byla bohatá naleziště pazourku, který v té době byl vůbec nejstrategičtější surovinou (před objevem zpracování kovů se z něj vyráběly kamenné nástroje jako nože, hroty oštěpů, šípů apod.). Později, v době bronzové a železné, se zde začalo rozvíjet rozvíjelo zemědělství a obchod.
V ranném středověku, na přelomu 6. a 7. století, se do těchto míst začali stěhovat slovanské kmeny známé jako „Polabští Slované“, mezi něž patřil k kmen Rujánů, kteří se usadili na ostrově, jenž dnes nese jejich jméno. Zde vybudovali silné knížectví jehož centrum se nacházelo na již zmíněném mysu Arkona, který byl současně i hlavním náboženským centrem pohanského kultu boha Svantovíta. V průběhu 10. století se Polabští Slované stali cílem násilné christianizace ze strany saských panovníků, avšak navzdory tomu si uchovali samostatnost až do 12. století, kdy byla zahájena německá expanze na východ („Ostsiedlung“). Saská knížata ve spolupráci s Dánským královstvím začala usilovat o kontrolu nad touto strategicky důležitou oblastí. V roce 1168 dánský král Valdemar I. dobyl Arkonu, zničil zdejší pohanské svatyně a pokřtil zdejšího knížete Jaromara I. tím byl zahájen proces zahrnutí Rujány a zbytku pobřeží Baltského moře do křesťanské Evropy.
Zinnowitz: pobřeží Baltu u Zinnowitz
Zinnowitz: Seebrücke Zinnowitz
V následujících staletích se na ostrově, stejně jako na pevnině, usazovali němečtí osadníci, což vedlo k postupné germanizaci regionu. Města jako Stralsund a Greifswald, založená ve 13. století, se stala významnými obchodními centry a později členy tzv. Hanzy, mocného obchodního svazu, který dominoval baltskému obchodu. Třicetiletá válka (1618–1648) dramaticky změnila politickou mapu Baltského moře. Po vestfálském míru v roce 1648 přešla většina německého pobřeží Předního Pomořanska, včetně Rujány a západní části Usedomu, pod kontrolu Švédského království. Toto období trvající téměř 170 let zanechalo výraznou stopu v architektuře a správě regionu, přiemž Stralsund se stal jednou z klíčových švédských pevností.
Na počátku 19. století, po napoleonských válkách, ztratilo Švédsko svou pozici v Baltském moři. V roce 1815 přešlo v důsledku Vídeňského kongresu švédské Pomořansko, včetně Rujány a zbývajícího švédského území na pevnině, pod správu Pruského království. Tím se celé německé Baltské pobřeží sjednotilo pod pruskou, a později německou, kontrolou. S příchodem 19. století a rozvojem železnice se pobřeží Baltského moře začalo transformovat na oblíbenou rekreační oblast. Na Rujáně a Usedomu tak vznikaly elegantní přímořské lázně s charakteristickou lázeňskou architekturou. Města jako Binz a Sellin na Rujáně nebo Ahlbeck a Heringsdorf na Usedomu se stala magnetem pro aristokracii a bohaté měšťany, kteří sem jezdili za léčebnými pobyty a odpočinkem.
Peenemünde: letounová střela V-1
Peenemünde: balistická raketa A-4 známá pod označením V-2
Tento trend pokračoval i v první polovině 20. století. Jedním z dodnes dochovaných monumentů té doby je rekreační středisko Prora vybudované v letech 1936 – 1936 organizací „Kraft durch Freude“, které mělo podle plánů nacistických funkcionářů zajistit dovolenou u moře až 20 000 zasloužilým německým dělníkům. Díky svým gigantickým rozměrům (celý areál se táhne v délce 4.5 kilometru) bylo toto letovisko někdy označováno jako Koloss von Prora. Zatímco Rujána měla sloužit k odpočinku německých pracujících, na ostrově Usedom (v Peenemünde) vyrostla v téže době přísně tajná vojenská základna, v níž byly vyvíjeny raketové zbraně známé pod označením V-1 a V-2.
I když druhá světová válka oblast citelně zasáhla, nejvíce se na ni paradoxně podepsala nadcházející studená válka. Po roce 1945 se německé pobřeží Baltského moře stalo součástí Německé demokratické republiky (NDR), jejíž režim mohutně investoval do rozvoje masového turismu pro pracující lid, což vedlo k výstavbě dalších rekreačních středisek a hotelů. Oblast se tak stala „rekreační komorou“ NDR, a dovolené na Rujáně patřila k tomu nejlepšímu, co si lidé z NDR (ale i z dalších zemí) mohli dovolit (vezmeme-li v úvahu praktickou nemožnost vycestovat „na Západ“). Po sjednocení Německa v roce 1990 zažilo pobřeží Baltského moře poměrně významný pád, neboť hlad po do té doby nedostupných destinacích v jižní a západní Evropě způsobily masivní odliv turistů. Turistická infrastruktura z doby socialismu byla rovněž v zanedbaném stavu a teprve značné investice do renovace historických budov a rozvoje turistických zařízení způsobily, že se obě oblasti opět vrátily na výsluní a dnes patří opět k jedněm z nejnavštěvovanějších míst v celém Německu. Zajímavostí je však skutečnost, že v době naší návštěvy (tj. v roce 2024), která se nesla v duchu prudkého (někdy až extrémního) zdražování cen pobytů a služeb, patřila právě Rujána k jedněm z mála míst, kde došlo naopak k poměrně velkému snížení cen, které bylo vysvětlováno stále rostoucí konkurencí rekreačních zařízení v sousedním Polsku, které je odtud coby kamenem dohodil.
