Když se řekne „dovolená u moře“, většině z nás se vybaví sluncem zalité pláže ve Španělsku, Řecku nebo Itálii. Jen málokoho ale napadne spojit si tento pojem s pobřežím Baltského moře. Přitom právě Balt býval v nedávné minulosti jednou z mála dostupných přímořských destinací pro obyvatele tzv. východního bloku – často dokonce tou jedinou. Ačkoliv místní klima zaostává za teplotami Středomoří, slunce si zde užijete až překvapivě dost. Baltské pobřeží má totiž nejvyšší počet slunečných dní v celém Německu, a platí to i pro přilehlé oblasti Polska.
Jedním z nejvýznamnějších rekreačních míst bývalého východního Německa je ostrov Usedom (polsky Uznam), kam se z Berlína dostaneme pohodlně po dálnicích A11 a A20 zhruba za tři hodiny. Ze severu ostrov uzavírá Štětínský záliv s ústím řeky Odry, která se do Baltu vlévá průlivem Świna u města Świnoujście (německy Swinemünde). Právě tudy dnes prochází německo-polská hranice, i když až do roku 1945 patřil celý ostrov Německu. S rozlohou 445 km² je Usedom po Rujáně druhým největším německým ostrovem. Od pevniny ho odděluje úžina Peenestrom, přes kterou vede moderní zvedací most. Stavěl se v letech 1994 – 1996 a díky svému technickému řešení i výraznému modrému nátěru si vysloužil přezdívku „Modrý zázrak“. První plány na přemostění Peenestromu ale vznikly už ve 20. letech 20. století, kdy původní přívoz přestával zvládat rostoucí dopravní nápor. První most byl postaven v letech 1933 – 1934, ale koncem dubna 1945 jej při ústupu zničila německá armáda. Obnova trvala pět let, ovšem kvůli stále rostoucímu provozu a zhoršujícímu se stavu byl nakonec most nahrazen současnou konstrukcí.
Zinnowitz: pobřeží Baltu u Zinnowitz
Zinnowitz: Seebrücke Zinnowitz
Zinnowitz: Zinnowitzer Strand
Zinnowitz: pobřeží Baltu u Zinnowitz
Už od poloviny 19. století patří Usedom mezi nejvyhledávanější baltská letoviska. Před druhou světovou válkou byl oblíbeným cílem německé smetánky, neboť dovolit si zde letní byt mohl jen málokdo. Po válce se ostrov stal hlavní rekreační oblastí v rámci závodní rekreace východoněmeckého odborového svazu, obdoby našeho ROH. Jedním z nejnavštěvovanějších letovisek na ostrově je Zinnowitz – další zastávka naší cesty. Hlavním lákadlem je zdejší 42 kilometrů dlouhá písečná pláž táhnoucí se podél severního pobřeží ostrova. Neodmyslitelnou součástí zdejší plážové scenérie jsou tzv. Strandkörbe – typická plážová lehátka připomínající malé budky. Jsou chráněna půlkruhovou zábranou, která poskytuje úkryt před větrem, sluncem i pískem. Jejich „duchovním otcem“ byl Wilhelm Bartelmann, košíkář z Rostocku, který první kus údajně vyrobil na konci 19. století pro ženu trpící revmatismem, která si ale i přesto chtěla užít dovolenou u moře. Jeho vynález se rychle rozšířil a dnes jsou Strandkörbe neodmyslitelnou součástí německé plážové kultury. Zinnowitz ale zaujme i jinak – například 315 metrů dlouhým molem (Seebrücke Zinnowitz), na jehož konci se nachází unikátní podmořská gondola. Ta návštěvníky spustí 4,5 metru pod hladinu moře, odkud mohou pozorovat podmořský život.
Ačkoliv se o Usedomu obvykle mluví jako o turistickém ráji, ostrov má i méně známou a mnohem temnější kapitolu historie. Během druhé světové války se zde nacházelo hlavní výzkumné a vývojové středisko tzv. „zbraní odplaty“ (Vergeltungswaffen). V Peenemünde na severozápadě ostrova vznikly mj. střela V-1 a slavnější balistická raketa A-4, známější jako V-2. O samotném výzkumném areálu si podrobněji povíme v další kapitole, ale už nyní stojí za zmínku, že pozůstatky těchto projektů lze najít i jinde po ostrově. Jedním z takových míst je borový les mezi Zinnowitz a Zempinem, kde dodnes najdeme zbytky odpalovacích ramp pro střely V-1. Zkušební lety tehdy směřovaly podél pobřeží na východ, aby bylo možné sledovat jejich průběh z pevniny, a končily dopadem do vod Gdaňského zálivu. V té době totiž sahalo území Německa mnohem dál na východ než dnes, takže celý testovací let probíhal uvnitř německého území.
