Skalní skupina Tre Cime (německy Drei Zinnen – tedy „Tři zuby“ nebo též „Trojzubec“) patří zcela nepochybně k nejznámějším symbolům celých Dolomit. Vypravíme-li se sem z Cortiny, pak nás cesta nejprve zavede malebnému jezeru Lago di Misurina. Od něj pak stoupáme vzhůru po klikaté horské silničce až k velkému záchytnému parkovišti vybudovanému na jižním okraji skalního masivu. Obliba tohoto místa je značná, a tak pochopitelně nejsme ani zdaleka jediní, kdo se chce potěšit pohledem na okolní hory. A tak přestože je poměrně brzy ráno, parkoviště je již prakticky zcela zaplněno a najít místo k zaparkování proto není jednoduché.
Celý masiv Tre Cime je možné kolem dokola obejít po značeném okruhu o délce přibližně 10 kilometrů, jehož absolvování by podle průvodce mělo zabrat kolem tří hodin. Na tomto místě však musím podotknout, že mi tento čas přijde značně nerealistický, neboť nám celá trasa zabrala dvojnásobně dlouhou dobu, avšak i se zastávkami k občerstvení na jednotlivých chatách. První z horských chat roztroušených v okolí masivu Tre Cime Rifugio Auronzo (Auronzohütte) míjíme prakticky hned za parkovištěm. Nachází se v nadmořské výšce 2333 m a tvoří jakýsi výchozí bod celého okruhu kolem „Trojzubce“. Chata byla založena v roce 1912 v reakci na budování obdobných zařízení na severní (v té době ještě rakouské) straně skalního masivu. Během bojů první světové války byla chata zničena, avšak v roce 1925 znovu obnovena. Podruhé ji postihlo neštěstí v roce 1955, kdy vyhořela, ale i tehdy byla opravena a od roku 1957 opět otevřena návštěvníkům. Z bojů, které zde za první světové války sváděla rakousko – uherská a italská armáda, se dodnes v okolí zachovaly četné pozůstatky opevnění, umělých jeskyní, ale také pamětních desek a památníků. Také cesta, po které se právě pohybujeme, je vlastně bývalou vojenskou stezkou, která nás po přibližně 20 minutách chůze přivádí k další chatě Rifugio Lavaredo (Lavaredohütte). Chata se nachází v nadmořské výšce 2344 m a byla vybudována v roce 1954.
V dalším úseku cesty se nad chatou Lavaredo otevírají jedny z nejpůsobivějších výhledů na špičaté vrcholky Sextenských Dolomitů. Po krátkém výstupu se dostáváme do sedla Paternsattel (Forcella Lavaredo), které se nachází na samém úpatí nejnižšího „zubu“ Cime Piccola a svou výškou 2454 m n. m. je nejvyšším bodem naší dnešní trasy. Po překonání sedla trasa pokračuje po jižním úbočí masivu Paternkofel (2744 m n. m.), odkud se po krátkém leč poměrně prudkém výstupu dostáváme k další horské chatě Rifugio Antonio Locatelli (Dreizinnenhütte). Chata se nachází v nadmořské výšce 2450 m na úpatí vrcholu Torre di Toblin (Toblinger Knoten, 2630 m n. m.). Její historie sahá do roku 1882, kdy byla postavena z iniciativy německo – rakouského alpského spolku (Deutscher und Österreichischer Alpenverein). V průběhu první světové války byla chata zničena italským dělostřeleckým granátem, avšak v roce 1922 byla obnovena a později (v roce 1935) rozšířena. Současně byla pojmenována po Antoniovi Locatellim (1895 – 1936) – významném italském politikovi a vojenském letci z doby první světové války. Locatelli se například proslavil svými odvážnými průzkumnými přelety Zeppelinových závodů ve Fridrichshafenu a Vídně z roku 1918. V roce 1924 se také neúspěšně pokoušel o přelet Atlantského oceánu. Zahynul v roce 1936 během italské invaze do Etiopie. Ačkoli chata již leží mimo hlavní okruh, odbočku sem lze naprosto jednoznačně doporučit, neboť se odtud (aspoň dle mého názoru) otevírá úplně nejkrásnější výhled na masiv Tre Cime. Na opačnou stranu se pak v údolí pod chatou rozkládají dvě malá horská jezírka Lagoa dei Piani. Jelikož zde máme chvíli času k načerpání sil pro další cestu, můžeme si o slavném Trojzubci ještě něco říct. Jak bylo naznačeno již dříve, tvořil před první světovou válkou hřeben Tre Cime hranici mezi Rakousko – Uherskem a Itálií. Jižní úbočí, tedy to, kde se nacházejí nám již známé chaty Auronzo a Laverdo, náleželo Itálii, zatímco území na sever odtud, tedy i to, kde se nyní nacházíme, již patřilo k rakouskému Tyrolsku. V důsledku saint-germainské mírové smlouvy podepsané v roce 1919 ale celá oblast připadla Itálii, což je také důvodem toho, že naprostá většina vrcholů i dalších míst má kromě italského i německé jméno. První výstup na nejvyšší Cime Grande (2999 m n. m.) podnikl v roce 1869 rakouský horolezec Paul Grohman v doprovodu Franze Innerkoflera a Petera Salchera. Zbývající dva zuby byly poprvé zdolány v letech 1879 (Cima Ovest), respektive 1881 (Cima Piccola).
Abychom pokračovali dál po hlavním okruhu, musíme se od chaty Locatelli vrátit kousek nazpět k rozcestí, odkud cesta sestupuje podél severního úpatí „Trojzubce“ až do sedla Col Forcellina, kde se nachází malá chatka Lange Alm, v níž si lze stejně jako na všech ostatních chatách v okolí koupit občerstvení. Při pohledu na skalní masiv si zde můžeme všimnout zvětralé skalní suti, která se zde během tisíců let působení eroze postupně nahromadila (jedná se o tzv. osypy). Přes jeden z takových osypů pak pokračuje i další úsek naší cesty, která nás mírným stoupáním zavede do sedla Col di Mezzo, odkud je to na parkoviště, kde jsme naši túru ráno začínali, již jen coby kamenem dohodil.
