Z oblasti Jižních Alp zamíříme opět zpátky na pobřeží Tichého oceánu. Naším cílem tentokrát bude největší město Jižního ostrova Christchurch. Avšak nežli se do něj dostaneme, vydáme se nejprve na divoce rozeklaný poloostrov Banks (Banks Penninsula), který ostře kontrastuje s rovinatou oblastí Canterbury. V roce 1770 se tudy plavil James Cook, jenž jej však nesprávně zanesl do mapy jako samostatný ostrov, který pojmenoval po svém botanikovi Josephu Banksovi. Nechtěně tak vlastně vystihl pravý původ tohoto pozoruhodného výběžku pevniny. Původně se totiž skutečně jednalo o samostatný ostrov, jehož vznik souvisel s činností třetihorního (miocéního) vulkánu v době před 11 – 8 miliony let. Řeky stékající z Jižních Alp přinášely velké množství bahnitých a písčitých sedimentů, které se po tisíciletí usazovaly v rozsáhlých aluviálních plošinách tvořících onu již zmíněnou rovinatou krajinu mezi Christchurch a Timaru. Usazování přineseného materiálu postupovalo stále více a více do moře až nakonec vulkanický ostrov doslova „přirostl“ ke zbytku většího Jižního ostrova. Dodejme, že podobný původ má i nám již známý poloostrov Otago nedaleko Dunedinu. Ve srovnání s ním je však Banks přibližně dvakrát větší.
Díky úrodné půdě tvořené směsí sopečného popela a říčních naplavenin byl poloostrov Banks v minulosti pokryt hlubokými lesy. Ty ale začaly být vypalovány takřka okamžitě po příchodu Maorů. Co nestihli udělat Maoři, dokončili evropští osadníci. Dnes je tedy zdejší krajina téměř prostá jakékoliv vyšší vegetace. Ve 30. letech 19. století se poloostrov Banks stal jedním z mnoha center velrybářství. Na jihu se hluboce zařezává záliv, v němž leží největší město poloostrova Banks – Akaroa („Dlouhá pláž“). Na rozdíl od „anglofonního“ zbytku Nového Zélandu zde na návštěvníka dýchne francouzská atmosféra, která se promítá jak v architektuře zdejších domů, tak například v názvech ulic. Nad památníkem postaveným v místech, kde se vylodili první osadníci, vlaje dodnes francouzská vlajka. V roce 1838 bylo území kolem zálivu Akaroa Harbour odkoupeno od zdejších maorských kmenů francouzským velrybářem Jeanem Langloisem za zboží v hodnotě asi 1000 dolarů. Zátoka nabízející bezpečné chráněné kotviště se zdála být ideálním místem pro založení nové nezávislé francouzské kolonie. Langlois se tedy vrátil do Francie, kde pro svůj plán začal shánět dobrovolníky. Ve stejné době (tj. v roce 1840) byla uzavřena mezi Brity a Maory „smlouva z Waitangy“, v jejímž důsledku Británie vyhlásila suverenitu nad celým Novým Zélandem. Francouzská výprava se tou dobou nacházela v Aucklandu na Severním ostrově. Zde si jeden z nových francouzských přistěhovalců ve „slabší chvíli“ pustil „pusu na špacír“ ohledně cíle výpravy. Tato informace se pak rychle dostala až k britskému guvernérovi Williamu Hobsonovi, pro kterého byly pochopitelně jakékoliv plány na zřizování nezávislé francouzské kolonie na Jižním ostrově naprosto nežádoucí. A tak dřív než mohla francouzská výprava opustit Auckland, byla do zálivu Akaroa vyslána britská ozbrojená loď. Když sem tedy Francouzi vepluli, vítala je zde již vlající britská vlajka. I přesto, že o zakládání francouzské kolonie už nemohlo být ani řeči se osadníci rozhodli zůstat a stát se tak prvními zdejšími poddanými Jeho Veličenstva.
Po krátké návštěvě poloostrova Banks se však již přesuňme k našemu hlavnímu cíli, kterým je město Christchurch. Jak již bylo řečeno dříve, je Christchurch se svými 400 000 obyvateli největším městem Jižního ostrova a třetím největším městem Nového Zélandu (po Aucklandu a Wellingtonu). V minulosti byla oblast v okolní dnešního města považována za spíše nehostinné území. Podle archeologických výzkumů se zde první maorské kmeny usadily kolem roku 1250. Jejich osídlení však bylo poměrně řídké. Prvními Evropany, kteří se zde v roce 1843 usadili, byli bratři John a William Deanovi. Příchod dalších evropských kolonistů byl následně řízen společností Canterbury Association, jejímiž zakládajícími členy byli absolventi Christ Church College Univerzity v Oxfordu. Odtud také pochází jméno, které bylo pro nově zakládané město zvoleno jeho zakladatelem Johnem Robertem Godleyem (1814 – 1861). Tohoto muže pak dodnes připomíná bronzová socha stojící v centru města nedaleko katedrály. V roce 1850 sem připlulo několik lodí se 792 osadníky. Cílem společnosti pak bylo vybudovat jakousi dokonalou komunitu na náboženských základech řídící se výhradně pravidly anglikánské církve. Tyto plány však vzaly brzy za své, neboť zdaleka ne všichni byli tak zapálení anglikáni a navíc díky těžkým životním podmínkám zdejšího kraje se hlavní starostí nových osadníků stalo zajištění základní obživy, které tak ve výsledku odsunulo původní utopistické představy na vedlejší kolej.
Pomyslným centrem města je náměstí s katedrálou Christ Church Catherdal, jejíž budování započalo v roce 1864 na podkladě plánu britského architekta George Gilberta Scotta (který byl autorem mnoha dalších významných neogotických staveb). Stavba katedrály však narážela na permanentní nedostatek peněz, neboť si je třeba uvědomit, že v době kdy vznikala, mělo „město“ pouze kolem 450 obyvatel. Zajistit výstavbu tak rozsáhlé stavby bylo proto velmi obtížné. Katedrála byla dokončena v roce 1904 a stala se sídlem místního biskupa. Bohužel, dnes je z ní možné vidět pouze rozbořené ruiny, neboť katedrála se stala jakýmsi mementem připomínajícím katastrofální zemětřesení, která město postihla v letech 2010 a 2011. Christchurch bylo zemětřeseními poškozeno v minulosti již několikrát, např. v letech 1888, 1901 a 1922, avšak teprve dvě poslední měla doslova zničující následky. První, které na město udeřilo 4.9. 2010, mělo sílu 7.1 stupně Richterovy stupnice a způsobilo rozsáhlé škody. O necelého půl roku později bylo město zasaženo dalším zemětřesením, které bylo sice o něco slabší (6.3 stupně Richterovy stupnice), avšak díky tomu, že se jeho epicentrum nacházelo blíže k městu, způsobilo mnohem rozsáhlejší škody. Zahynulo 185 lidí a 1500 budov (včetně katedrály) se buď zřítilo, nebo muselo být později zbouráno. Proto je dnes (2018) při projíždění městem možné často narazit na rozsáhlé prázdné plochy představující bloky budov, které musely být v důsledku poškození strženy.
Zemětřesení v roce 2011 sice řadu budov zničilo, avšak současně dalo vzniknout i mnoho novému. Jednou z takových staveb, která se zcela určitě zaslouží naši pozornost, je budova nové katedrály stojící jen kousek od zříceniny katedrály původní. Tato nová katedrála byla postavena v roce 2013 podle projektu japonského architekta Shigeru Bana. Oficiálně byla pojmenována Transitional Cathedral, avšak mnohem známější je pod názvem Cardboard Cathedral. Důvodem tohoto pro někoho na první pohled posměšného označení je skutečnost, že jedním z materiálů použitých při stavbě této 24 metrů vysoké budovy byly kartonové roury používané pro navíjení rolí papíru.
Návštěva Christchurch pomalu ale jistě uzavírá naši okružní jízdu po Jižním ostrově Nového Zélandu. Ačkoliv jsme při cestě sem využili loď, zpátky na sever poletíme letadlem, neboť naším příštím cílem bude Auckland – město, kde celé naše novozélandské dobrodružství téměř před měsícem začalo a kde také za pár okamžiků také definitivně skončí.
