Réunion: geografická charakteristika
- poloha: 21°06′ j.š.; 55°31′ v.d.
- rozloha: 2512 km2
- nejvyšší bod: Piton des Neiges (3070 m n.m.)
- počet obyvatel: 853 000 (2016)
- hustota zalidnění: 340 obyv./km2
- hlavní město: Saint Denis
- úřední jazyk: francouzština
- politický status: zámořský department a zámořský region Francie
- měna: Euro (EUR)
- časové pásmo: UTC + 4 h (není zaváděn letní čas, tj. v období platnosti letního času je rozdíl oproti ČR +2h, jinak +3 h)
Ostrov Réunion se nachází v jižní části Indického oceánu přibližně 750 km východně od Madagaskaru a 4300 km jižně od jižního pobřeží Arabského poloostrova. Společně s Mauriciem (1865 km2, 230 km východně) a ostrovem Rodriguez (109 km2, 830 km východně) tvoří Réunion souostroví Maskarény. Vznik tohoto souostroví souvisí podobně jako například u Havajských ostrovů s přítomností tzv. horské skvrny (tedy místa oslabení zemského pláště) díky kterému se magma z nitra země může snáze dostávat k povrchu. Zatímco horká skvrna zůstává stále na místě, sopky, které vzniknou nad ní, jsou vlivem pohybu litosférických desek postupně unášeny pryč. Díky tomu je časem přívod magmatu do sopečného kuželu přerušen a sopka od té chvíle již pouze eroduje. Také proto je reliéf sousedního ostrova Mauricus mnohem méně hornatý než jak je tomu v případě Réunionu. Vznik Mauricia je datován na období přibližně před 15 – 8 miliony roků, zatímco sopečný masiv, který je základem Réunionu, začal vznikat přibližně před 5 miliony let a nad hladinu oceánu se vynořil před přibližně 3 – 2 miliony roků.
Jádrem celého ostrova je masiv vulkánu Piton des Neiges tvořící přibližně 3/5 celého ostrova. Tato sopka byla aktivní až do doby před přibližně 29 000 – 12 000 roky, kdy vyhasla. Hora, jejíž původní výška je odhadována na 4500 m, se následně po vyprázdnění magmatických krbů zbortila svou vlastní váhou, což dalo vzniknout trojici vulkanických kalder (tzv. cirques) obklopujících ze tří stran současný vrchol dosahující výšky 3070 m n. m. Sopečná činnost je v současnosti soustředěna v jihovýchodní části ostrova, která je tvořena dalším sopečným masivem Piton de la Fournaise (2632 m n. m.). Tato sopka je druhým nejaktivnějším vulkánem na Zemi (po havajské sopce Kilauea), neboť zde bylo za posledních 100 let zdokumentováno 125 erupcí (tj. v průměru jedna sopečná erupce za 10 měsíců). Celková rozloha ostrova činí 2512 km2 a je tedy pro představu přibližně 5x větší než Praha (případně přibližně o čtvrtinu menší Liberecký kraj).
Vodní toky jsou na ostrově krátké a prudké, přičemž se na nich velmi často nacházejí skalní stupně s vodopády. Z nich patří k nejznámějším například Trou de Fer, Cascade de Langevin nebo vodopády v údolí Takamaka. Naopak přírodní jezero se na ostrově nachází pouze jediné – Grand Etang ve východní části nedaleko Saint Benoit. Tato vodní plocha vznikla přehrazením řeky Bras d’Anette proudem sopečného materiálu uvolněného sopkou Piton des Neiges.
Z hlediska klimatu se ostrov nachází na jižním okraji tropického podnebného pásma blízko obratníku Kozoroha. Podnebí je zde proto teplé a vlhké s průměrnými teplotami mezi 24 °C v létě (leden) až 18 °C v zimě (červenec). Od prosince do března je zde sezóna cyklónů, které ovšem málokdy ostrov přímo zasáhnou. Z hlediska srážek je patrný poměrně výrazný rozdíl mezi návětrnou severovýchodní částí s ročními srážkovými úhrny kolem 6000 mm a jihozápadní závětrnou stranou ostrova, kde v nejsušších místech srážkové úhrny klesají pod 1000 mm. Charakter klimatu je nicméně výrazně ovlivněn značnou výškovou členitostí ostrova, takže zatímco při pobřeží může panovat teplé slunečné počasí, v horách mohou teploty klesat i blízko k bodu mrazu. Ačkoliv se nejvyšší hora ostrova nazývá Piton des Neiges („Sněhová hora“), ve skutečnosti zde sněží jen výjimečně (průměrně jednou za tři roky v nejvyšších polohách). Nejvhodnější dobou k návštěvě je proto období od května do konce října.
V současné době (2013) je ostrov Réunion domovem pro přibližně 853 000 lidí. Tento počet je tvořen různorodou směsicí Evropanů, Afričanů, Indů, Číňanů a muslimů. Největší část obyvatelstva tvoří kreolové (40 %), k nimž se v místním chápání počítá každý, kdo se na ostrově narodil. Druhou nejvýznamnější skupinou jsou tzv. malabarijci („malbars“) – hinduisté původem z Indie, kteří tvoří přibližně 25 % z celkového počtu obyvatel a jejich osídlení je soustředěno zejména na východní pobřeží ostrova. Evropané, především tzv. „metropolitní Francouzi“, tvoří 6 % obyvatelstva a jsou starousedlíky označováni jako „z’oreilles“ („uši“), což údajně vychází z toho, že při rozhovoru musí natahovat uši, aby rozuměli místnímu kreolskému dialektu francouzštiny. Další skupinou obyvatel jsou tzv. „cafres“ – tedy lidé s africkými kořeny, z největší části potomci bývalých otroků. 3 % obyvatel dále tvoří Číňané. Zajímavostí je, že většina předků dnešní čínské populace ostrova sem nepřišla přímo z Číny, ale jednalo se o čínské dělníky pracující nejprve v oblasti Malajsie, odkud se ve druhé polovině 19. století dostali na sousední Mauricius a o něco později i na Réunion. Poslední skupinu obyvatel se zastoupením přibližně 2 % tvoří muslimové, kteří jsou ze souhrnně označováni jako „z’arabes“. V poslední době je Réunion cílem nepřetržitého přílivu cizinců zejména z Madagaskaru, Seychel a Komorských ostrovů, pro které je díky velmi štědrému systému sociálních dávek „zemí zaslíbenou“. Skutečná situace však není ani zdaleka tak idylická, neboť průměrná míra nezaměstnanosti na ostrově činí kolem 30 % (a v některých oblastech i více), takže šance na „zázračné“ zlepšení své životní situace je pro drtivou většinu příchozích jen minimální.
Z hlediska svého politického statusu je Réunion integrální součástí Francie jako její zámořský department – Département d’outre-mer (od roku 1946) a současně zámořský region – Région d’outre-mer (od roku 2003). Díky tomu mají místní obyvatelé naprosto rovnocenní práva jako obyvatelé metropolitní Francie. Moc centrální vlády v Paříži je zde zastoupena osobou prefekta. Naopak v rámci francouzského parlamentu je Réunion reprezentován 7 zástupci v Národním shromáždění (dolní komora) a 4 zástupci v Senátu.
Réunion: stručná historie
O nejstarší historii ostrova před jeho objevením Evropany toho není příliš mnoho známo. Réunion (společně se sousedním Mauriciem) byl znám arabským mořeplavcům jako „Dina Morgabin“ snad již od 10. století (je pravděpodobně zobrazen na mapě Indického oceánu arabského kartografa al-Ídrisího). Prvními Evropany, kteří v roce 1507 navštívili tyto končiny, byli Portugalci, kteří tudy proplouvali po obchodních cestách do Indie. Sám Réunion byl pak poprvé spatřen 9. února 1513 výpravou pod vedením Dom Pedro Mascarenhas, po němž později dostalo celé souostroví zahrnující Réunion, sousední Mauricius a poněkud vzdálenější ostrov Rodriguez název Maskarény. Sám Réunion byl pojmenován jako Santa Apollónia. Všechny zdejší ostrovy byly v té době neobydlené, neboť zde nežilo žádné domorodé obyvatelstvo. A tak tomu i nadále zůstalo, neboť Portugalci se zajímali spíše o obchod a ostrovy tak neosídlili.
Teprve v roce 1642 se ostrov (v té době již nazývaný „Mascarin“) rozhodla zabrat Francie, která sem vyslala průzkumnou loď Saint Louis. Prvními stálými, i když nedobrovolnými, obyvateli ostrova se stala přibližně dvacítka trestanců, kteří sem byly vysláni do vyhnanství guvernérem pevnosti Fort Dauphin na jižním Madagaskaru Jacquesem Pronisem. Tato skupina trestanců přistála v oblasti dnešního Saint Paul a po další tři roky přebývala v jeskyni, která je dodnes pojmenována Grotte des Premiers Français („Jeskyně prvních Francouzů“). V roce 1649 byl ostrov znovu přejmenován tentokrát na île Bourbon (podle francouzské královské dynastie). S další kolonizací ostrova Francie nijak nespěchala, a tak ostrov začali využívat jako svou základnu piráti. Místní obyvatelé, jichž v té době bylo kolem 260, tedy vesele žili z obchodování s uloupeným a pašovaným zbožím. Tomu ovšem Francie udělala záhy přítrž a ostrov byl na začátku 18. století dán pod správu Francouzské Východoindické společnosti (La Compagnie française des Indes orientales).
Toto období je rovněž začátkem hospodářského využití ostrova, kdy hlavní pozornost poutalo zejména pěstování kávy. Později zde začaly být pěstovány i další komerční plodiny jako například obilí, koření a bavlna. V důsledku rozvoje plantáží bylo zapotřebí značné množství pracovní síly, a tak sem byli v průběhu 18. století dováženi otroci z Madagaskaru i pevninské Afriky. Později zde dokonce došlo k několika velkým vzpourám otroků, kteří se pokusili prchnout od svých majitelů a ukrýt se v nepřístupném vnitrozemí ostrova. Někteří z těchto takzvaných „marrons“ zde založili jakési utopistické komunity, jimž vládli volení náčelníci. Většina z nich ale záhy padla za oběť profesionálním lovcům otroků, kteří byli najati speciálně kvůli jejich dostižení. Jména některých uprchlých otroků dodnes připomínají místní názvy jako např. Enchaign, Dimitile, Mafate nebo Cimendef.
Zřejmě největšího rozkvětu dosáhl ostrov v době, kdy byl spravován prozíravým guvernérem Mahé de Labourdonnais (1735 – 1746), který ovšem sídlil na sousedním Mauriciu. Po pádu Bourbonů v důsledku Velké francouzské revoluce byl ostrov v roce 1793 přejmenován na île de la Réunion („Ostrov setkání“). Záhy poté (v roce 1801) byl ostrov opět přejmenován, tentokrát na île Bonaparte, avšak v roce 1810 byl v souvislosti s napoleonskými válkami obsazen Brity. Ti zde zahájili pěstování cukrové třtiny, která se záhy stala hlavní zemědělskou plodinou ostrova. O něco později se pak Réunion stal jedním z hlavních produkčních center vanilky. Po ukončení napoleonských válek a Vídeňském kongresu (1815) byl ostrov (nyní již opět jako île Bourbon) vrácen zpět Francii, zatímco Británie si pod svou správou ponechala Mauricius a Rodriguez. V důsledku revoluce v roce 1848, pádu monarchie a nastolení tzv. 2. republiky bylo na ostrově zrušeno otroctví a ostrov sám byl opět přejmenován na île de la Réunion – a tak tomu již zůstalo dodnes.
Hospodářství ostrova ve 2. polovině 19. století dál vzkvétalo zejména díky skutečnosti, že se ostrov stal jednou z hlavních obchodních základen na cestě z Evropy do Indie. Zlom nastal teprve v roce 1869, kdy byl otevřen Suezský kanál. Cesta z Evropy do Indie se tím zkrátila přibližně na třetinu, neboť již nebylo nutné obeplouvat celou Afriku kolem mysu Dobré naděje. To, společně s nástupem dovozu levnější cukrové třtiny z Karibiku zapříčinilo hospodářskou stagnaci. Ta byla ještě prohloubena v období 1. a 2. světové války v důsledku odlehlosti ostrova a ohrožení obchodních tras válečnými operacemi. Na počátku 2. světové války byl Réunion zpočátku podřízen kolaborantskému vichistickému režimu, avšak v roce 1942 byl obsazen silami Svobodných Francouzů.
Po ukončení 2. světové války se z bývalé kolonie v roce 1946 stal zámořský department (Départment d‘outre mer – DOM). Francouzská vláda je na ostrově zastoupena prefektem, a naopak obyvatelé ostrova mají trvalé zastoupení ve francouzském parlamentu. V roce 2003 byl status ostrova povýšen na zámořský region (Région d‘outre mer – ROM), což zaručuje, že ostrov a jeho obyvatelé mají stejná práva a pravomoci jako ostatní (tzv. metropolitní) regiony.
