Liparské ostrovy: Salina

Salina (Isola di Salina) se nachází přibližně 13 kilometrů severozápadně od ostrova Lipari, přičemž svou rozlohou 27 km2 se jedná o druhý největší ostrov celého souostroví. Vstupní branou na ostrov je pak přístav Santa Maria di Salina, kam připlouvá většina trajektů spojujících Salinu s ostatními ostrovy. Plavba sem trvá z hlavního města Lipari necelou půl hodinu a z o něco vzdálenějšího ostrova Vulcano pak přibližně 45 minut. Ostrov je sám o sobě tvořen šesticí vyhaslých vulkánů, mezi nimiž dominuje sopka Monte Fossa delle Felci, která je svou výškou 962 m n. m. nejen nevyšším vrcholem Saliny, ale i celého Liparského souostroví. Vrchol této hory je volně přístupný, přičemž možností, jak se na něj dostat je hned několik.

Zřejmě nejvyužívanější trasa začínající v přístavu Santa Maria di Salina nás nejprve provede kolem zdejšího kostelíka Parrocchia Maria Santissima. Za posledními domky městečka pak začneme setrvale stoupat vzhůru po úbočí sopky. Cesta nás po nějaké době nejprve dovede k jeskyním Grotte dei Saraceni které vznikly umělým rozšiřováním původních přírodních prostor v měkkém sopečném tufu. Díky své špatné přístupnosti a dobrému skrytí pod hustou vegetací sloužily tyto jeskyně v 7. století n. l. jako skalní osada vybudovaná místními obyvateli jako úkryt před nájezdy saracénských pirátů. Od jeskyní a jejich okolí je se otevírají zajímavé pohledy na hluboké rokliny zaříznuté do východního úbočí sopky, na nichž si můžeme dobře prohlédnout profil zdejších sopečných hornin. Podle jejich zvrstvení, v němž se střídají vrstvy rezavě zbarveného tufu, bělavé pemzy a tmavě zbarvených výlevných hornin pak můžeme snadno uhodnout, že se hora je dalším typickým příkladem tzv. kompozitní sopky (stratovulkánu).

Před námi je nyní vůbec nejstrmější a tím i nejnamáhavější úsek celého výstupu, během něhož musíme překonat na poměrně krátké vzdálenosti převýšení zhruba 400 výškových metrů. V kombinaci s vysokými teplotami, které jsou zde v letním období běžné, jde skutečně o značně vyčerpávající výstup. Takto nás stezka dovede až k polorozbořené chatě Rifugio Serro Capo ležící přímo na hřebeni vybíhajícím z vrcholových partií sopky směrem k severu. Nejhorší část výstupu zde máme již za sebou, protože i když na vrcholu ještě zdaleka nejsme, další stoupání už bude mnohem méně strmé a tím i méně namáhavé. Zatímco až doposud vedla cesta skrze nízká křoviska, nyní vstupujeme do hustého lesa, vytvářejícího přeci jen příjemnější prostředí. Tyto horské lesní partie (tvořené především kaštany, topoly a borovicemi) jsou chráněny jako vůbec nejstarší přírodní rezervace vyhlášená na Liparských ostrovech v roce 1984. Pozoruhodné jsou také zdejší husté porosty kapradin, po nichž celá hora získala své jméno (felci  = kapradina).

Na samotném vrcholu Monte Fossa delle Felci se pak tyčí vrcholový kříž, avšak tím nejzajímavějším je zcela bez pochyby působivý výhled směrem na západ, jemuž dominuje krásně symetrický kužel nedaleké sopky Monte dei Porri (886 m n. m.), které je od nás oddělena hlubokou roklinou, na jejímž dně se nachází městečko Leni. Na tomto místě pak ještě dodejme, že vulkanická činnost zde probíhala až do období před přibližně 13 000 lety, kdy při jedné z posledních erupcí vznikl polokruhovitý kráter Pollara nacházející se v nejzápadnější části ostrova. Ten však odtud neuvidíme, neboť je ukrytý za již zmíněným kuželem sopky Monte dei Porri. Co zde však spatřit můžeme je dvojice menších ostrovů Filicudi a Aliduci vyrůstající v dálce ze sytě modrých vod Tyrhénského moře. Obejdeme-li vrcholovou část sopky odpovídající umístění hlavního kráteru, otevře se nám záhy výhled také jižním směrem, jemuž dominují zejména ostrov Lipari a o něco vzdálenější Vulcano. Hluboko pod námi si pak na pobřeží můžeme všimnout i městečka Lingua, které bude i naší další zastávkou. Lesy, kterými jsme procházeli v nejvyšších partiích, se postupně opět přemění na typická středomořská křoviska a cestou pak narazíme i husté porosty opuncií. Na tomto místě se pak sluší poznamenat, že projít tento úsek, aniž by se člověk popíchal, je téměř nemožné.

Svahy zdejších sopek jsou po staletí obdělávané, přičemž kromě olivových hájů se zde sklízejí i kapary (kterými je ostrov Salina vyhlášený). Kromě toho se zde však pěstuje i vinná réva, z níž se následně lisuje sladké dezertní víno Malvasia delle Lipari, které má vynikající chuť díky kombinaci příznivých klimatických podmínek a úrodné sopečné půdy. V samotném městečku Lingea toho sice moc zajímavého k vidění není, ale po náročném výstupu (a prakticky stejně náročném sestupu) je víc než vítanou zastávkou k odpočinku a načerpání sil. Cesta zpátky do přístavu Santa Maria di Salina pak vede po pobřežní silnici a vzhledem ke své vzdálenosti čítající přibližně 3 kilometry se dá pohodově zvládnout zhruba za hodinu.

Salina: Chiesa di Santa Marina
Salina: Chiesa di Santa Marina
Salina: úbočí sopky Monte Fossa delle Felci
Salina: úbočí sopky Monte Fossa delle Felci
Salina: Grotte dei Saraceni
Salina: Rifugio Monte Rivi
Salina: kužel sopky Stromboli vyčnívající nad úroveň oblaků
Salina: Monte Fossa delle Felci - nejvyšší vrchol Liparských ostrovů
Salina: výhled na sopku Monte dei Porri
Salina: výhled na městečko Lingua a sousední ostrov Lipari
Salina: Monte Fossa delle Felci
Salina: přístav Lingua
Salina: výhled na ostrov Panarea z pobřeží Saliny
previous arrow
next arrow
 
Salina: Chiesa di Santa Marina
Salina: Chiesa di Santa Marina
Salina: úbočí sopky Monte Fossa delle Felci
Salina: úbočí sopky Monte Fossa delle Felci
Salina: Grotte dei Saraceni
Salina: Rifugio Monte Rivi
Salina: kužel sopky Stromboli vyčnívající nad úroveň oblaků
Salina: Monte Fossa delle Felci - nejvyšší vrchol Liparských ostrovů
Salina: výhled na sopku Monte dei Porri
Salina: výhled na městečko Lingua a sousední ostrov Lipari
Salina: Monte Fossa delle Felci
Salina: přístav Lingua
Salina: výhled na ostrov Panarea z pobřeží Saliny
previous arrow
next arrow