Pod Boubínem – Idina Pila – Amortovka – Boubínské jezírko – Knížecí cesta – Na Křížkách – Boubín – Pod Boubínem – Johnův kámen – Boubínský prales – Boubínské jezírko – Amortovka – Idina Pila – Pod Boubínem (16 km, 5:20, ↗ 610 m, ↘ 610 m)
Dnešní výlet nás zavede do jedné z turisticky nejznámějších a nejatraktivnějších částí Šumavy – Boubínského pralesa. Výchozím místem pro nás bude parkoviště (placené) nacházející se za osadou Zátoň, hned vedle kempu Pod Boubínem. Z parkoviště pokračujeme po asfaltové silničce po zeleně značené trase. Ta nás nejprve dovede na Idinu pilu, která byla založena v roce 1862 Janem Reifem ke zpracování rezonančního dřeva pro výrobu hudebních nástrojů. Pojmenována byla podle manželky knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu Idě (1839 – 1921). Budova původní pily se stala v roce 1992 majetkem Lesů ČR a v roce 1995 prošla rekonstrukcí, kdy zde bylo vybudováno informační středisko Národního parku Šumava. Tomuto účelu slouží budova dodnes. Cesta nás dále dovede na rozcestí Amortovka, kde se naše zeleně značená cesta spojuje s modře značenou trasou (vedoucí ze Zátoně) a obě dvě značky pak souběžně pokračují mírným stoupáním až k Boubínskému jezírku.
Boubínské jezírko (zvané též „Jezírko u pralesa“) nacházející se v nadmořské výšce 925 m bylo vybudováno v roce 1833 pro usnadnění plavby vytěženého dřeva z boubínských lesů na Idinu pilu a dále do sklárny v Lenoře. Tok Kaplického potoka byl proto zpevněn kamennými bloky aby se plavené kmeny v korytě nezachytávali. Potok byl pro plavbu dřeva naposledy využit v roce 1957. Jezírko má rozlohu 0.37 ha a dosahuje maximální hloubky 4 metry. U jeho hráze si je možné pod zbudovanou stříškou prohlédnout torzo kmene tzv. „krále smrků“. Tento mohutný smrk se původně nacházel v jádrové oblasti Boubínského pralesa. Dosahoval výšky 58 metrů a výčetního průměru 160 cm. Strom v roce 1969 uschl a v prosinci 1970 padl při větrné vichřic (stáří tohoto smrku bylo určeno na 440 let). Na tomto místě rovnou dodejme, že po pádu „krále“ získal primát nejvyššího a nejmohutnějšího smrku Boubínského pralesa tzv. „nástupce krále“, který dosahoval výšky 57 metrů a stáří kolem 400 let. V roce 2004 však odumřel po napadení kůrovcem. Boubínské jezírko se pak nachází na samotném okraji jádrové oblasti Boubínského pralesa, přičemž zde začíná přibližně 4 km dlouhý okruh, který je koncipován jako naučná stezka.
Boubínský prales se nachází na jižním a jihovýchodním úbočí masivu Boubína, který zde společně s Basumským hřebenem vytvoří jakýsi přírodní amfiteátr, jímž protéká již zmíněný Kaplický potok. Jedinečnost této lokality spočívá v tom, že se zde nachází původní, tj. člověkem nijak nepřetvořený lesní porost, jaký kdysi pokrýval celou Šumavu. S rostoucí intenzitou těžby dřeva, která dosáhla svého vrcholu počátkem 19. století po zprovoznění šumavských plavebních kanálů, však původní pralesovité porosty mizely po sekyrami a pilami dřevařů doslova před očima. Člověkem, který si jako první uvědomil, že by bylo dobré alespoň některé porosty uchránit před vykácením a zachovat je v původním stavu pro potřeby studia lesních procesů, byl lesmistr schwarzenberského vimperského panství Josef John (1802 – 1871). Od roku 1847 proto provedl řadu výzkumu v do té doby ještě nedotčených lokalitách a právě z jeho iniciativy (a samozřejmě za souhlasu majitele panství knížete Jana Adolfa ze Schwarzenbergu) byla oblast dnešního Boubínského pralesa v roce 1858 vyhlášena přírodní rezervací se zákazem těžby. Tím se Boubínský prales stal třetím nejstarším chráněným územím v Česku (po Žofínském pralese a pralese Hojná Voda v Novohradských horách, které byly za přírodní rezervaci vyhlášeny v roce 1838). Hlavním důvodem, proč bylo území pralesa uchráněno před těžbou, byl především ten, že dřevo potřebné pro provoz skláren v Kubově Huti a Lenoře bylo možné těžit i v jiných, mnohem lépe dostupných oblastech. Původní rozloha pralesa činila 144 ha. Do jeho vývoje ovšem záhy (v roce 1870) zasáhla větrná smršť a následná kůrovcová kalamita, v jejímž důsledku došlo k těžbě i uvnitř rezervace. Nedotčeno tak zůstalo pouze 47 ha plochy, která dodnes tvoří tzv. jádrovou oblast pralesa. Díky tomu je také (mimo jiné) v jádrové oblasti pralesa vyšší zastoupení buku, neboť mimo tuto oblast byl po roce 1870 vysazen běžný kulturní smrkový les (jako na drtivé většině míst na Šumavě). Vzhledem k tomu, že zde již více než 160 člověk do vývoje lesa nijak nezasahoval, tu můžeme dodnes najít stromy, jejichž stáří je odhadováno na 300 – 400 let. Původně byla i jádrová oblast pralesa normálně přístupná pro návštěvníky (cesta vedla např. od Boubínského jezírka až k již zmíněnému králi smrků). Tisíce návštěvníků, kteří tudy procházeli, však narušovali stabilitu kořenového systému stromů a způsobovali erozi půdy. Proto byla v roce 1979 jádrová oblast pralesa oplocena dřevěným plotem, a tak je tomu dodnes. Kolem dokola jádrové oblasti pralesa pak vede již zmíněný okruh s naučnou stezkou. Přestože se do samotného pralesa nepodíváme, mnoho zajímavých věcí můžeme spatřit i pohledem „přes plot“. Jedním z vůbec nejzajímavějších fenoménů jsou takzvané chůdovité kořeny. Mladé semenáčky totiž pro svůj růst nevyužívají pouze zemský povrch, ale často i kmen starých a vyvrácených stromů. V takovém případě se jejich kořeny doslova obepnou kolem padlého kmene tak, aby dosáhly až k půdě, odkud strom čerpá živiny. Postupem času však padlý kmen úplně ztrouchniví a tvar kořenů nového stromu již zůstane zachován.
Od Boubínského jezírka stoupáme po tzv. „Knížecí cestě“ vedoucí podél východního okraje pralesa až k rozcestí, kde se od trasy naučné stezky odděluje modrá značka (která až sem vedla souběžně s naučnou stezkou). Zatímco naučná stezka pokračuje dále proti proudu potoka, my se vydáme po modré značce, která nás po krátkém, leč poměrně prudkém stoupání dovede až na širokou zpevněnou cestu. Ta dále pokračuje téměř po vrstevnici až ke kamennému obelisku Křížová smrč. Název tohoto památníku odkazuje na skutečnost, že v těchto místech dříve rostl třetí největší šumavský smrk. Dosahoval výšky bezmála 58 metrů při průměru kmene 174 cm. Když byl v roce 1895 pokácen (v té době byl již několik let suchý), zjistilo se, že byl 395 let starý. Svůj název získal podle kříže vyřezaného do jeho kmene, který připomínal událost, jenž se zde odehrála v roce 1832, kdy zde byl jedním ze svých kumpánů omylem zastřelen vůdce zdejší lupičské bandy. Památník, který zde můžeme vidět, byl vystavěn v roce 1859. Má tvar trojbokého sloupu vyznačujícího trojmezí tří polesí: Kellne (Včelná), Schattawa (Zátoň) a Müllerschlag (Mlynářovice). V roce 1946 byl sloup stržen, avšak o dva roky později znovu vztyčen. Do původní podoby (včetně německých nápisů) byl obnoven v roce 2000.
Od památníku je to již jen malý kousek k rozcestí „Na Křížkách“, kde se modrá značka prudce láme doleva a společně s červeně značenou trasou (přicházející směrem z Volar) pokračuje nejprve mírným, později příkřejším stoupáním až na samotný vrchol Boubína. Boubín (Kubany, 1362 m n. m.) patří svou výškou k jedněm z nejvyšších vrcholů české části Šumavy. Společně se sousedním Bobíkem (1264 m n.m.) vytvoří charakteristickou siluetu, která je dobře viditelná z velká části Šumavy. České jméno hory – „Bubyn“ je poprvé doloženo v listině datované k roku 1398 (a znamená doslova „Boubův vrch“). Německý název hory (Kubany) pak odkazuje na blízkost Kubovy Hutě (Kubohütten). V roce 2004 byla na vrcholu budována 21 metrů vysoká dřevěná rozhledna otevřená pro návštěvníky v roce 2005. Z její vyhlídkové plošiny se otevírá výhled prakticky na celou Šumavu (dobře je odtud vidět například hraniční hřeben mezi Třístoličníkem a Plechým, Luzný, Poledník a další vrcholy). Na opačnou stranu se pak naskýtá výhled na nedalekou Kleť a do Českobudějovické pánve. Za ideálních podmínek je odtud údajně vidět i nejvyšší vrchol Brd (Tok), který odtud leží 80 km na sever. Směrem na jih je pak údajně možné zahlédnout i vrcholy Alp. Díky své nadmořské výšce je rozhledna na Boubíně údajně nejvýše položenou dřevěnou rozhlednou v Česku.
Z vrcholu Boubína se můžeme v otočit k návratu, avšak pokud máme čas a chuť, můžeme si výlet ještě o něco prodloužit. Pokud se rozhodneme pro tuto variantu, pokračujeme z vrcholu Boubína dál směrem k severu (souběžně tudy vede červená, modrá a žlutá turistická značka) až na rozcestí „Pod Boubínem“. Zde se z hlavní cesty odděluje červeně značená odbočka, která nás po přibližně 800 metrech klesání dovede na místo, kde stojí tzv. Johnův kámen, připomínající již zmíněného iniciátora založení rezervace v Boubínském pralese Josefa Johna. Památník má podobu trojhranného obelisku vyznačující stejně jako památníku na Křížové smrči trojmezí tří polesí: Kellne (Včelná), Schattawa (Zátoň) a Kubohütten (Kubova Huť). Od Johnova kamene se vrátíme zpět na rozcestí „Na Křížkách“. Odtud pak budeme pokračovat téměř po vrstevnici po zeleně značené trase, která nás záhy dovede k tzv. Boubínskému zámečku a dřevěné kapli sv. Huberta. Původní lovecký zámeček zde byl postaven Schwarzenbergy v roce 1902 (kaple zde byla vybudována o tři roky později). Zámeček byl však v roce 1931 rozebrán a přenesen jinam. Na jeho původní podezdívce byla v roce 2000 vybudována současná chata, jejíž terasa slouží jako vyhlídková plošina. Zeleně značená trasa nás postupně dovede zpět k severozápadnímu cípu jádrové oblasti Boubínského pralesa, kde se rovněž znovu napojíme na trasu naučné stezky, kterou jsme předtím opustili. Po tzv. „Lukenské cestě“ pokračujeme směrem k jihu, kde se pak naše trasa prudce lomí a poměrně prudkým klesáním nás zavede zpět do údolí Kaplického potoka k Boubínskému jezírku. Odtud se již vrátíme na parkoviště nad Zátoní po stejné cestě, po které jsme sem přišli.
