Po prohlídce hlavního města Sicílie se vydáme do poněkud vzdálenějšího okolí Palerma, neboť i ono nabízí celou řadu zajímavých míst, a to jak z hlediska historických památek, tak i přírodních krás. Prvním místem, které zde navštívíme, je městečko Cefalú krčící se ve stínu mohutného 270 metrů vysokého skalního masivu La Rocca, jenž je prakticky nepřehlédnutelné již z velké dálky. Z Palerma je to sem po dálnici přibližně 70 kilometrů směrem na východ.
Historie městečka sahá až do dob starověkého Řecka, neboť se o něm zmiňuje dějepisec Diodóros. Také v římských dobách bylo město zmiňováno geografy a dějepisci (například Strabónem, Pliniem starším či Klaudiem Ptolemaiem). Hlavní a nejdominantnější památkou města je ovšem zdejší katedrála (Duomo di Cefalú), založená z podnětu krále Rogera II. v roce 1131. Stejně jako v Palermu a Monreale je i její interiér bohatě zdoben byzantskými mozaikami. Ve městě se nachází řada dalších kostelů a paláců z období od 13. do 18. století, avšak zajímavým místem je zdejší veřejná prádelna (Lavatoio medioevale) nacházející se v suterénu jednoho z domů, kterým důmyslným systémem protékal potůček, jehož vody byly následně odváděny do nedalekého moře. Po strmé stezce lze vystoupit i na vrchol již zmíněného skaliska La Rocca, kde si můžeme prohlédnout pozůstatky původního opevnění Castello di Cefalú pocházejícího z 9. století. Kromě toho se odtud otevírá překrásný výhled na město i na přilehlý kus pobřeží Tyrhénského moře. O něco níže se pak nacházejí ruiny Dianina chrámu (Tempio di Diana), o němž někteří historikové soudí, že je vůbec nejstarší dochovanou stavbou na celé Sicílii (založen měl být údajně v 5. nebo 4. století před naším letopočtem).
Cefalù: Duomo di Cefalù
Cefalù: Tempio di Diana
Antických památek nalezneme na Sicílii celou řadu, a proto by bylo škoda nějakou z nich nenavštívit. Jednou z nejvýznamnějších je starověké město Segesta nacházející se přibližně 70 kilometrů a hodinu jízdy směrem na západ od Palerma. Jednalo se o hlavní město Elymů, což byl jeden ze tří původních národů obývajících v období mezi 9. a 1. století př. n. l. nejzápadnější cíp ostrova. Předpokládá se, že na Sicílii přišli z Malé Asie a řecký dějepisec Thúkydidés spojoval jejich původ se skupinou Trójanů, kteří po prohrané válce odpluli na Sicílii, kde se následně usadili. Obdobně je tento příběh popsán ve Vergiliově eposu Aeneias. Město bylo postaveno na vrcholu Monte Barbaro (305 m n. m.) a na umělých terasách vybudovaných na jeho úbočí. Proti případným útočníkům bylo dobře chráněno příkrými skalními srázy a v místech, kde svah nebyl tak prudký, byly navíc vybudovány ještě i obranné zdi. Díky své poloze město kontrolovalo velké množství obchodních cest vedoucích mezi severním pobřežím Sicílie a venkovskými oblastmi ve vnitrozemí ostrova. Elymové udržovali spojenecké vztahy s Kartágem a naopak vzdorovali expanzionistickým snahám řeckých kolonií na jihozápadě Sicílie. Proto byla Segesta v roce 397 př. n. l. obléhána vojskem tyrana Dionýsa Syrakuského, o němž si ovšem povíme více později. I přes tyto konflikty však obyvatelé města převzali celou řadu kulturní znaků od řeckých kolonistů. Tím nejvýznamnějším a zdaleka nejviditelnějším je neobvykle dobře zachovaný dórský chrám, založený někdy mezi léty 430 – 420 př. n. l. Jeho stavba však nikdy nebyla dokončena patrně právě z důvodu bojů s řeckými koloniemi (stavba nikdy nebyla zastřešena a sloupům chybí typické „vroubkování“, tzv. píšťaly). Vystoupáme-li až na vrchol již zmíněné hory Monte Barbaro, otevře se před námi nejen překrásný výhled do okolní krajiny, jíž dominuje údolí táhnoucí se odtud až k zálivu Castellamare, avšak prohlédnout si zde můžeme i pozůstatky antického divadla, jehož amfiteátr dosahoval průměru 63 metrů a pojal okolo 3000 diváků. Divadlo je využíváno k představením do současnosti, což je na jednu stranu sice zajímavé, avšak na druhou stranu úpravy s tím spojené narušují kouzlo tohoto místa (bohužel jak ještě uvidíme, úplně stejný problém se týká i všech starověkých divadel na Sicílii).
Segesta: Teatro Greco
Segesta: výhled do sicilské krajiny z řeckého divadla
Segesta: Tempio Dorico
Segesta: Tempio Dorico
Pokud nás už historické památky přestanou bavit, můžeme se vydat i za přírodními krásami, kterých zdejší okolí nabízí víc než dost. Jedním z takových míst je i přírodní park Zingaro (Riserva Naturale dello Zingaro), který je jednou z nejnavštěvovanějších a nejobdivovanějších přírodních oblastí na Sicílii. Rozkládá podél zhruba desetikilometrového úseku pobřeží Tyrhénského moře mezi městečky Scopello (na jihu) a San Vito Lo Capo (na severu). Podíváme-li se na mapu, pak rychle zjistíme, že ačkoliv se obě městečka nacházejí poměrně nedaleko od sebe, jejich jediným spojením je silnice klikaticí se hornatým vnitrozemím v oblouku o délce přes 50 kilometrů. Není tedy divu, že postupem času se objevil nápad postavit novou silnici vedoucí přímo podél pobřeží, čímž by se cesta mezi oběma městečky podstatně zkrátila. Její stavba byla zahájena v roce 1976 vyražením prvního tunelu skrze skalní masiv nedaleko Scopella, avšak záhy se proti ní vzedmula mohutná vlna odporu ze strany místních obyvatel a ochránců přírody, kterým se nakonec podařilo dosáhnout toho, že byla zastavena. Následně zde byla v roce 1981 vyhlášena vůbec nejstarší přírodní rezervace na Sicílii. Zdejší krajinu pokrývají především porosty keřů a nízkých stromků (označovaných souhrnně jako macchia). Ve vyšších polohách se pak nacházejí středomořské xerofylní lesy s porosty cesmínů a korkových dubů, které na Sicílii už prakticky úplně vymizely. Celkově zde bylo popsáno na 700 různých druhů rostlin, z nichž velkou část tvoří endemitní druhy (tedy takové, které se nevyskytují nikde jinde). Zajímavým příkladem místní flóry je žumara nízká (Chamaerops humilis), která je jediným původním druhem palmy na evropském kontinentu, přičemž zajímavostí je, že dokáže jako jediná přežít i teploty pod bodem mrazu (proto se jí někdy říká mrazuvzdorná palma).
národní park Zingaro: rozcestník
národní park Zingaro: Calla della Disa
Většina návštěvníků využívá k návštěvě parku hlavní trasu vedoucí podél pobřeží moře, která má na délku kolem 7 kilometrů. Přestože zde nepřekonáváme žádná výrazné převýšení, dokáže být tato trasa poměrně náročná, protože za horkých letních dní se zde prakticky nikde neschováme před sluníčkem. Pamatovat je potřeba také na to, že o celé cestě není žádná možnost občerstvení. Záhy po projití již zmíněným tunelem, který je dnes jedinou připomínkou někdejšího projektu výstavby silnice, můžeme navštívit muzeum přírody (Museio Naturalistico) seznamující návštěvníky se zdejší faunou a flórou. O něco dále je pak možné sestoupit k první ze zdejších pláží (Calla Capreia), které jsou pro mnohá návštěvníky vůbec největším lákadlem celého parku. Cestou pak podobných pláží potkáme ještě několik (např. Calla della Disa, Calla Berretta a Calla Marinella). Jiným typem zastávky je pak zdejší muzeum tkalcovství (Museo dell’Intreccio), nacházející se v domě, jenž byl poslední rolnickou rodinou obýván až do 60. let 20. století. O něco dále narazíme pod příkrým skalním srázem na jeskyni Grotta dell’Uzzo, která je jedním z nejvýznamnějších prehistorických nalezišť na celé Sicílii. Kromě kostí pravěkých lvů, nosorožců a mamutů zde byly nalezeny i pozůstatky po pravěkých lovcích, kteří jeskyni obývali v době před asi 10 000 lety. V dalším úseku cesta sestoupí zpět k moři, kde nejprve míjí další z překrásných pláží (Calla dell’Uzzo) načež dále pokračuje k muzeu rybářství (Museo delle Attivita Marinare), jenž bylo zřízeno v budově někdejší továrny na zpracování ulovených tuňáků. Zde také celá trasa končí.
