Svatý Tomáš – Vítkův kámen a zpět (0.8 km, 0:30, ↗ 50 m, ↘ 50 m)
Dnešní výlet nás zavede k nejvýše položenému hradu v Česku nacházející se v nadmořské výšce 1035 m. Hrad Vítkův kámen leží na pravém břehu Lipenské nádrže přímo nad osadou Svatý Tomáš. Dostat se sem můžeme autem z Frymburka za pomoci přívozu do Frýdavy, nebo objížďkou přes hráz Lipenské přehrady. Druhá varianta je sice podstatně delší (pojedeme-li například z Horní Plané, pak počítejme se zajížďkou dobrých 40 km), avšak zase nejsme omezeni jízdním řádem přívozu. Z Frýdavy pokračujeme vzhůru do kopce směrem na Pasečnou, avšak ještě před ní odbočíme směrem doleva po tzv. „Svatotomášské cestě“ vedoucí do již zmíněné osady Svatý Tomáš. Cesta je velmi úzká a současně zhusta využívána cyklisty i pěšími turisty, a tak je tu dobré dávat dobrý pozor (cesta je tak úzká, že protijedoucí auta se mohou vyhnout jen na určitých rozšířených místech). Zaparkovat pak můžeme na jednou ze dvou parkovišť přímo ve Svatém Tomáši (buď u zdejšího kostela, nebo o kousek dál za stánkem s občerstvením). Vítkům kámen se nachází na kopci přímo před námi.
Osada Svatý Tomáš (Sankt Thomas) vznikla v okolí místního gotického kostelíka, který zde byl postaven záhy po založení hradu (tedy v průběhu 13. století, snad v roce 1252). Původní kostel, či spíše kaple, byla v roce 1348 nahrazena větší (současnou) stavbou, která byla v letech 1510 – 1517 dále přestavována. Uvnitř kostela se nacházel obraz sv. Tomáše, kterému věřící přisuzovali zázračné schopnosti. Proto sem po staletí mířily pravidelné poutě a procesí. Jejich tradici ukončila až reforma císaře Josefa II. který zdejší poutní místo zrušil. Obnoveny byly až v roce 1856. Dva roky nato se pak kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu stal partonem místního kostela a na svoje náklady zahájil jeho rekonstrukci, která byla zavrčena v letech 1874 – 1875 novogotickou přestavbou kostela. Vlastní osada, která vznikla v okolí kostela, je poprvé připomínána v roce 1522. Její obyvatelé se živili prací v lese či na drobných kamenitých políčkách. Před první světovou válkou tu stálo 29 domů a žilo zde kolem 200 obyvatel, z nichž se naprostá většina hlásila k německé národnosti (v roce 1921 zde žilo 153 Němců a 5 Čechů). V osadě fungovaly tři hostince a nacházela se zde i schwarzenberská myslivna, která zde byla založena v roce 1722. Původní budova byla roku 1766 zbourána a nahrazena modernější stavbou, která pak byla v letech 1868 – 1870 přestavěna ve švýcarském stylu. Myslivna sloužila jako místo pobytu majitele panství a jeho hostů při honech pořádaných v okolních lesích. Kromě toho zde sídlil i lesní personál. Do vývoje osady krušně zasáhl konec druhé světové války, kdy byla osada, stejně jako mnoho okolních vsí v okolí, vysídlen a od roku 1948 se nacházel v nepřístupném pohraničním pásmu. V letech 1956 – 1958 byla většina zdejších budov zbourána. Myslivna byla rodu Schwarzenbergů znárodněna a převedena do správy státních lesů, což vedlo k jejímu postupnímu zchátrání. Také kostel nebyl zbořen, ale sloužil určitou dobu jako skladiště sena a stáj. Nedaleko pak vyrostl areál kasáren k ubytování vojáků sloužících na protiletecké pozorovatelně, vybudované koncem 70. let na věži nedalekého hradu. Po roce 1990 byla celé oblast opět zpřístupněna a následně začaly i opravy toho, co z původní osady zbylo. Kostel byl opraven v letech 1991 – 1997 z iniciativy bývalých německých rodáků. Také již značně zchátralá myslivna se dočkala záchrany a v letech 2003 – 2005 byla přestavěna na moderní horský hotel. Opusťme teď již ale osadu Svatý Tomáš, a vydejme si již k cíli našeho výletu – na hrad Vítkův kámen, k němuž to máme asi 300 metrů do kopce po červené turistické značce.
Hrad Vítkův kámen (Wittigstein) byl pravděpodobně založen mezi roky 1220 a 1227 pravděpodobně Vítkem z Načeradce z krumlovské větve rodu Vítkovců. Hrad dále sloužil jako pohraniční opevnění a správní středisko, neboť v jeho blízkosti probíhala další z větší středověké solné stezky (přicházející do Čech z Podunají). V roce 1302 hrad přešel do vlastnictví rodu Rožmberků (konkrétně Jindřicha z Rožmberka), kteří zde v roce 1394 krátce věznili krále Václava IV (důvodem tohoto kroku byla nespokojenost šlechty se správou země). Rožmberkové hrad vlastnili (s krátkou přestávkou v období husitských válek) do roku 1602, kdy jej poslední Rožmberk – Petr Vok – prodal císaři Rudolfovi II. kvůli umoření svých dluhů. V držení Habsburků hrad vydržel do roku 1622, kdy jej od císaře Ferdinanda II. získal rod Eggenbergů. Po nich hrad zdědili v roce 1719 Schwarzenbergové. V polovině 18. století hrad vyhořel a již nebyl opraven, neboť Schwarzenberkové si namísto toho postavili ve Svatém Tomáši malý lovecký zámeček. V té době také romantická zřícenina poskytla inspiraci moha umělcům jakými byli například Adolf Heyduk („Pod Vítkovým kamenem“) či rodák z nedaleké Horní Plané Adalbert Stifter (který sem zasadil děj svého stěžejního románu „Witting“). V roce 1871 navštívil hradní zříceninu korunní princ Rudolf (syn císaře Františka Josefa I.). V souvislosti s touto návštěvou byla zřícenina upravena a na věži byla postavena vyhlídková terasa. Zakonzervovaná hradní zřícenina sloužila jako rozhledna i za doby první republiky. Po roce 1948 se celý pravý břeh Vltavy stal součástí nepřístupného pohraničního pásma. V 70. letech byla na hradní věži vybudována vidová hláska protivzdušné obrany státu (PVOS). Od roku 1998 je hrad v péči občanského sdružení Vítkův kámen, které jen postupně zrekonstruovalo a zabezpečilo, takže v roce 2005 mohla být zřícenina zpřístupněna návštěvníkům. Jádrem hradu je velká obytná věž (tzv. donjon) z jejíhož vrcholu se otevírají daleké výhledy do okolní krajiny. Kromě téměř celé Lipenské přehrady a šumavských vrcholů (dobře je odtud vidět například hraniční hřeben mezi Třístoličníkem a Smrčinou nebo masiv Boubína) odtud lze spatřit i Novohradské hory a za ideálních podmínek i Alpy (především masiv Dachsteinu a pohoří Totes Gebirge).
Po návštěvě hradu se pak můžeme vrátit stejnou cesto, kterou jsme sem přišli, avšak pokud máme ještě čas a chuť, můžeme si samozřejmě výlet prodloužit o procházku po okolních lesích.
