Švajglova Lada – Pod Bukovcem – Alpská vyhlídka – Světlá hora – Vlčí kámen – Světlá hora – Švajglova Lada (5.5 km, 1:45 h, ↗ 150 m, ↘ 150 m)
Hlavním cílem našeho dnešního výletu bude památníček připomínající místo, na němž byl zastřelen poslední šumavský vlk. Než se k němu však dostaneme, navštívíme místo, které ačkoliv se nenachází na žádném významném vrcholu, nabízí jeden z nejhezčích šumavských výhledů. Trasa výletu je krátká a navíc překonává jen minimální převýšení, takže jde vlastně o pohodovou a zcela nenáročnou procházku. Výchozím místem pro ni bude dnes již zaniklá osada Švajglova Lada (Schwiegelhaid).
Jejísahá do roku 1756, kdy zde byla založena schwarzenberská myslivna, v jejímž okolí následně vznikla malá osada čítající asi pět chalup. Zatímco osada po druhé světová válce v důsledku vysídlení německého obyvatelstva postupně zanikla, zdejší myslivnu můžeme spatřit dodnes. Zaparkovat auto zde můžeme při turistickém rozcestníku s malým altánkem. Odtud se nejprve vydáme po červeně značené trase směrem k nedalekému vrchu Bukovec. Po přibližně 600 metrech však z lesní silnice odbočíme směrem doleva na odbočku, jenž nás zakrátko dovede na horní okraj louky táhnoucí se nad silnicí, po níž jsme sem přijeli. Z nejzazšího cípu této louky se otevírá daleký rozhled směrem k jihu a jihovýchodu. Spatřit zde můžeme například tzv. Trojmezenský hřeben tvořící nejvyšší partie české části Šumavy. Toto místo nám však může nabídnout mnohem víc než jen pohled na okolní šumavské vrcholy, neboť pokud máme štěstí, můžeme odtud za dobrých podmínek spatřit i vrcholky Alp. Konkrétně se jedná o masiv Totes Gebirge a jeho nejvyšší vrchol Grosser Priel nacházející se ve vzdálenosti 145 kilometrů. Díky tomu je toto místo odedávna známo jako „Alpská vyhlídka“.
K tomuto tématu si dovolím udělat krátkou odbočku. U mnoha lidí panuje představa, že pokud venku panuje slunečné počasí a obloha bez mráčku, nastávají ideální podmínky pro daleké výhledy do krajiny. Tato představa je však ve skutečnosti často mylná a poté, co se vyškrábeme na vrchol rozhledny, často zjistíme, že se kolem dokola rozkládá mlhavý zákal, která nám znemožňuje vidět dále než takových 20 kilometrů. Dohlednost totiž závisí primárně na obsahu vodní páry v přízemních vrstvách atmosféry, přičemž čím je vyšší, tím je dohlednost menší. Proto (možná pro někoho poněkud paradoxně) nejhorší dohlednost bývá v teplých letních dnech, kdy dochází k intenzivnímu vypařování vody z povrchu, jenž způsobuje vysoký obsah vodní páry ve vzduchu. Naopak dobré podmínky nastávají zpravidla v zimě – ideálně za kombinace vysokého tlaku a nízké teploty vzduchu. V takových případech je možné dohlédnout i do vzdálenosti kolem 200 kilometrů.
Poté, co se do sytosti pokocháme pohledem na vzdálené alpské vrcholky (či v případě horších podmínek alespoň na okolní šumavské hřebeny) se vrátíme zpět k rozcestníku na Švajglových Ladech, odkud budeme tentokrát pokračovat opačným směrem. Cesta nás vede stoupáním po úbočí Světlé hory, kde také po přibližně 1.5 kilometru narazíme na stejnojmenný rozcestník. Cesta dále sestupuje do údolí k prameni Volyňky, odkud pak pokračuje až do Kubovy Hutě. My však v tomto místě hlavní cestu opustíme a vydáme se po značené odbočce, jenž nás po dalších přibližně 500 metrech přivede k malému památníčku označujícímu místo, kde byl 2. prosince 1874 zastřelen poslední šumavský vlk. Tento pomníček je proto všeobecně znám jako „Vlčí kámen“ nebo též „Poslední vlk“. Průběh tohoto honu je popsán v knize lesníka a autora mnoha děl o lesnictví a myslivosti Jana Evangelisty Chadta-Ševětínského (1860 – 1925) z nedaleké Zátoně. Mužem, který posaldního šumavského vlka zastřelil, byl schwarzenberský knížecí stavitel Jan Šebík z Vimperka (1830 – 1895), jehož dílem je například známý kostel sv. Štěpána v Kvildě. Zastřelený vlk byl později vycpán a následně vystaven na loveckém zámečku Ohrada nedaleko Hluboké nad Vltavou, kde si jej můžeme prohlédnout dodnes současně se zbraní, kterou byl zastřelen.
Vlci se na Šumavě nějakou dobu vyskytovali i v pozdějších letech, ale jednalo se již pouze o kusy, které sem dočasně zaběhly ze sousedního Bavorska. Teprve po více než 100 letech se vlci na Šumavu vrátili natrvalo (poprvé byla přítomnost vlka potvrzena pomocí fotopastí v oblasti Lipenska v roce 2015).
