Brennes – Kleiner Arber See – Grosser Arber – Grosser Arber See – Brennes (17 km, 6:10 h, ↗ 800 m, ↘ 800 m)
V minulém díle našeho společného šumavského výletování jsme se dostali až na vrchol Ostrého, ležícího na samé hranici mezi Českem a Německem. Hřeben Královského hvozdu, ke kterému Ostrý náleží, sice vytváří hranici mezi dvěma státy, ale Šumava zde pochopitelně nekončí, a by byla škoda její německou část opomíjet. Náš dnešní výlet nás tak zavede na skok k našim sousedům a to na vrchol vůbec nejvyššího šumavského vrcholu – Velkého Javoru.
Hranici do Německa překročíme na hraničním přechodu v Alžbětíně (Elisenthal), který je místní částí Železné Rudy. Kromě hlavního silničního tahu do Německa tudy prochází i železnice. Pokud máme čas, pak určitě stojí za zastávku místní nádraží, neboť státní hranice zde prochází samým středem nádražní budovy. Ihned za hranicí pak leží bavorská obec Bayerish Eisenstein (Bavorská Železná Ruda). Hlavní silnice, po které jsme přijeli, by pak pokračovala dál rovně a dovedla by nás až k Velkému Javorskému jezeru. My však hned (odbočka je skutečně jen asi 100 metrů za hraniční čárou) za hranicí odbočíme prudce doprava na tzv. Brennesstrasse. Silnice stoupá v klikatých serpentinách vzhůru a po 7 kilometrech nás dovede do malé osady Brennes. Zde již musíme auto zanechat, neboť dál budeme pokračovat pěšky. Parkovat se dá podél silnice, která by nás dále dovedla až k lanovce, jenž je součástí místního lyžařského střediska (lanovka vedoucí na vrchol Velkého Javoru je ale v provozu i v létě). Protože jsou zdejší plochy evidentně dimenzovány na zimní návaly lyžařů, v letní sezóně zde opravdu není třeba mít o parkovací místo strach. Parkování je zde ovšem zpoplatněno (jsou parkovací automaty), ale cena je vcelku solidní (3 Eura/den).
Od křižovatky se vydáme po značené cestě směrem na osadu Mooshütte a Malé Javorské jezero (Kleiner Arber See). Přestože je naším cílem vrchol nejvyšší šumavské hory, v této části cesty paradoxně poměrně výrazně klesáme. Hned jakmile projdeme kolem posledních budov v Brenessu si můžeme u cesty povšimnout jedné z typických šumavských zajímavostí – tzv. umrlčích prken. Za normálních podmínek byl nebožtík ukládán do hrobu záhy po svém skonu. V zimním období, kdy byla krajina zasypaná velkým množstvím sněhu a půda byla mrazem ztvrdlá na kámen, to ale nešlo tak snadno. Tělo zemřelého proto bylo položeno na hladké prkno, a takto bylo uloženo do studené komory případně do sklepa, kde zůstalo až do doby, než jen bude možné pohřbít (tedy do jara). Po pohřbu bylo na prkno vyřezáno nebožtíkovo jméno, datum narození a datum úmrtí a případně i krátký popis jeho života (jaký byl a jak zemřel). Takto vyzdobené prkno se pak zarazilo do země buď u cesty vedoucí k domu, v němž zemřelý bydlel, případně v blízkosti křížku nebo kaple.
Cesta nás mezi tím dovedla až do malé osady Mooshütte, odkud se otevírají překrásná výhledy na hraniční hřeben Královského hvozdu, přičemž zejména zde vyniká typická silueta Ostrého se svými dvěma vrcholy. Po dalším přibližně kilometru již přicházíme na břeh Malého Javorského jezera (Kleiner Arber See). Malé Javorské jezero je jedním ze dvou jezer nacházejících se v okolí Velkého Javoru. Svou nadmořskou výškou 918 metrů jde o vůbec nejníže položené šumavské jezero, které je ovšem návštěvníkům mnohem méně známé než o něco větší Velké Javorské jezero (k němuž vede silnice). Svou rozlohou 6.36 ha zaujímá mezi všemi šumavskými jezery 5. místo. Původně však byla plocha jezera výrazně menší (pouze 2.9 ha). Teprve v roce 1885 byla hráz jezera zpevněna a uměle zvýšena tak, aby se voda z jezera dala využívat pro plavení dřeva vytěženého v okolních lesích. Hladina tak stoupla, díky čemuž dnes jezero dosahuje maximální hloubky 12 metrů. Podobně jako například na našem jezeře Laka se i zde nacházejí tři velké plovoucí rašelinné ostrůvky (největší z nich má rozlohu kolem 4500 m2), které vznikly sesouváním materiálu z okolních svahů jako následku zvýšení hladiny jezera. Tento proces „zazemňování“ však postupně vede k zániku jezer. Jezero je pak možné obejít po vyhlídkové trase kolem dokola a tuto procházku lze jen doporučit. Na západním břehu jezera stojí hostinec Seehütte, který lze využít pro případné občerstvení. To je možné pouze doporučit (ať už ve zmíněném hostinci či případně z vlastních zásob), neboť další úsek představuje nejnáročnější část našeho dnešního výletu.
Od hráze jezera pokračujeme po červeně značené trase (Lo 3) směrem na vrchol Velkého Javoru. Ačkoliv má úsek délku jen 4.5 km, překonává převýšení 525 metrů, a jeho překonání tak reálně trvá více než dvě hodiny. Jak již bylo řečeno na samotném úvodu dnešního příspěvku, je Velký Javor (Grosser Arber) se svou nadmořskou výškou 1456 m n. m. nejvyšším vrcholem Šumavy. Díky tomu je někdy přezdíván jako „Král Bavorského lesa“. Hora je poprvé písemně zaznamenána spise z roku 1279 – tehdy ještě pod názvem „Adwich“. Současné jméno hory (Arber) je poprvé uváděno v roce 1740. Území v okolí Velkého Javoru bylo po staletí předmětem sporu mezi Čechy a Němci, neboť od doby vlády Jana Lucemburského patřilo střídavě k Českému království nebo k Bavorskému knížectví. K definitivnímu vymezení hranice došlo až za vlády Marie Terezie smlouvou z roku 1764, kdy území definitivně připadlo Bavorsku.
Vrcholová část Velkého Javoru má charakter poměrně rozsáhlé plošiny pokryté vřesovištěm a porosty borůvčí, které zejména na podzim zbarví celé okolí do nádherné palety nejrůznějších barev. Z hlediska flóry je vrchol Velkého Javoru velmi specifický, neboť se svými podmínkami blíží vysokohorskému charakteru (jako jediný vrchol celé Šumavy). Teplota vzduchu zde klesá pod bod mrazu průměrně 160 dní v roce, přičemž sněhová pokrývka se zde udrží průměrně 150 dní. Průměrné srážkové úhrny zde dosahují 1950 mm, z nichž přibližně 40 % tvoří sníh. Z vrcholové plošiny pak vystupují čtyři výrazné skalnaté výchozy. Kromě hlavního vrcholu, který od roku 1913 zdobí vrcholový kříž, jsou to ještě skály označovaná jako Bodenmaiser Riegel, Kleiner Seeriegel a Grossersee Riegel. Z první jmenované skály (Bodenmaiser Riegel) se otevírá daleký výhled směrem na jih a za hezkého počasí jsou odtud údajně viditelné vrcholky Rakouských a Bavorských Alp. Vyhlídka pod vrcholem Kleiner Seeriegel naopak naskýtá pohled na masiv sousedního Malého Javoru (Kleiner Arber, 1384 m n. m.), a zejména pak na Malé Javorské Jezero, které si odtud můžeme prohlédnout doslova z ptačí perspektivy. Z hlavního vrchole se pak otevírá pohled na hraniční hřeben Královského hvozdu od Ostrého přes Svaroh a Jezerní horu až k Železné Rudě (která je odtud asi 5 km daleko vzdušnou čarou), a dále pak přes Debrník, Ždánidla a Poledník až k Velkému Roklanu. Ještě dále pak lze bezpečně poznat i typickou siluetu Luzného. Vyhlídka Grosser Seeriegel pak nabízí částečný výhled na Velké Javorské jezero. Pod touto vyhlídkou lze pak nalézt i malou kapli sv. Bartoloměje, která zde byla postavena v roce 1806 majitelem nedalekých skláren baronem Hafenbrändlem. Také zde si je možné prohlédnout několik bohatě vyřezávaných umrlčích prken.
Nedaleko hlavního vrcholu se tyčí dvojice kopulí, které zde byly vybudovány v roce 1983 jako součást systému pro monitoring vzdušného prostoru nad tzv. Východním blokem (a především nad Československem). Šlo tak o obdobu zařízení, která byla vybudována například na nedalekém Poledníku a dalších vrcholem (Čerchov, Velký Zvon, Havran, Dyleň…). V roce 1996 bylo zařízení modernizováno a dnes je součástí ochrany vzdušného prostoru NATO. Kromě toho se zde nacházejí komunikační zařízení a meteorologická stanice. Současně však dodejme, že vůbec první radarová stanice zde byla postavena již v dobách druhé světové války. Vedle Ostrého, Roklanu a Luzného je tak Velký Javor další Šumavskou horou, jejíž silueta je naprosto nezaměnitelná.
Na východním svahu hory se asi 60 metrů pod vrcholem nachází horská chata Arberschutzhaus, v jejíž blízkosti leží i horní stanice již dříve zmíněné lanovky. Na chatě je možné se občerstvit před dalším úsekem cesty. Dodejme ještě, že vůbec první chata byla ve vrcholové části postavena už v roce 1885 z iniciativy spolku Waldverein. Tato původní chata však stála na poněkud jiném místě.
Od chaty Arberschutzhaus prudce sestupujeme lesní cestou vinoucí se po východním úbočí hory až k Velkému Javorskému jezeru. I když jdeme v tomto případě z kopce, je sestup poměrně namáhavý, neboť na vzdálenosti zhruba 3 kilometrů překonáváme převýšení 430 výškových metrů. Velké Javorské jezero (Grosser Arber See) leží v nadmořské výšce 934, a je tak druhým nejníže položeným jezerem na Šumavě. Svou rozlohou 7.2 ha zaujímá mezi šumavskými jezery 4. příčku (po Černém, Čertovu a Plešném jezeře). Maximální hloubka jezera činí 16 metrů. Mohutný ledovcový kar, ve kterém se jezero nachází, se rozkládá na jihozápadním úbočí Velkého Javoru (tedy přesně na opačné straně než kar Malého Javorského jezera) a je zakončen impozantní 320 metrů vysokou jezerní stěnou (Arberseewand). Jezero a jeho okolí (zahrnující jezerní stěnu i vrcholovou část Velkého Javoru) je chráněno v rámci přírodní rezervace Grosser Arber und Arberseewand (zkráceně označované jako „Arberland“), která zde byla vyhlášena v roce 1939. Jak již bylo řečeno dříve, lze se přímo k jezeru dostat i autem (je zde i velké parkoviště). Prohlídku jezera lze přirozeně zahájit u budovy hostince Arberseehaus, která zde byla postavena v roce 1904 z iniciativy knížecího rodu Hohenzollernů. Kromě občerstvení a nezbytných suvenýrů si zde lze půjčit i šlapadlo. Nejde přitom o žádný moderní výstřelek, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože tradice výletů na malých lodičkách zde má více jak stoletou tradici. Původní veslice byly nahrazeny šlapadly zejména proto, aby nedocházelo k poškozování porostů leknínů, kterými je Velké Javorské jezero typické. Nemáme-li chuť se projet po hladině jezera, můžeme jezero alespoň celé kolem dokola obejít (což zabere přibližně hodinu času). Kromě krásných výhledů na jezero si zde lze v okolním lese všimnout známek toho, že zde žijí (kromě mnoha jiných zvířat) bobři.
Návštěvou Velkého Javorského jezera se uzavírá výčet zajímavých míst, navštívených v rámci dnešního výletu. Před námi je bohužel nejotravnější část celé trasy, která nás dovede zpět do sedla Brennes. V tomto případě máme na výběr ze dvou možností. První z nich znamená absolvovat celou cestu (5 km) po silnici (jde se po asfaltu a kolem jezdí auta). Druhou možností je vystoupat o kus zpět nad jezero (po cestě po které jsme sem přišli z vrcholu Velkého Javoru) a dále pokračovat po červeně značené cestě, které vede prakticky souběžně se silnicí. Tato varianta je pak v porovnání se silnicí asi o kilometr delší, ale na chůzi příjemnější.
