Padrťský potok – U Zlámané lávky – Tři Trubky – Třítrubecká vyhlídka – U Skládané skály – Josefka – Zadní Bahna – Přední Bahna – Padrťský potok (16 km, 4:30, ↗ 250 m↘ 250 m)

Přestože armáda Brdy již před lety (2015) opustila, vojenská historie tu na nás dodnes dýchne prakticky na každém kroku. Nejinak tomu bude i během této trasy, kterou můžeme zahájit na parkovišti Padrťský potok nacházejícím se na jižním okraji Strašic. Odtud se vydáme údolím proti proudu říčky Klabavy, jejíž tok nás bude provázet v první části našeho výletu. Kromě původní asfaltové silnice zde byla nedávno (zřejmě v souvislosti s otevřením „Domu přírody Brd“) zřízena modře značená cesta probíhající lesem, která poměrně zběsile kličkuje z jedné strany zmíněné silnice na druhou. Během mé poslední návštěvy (srpen 2023) byla tato cesta navíc „elegantně“ vysypána pilinami (či jakýmsi nadrceným dřevem). Musíme se na tomto místě přiznat, že účel tohoto jsem zcela nepochopil. V každém případě, pokud nám nevadí jít po asfaltu, můžeme se klidně držet původní silnice (a přeci jen ušetřit aspoň pár kroků).

Po přibližně kilometru narazíme na oplocený areál někdejší hájovny Amerika, který je ovšem do současnosti (2023) aktivně využíván armádou, a je proto pochopitelně veřejnosti nepřístupný. Po dalších zhruba dvou kilometrech proti proudu Klabavy pak narazíme na jeden z hlavních cílů naší dnešní cesty, kterým je lovecký zámeček Tři Trubky (Drei Röhren). Jeho historie sahá do let 1888 – 1890, kdy jej nechal postavit majitel dobříšského panství hrabě Franz Ferdinand Colorado-Mansfeld. Hrabě Colorado-Mansfeld si oblíbil kostel v dolnorakouském Sittemu, a proto se v souvislosti s plánovanou stavbou zámečku rozhodl oslovit jeho autora vídeňské architekta s italskými kořeny Camillo Sitteho (1843 – 1903), který se již dříve proslavil zejména jako urbanista. Sitte se pak pro návrh zámečku údajně nechal inspirovat pavilonem, v němž se během světové výstavy ve Vídni v roce 1873 podávala švýcarská čokoláda. Stavba vyprojektovaná v duchu pozdního romantismu pak stála přibližně 180 000 zlatých. V okolí zámečku pak byl vysázen lesní park se vzácnými dřevinami, z nichž některé zde nalezneme ještě dnes po více než 130 letech. Po dokončení stavby zde pobývali knížecí hosté, avšak zavítala sem i celá řada umělců jako například Eduard Vojan, Viktor Dyk nebo Jaroslav Vrchlický. Kromě toho zámeček sloužil i jako zázemí pro lesnické exkurze. Po zřízení vojenského prostoru v Brdech připadl zámeček armádě. V roce 1930 zde u příležitosti otevření vojenského prostoru krátce pobýval prezident T.G. Masaryk a v roce 1938 se zavítal i jeho nástupce Edvard Beneš. Za německé okupace zde pobýval polní maršál Walter von Brauchitsch, jehož neshody s Adolfem Hitlerem v kombinaci s neúspěchy německé armády na východní frontě zapříčinili jeho odchod z aktivní vojenské služby a faktickou internaci (zastával zde funkci „vrchního lovčího“). Maršál von Brauchitsch zde pobýval až do jara roku 1945, kdy ještě před samotným koncem války odešel zpět do Německa. Záhy poté byl zámeček obsazen jednotkami Revolučních gard (RG) následek čehož došlo ke zničení a zmizení (rozkradení) značné části vybavení zámečku. Po roce 1948 začal zámeček opět sloužit ke schůzkám generálů a politických činovníků KSČ, což jej zachránilo, neboť na rozdíl od mnoha jiných budov v oblasti brdského vojenského prostoru, které byly v této době zlikvidovány, zůstal zámeček Tři Trubky zachován. Také po roce 1990 byl zámeček i nadále využíván pro ubytování loveckých hostů a ke schůzkám generálního štábu. Po zrušení vojenského výcvikového prostoru ke konci roku 2015 bylo rozhodnuto o jeho opravě a vybudování návštěvnického centra (již zmíněný „Dům přírody Brd“), jenž bylo otevřeno 1.8. 2023.

Mimo vlastní areál zámečku pak můžeme druhé straně přístupové silnice při soutoku Klabavy a Třítrubeckého potoka narazit na malý rybníček a malou roubenou budovu bývalé vodní elektrárny, která zásobovala elektrickou energií jak zámeček Tři Trubky, tak i již dříve zmíněnou hájovnu Amerika. Elektrárna byla vybudována v roce 1894 a v roce 1936 byla modernizována. V průběhu 50. let 20. století byly obě budovy připojeny na veřejnou síť, která sem byla zavedena ze Strašic, a místní elektrárna tak ztratila význam. Díky zanedbávané údržbě budova postupem času značně zchátrala avšak v souvislosti s budováním zdejšího návštěvnického centra se i ona nakonec dočkala opravy.

Naše další cesta bude tentokrát sledovat žlutou turistikou značku, která nejprve obejde zámeček ze zadní strany, a poté začne stoupat do přilehlého návrší. Zde přibližně po půl kilometru narazíme na odbočku, jenž nás zavede pod poměrně rozsáhlé kamenné moře, na jehož vrcholu se otevírá tzv. Třítrubecká vyhlídka. Zajímavostí je, že tato vyhlídka byla vytvořena v době, kdy zde za druhé světová války pobýval německý maršál von Brauchitsch, po němž byla také původně pojmenována (von Brauchistchova vyhlídka). V současnosti vzdálenějšímu výhledu do okolní krajiny brání vzrostlé lesní porosty, avšak i tak toto místo rozhodně stojí za návštěvu, neboť odtud můžeme vidět například sousední kopec Vrchy (717 m m n. m.) nacházející se na protilehlé straně údolí Klabavy.

Po žluté značce pak záhy dorazíme k rozcestí Skládaná skála, jenž je pojmenováno po skalním útvaru nacházejícím se v lese vlevo od cesty, po níž jsme sem přišli. Avšak abychom si jej mohli prohlédnout, musíme žlutou značku opustit již mnohem dříve (záhy za odbočkou k Třitrubecké vyhlídce) a ke skále se dostat zespodu. Vydáme-li se sem od rozcestníku, skončíme na hraně vysokého skalního srázu, ze kterého nic moc zajímavého není vidět (a slézat po skále dolů opravdu nelze doporučit).

Další úsek cesty je bohužel poměrně dlouhý a fádní. Po žluté značce nejprve po třech kilometrech dorazíme na křižovatku s lesní cestou Josefka, po níž pak chvíli pokračujeme k rozcestí Nad Ledným potokem. Zde odbočíme směrem doleva a po asfaltové silnici (stále sledujíce žlutou značku) budeme další tři kilometry sestupovat údolím, a to až do místa, kde se ze silnice směrem doprava odděluje další lesní asfaltka. Zde žlutou značku definitivně opustíme. Silnice nejprve překoná tok Ledného potoka za nímž následuje poměrně příkré stoupání. Ihned za potokem se však směrem doleva odděluje dobře patrná lesní pěšina, po níž se vydáme i my. Před námi se pak záhy otevře výhled na rozsáhlou plochu tankodromu Zadní Bahna. Historie jeho vzniku sahá do přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy bylo záhy po zřízení dělostřelecké střelnice rozhodnuto o vybudování pěchotní střelnice. A tak byla v roce 1934 odlesněna dvojice území v prostoru mezi kótami Vlč (602 m n. m.) a Bílá skála (614 m n. m.). V obou případech se jednalo o plochá podmáčená údolí již zmíněného Ladného potoka (Zadní Bahna) a Vlčího potoka (Přední Bahna). V tomto ohledu je pak možné poznamenat, že název místa je více než přiléhavý, což ostatně rychle pochopíme, vydáme-li se sem mimo suché letní období. Po skončení druhé světová války pak byly tyto plochy využívány také jako cvičiště pro řízení různých druhů bojových vozidel (Zadní Bahna) a jako střelnice pro tanky a BVP (Přední Bahna).

Z nejvýše položeného místa, které se nachází v jihovýchodní části, přehlédneme prakticky celou plochu tankodromu, který však po odchodu armády pomalu ale jistě začíná zarůstat náletovou vegetací. Na jeho opačném konci pak můžeme zahlédnout několik staveb, mezi nimiž dominuje především věž pro řízení střeleb. K ní se pak také můžeme vypravit podél ochranného pásu probíhajícího po okraji plochy tankodromu. Zdejší areál je v současné době prázdný, avšak budovy jsou stále udržovány (či minimálně zakonzervovány) a jsou využívány při každoroční přehlídce pozemní vojenské techniky známé jako „Bahna“ (oficiálně „Den pozemního vojska“), které se zde každoročně koná od roku 1990 (zpravidla na konci června).

Asfaltová silnice začínající u řídící věže nás záhy dovede na okraj druhé části zdejších výcvikových ploch, kterou je již zmíněná pěchotní a tanková střelnice Přední Bahna. Oproti Zadním Bahnům, je tato plocha po poznání více zarostlá – jako by ji armáda opustila ještě před samotným zrušením zdejšího vojenského výcvikového prostoru. V centrální části můžeme narazit na trojici drah pro vlekání terčů, na jejichž koncích se nacházejí vybetonovaná palebná postavení pro tanky (každá z těchto drah dosahuje délky 830 m). V severovýchodním cípu se pak nachází plocha bývalé pěchotní střelnice, na které opět najdeme zbytky několika střeleckých drah a zařízení pro ovládání terčů. Na okraji střelnice se pak opět nachází věž pro řízení paleb. Druhá, i když o něco menší věž se pak nachází na východním okraji střelnice. Všechny zdejší budovy jsou v současnosti opuštěné a (na rozdíl od areálu na Zadních Bahnech) zcela vyrabované. Jejich stav by pak opět naznačoval, že tento areál byl armádou opuštěn již dlouho před vlastním zrušením VVP Jince na konci roku 2015.

Následující úsek cesty je orientačně náročný, neboť se nebudeme pohybovat po žádné výrazné cestě (natož pak značené trase). U menší z obou řídících věží narazíme na pěšinu mířící směrem po východním okraji bývalého tankodromu. Ta nás následně zavede do nedalekého lesa, kde se ale bohužel víceméně ztrácí. Budeme-li se ale držet přibližně v původním směru, narazíme nejprve na oplocenku, u níž již začíná široká lesní cesta. Po ní pak pokračujeme stoupáním pořád rovně necelý kilometr, až se dostaneme na křižovatku s asfaltovou silnicí, po které bychom sem přišli, pokud bychom po opuštění žluté turistické značky u Ledného potoka neodbočili na tankodrom Zadní Bahna. Na této křižovatce pak odbočíme směrem doleva a tato cesta nás pak dovede již na začátek Strašic. Zde se následně setkáme s modrou značkou, která nás následně dovede až k parkovišti na Padrťském potoce, kde jsme naši trasu začínali.