Z přístavního městečka Saint Malo je to jen coby kamenem dohodil do zálivu při ústí řeky Sélune kde se nachází jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších historických památek Francie – klášter Mont Saint Michel. Tento unikátně dochovaný středověký komplex je postaven na 80 metrů vysokém skalisku tyčícím se zde dna zálivu. Díky tvaru dna zde rozdíl úrovně mořské hladiny mezi přílivem a odlivem činí 12 – 15 metrů, což je vůbec nejvíce v celé Evropě. A tak zatímco za přílivu je ostrovem, za odlivu je obklopen tzv. tekoucími písky, přičemž moře ustupuje o 10 – 15 km od pevniny. Ostrov byl s pevninou původně spojen cestou, která vystupovala nad hladinu jen v čase odlivu. Cesta ke klášteru (nazývaná poutníky jako „cesta do ráje“) byla ovšem i tak poměrně riskantní a mnoho z těch, kteří se na ostrov chtěli dostat, se utopilo v okolních tekutých píscích. Proto byla v roce 1879 postavena nová cesta, která již ostrov s pevninou spojovala trvale, neboť byla vybudována na vyvýšeném náspu a moře ji tak ani při přílivu nezaplavovalo. Nevýhodou tohoto náspu ovšem bylo, že se díky němu nemohly odplavovat usazeniny přinášení říčkou Couesnon ústící do moře v těsné blízkosti ostrova. Celý záliv se tak pomalu zanášel a hrozilo, že se ostrov postupem času postupně trvale připojí k pevnině. Proto byla cesta nákladně přebudována a její nová verze byla otevřena v roce 2014.
Mont Saint Michel: moderní přístupová cesta po lávce přes ústí řeky Couesnon
Mont Saint Michel: pohled na opatství z městských hradeb
Na samotný ostrov se nelze dostat autem. To je nutné zanechat na velkém záchytném parkovišti na pevnině. K další cestě na samotný ostrov pak máme několik možností. Tou nejjednodušší variantou je pochopitelně vypravit se na ostrov pěšky (cesta zabere mezi 30 – 45 minutami). Druhou možností je využít kyvadlový autobus pendlující mezi pevninou a ostrovem. Vlastní cesta trvá jen pár minut, avšak díky obrovskému počtu návštěvníků je potřeba počítat s velmi dlouhým čekáním na autobus (respektive na to, než se do něj vejdeme). I nyní, v první polovině dubna (tedy mimo vrchol letní turistické sezóny) jsme zde čekali přibližně tři čtvrtě hodiny (tedy dobu, za kterou bychom se na ostrov dostali i pěšky). Zdejší autobusy jsou ovšem zajímavé i z technického hlediska díky své oboustranné konstrukci. Tu si lze představit jako dvě přední půlky klasického autobusu, které jako kdyby někdo zrcadlově přilepil k sobě. Autobus má tak na obou stranách samostatnou kabinu pro řidiče. Tato bezesporu zajímavá koncepce (se kterou jsem se osobně ještě nikde jinde nesetkal) má pochopitelně svůj důvod. Jde o to, že se autobus po příjezdu na ostrov (kde je obecně málo místa) nemusí ke zpáteční cestě na pevninu otáčet (řidič jen prostě přijde z jednoho konce na druhý). Abychom měli výčet všech možných variant cesty úplný, dodejme ještě, že kromě autobusu můžeme zvolit také kočár tažený koňmi. Za odlivu mnohé láká pěší procházka po obnaženém mořském dně. V tomto případě je ale nutné zachovávat maximální opatrnost, neboť pohyb v tomto terénu (tvořeném nestabilními tekutými písky) může být životu nebezpečný! Naprostým minimem je být si vědom času nejbližšího přílivu a nevzdalovat se od pobřeží příliš daleko. S počínajícím přílivem se totiž voda začne k pevnině blížit rychlostí kolem 10 km/h, a pokud by vás zde zastihla, neutečete!
Mont Saint Michel: středověké domky obklopující areál opatství
Historie kláštera sahá až do 8. století. Podle legendy se v roce 708 zjevil sv. Aubertovi, biskupovi z nedalekého Avranches, archanděl Michael, který mu zde přikázal postavit kapli. Biskup však se stavbou kaple váhal, protože zjevení jednoduše nevěřil. Archanděl se mu tedy zjevil ještě několikrát, přičemž napotřetí Aubertovi svým prstem prorazil lebku (ta je i s tímto otvorem dodnes vystavena jako relikvie v bazilice Saint Gervais v Avranches). Teprve to biskupa přimělo, aby kapli přeci jen nechal vystavět, a ta se pak záhy stala cílem poutníků z celé Evropy. V roce 966 daroval tuto kapli normanský vévoda Richard I. Udatný (932 – 996) řádu benediktinů. Jeho syn Richard II. Dobrý pak pozval významného církevního architekta a stavitele Viléma z Volpiana (Guglielmo da Volpiano), který se následně podílel na výstavbě zdejšího opatství. V roce 1204 byla vesnice v okolí kláštera vypálena během obléhání vojskem normanského vévody Guy de Thouars. Požár se pak přenesl i na samotné opatství a značně ho poškodil. Mniši proto nechali vybudovat nový třípatrový komplex nazývaný „Bâtiment de la Merveille“ (tedy „Zázračná budova“). Tehdejší stavitelé se museli vypořádat s velmi omezenou rozlohou ostrůvku, a tak to, co by za normálních okolností postavili vedle sebe, zde postavili na sobě. Klášterní komplex je tak doslova ovinut kolem skály, kdy nižší patra tvoří oporu vyšším patrům. Celý komplex je pak završen kostelem Église Abbatiale, na jehož věži můžeme vidět pozlacenou sochu archanděla Michaela, po němž bylo toto místo pojmenováno (původní název ostrova zněl Mont Tombe – tedy „Hřbitovní hora“, což souviselo s tím, že ostrov sloužil za dob Keltů jako pohřebiště). Tato socha zde byla vztyčena v roce 1450 na oslavu osvobození Normandie od Angličanů.
Od 11. století sloužil ostrov rovněž jako pevnost. K nejvýznamnějšímu rozvoji zdejšího opevnění došlo za vlády krále Karla VI. Šíleného (1368 – 1422). Jako pevnost sehrál ostrov důležitou úlohu během právě probíhající stoleté války mezi Francií a Anglií (1337 – 1453), kdy se jednalo o jediné území na severním pobřeží Francie, které nebylo obsazeno Angličany. Angličané se pevnost pokoušeli v letech 1423/1424 a 1433/1434 celkem třikrát dobýt, ale nikdy se jim to nepodařilo. O něco později, v dobách vlády Ludvíka XI. (1423 – 1483) začala být pevnost využívána i jako vězení. Období reformace znamenal oslabení vlivu opatství a jeho celkový úpadek. Za éry francouzské revoluce bylo opatství v roce 1791 zrušeno a ostrov byl využíván již pouze jako vězení (zejména odpůrců revoluce z církevních řad), které bylo přezdíváno jako Bastille des Mers („Bastila na moři“). Zdejší vězení bylo zrušeno až císařem Napoleonem III. v roce 1863 a v roce 1874 byl celý komplex především z iniciativy skupiny významných osobností (mezi nimiž byl například i spisoval Victor Hugo) prohlášen za národní kulturní památku. V roce 1979 byl klášter společně s celým zálivem zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
